Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Miloš Maixner

III. Tygr! Tygr!

Jaká honba byla, statečný lovce, rci? -
Cekání dlouhé tak, chladem mrazící!
Kde je kořist, kterou jsi potřít spěchal? -
Volně běhající v džungli jsem ji nechal!
Kde moc je tvá, pro kterou slavný jsi byl a známý?
Bratře můj, z boku a slabin teď uniká mi!
Proč noha tvá rychle tak, spěšně se ku předu řítí?
Bratře, jdu do svého doupěte mřiti!

A teď jest se nám vrátiti k první povídce.
Když Maugli opustil vlčí sluj po boji se smečkou u Poradní Skály, odešel dolů do kraje zdaných rolí, kde žili vesničané, ale nezastavil se tam, protože mu to bylo příliš blízko džungle a on věděl, že si u Skály učinil alespoň jednoho smrtelného nepřítele. Běžel tedy drže se hrubé cesty, která vedla údolím, a sledoval ji vytrvalým klusem asi na dvacet angl. mil, až přišel do kraje, kterého neznal.
Údolí se tu šířilo ve velikou rovinu, posetou skalami a prorvanou roklemi. Na jednom konci nalézala se vesnice a na druhém zahýbala sem mocným obloukem džungle až k pastvištím, přestávajíc pak náhle, jako by byla uťata motykou.
Po celé rovině pásl se dobytek a buvoli, a když malí hoši, kteří je hlídali, uviděli Maugliho, dali se do křiku a utekli, a žlutí psí páriové, potulující se kolem všech indických vesnic, dali se do štěkotu.
Maugli kráčel stále ku předu, protože byl hladov, a přišel tak až k vesnici. Uzřel trnový keř, jejž za soumraku dávali před vchod, odtažený nyní stranou.
"Vumpf!" řekl si Maugli, který na svých nočních potulkách za potravou přišel na nejednu takovouto barikádu - "tak tedy i zde bojí se lidé džunglího národa!"
Usedl u brány a když pak uzřel muže vycházejícího ven, vstal, otevřel ústa a ukázal dovnitř, aby naznačil, že chce jíst. Muž stanul, zarazil se a utíkal pak zpět jedinou ulicí vesnice, voteje po knězi, velikém to, tučném muži v bílém oděvu s rudou a žlutou značkou na čele. Kněz přišel ke bráně a s ním aspoň na sto lidí, a všichni hleděli na Maugliho a ukazovali naň a křičeli.
"Neznají způsobů, tenhle lidský národ," řekl si Maugli. "Jenom šedá opice by se mohla takto chovati." A Maugli odhodil svůj dlouhý vlas na zad a zašklebil se na shromážděný dav.
"Čeho se tu báti?" řekl na konec kněz. "Pohlédněte na jizvy na jeho rukou a nohou. Jsou to známky po zubech vlků. Je to prostě vlčí dítě, uprchlé z džungle."
Hrajíce si spolu chňapla vlčí mláďata ovšem často po Mauglim pevněji než zamýšlela, a tak byly celé jeho paže a nohy posety jizvami. Ale Maugli byl dojista posledním z těch, kdož by to nazvali kousnutím; znalf, co znamená opravdové kousnutí.
"Arré! Arré!" řeklo si několik žen. "Kousali, chudáčka, vlci, ubohé dítě! A je to hezký hoch! Má oči jako rudý oheň. Na mou čest, Messuo, není nepodoben tvému chlapci, kterého vzal tygr."
"Nechte mne pohlédnout!" řekla žena s těžkými měděnými kruhy na zápěstí a na kotnících, a prohlížela Maugliho pode dlaní své pravice. "Opravdu, je mu podoben. Je sušší, ale má zrovna takový pohled, jako můj hoch."
Kněz byl obratný a věděl, že je ženou nejbohatšího vesničana v osadě. Pohlížel tedy as minutku k obloze a řekl pak slavnostně: "Co džungle vzala, džungle navrátila. Vezmi hocha do svého domu, sestro, a nezapomeň uctíti kněze, který vidí tak hluboko do lidského žití!"
"U vola, který mne vykoupil!" řekl si Maugli; "tohle všechno řečnění vypadá zrovna jako nová přehlídka u smečky. - Ale dobře, jsem-li člověkem, musím se stati člověkem."
Dav se rozešel, když Messua přilákala Maugliho do svého domu, kde byla červená lakovaná postel, velká hliněná nádrž na obilí s podivnými vypuklými vzorky, půl tuctu měděných hrnců k vaření, obraz jakéhosi Hinduského boha v malém přístěnku, a na zdi opravdové zrcadlo, jak je prodávají o venkovských trzích.
Messua mu dala napiti mléka a kus chleba a položila mu pak ruku na hlavu a pohlížela mu do očí; snad myslila, že jest opravdu jejím synem, přišlým zpět z džungle, kde jej vzal tygr. Pravila: "Nathu, Nathu!" - Ale Maugli nedal znáti, že by znal toto jméno. "Vzpomínáš si na den, kdy jsem ti dala nové střevíčky?" Dotkla se jeho nohy, která byla tvrdá a skoro jako roh. "Ne!" řekla pak trudně; "tyto nohy nikdy nenosily střevíců; ale ty's velmi podoben Nathuovi, a proto budeš mým synem."
Mauglimu bylo nevolno, protože nebyl posud nikdy pod střechou; ale pohlédnuv na doškový kryt viděl, že by jej dovedl strhnouti, kdykoliv by se mu zachtělo ven; a okno nemělo závorek.
"Co pak je plátno býti člověkem," řekl si Maugli na konec, "nerozumím-li lidské řeči? Jsem teď tak hloupý a němý, jako by byl člověk mezi námi v džungli. Musím se naučiti jejich řeči."
Pokud byl v džungli mezi vlky, učil se napodobiti hlasy a výzvy kozlů v džungli a chrochtání malých divokých prasat, a tato schopnost ukázala se nyní býti důležitou. Jakmile Messua vyslovila slovo, opakoval je Maugli téměř bezvadně, a nežli se setmělo, naučil se jménům mnohých věcí v chýši.
Když nastal čas ke spaní, ukázaly se obtíže, protože Maugli nechtěl spáti v ničem, co vypadalo tak neobyčejně podobno pardalí pasti, jako tato chýše; a když mu zavřeli dvéře, vyskočil oknem.
"Nech mu jen vůli," řekl Messuin manžel, pomysli, že až posud nikdy nespal na posteli. Je-li nám vskutku poslán na místě našeho syna, neutečen
A tak se Maugli natáhl v trošce dlouhé, čisté trávy na rohu pole. Ale nežli zavřel oči, šťouchl jej pod bradu měkký šedivý nosík.
"Pša," řekl Šedý Bratřík - bylo to nejstarší z mláďat Matky Vlčice - "toť špatná odměna za to, že jsem za tebou šel plných dvacet mil. Páchneš dřevěným kouřem a dobytkem - už docela jako člověk. - Probuď se, bratříčku, nesu ti zprávy."
"Daří se všem dobře v džungli?" ptal se Maugli objímaje jej.
"Všem, až na vlky popálené Rudým Květem. - Ale poslyš. Šir Chan odešel lovit někam daleko, dokud mu nenaroste nový kožich, neboť je zle opálen. Až se vrátí, přísahá, že vhodí tvé kosti do Waingungy."
"K tomu mám několik slov. I já jsem učinil jakýs malý slib. Ale zpráva je vždy dobrou věcí, Šedý Bratříčku, a jen mi přinášej zprávy stále."
"Nezapomeneš, že jsi vlkem? Nesvedou tě lidé, abys zapomněl?" ptal se Šedý Bratřík úzkostně.
"Nikdy! Budu vždy vzpomínati, že miluji tebe a všechny v naší jeskyni; ale budu vždy vzpomínati, že jsem byl vyhnán ze smečky."
"A že můžeš býti vyhnán ještě z jiné smečky. Lidé jsou jen lidé, bratříčku, a jejich řeč jest jako kvákání žab v tůni. Až zase přijdu sem, budu na tebe čekati v bambusu na konci pastviště."
Po tři měsíce po této rozmluvě Maugli sotva vyšel z vesnické branky, tak pilně se učil zvykům a způsobům lidí. Nejprve mu bylo nositi okolo beder kus látky, což mu hrozně vadilo, a pak se musil učiti o penězích, čemu s počátku naprosto nerozuměl, a o orání, jehož užitku nechápal. K tomu jej velmi zlobily vesnické děti. Na štěstí naučil jej zákon džungle ovládati svoje hnutí, neboť v džungli záleží váš život a vaše jídlo na tom, abyste dovedli ovládati sebe a své chuti. Ale když si z něho tropily šašky, protože se nechtěl účastniti jejich her, anebo s nimi pouštěti draky, anebo že špatně vyslovil některé slovo, jenom vědomí, že není sportovním zabíjeti malá, nahá mláďata, zdrželo jej, aby je neuchopil a neroztrhl ve dví.
Nevěděl ničeho o své velké síle. Věděl, že byl v džungli slabým u porovnání se zvířaty, ale ve vesnici lidé říkali, že je silen jako býk.
A Maugli neměl tušení o rozdílech, které mezi lidmi působí kasty. Když hrnčířův osel upadl do jámy s hlinou, vytáhl jej Maugli za ocas a pomohl nakládati hrnky na cestu do Khanhiwary na trh. To bylo přece velice mrzuté, neboť hrnčíř patří k velmi nízké kastě, a jeho osel je ještě horší. Ale když jej kněz huboval, pohrozil mu Maugli, že jej rovněž posadí na osla, a kněz řekl Messuinu muži, že bude nejlépe, když pošlou Maugliho co nejdříve pracovat; a náčelník obce sdělil Mauglimu, že mu bude nazítří vyjiti s buvoly a hlídati je za pastvy. Nikdo nebyl raději než Maugli; a hned večer, jsa takto ustanoven takřka služebníkem obce, přišel do kroužku, který každého večera se scházel na zděné plošině pod velikým fíkovníkem. Byl to vesnický klub; náčelník, hlídač (jenž znal všechny klevety z celé obce) a starý Buldeo, vesnický lovec, jenž byl majitelem towerské muškety, sešli se tu a kouřili. Nahoře ve větvích seděly a hovořily opice, a dole ve zdi byla díra, kde žila kobra, která dostávala každodenně misku mléka, protože byla posvátná. A staříci seděli okolo stromu a hovořili, dýmajíce z dlouhých huqua (vodních dýmek) dlouho, až do pozdní noci. Vypravovali divuplné příběhy o bozích, lidech a duchách; Buldeo vyprávěl ještě divuplnější příběhy o způsobech zvířat v džungli, až dětem, sedícím kolem kroužku, lezly oči z hlavy. Většina příběhů týkala se zvířat, neboť měli džungli u samých vrat. Jelen a divoký kanec užírali jim úrodu, a tu a tam tygr odnesl za soumraku člověka téměř od samé vesnické brány.
Maugli, jenž ovšem něco znal z toho, o čem hovořili, byl nucen skryti tvář do dlaní, aby nebylo viděti, jak se směje. Buldeo, maje starou mušketu položenu přes kolena, šplhal od podivného příběhu k příběhu ještě podivuhodnějšímu, a Maugliho ramena se zmítala smíchem.
Buldeo vykládal, že tygr, který odnesl Messuina synka, byl duchový tygr, a že bylo jeho tělo obydlím starého zlého lichváře a půjčovníka, jenž před několika lety zemřel.
"A já vím určitě, že je to pravda," povídal Buldeo, "protože Purun Dass do smrti kulhal od rány, kterou dostal ve vzpouře tehda, když mu spálili jeho dlužní knihy, a tygr, o němž mluvím, kulhá také, neboť stopy jeho nohou jsou nestejný."
"Pravda, pravda, to je dojista pravda," říkali šedí vousáči, kývajíce hlavami.
"Jsou všechny vaše povídačky stejný nesmysl a planý žvast?" řekl Maugli. "Tento tygr kulhá, protože se narodil chromý, jak celý svět ví. Mluviti o duši lichváře v šelmě, která nikdy neměla ani tolik odvahy jako šakal, je dětský žvast."
Hodnou chvíli nemohl Buldeo promluviti ani slova překvapením, a náčelník jen hleděl vyjeveně na Maugliho.
"Oho! Toť náš džunglí spratek, ne-li?" řekl na konec Buldeo. "Jsi-li tak moudrý, dones raději jeho kůži do Khanhiwary, kde na ni vysadila vláda cenu jednoho sta rupií. A buď raději hezky zticha, když mluví starší!"
Maugli vstal k odchodu. "Seděl jsem tu, naslouchaje, celý večer," řekl nazpět přes rameno, "a vyjma jednou nebo dvakráte neřekl Buldeo ani slovíčka pravdivého o tom, co se týkalo džungle, která je přec u samých vrat jeho chalupy. Kterak tedy mám věřiti jeho povídkám o bozích, duchách a skřítcích, které, jak tvrdí, viděl?"
"Jest nejvyšší čas, aby šel hoch na pastvu," řekl náčelník, a Buldeo funěl a supěl nad Maugliho drzostí.
Je zvykem ve většině indických vesnic, že několik chapců vezme dobytek a buvoly ven na pastvu hned za časného jitra a přivede je nazpět až počátkem noci; a dobytek, který by rozdupal bílého muže k smrti, dovoluje dětem, dosahujícím mu sotva k nosům, aby jej tloukly, strkaly a křičely naň dle libosti. Pokud se hoši drží při dobytku, jsou bezpečni, neboť ani tygr nepodnikne útoku na dobytčí stádo. Ale jestliže se toulají, trhajíce květiny a chytajíce ještěrky, bývají někdy odneseni.
Maugli projel na zítří ráno za svítání vesnickou ulicí, sedě na hřbetu Ramy, velkého vůdčího býka stáda; břidlicově modří buvoli s dlouhými, do zadu zahnutými rohy a divokýma očima vstávali jeden za druhým ze svých chlévů a šli za ním. - Maugli ukázal ostatním dětem velmi zřetelně, že je zde pánem. Tloukl buvoly dlouhou, vyleštěnou bambusovou tyčí, a řekl Kamyovi, jednomu z hochů, aby pásli dobytek sami, on že půjde s buvoly, a aby dali dobře pozor a neodcházeli od stáda.
Indické pastviště je plno skal a křoví, pahrbků a roklin, mezi nimiž se stádo rozptýlí a zmizí. Buvoli obyčejně se drží bažin a slatinatých míst, kde leží po hodiny, válejíce se a vyhřívajíce se v teplém bahně. Maugli dohnal je až na konec planiny, kde řeka Waingunga vycházela z džungle; tam seskočil s Rámova krku a odběhl k bambusovému houští, kde nalezl Šedého Bratříka.
"Ach," řekl Šedý Bratřík, "načekal jsem se tu po mnoho dní! - Co pak znamená tohle tvoje dnešní pastýřství?"
"Je to rozkaz," řekl Maugli. "Jsem vesnickým pasákem na nějaký čas. - Co je nového o Širu Chanovi?"
"Vrátil se opět do této krajiny a čekal zde dlouho na tebe. Teď zase odešel, neboť zvěři je po řídku. Ale má pevný úmysl zabiti tě."
"Velmi dobře," řekl Maugli. "Pokud bude pryč, ať ty anebo některý ze čtyř našich bratrů sedí tamhle na skále, tak abych jej viděl hned, jak vyjdu z vesnice. Jakmile se ale tygr vrátí, čekej na mne v rokli u dhâkového stromu uprostřed planiny. Není potřebí, abychom lezli Širu Chanovi sami do huby."
Pak si Maugli vybral stinné místo, kde ulehl a spal, zatím co se buvoli pásli okolo něho. V Indii je pasení jednou z nejzahálčivějších věcí na světě. Dobytek přechází a žere, ulehne a přechází opět, a ani nebučí. Jenom pobrukuje, a buvoli teprve skoro nikdy nepromluví, ale zajdou jeden po druhém do bahnitých rybníčků a zapracují se do bahna, až jim vykukují na povrch jen nosy a vypoulené, porcelánově modré oči, a tak leží nehnuté jako klády. Skály ve žhoucím slunečním horku jako by tančily, a pasoucí děti slyší supa (jediného, nikdy více) hvízdati nad sebou téměř mimo lidský dohled, a vědí, kdyby zemřely, anebo kráva padla, že by tento sup slétl dolů, a nejbližší sup, na míle vzdálený, že by jej viděl slétati a letěl by za ním, a následující rovněž, a nejbližší zas, a tak dále, a že skoro dříve ještě, nežli by byli opravdu mrtvi, byly by tu dva tucty hladových supů, přišlých, kde se vzali, tu se vzali. - A pak si děti ulehnou a spí a probudí se a spí opět, a pletou malé košíčky ze suché trávy a dávají do nich travní koníky; anebo chytnou dvě kudlanky nábožné a přinutí je k zápasu, anebo navlékají náhrdelníky z rudých a černých džunglích ořechů, anebo pozorují ještěrku, slunící se na skále, anebo hada, jak loví žáby na břehu vody. Pak zpívají dlouhé, dlouhé písně s podivnými domorodými trilky na konci slok, a den se zdá delším, nežli celý život mnohých lidí; anebo vystaví z bláta hrad s figurkami lidí, koňů a buvolů, dávají větvičky panákům do rukou a Představují si, že jsou králi, a panáci že jsou jejich vojskem, anebo že jsou bohy a panáci že jim vzdávají úctu. A pak přijde večer, děti začnou volat, a buvoli vypotácejí se jeden po druhém z lepivého bahna se hřmotem jako rány z ručnic.
a pak jdou všichni nazpět přes zšedivělou rovinu k mihotavým světlům vesnice.
Den po dni vodil Maugli buvoly ven do bahnisk, a den po dni vídal hřbet Šedého Bratříka na skále na půl druhé míle od roviny a věděl tedy, že se Šir Chan posud nevrátil; a den po dni léhal na trávě naslouchaje šumu okolo sebe a snil o starých časech v džungli. Kdyby byl Šir Chan učinil svou chromou tlapou jediný chybný krok v džunglích okolo Waingungy, byl by jej Maugli slyšel v těchto dlouhých tichých jitrech.
Konečně přišel den, kdy neuzřel Šedého Bratříka na ustanovené hlídce; zasmál se a zařídil své buvoly ke strži u dhâkového stromu, jenž byl celý pokryt zlatorudými květy. Tam seděl Šedý Bratřík, každičký chlup na hřbetě zježen.
"Ukryl se na celý měsíc, aby tě svedl od bdělosti; přešel minulé noci přes hranice s Tabakim a pustili se přímo po tvé stopě," sděloval vlk oddechuje.
Maugli se zachvěl: "Nebojím se Šira Chana, ale Tabaki je velmi zchytralý."
"Buď bez obavy," řekl Šedý Bratřík, olíznuv trochu pysky; "potkal jsem Tabakiho z rána. Teď vypráví svoji moudrost supům, řekl ji celou dříve i mně, nežli jsem mu zlámal vaz. Šir Chanův plán jest čekati na tebe dnes večer u vesnické brány - jen na tebe a na nikoho jiného. Leží nyní ve velké rokli u Waingungy."
"Jedl dnes anebo honí na lačný žaludek?" ptal se Maugli, poněkud napiat, neboť odpověď znamenala mu život či smrt.
"Zabíjel dnes z jitra - kance - a také se napil. Šir Chan nedovede se nikdy postiti, ani ne pro pomstu."
"O, hlupák, hlupák! Jaké to mláďátko holátko! Najeden a napitý ještě k tomu, a to si myslí, že počkám, až se vyspí! Nuže, kde tedy leží? Kdyby nás bylo jen deset, mohli bychom jej poraziti jak leží. Ale tito buvoli nepodniknou útoku, pokud ho nezvětří a já nedovedu mluviti jejich řečí. Mohli bychom snad přijití za jeho stopu tak, aby ji zvětřili?"
"Šir Chan plaval dlouho dolů po Waingunze, aby odřízl svou stopu," řekl Šedý Bratřík.
"To mu poradil Tabaki, jistotně. Nikdy by na to nebyl přišel sám." Maugli stál s prstem v ústech, přemýšleje.
"Velká rokle u Waingungy. Ta počíná na pláni sotva půl míle odtud. Mohu dovésti stádo okolo, skrze džungli, k ústí rokle a sehnati je pak roklí dolů - ale pak by nám Šir Chan utekl spodem. Musíme druhý konec ucpati. Šedý Bratříku, dovedeš mně rozděliti stádo ve dví?"
"Já snad ne - ale přivedl jsem si moudrého Pomocníka." Šedý Bratřík odklusal a vskočil do jakés jámy. Tu zdvihla se odtud velká šedá hlava, kterou Maugli dobře znal, a horký vzduch rozlehl se nejzouíalejším zvukem celé džungle - lovčím vytím vlka za poledne.
"Akela! Akela!" zvolal Maugli tleskaje rukama. "Vždyť jsem věděl, že na mne nezapomeneš! Máme před sebou velikou práci. Akelo, rozděl mi stádo ve dví. Drž krávy a telata pohromadě a býky a orné buvoly také pohromadě."
Oba vlci proběhli sem a tam skrze stádo, jež frkalo a zdvihlo hlavy a rozdělilo se ve dva chumáče. V jednom byly buvolí krávy s telaty uprostřed, a koukaly a kopaly, hotovy - jen * kdyby se byl který vlk zastavil, vrhnouti se naň útokem a vydupati z něho život. V druhém chumáči byli býci a mladí býčkové a frkali a dupali rovněž; ale ač vypadali imposantněji, byli mnohem méně nebezpečni, nebyloť jim chrániti žádných telat. - Ani šest mužů by nebylo s to stádo tak pěkně rozděliti.
"Co dále?" oddechoval Akela; "chtějí se opět spojiti."
Maugli vyhoupl se na Rámův hřbet. "Žeň býky na levo, Akelo. Až odejdeme, Šedý Bratříku, drž krávy pohromadě a vežeň je do spodního konce rokliny."
"Jak hluboko?" ptal se Šedý Bratřík, oddechuje a chňapaje.
"Až budou stráně vyšší, nežli může Šir Chan vyskočiti," volal Maugli. "Drž je tam, až přijdeme s hora."
Býci dali se do běhu, jak Akela zaštěkal, a Šedý Bratřík stanul před kravami. Ty rozběhly se po něm útokem, a Šedý Bratřík běžel těsně před nimi k ústí rokle, kdežto Akela hnal býky daleko v levo.
"Výborně provedeno! Ještě jeden útok a jsou znamenitě rozběhnuti. Pozor, Akelo, teď pozor! Chňapneš-li jen jednou přespříliš, poženou býci útokem! Hujá! Toť divočejší dílo než štváti černé kozly! Byl bys si pomyslil, že dovedou tahle hovádka tak rychle běžet?"
"Lovíval jsem je - také - své doby -" hekal Akela ve sloupech prachu. "Mám je obrátiti do džungle?"
"Hoj, obrať, obrať je rychle! Rama je šílen vztekem. Oh, kdybych mu jen mohl říci, co od něho dnes chci!"
Býci byli tentokráte obráceni na právo a vrhli se s třeskem do houštiny. Ostatní pastýřské děti, dívající se od dobytka na půl míle daleko, rozběhly se do vesnice, jak rychle jen je dovedly nohy donésti a volaly, že se býci splašili a utekli.
Leč Maugliho plán byl velmi jednoduchý. Chtěl toliko provésti veliký kruh vzhůru a dostati se k počátku rokle a hnáti pak býky dolů strží a chytiti tak Šir Chána mezi býky a krávy; vědělť, že po jídle a dobrém napití nebude Šir Chan nikterak naložen, aby dobře bojoval anebo šplhal vzhůru po úbočích strže. Chlácholil nyní býky hlasem a Akela odběhl do zadu kňuče jen tu a tam, aby popohnal zadní voj. Byl to dlouhý, dlouhý kruh, neboť si nepřáli dostati se příliš blízko k rokli a dáti tak Šir Chanovi výstrahu.
Konečně zahnul Maugli poplašené stádo k ústí rokle na travnatý palouk, jenž se schyloval příkře dolů až do samé strže.
S této výše bylo lze viděti přes vrcholky stromů až dolů do roviny. Ale Maugli prohlížel jen úbočí rokle a viděl s velkým uspokojením, že se oba svahy zdvihaly téměř kolmo vzhůru a že divoká réva a plazivé rostliny, visící po nich, neposkytovaly nikterak možnost, aby se jich zachytila noha tygra, chtějícího snad prchnouti touto cestou.
"Dej jim oddechnout, Akelo," volal Maugli zdvihaje ruku. "Ještě jej nezvětřili. Dej jim oddechnout. Musím říci Širu Chanovi, kdo přichází. Máme jej v pasti."
Přiložil dlaně k ústům a zavolal dolů roklinou. Bylo to, jako byste volali tunelem - a ozvěna rozléhala se od skály ke skále.
Po hezké chvíli ozvalo se protáhlé, ospalé vrčení nasyceného tygra právě probuzeného ze spánku.
"Kdo volá?" ptal se Šir Chan, a nádherný páv vylétl s křikem z rokle.
"Já, Maugli! Ty zloději dobytka, jest čas, abychom šli na poradní skálu! Dolů - sežeň je honem dolů, Akelo! Dolů, Ramo, dolů!"
Stádo stanulo okamžik na pokraji svahu; ale Akela zavolal plným lovčím vytím, a býci vypadli ku předu jeden za druhým zrovna tak, jako létnou parníky peřejemi, metajíce okolo sebe písek a kamení. Jednou rozběhnuti, nebyli více k obrácení, a nežli ještě byli opravdu v ložisku rokle zvetřil Rama Šira Chana a zabučel.
"Ha, ha!" řekl Maugli na jeho hřbetě. "Teď tedy víš, co chci!" A příval černých rohů, pěnících nosů a vypoulených očí řítil se dolů roklí jako lavina balvanů v době povodní. Slabší buvoli byli vytištěni a vyzdviženi vzhůru na boky roviny, kde si razili cestu révovím. Věděli, jaký úkol je čekal - hrozný útok buvolího stáda, vůči němuž nemůže si troufati žádný tygr, že obstojí.
Šir Chan slyšel hřmění jejich kopyt, sebral se a potácel se dolů roklí, hledě se strany na stranu po nějaké cestě, kudy by prchl. Ale úbočí rokle byla rovná a příkrá a tak musil běžeti rovně v před, těžký a sytý obědem a nápojem, hotov raději podniknout! cokoliv, nežli by bojoval. - Stádo sebou šplýchlo skrze louži, kterou právě opustil, bučíc, až se to těsnou roklí rozléhalo. Mauglí slyšel od konce rokliny odpovídající bučení a viděl, jak se Šir Chan obrací - vědělť tygr, že dojde-li k nejhoršímu, bylo lépe čeliti býkům nežli kravám s telaty. A pak Rama zakopl, klopýtl a znovu běžel - přes cosi měkkého, a pak, maje ostatní býky v patách, vpadl přímo do druhého stáda; slabší býci byli nárazem této srážky nadobro vyzdviženi se země, a obě stáda byla prudkostí útoku vyražena z rokliny na rovinu, bučíce, dupajíce a funíce.
Maugli vyčkal příhodnou chvíli a svezl se pak s Rámovy šíje, tluka okolo sebe v právo i v levo svou holí.
"Rychle, Akelo! Rozděl je a rozptyl! Rozežeň je, nebo se pustí mezi sebou do rvačky. Odežeň je, Akelo! Hai, Ramo! Hai! hai! hai! moje děti. Pomalu již, pomalu! Už je po všem!
Akela a Šedý Bratřík běhali sem a tam, chňapajíce buvolům po nohách, a ačkoliv se jednu chvíli stádo stočilo, chtějíc znovu útočiti nahoru skrze rokli, podařilo se Mauglimu obráťiti Ramu a ostatní následovali za ním do bahnisk, kde se denně provalovali.
Šir Chan neměl opravdu zapotřebí dalšího dupání. Byl mrtev a supové slétali se již k němu.
"Bratři, to byla psí smrt!" řekl Maugli, sáhaje po noži, který teď, co žil mezi lidmi, nosil neustále v pochvě okolo krku. "Ale nebyl by vůbec ani bojoval. - Jeho kůže bude velmi pěkně vypadati u poradní skály. Musíme se rychle pustiti do díla."
Chlapci, vyrostlému mezi lidmi, bylo by se ani nezazdálo, aby samoten stáhl tygra dlouhého deset stop. Ale Maugli věděl lépe než kdokoliv jiný, jak je zvířecí kůže přirostlá a jak je možno ji odděliti. Ale byla to krutá práce a Maugli páral a trhal a bručel dobrou hodinu, a vlci vyplazovali jazyky anebo přišli chvílemi a pomáhali tahat, jak jim nařídil.
Náhle položila se mu na rameno čísi ruka, a vzhlédnuv, uzřel Maugli Buldea s jeho mušketou. Děti vyprávěly ve vesnici o buvolím úprku a Buldeo vyšel hněvně, jen aby mohl pokárati Maugliho, že nedal na stádo lépe pozor. - Oba vlci skryli se s dohledu, jakmile jej shlédli přicházeti.
"Co je to za bláznovství?" řekl Buldeo hněvivě. "Jak ti může napadnouti, že dovedeš stáhnouti tygra! - Kdepak jej buvoli zabili? A věru, to je chromý Tygr, na jehož hlavu je vysazeno sto rupií! Dobrá, dobrá, přehlédneme, žes nechal stádo utéci, a snad ti dám jednu rupii z odměny, až donesu kůži do Khanhiwary."
A Buldeo hrabal ve svém pasu po pazourku a ocilce a usedl, aby Širu Chanovi opálil vousy. Skoro všichni domorodí lovci opalují tygru vousy, aby znemožnili jeho duchu, by je nestrašil.
"Hum!" řekl Maugli, napolo sám k sobě, stahuje kůži s jedné přední tlapy. "Ty tedy chceš donésti kůži do Khanhiwary pro odměnu a dáti mi snad jednu rupii? Nu, v mé mysli jest, že potřebuji tuhle kůži ke svým vlastním účelům. - He! starý muži, jdi pryč s tím ohněm!"
"Co je to za řeč k vrchnímu lovci vesnice? Tvoje štěstí a pitomost tvých buvolů pomohly ti k tomuto lovu. Tygr se zrovna nažral, jinak by byl již dvacet mil daleko. Nedovedeš jej ani pořádně stáhnouti, malý žebrácký spratku, a věru, mně, Buldeovi, si dovolíš říci, abych mu nespaloval vousy. Maugli, nedám ti ani jediné anna z odměny, ale jen důkladný výprask. Jdi pryč od zdechliny."
"U vola, jenž mne vykoupil řekl Maugli, snaže se tygru dostati za lopatku; "což tu musím stati a žvaniti celý den s touhle starou opicí? Sem, Akelo, ten muž mi překáží!"
Buldeo, sklánějící se posud nad Šir Chánovou hlavou, shledal se náhle natažena na trávě; šedý vlk stál nad ním, a Maugli pokračoval klidně ve své práci, jako by byl naprosto sám v celé Indii.
"A-no!" mumlal Maugli mezi zuby. "Máš úplně pravdu, Buldeo. Nedáš mi ani jediné anna z odměny. Jest stará válka mezi mnou a tímto chromým tygrem - velmi stará válka, a já jsem ji teď vyhrál."
Abychom byli k Buldeovi spravedliví, byl by se odvážil v zápas s Akelou, kdyby byl o deset let mladší a kdyby jej byl potkal v lese; ale vlk, jenž poslouchal rozkazů chlapce, který měl svoji soukromou válku s tygrem-lidojedem, nebyl obyčejným zvířetem. Tohle bylo čarodějství, magie nejhoršího druhu, myslil si Buldeo a přemýšlel, zdali amulet, jejž měl zavěšený okolo krku, jej ochrání. - Ležel jak jen dovedl nejtišeji, čekaje každé chvíle, že uzří Maugliho, jak se rovněž mění v tygra.
"Maharadži! Veliký Králi!" ozval se Buldeo na konec sípavým šeptem.
"Ano!" odvětil Maugli, aniž by se ohlédl, ale směje se pod kůží,
"Jsem starý muž. Nevěděl jsem, že jsi něčím více než hochem-pasákem. Mohu vstáti a odejiti anebo mne tvůj sluha roztrhá na kusy?"
"Jdi, a pokoj jdi s tebou. Jenom se podruhé nemíchej do mé hry. Pusť jej, Akelo!"
Buldeo belhal se k vesnici jak nejrychleji mohl, ohlížeje se přes rameno, zdali se Maugli nepromění v něco strašného. Když přišel do vesnice, vyprávěl povídku o magii a kouzlech a čarách, po níž kněz vyhlížel velice vážně.
Maugli pokračoval ve svém díle; ale byl již skoro soumrak, nežli s pomocí svých vlků strhal velkou krásnou kůži čistě s mohutného tygrova těla.
"Teď musíme tohle ukryti a vzíti buvoly domů! Pomoz mi je sehnati, Akelo!"
Stádo shromáždilo se v mlhavém šeru, a když s ním přišli k vesnici, viděl Maugli světla a slyšel mušle a bubny v chrámu troubiti a bubnovati. Polovic vesnice snad naň čekalo u brány. "To proto, že jsem zabil Šira Chana," řekl si Maugli. Ale déšť kamení zahvízdl mu okolo uší a vesničané hulákali: "Čarodějníku! Vlčí spratku! Džunglí démone! Jdi pryč! Kliď se rychle odtud, nebo tě kněz obrátí znovu ve vlka. - Střel, Buldeo, střel!"
Stará mušketa hřmotně spustila a mladý býk zabučel bolestí.
"Zase kouzla!" volali vesničané; "umí obracet koule. Buldeo, to byl tvůj bůvol!"
"No, co je tohle?" řekl Maugli udiven, když kamení pršelo hustěji.
"Neliší se příliš od Smečky, tihle tvoji bratří," řekl Akela, usedaje klidně. "Mám v hlavě, že jestliže koule něco znamenají, chtějí tě vyhnati od sebe."
"Vlku! Vlčí mládě! Jdi pryč!" volal kněz, mávaje prutem z posvátné rostliny tulsi.
"Zase? Posledně to bylo, protože jsem byl člověkem. Tentokráte to je, protože jsem vlkem. Pojďme, Akelo!"
Žena - byla to Messua - běžela sem ke stádu, volajíc: "Oh, můj synu, můj synu! Říkají, že jsi čarodějník, jenž se dovede proměniti v které zvíře chce. Nevěřím tomu, ale jdi odtud, nebo tě zabijí. Buldeo říká, že jsi čarodějník, ale já vím, žes jen pomstil Nathuovu smrt."
"Poď nazpět, Messuo," volal dav; "pojď nazpět, anebo tě budeme kamenovat."
Maugli se zasmál krátkým, ošklivým smíchem, neboť jej kámen udeřil do úst.
"Běž nazpět, Messuo. Je to jen jedna z hloupých povídaček, které vypravují večer u velkého stromu. Ale zaplatil jsem aspoň za život tvého synka. Měj se dobře. A běž rychle, neboť pošlu stádo domů trochu rychleji nežli bude zdrávo těmto cihlovým netopýrům. Nejsem kouzelníkem, Messuo. Měj se dobře."
"A teď ještě naposledy, Akelo! Zažeň stádo domů."
Buvoli chvátali sami, aby se dostali do vesnice, a neměli ani potřebí Akelova zavytí. Teď ale pádili branou jako vichr, rozhánějíce dav v právo a v levo.
"Spočítejte si je!" volal Maugli s hněvným posměchem. "Snad jsem některého ukradl. Spočítejte si je dobře, neboť vám jich nebudu více pásti. Mějte se dobře, lidské děti, a poděkujte Messue, že nejdu se svými vlky a neproženu vás sem a tam skrze vaši ulici."
Obrátil se na patě a odcházel s Vlkem Samotářem; a když pohlédl vzhůru ke hvězdám, cítil se šťastným.
"Nebude mi více spáti v pastech, Akelo. Vezměme si Šir Chanovu kůži a pojďme. Ne; neublížíme vesnici, neboť Messua byla ke mně laskava."
Když měsíc vyšel nad planinu, až vypadala celá jakoby polita mlékem, viděli vyděšení vesničané Maugliho se dvěma vlky u nohou a rancem na hlavě klusati rovinou klidným vlčím klusem, jenž polyká míle jako oheň trávu. A bili do chrámových bubínků a foukali do mušlí jako nikdy před tím; a Messua plakala a Buldeo soukal a šperkoval vypravování o své příhodě v džungli, až na konec tvrdil, že Akela stál na zadních nohách a mluvil jako člověk.
Měsíc právě zacházel, když Maugli a oba vlci došli k pahorku Poradní Skály a zastavili se u jeskyně Matky Vlčice
"Vyhnali mne z lidské smečky, matko," volal Maugli; "ale přicházíme s kůží Šira Chana, abych splnil své slovo."
Matka Vlčice vyšla z jeskyně i s mláďaty, a její oči zahořely, když uzřela tygří kůži.
"Řekla jsem mu to toho dne, kdy vecpal hlavu a plece do naší jeskyně, honě se po tvém žití, moje Žabičko - řekla jsem mu, že bude lovec loven. Dobře jsi to provedl."
"Bratříčku, dobře jsi učinil," řekl hluboký hlas v houští. "Je nám tu smutno v džungli bez tebe." A Bagýra přiběhl k Maugliho bosým nohám. Vylezli spolu na Poradní Skálu a Maugli rozprostřel kůži na plochý kámen, na němž Akela sedával a přibil ji pevně čtyřmi bambusovými kolíky, a Akela ulehl na ni a zavolal starou výzvu k radě: "hleďte, hleďte dobře, Vlci!" zrovna jako volal, když byl Maugli poprvé přinesen ke skále.
Po celý čas od té doby, kdy byl Akela sesazen, byla smečka bez vůdce, lovíc a bojujíc podle vlastní libosti. Ale odpověděli na výzvu ze zvyku a přišli; a někteří byli chromí od pastí, do nichž padli a jiní kulhali od střelných ran, a jiní byli prašiví od žraní špatné potravy, a mnoho jich scházelo: ale přišli k Poradní Skále všichni, kteří zbývali, a viděli Šir Chanovu pruhovanou kůži na skále a velké drápy, klátící se na konci prázdných, klátících se nohou.
A tu složil Maugli píseň bez rýmů, píseň, jež vstoupila mu sama do hrdla, a volal ji do okolí, skákaje sem a tam po chrastící kůži a dupal do taktu patama, až mu došel dech; a Šedý Bratříček s Akelou provázeli jej vytím mezi verši.
"Hleďte dobře, Vlci," řekl Maugli, když skončil. "Dostál jsem svému slovu?"
A vlci vyli: "Ano!" a rozedraný jeden vlk zavyl: "Voď nás opět, Akelo! Voď nás opět, Lidské Mládě, neboť jsme syti této nezákonnosti a chceme opět býti volným národem."
"Nikoli," předl Bagýra, "to nemůže býti. Až budete dobře nakrmeni, přišlo by na vás šílenství znova. Ne nadarmo jste zváni Svobodným Národem. Bojovali jste za svobodu a máte ji. Snězte si ji, Vlci."
"Lidská smečka a vlčí smečka mne vyhnaly," řekl Maugli. "Budu teď honiti v džungli sám."
"A my budeme honiti s tebou," řekla jeho čtyři vlčata.
A tak Maugli šel a honil se čtyřmi vlky v džungli od toho dne. Ale nebyl vždy sám, neboť po létech na to stal se mužem a oženil se.
Ale to je povídka pro dospělé.