Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejslavnější Kiplingova báseň Když... (If–) z roku 1895 u nás vyšla v překladu Otokara Fischera v básnické sbírce Písně mužů, prvně vydané v roce 1936
• novější překlad básně má na svědomí překladatel Zdeněk Hron (naleznete jej v knize Vladimíra Smékala - Duševní hygiena na každý den: pět úvah nad básní R. Kiplinga "Když--" o kultivaci duchovního života, vydané roku 2005, ISBN: 80-239-6387-2)
• autor napsal báseň pro svého syna Johna, který později padl na frontě v 1. světové válce

Když... v anglickém originálu

If you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you;
If you can trust yourself when all men doubt you,
But make allowance for their doubting too:
If you can wait and not be tired by waiting,
Or being lied about, don't deal in lies,
Or being hated don't give way to hating,
And yet don't look too good, nor talk too wise;

If you can dream–and not make dreams your master;
If you can think–and not make thoughts your aim,
If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same:
If you can bear to hear the truth you've spoken
Twisted by knaves to make a trap for fools,
Or watch the things you gave your life to, broken,
And stoop and build 'em up with worn-out tools;

If you can make one heap of all your winnings
And risk it on one turn of pitch-and-toss,
And lose, and start again at your beginnings
And never breathe a word about your loss:
If you can force your heart and nerve and sinew
To serve your turn long after they are gone,
And so hold on when there is nothing in you
Except the Will which says to them: 'Hold on!'

If you can talk with crowds and keep your virtue,
Or walk with Kings–nor lose the common touch,
If neither foes nor loving friends can hurt you,
If all men count with you, but none too much:
If you can fill the unforgiving minute
With sixty seconds' worth of distance run,
Yours is the Earth and everything that's in it,
And–which is more–you'll be a Man, my son!

***

Když... v překladu Otokara Fischera

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!",

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!",
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi -
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

***

Když... v překladu Zdeňka Hrona

Když hlavu neztratíš, ač všichni známí
svou ztrácejí a obviní tě spíš,
když věříš si, štván jejich pochybami,
a ještě pochyby všem odpustíš,
když dočkat se i s čekáním vždy zvládneš,
ač obelháván, sám se zdržíš lží,
ač nenáviděn, zášti nepropadneš
a nehonosíš se tou moudrostí,

když umíš snít, a přesto nejsi snílek,
když rozum máš, a nehledáš v něm cíl,
když sneseš triumf jako krušné chvíle,
a ani jednomu ses nesvěřil,
když sneseš pravdu, jež ti přišla prostá,
zkroucenou v drát z nějž lump past hňupům splet,
uvidíš věci, na nichž lpěl si, v troskách
a starým nářadím je stvoříš hned,

když zisky umíš shrnout na hromádku
a všechno jen vabank zas vsadit jdeš,
a prohraješ-li, začneš od počátku
a o své ztrátě ani necekneš
když srdce donutíš, i nervy, svaly
své věci sloužit, ač je čert už vzal,
a dál se budeš rvát, když vše ti vzali
až na Vůli, co velí jim "Jen dál",

když vyjdeš s každým, a jsi dál sám sebou,
jdeš králům po boku a nezpychneš,
když zlí i dobří zmást tě nedovedou,
když všem jsi sloupem, ne však víc než chceš,
když neúprosnou minutu ti plní
šedesát vteřin, jimiž's řek "Teď se tuž!" -
pak Zem ti patří, se vším, co je na ní,
a - hlavně - z tebe, chlapče, bude muž!