Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Král Pecivál kdys kraloval
až u tureckých hranic,
však, ač měl zlata plný sklep
a jedl jenom s medem chléb,
- jej netěšilo pranic!

Ať hleděl k slunce východu,
ať hleděl ku západu, -
v svých prsou cítil těžkou tíž:
neb před sebou měl velkou říš'
- a velký cop měl vzadu!

Měl diamantů věrtele
a perly bílé, rudé,
však, ať si bděl, anebo spal
a jed' a pil, neb kraloval,
ten cop mu vadil všude.

Ať reky vodil do boje,
ať na lov svoje honce,
cop stále rost' a byla již
prorostlá copem celá říš -
a nebylo ho konce!

Už rolník nechal v poli pluh
a tesař nemoh' tesat:
neb z poddaných kde který jest,
ten králův cop jen musel plésť
a museli ho česat.

I povolal král mudrce
až od tureckých hranic
a děl: "Co s copem dělat jen?" -
I radili se rok a den,
- pak nevěděli pranic.

I velký žal měl náš pan král:
"Ó krásný světě, vale!
Už vykopejte černý hrob
a pochovejte mne i cop -
Ó králi Pecivále! Pecivále!"

A v žalu svém, jak nocí, dnem
král Pecivál tak volá,
jej Šašek jeho uslyšel
i bylo mu ho velký žel.
I řekl: "Kmotře, hola!

Můj pane králi, hola hej!"
tak Šašek řekl k němu -
"můj pane králi, jen se vzchop,
my nůžky vezmem' na ten cop
a bude konec všemu!"

Dvé slzí, velkých jako hrách,
se králi z tváří skradlo:
"O šťastný králi, šťastná zem!
dnes ještě cop si ustříhnem'
- a mě to nenapadlo!

"Můj dobrý Šašku, hola hej!
Teď jsem zas šťasten, hochu,
svou milou dceru dám ti rád
i svoji říš' - jen kralovat
mne nechte ještě trochu!"