Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

SELSKÉ PÍSNĚ

Mé orné půdy každý hon

Mé orné půdy každý hon
mi patří zem jak dubu,
a držím se jí jako on
vzdor psotám, časů zubu.

Věkovitými kořeny
a pevně každým svazem,
a mé jsou i ty kameny,
pro něž se shýbám na zem.

Ji nevezme, dokud jsem živ,
mi nikdo z tvrdých dlaní;
mne topor musí sklátit dřív -
a ještě padnu na ni!

Se skřivánkem vstávám

Se skřivánkem vstávám,
s ním též chodím spat,
v poli naslouchávám
při pluhu mu rád.

Naslouchám, jak zpívá,
když si stírám pot,
mně tak volno bývá
všechněch od klopot.

Zadívám se chvíli
v modrou oblohu -
jak mne ten zpěv sílí,
říci nemohu!

Zamyslím se, maní
je mi k úsměvu,
a sám při orání
dám se do zpěvu. -

Rodné brázdy v šíř i v dál

Rodné brázdy v šíř i v dál,
co mi vás jen pán Bůh přál,
co se já vás naoséval,
naoral!

Až té trávy neseté
na mém hrobě rozkvete,
čí pak vy, mé rodné brázdy,
budete?

Kdo tu bude u vás stát,
kdo vás bude míti rád,
kdo k vám přijde, rodné brázdy,
zaorat?

Rodné brázdy v šíř i v dál,
rád bych potom z hrobu vstal
říct mu, aby jako já vás
miloval!

Já a moje orná půda

Já a moje orná půda,
my jsme jedna hlína,
bohatá anebo chudá:
nemůže být jiná!

Já a moje orná pole
- chraň nás dobré nebe! -
za přítele máme dole
na zemi jen sebe.

Já a moje orné lány
svazek máme tuhý,
když z nás jeden udupaný,
pomůže mu druhý.

Já a moje orná země
jsme jako dlaň k dlani,
dokud ona vlídna ke mně
a já dobrý na ni.

Jak štěp u cesty polem

Jak štěp u cesty polem
je ruka sedlákova;
tam trhá, kdo jde kolem,
a štěp zas rodí znova.

A naše tuhé šíje
jsou jako kleče pluhu;
čím hloub v zem přitlačí je,
tím víc to setbě k duhu.

A srdce, plná síly,
jak hluboká jsou studna;
krev od věků z ní pili,
a po dnes nejsou u dna!

Drsny jsou mé mravy

Drsny jsou mé mravy,
drsná je má dlaň,
drsný vlas mi s hlavy
v drsnou padá skráň.

Drsny chléb i šaty,
drsný je můj pot,
drsné došky chaty
drsný chrání rod.

Drsná na vše strany
řeč má je i smích
a na drsné rány
pláč můj drsně tich.

Chléb svůj tvrdě dobývám

Chléb svůj tvrdě dobývám,
na jiné se nedívám
kde můj děd a otec bydlel,
přebývám.

Ať je mračno, nebo čas,
nějak bylo, bude zas;
orám, seju, - někde přece
vzejde klas.

Nežaluju osudu,
spoléhám svou na hrudu;
tvrda je - a já s ní také
přebudu.

Hřej, zlaté slunečko

Hřej, zlaté slunečko,
v hory, doly,
ať se potí sedlák
i ti voli!

Hřej, zlaté slunečko,
plno záře,
ať je pánům volno
na kočáře.

Hřej, zlaté slunečko,
na obilí,
aby rostlo pánům
na chléb bílý.

Chceš-li, zasviť také
na zemáky,
ať jsou hodně velké
pro sedláky.