Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čertovský gramofon

Při své příští návštěvě v dolanské myslivně kmotra liška zaslechla, jak z obývacího pokoje vycházejí hlasy všech možných domácích i lesních zvířat. Dobře poznávala, že ty hlasy jsou pravé a že je nenapodobuje člověk, jak se to někdy dělá. Bylo jí divné, jak se může do tak malé místnosti vejít tolik zvířat, a nemohla pochopit, že tu všechnu havěť paní myslivcová trpí v obývacím pokoji.
A ještě více se divila, když si přivalila pod okno dřevěný špalík, aby do pokoje viděla; ale ať namáhala kukadla sebevíc, neviděla v pokoji nic jiného než pana myslivce s Venouškem, jak sedí u stolu a poslouchají ty zvířecí hlasy, které vycházely z malé skříňky postavené na stole. Tehdy kmotra liška div rozčilením z toho špalíku nespadla, když si pomyslela, že je kráva, kterou zrovna slyšela bučet, do té skříňky nacpána, a proto tam tak žalostně bučí. A když potom ještě viděla, že pan myslivec jenom na skříňce něco přehodil, a hned nato zase uslyšela hlas jelena, nemohla se rozčilením již déle na špalíku udržet a raději seskočila zase dolů na zem.
"Jak se jen ta dvě veliká zvířata mohou vejít do tak maličké skříňky?" vrtalo jí hlavou a ještě štěstí, že se to dověděla dříve, než odešla domů spát; jistě by bývala té noci rozčilením ani oka nezamhouřila.
Proto pozorně naslouchala zároveň s myslivcovým synkem Venouškem, když mu tatínek všechno o té skříňce, které říkal gramofon, vykládal a vysvětloval. Kmotra liška měla štěstí, že myslivcova rodina dostala gramofon poštou zrovna toho dne, a proto mohla vyslechnout všechno, co pan myslivec uznal za nutné Venouškovi vysvětlit, aby pochopil, co je to vlastně gramofon, jak se s ním zachází a jakým způsobem se pořizují gramofonové desky.
Tak se dozvěděla, že v té malé skříňce není ukryta bučící kráva, ale že se bučení ozývá jenom z té černé kulaté desky, která se může vyměnit libovolně za desku s hlasem jiného zvířete. Při té přednášce si kmotra liška vyskočila zase na špalík, aby dobře viděla, jak se s gramofonem zachází, protože si hned řekla, že jí nebude na škodu, když to bude vidět. Tak viděla, jak se do gramofonu vkládá nová deska, jak se gramofon natahuje, jak se klade kolečko s jehlou na desku a jak se gramofon spouští a zastavuje. A také přitom uslyšela hlasy zvířat a ptáků, které byly na deskách zachyceny: řehtání koně, mňoukání kočky, kokrhání kohouta a mečení kozy. To mečení se lišce nejvíce líbilo, protože bylo také nejpodařenější. Kmotra liška by byla u myslivny ten večer poslouchala třebas až do rána, ale Venoušek musel jít brzy spát a tím se skončilo i hraní na gramofon. A hned potom i kmotra liška odběhla na kutě do svého pelechu.
Kmotra liška si ráda také někdy zašla na stráň na kraj lesa březinky, který rostl nedaleko obce Zabonos a odkud měla krásný rozhled po celém okolí. Tam pak dlouho sedávala v křoví a pozorovala tamodtud život kolem vesnice; hry dětí a práci lidí i zvířat na polích. Byla to ves mezi lesy zapadlá, kde lidé žili ještě postaru a kde málokterý občan věděl, co je to rádio a gramofon. Ještě se tam žilo jako ve staré pohádce.
Jednoho dne pozorovala kmotra liška ze svého úkrytu starou kozu u malého chlívku na dvorku posledního baráku. Stará koza odcházela někam na pastvu a nakazovala přísně svým čtyřem kozlátkům, aby nikomu dvířka neotvírala. Aby si pěkně hrála a čekala, dokud neuslyší hlas své matky nebo hospodyně, ale jinému ať se neopováží otevřít, neboť by to mohla být liška, zloděj, vlk či jiný nepřítel.
Kmotra liška se tomu dala do smíchu:
"Prokrýlepána - to je ale opravdu ještě nějaká staromódní kozí máma! Kdyby měla u dvířek patentní zámek a skleněné kukátko, nemusela by tak dlouho s kozlátky klábosit! Kozlátka by jen mrkla okénkem a hned by viděla, kdo se na ně dobývá, a stará koza by se mohla někde bez starosti pást. Ale takhle se strachy ani nenají, protože si pořád myslí, zdali už jí zatím někdo její děti neukradl! A dříve se tak vskutku stávalo. Vždyť mi o tom Růženka v staré hájovně často četla ze svých knížek, jak třeba vlk u chlívku měnil všelijak svůj hlas, aby se co nejvíce změnil v kozí mečení, a svůj jazyk si dal u kováře trochu upilovat, aby tak hrubě nemluvil. Nu - já bych takový blázen nebyla, abych si dala pro pár kozlat jazyk upilovat, ale jednou bych to mohla zkusit pro švandu a u chlívku trochu zamečet. A to opravdu jen proto, abych se přesvědčila, jak jsou ta kozlátka ostražitá. A kdyby se snad stalo a neopatrná kozlátka mi otevřela - pak bych jim jen řádně domluvila, aby lépe svoji matku poslouchala, a šla bych zase ke všem kozlům do svého pelechu!"
"Ano - půjdu tam třebas hned a zamečím u dvířek zrovna tak, jak to dělala stará kozí máma! Ale - hola hej - počkat! Prokrýlepána - dobře, že jsem si na to ještě včas vzpomněla! To bude jiná švanda, až kozlátka uslyší opravdické kozí mečení, které mají myslivcovi nahrané na té černé gramofonové desce! Co mi to - ke všem kozlům - udělá, když si ten gramofon od myslivců na chviličku vypůjčím a po té komedii ho hned zase v pořádku dám na své místo?! Vždyť oni to ani nepoznají. V tuhle dobu v tom pokoji nikdo není, ale okno mají pořád otevřené, tak tedy -bez dlouhých cavyků - hurá do myslivny pro gramofon!"
Jako blesk mrskla sebou do březinky a za malou chvilku již dobíhala k myslivně, kde všecko bylo tak, jak předpověděla: okno u pokoje bylo otevřené a myslivcovi byli všichni kdovíkde. Hned si tedy bez dlouhého rozmýšlení přistavila ke zdi špalík a v mžiku byla v pokoji. Gramofon stál na svém obvyklém místě a kmotra liška si div nezavýskla, když viděla, že zrovna ta deska s kozím hlasem leží vedle gramofonu. Vzala tedy rychle gramofon i desku do náruče, opatrně vylezla z pokoje ven a spěchala s tím, co síly měla, k Zabonosům. A to všechno provedla tak rychle, že se stará kozí máma pořád ještě pásla na vysoké mezi pod ohromnou hruškou pláničkou.
Baráček, ve kterém ta koza bydlela se svými kozlátky, byl vystrčen až na samý konec vesnice. A protože naštěstí ani tam nebyl nikdo doma, mohla kmotra liška pohodlně a beze strachu v tichosti postavit gramofon na nízký špalek před chlívek, natáhnout jej a nasadit jehlu na okraj desky. A když gramofon spustila a kotouč s deskou se začal otáčet, usedla si kmotra liška na špalíček před gramofon a dívala se upřeně na dvířka u kozího chlívku. Byla hrozně zvědava, co budou kozlátka dělat, jakmile se z gramofonu ozve kozí hlas, a rozčilením se už zrovna třásla.
Ale - co to? Vtom zahoukla pojednou za ní střelná rána a hned nato jako hromobití následoval jeden výstřel za druhým a do rachotu pušek mísil se křik lidí, divý štěkot psů a poplašné troubení! A to troubení slyšela již kmotra liška v běhu, neboť hned po první ráně vyrazila prudce ze dvorka na zahrádku a přes pole pádila, jak mohla nejrychleji, k březině.
Tam se teprve ustrašeně ohlédla, a když viděla, že už ji nikdo nepronásleduje, zalezla si rychle do hustého křoví a tamodtud se s vyděšeným zrakem dívala zpět k vesnici. Strachy na ní stály všechny chlupy a po prudkém běhu se celá chvěla; ale byla ráda, že vyvázla z toho přepadení se zdravou kůží. Bylo jí však velmi divné, že na dvorku u kozího chlívku neviděla žádné honce ani hajné se psy, ani myslivce, ale střelné rány, štěkání i troubení se tam stále ještě ozývalo.
Hodnou chvilku bylo na dvorečku prázdno, a teprve pak tam přiběhli z vesnice a z polí muži ozbrojeni holemi, cepy, vidlemi i sekerami a kmotra liška viděla, jak se poplašeně ohlížejí na všecky strany a hledají původce té divoké střelby. Pak viděla, jak všichni běží ke gramofonu, jak ho obkličují ve velkém kruhu, a bylo slyšet zmatené výkřiky:
"Je to tamhleta čertova škatule, sousedé! Střílí sice pořád jenom naslepo, ale čert jí věř - než se nadějeme, může do nás pálit naostro! A proto, lidičky zlatý - zabte ji, než tady způsobí neštěstí!
Vávro, Brázdo, Kroupo, Bartoši - prokrýlepána - lidičky, už zase ta škatule troubí k útoku!"
A na kmotře lišce se hrůzou zježily snad všecky chlupy, když viděla, jak odvážný soused Bartoš se plíží opatrně ke gramofonu s napřaženým cepem. V tu chvíli přestávalo troubení, ale zato se ozvala zase střelba - a tu již soused Bartoš déle nečekal a pádnou ranou srazil tu čertovskou věc ze špalku dolů a ještě na zemi ji několikrát cepem přetáhl. Tu však mu již přiskočili na pomoc i jiní odvážnější muži a všichni do ní statečné bušili. Ale největším hrdinou byl přece jenom soused Bartoš, protože hned po první jeho ráně střelba naráz přestala, čertovská škatule zakvičela - a pak umlkla nadobro.

***