Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

SELSKÉ PÍSNĚ

Na trávníku

Na trávníku v neděli
je to okřání! -
slípky se tam popelí,
psi se prohání.

Na trávníku přemilo
je to v neděli,
jen kdyby tak nebylo
zejtra pondělí.

Na trávníku sedlák má
tak své myšlénky,
kdyby mu jen nepadaly
na tvář housenky.

Na trávníku okřeje
sedlák ubohý,
kdyby ho jen netahaly
děti za nohy.

Na trávníku okřeje,
když se vyčasí, -
kdyby ho jen netahali
páni za vlasy!

Ze selských bouří

Hořel ve vsi statek,
už hořela ves, -
kdyby kdos byl v zmatek
nenamát se kdes.

Střechu srazil hákem,
děti vynes sám,
div před naším zrakem
nezabil ho trám.

Když byl konec všemu,
nechtěl dát se znát -
modlíme se k němu:
byl to anděl snad!

Až jsme ho chtíc nechtíc
k řeči ponoukli:
byl to jakýs šlechtic. -
My ho utloukli.

Jsou ty naše kraje

Jsou ty naše kraje
jiné dnes, než byly;
nežli ze knih zná je
měšťák bohumilý.

Vymizely dudy,
vymizely táčky,
vymizely bludy,
dávné povídačky.

Vymizely zpěvy,
krby loučí zlaty,
vymizely děvy
u nich s kolovraty.

Mědlice a stoupy,
babky, poctivice,
chytrák "Honza hloupý" -
dnes jich není více!

Fěrtoch, dlouhé šosy,
šněrovačky s květy,
šátky na pokosy,
kožich dlouholetý,

pentle vyšívané,
holoubky, čes vlasu,
truhly malované,
všechno to šlo k ďasu.

V našem kraji blahém
jsou dnes časy jiny,
všechno se to šmahem
dalo na mašiny.

Setí, žetí, mletí,
šátky, látky, příze,
všechno to jen letí
kams do cizí sklíze!

Tak to všechno mizí
jídlem, bydlem, krojem,
i ten sedlák v cizí
ruce už je strojem!

Jen tak někde váznou
starých časů stopy:
kapsu stále prázdnou,
dětí celé kopy.

Jen tu starou bídu
máme beze škody,
selka jde s ní k židu,
sedlák do hospody.

Tam invalid chudý
udělá mu svátek -
čert mu rozbil dudy,
hrá na kolovrátek.