Menu
Tyl Josef Kajetán (*04.02.1808 - †11.07.1856)
Praha (2)
Panorama
Jesti to velikolepé, vznešené podívání! - Stojím u vchodu v starobylé sídlo českých panovníků - na temeně příkré hory, nejvýše "na zámeckých schodech" - oči bloudí po strakaté směsici červeně krytých stavení, nebetyčných věží, lesknavých bání a hrdě se pnoucích paláců - ježto se mi od nohou níže a níže kloní až k loži Vltavinu, na druhém břehu pak opět se hromadíce, od výšin Vyšehradských až k patě pověstného Žižkova se rozprostírají.
K nebes jasnému klenutí bych se povznesl, a ramenem větrným objal i k ňadrům přivinul tu tisíciletou, kteráž jako pečlivá nevěsta den po dni se přiozdobujíc na ženicha čeká. Drahou páskou ovinuty jsou boky její - stříbrotokou Vltavou, a drahou přeskou ozdobena jest páska její - zhoubě vzdorujícím mostem Karlovým.
Co clo pravidelné výstavnosti a vyměřené pohodlnosti postoupí Praha mnohému i snad menšímu městu evropskému přednost; cokoli však do rozkošné polohy a půvabné malebnosti, může o závod jíti s městy největšími i nejslavnějšími, a sotva že nad ni které vynikne.
Ani oko domácích nemůže se nabažiti krásy, probíhá-li Prahu vůkol s některé výšiny; ale jako by se zrakům žasnoucím báječné světy otvíraly, stojí a plesá cizinec, přišlý i z vyhlášených, krasotami proslavených měst, bloudí-li po starověkých, anebo napořád nově se tvářících ulicích Pražských, anebo zabere-li se do roztáhlého pod širokým nebem podívání na veškeré město. I plesá opět a žasne a nemůže pochopiti, odkud asi lidská síla tak nevýslovných půvabností uprostřed národa nabyla, o němžto se až dosavad mnoho pěkného smýšleti nebyl naučil.
Jakýsi pevný, jediný, skoro ve všech dílech touž vážnost nesoucí obraz poskytuje Praha veškera; při obhlédání jejích jednotlivých částek padá však do očí nemalá rozdílnosť, pocházející z položení týchže částek a náhodou v nich ubytovaného veřejného i společenského života.
Dva živlové, od početí sobě nerovní jak oheň a voda, oživují tyto rozdílné částky, a jako mocí čarovnou - mocí pečlivé vlády a délkou vše zkrocujícího času - tekou pokojně vedle sebe i jedním řečištěm, jen že si jeden - host a příchozí - domova pohodlnějšího vybral, druhý pak - domácí a tuzemec - pod střechu nuznější ustoupil.
Paměti hodno jest pohlednutí na běh a na počínání dvou duchů jinonárodních, kteří od mnoha století po městech Pražských, v srdci království českého jako v jednom loži se zahřívají a těsně na sebe doléhají. - Přeběhneme-li dějiny naše od časů tří synů Boleslavových až k Otakarovi, Janovi a Václavu Čtvrtému; prohlédneme-li doby střídavého na trůn český dosedání po zhynutí domu Lucemburského až k Bělohorské bitvě, a přečteme-li pak tu dlouhou elegii sedmnáctého a osmnáctého století, zdá se, jakoby osudné štěstí bylo najednou chtělo kmenu cizímu prvního místa v Čechách popřáti; s druhé pak strany vidí se opět, jakoby nevyzpytatelná vůle boží národ český ustavičným ohněm jen ode všech strusek očisťovala a po dlouhém zkoušení vždy zas k nové slávě přiváděla: jinak by nebyl musil Karel k učení se jazyku českému veřejně nabádati, Hus ve spor s universitou se dostati, Veleslavín stýskati - a jinak by nebylo muselo devatenácté století novou pochodeň mezi nás vrhnouti.
V jednotlivé částky Libušina sídla vtiskly se z věčných bojů těchto patrné a přerozdílné známky; jinak se tvořily Hradčany a Malá strana, jinak Staré a jinak opět Nové město; ale na všech zjevuje se ještě, přese vše upírání odpůrců, město české, a byť i jazyk národní z veřejných vyjednávání byl musil ustoupiti: po tichu přec ještě ve všech částech města vladaří, jakož vesměs národu českého ráz tiché večerní písni se podobá.
V Praze střídají se napořád zvuky české s německými; jen že se ony z úst poctivého, váženého měšťana, nižších ouředníků, řemeslníka, po denním výdělku se shánějícího dělníka, sprosté chudiny a velikého dílu povolání své, cenu svou i potřebu národní úplně poznávající nadějné mládeže vinou: tyto pak ze rtů panských - z úst vyššího ouřednictva, hojných, z veškeré končiny zde usedlých průmyslníků a jejich o vlasti nebo povinnosti vlastenecké ani slova nevědoucích rodin padají...
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Josef Kajetán Tyl - Praha (2)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
vědomosti Dívám se dívám aristokratka walter bra Sedm havranů středočeský kraj z pohledu zvirat pozdní příchod Bic Ctirad a Šárka ctižádostivost Vávra Anonymní múza Obrázky z Holandska ufon jeseník snowborďáci jen dál christiane bobule alma Koblížek sněhové vločky kde se cítím nejlíp žárovka reklamace zboží Robespierre Průšvihářky versus
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 713 963 237
Odezva: 0.07 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí