Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek z desáté kapitoly

Jistě si dovedete představit, jak chlapci Brianta a jeho kamarády přivítali. Gordon, Cross, Baxter, Garnett a Webb je objímali a ti malí jim skákali na krk. To bylo radostných výkřiků a stisků ruky! Fan se podílel na srdečném přivítání a připojil se svým štěkotem k vítěznému křiku chlapců. Jak se to rozloučení zdálo dlouhé!
Zabloudili snad? Nepadli do rukou domorodců? Nepřepadly je nějaké šelmy? To byly otázky, které si kladli ti, kdo zůstalí v táboře Chrta.
Ale Briant, Doniphan, Wilcox a Service se vrátili a teď chtěli ostatní vyslechnout příhody z jejich výpravy. Protože však byli všichni čtyři celodenním pochodem velmi unaveni, odložili rozhovor o výpravě na druhý den.
"Jsme na ostrově!"
Víc Briant neřekl. Ale stačilo to, aby chlapcům vyvstala před očima budoucnost se všemi možnými nebezpečími. Přesto Gordon přijal tu zprávu, aniž projevil přílišné zklamání. Jako by říkal: Dobrá, to jsem čekal a nijak mě to nevzrušuje!
Druhý den ráno, 5. dubna, se na přídi jachty shromáždili všichni velcí chlapci: Gordon, Briant, Doniphan, Baxter, Cross, Wilcox, Service, Webb, Garnett a Moko, který dovedl vždy dobře poradit. Ostatní ještě spali. Briant a Doniphan se rozhovořili před kamarády o všem, co zažili. Vyprávěli o kamenné přehradě na potoce a o zbytcích chatrče v hustém křoví, podle nichž usoudili, že tento kraj je nebo byl obydlen. Vysvětlili, že obrovská vodní plocha, kterou pokládali za moře, je vlastně jezero, líčili, jak je další stopy zavedly až k jeskyni na místo, kde z jezera vytéká řeka, jak objevili kostru Francouze Francoise Baudoina a jak jim mapa nakreslená trosečníkem prozradila, že Chrt ztroskotal u ostrova.
Ve své důkladné zprávě nezapomněli Briant a Doniphan na nejmenší podrobnosti. Všichni si pak prohlédli mapu a uvědomili si, že nyní mohou čekat záchranu jen z moře.
Přestože se jim teď budoucnost jevila v nejtemnějších barvách, přestože se mladí trosečníci mohli spoléhat jen na šťastnou náhodu, nutno říci, že nejméně obav projevil Gordon. Mladého Američana nečekala na Novém Zélandu žádná rodina. A tak jeho praktický, metodický a organizátorský duch neviděl v úkolu založit tu jakousi malou kolonii nic strašného. Viděl v tom jen příležitost k uplatnění svých přirozených sklonů a neváhal také povzbudit náladu svých kamarádů slibem, že za jejich pomoci se postará všem o docela snesitelný život.
Chlapci především usoudili, že není možné, aby ostrov tak velkých rozměrů nebyl zakreslen na mapě Tichého oceánu poblíž jihoamerických břehů. Ani po důkladném studiu však nezjistili, že by Stielerův atlas uváděl nějaký důležitější ostrov mimo souostroví, jež tvoří ostrovy při Ohňové zemi a ostrovy Magalhaesovy, jako je ostrov Desolación, ostrov královny Adelaidy, Clarencův atd. A kdyby byl jejich ostrov součástí tohoto archipedu, odděleného od pevniny jen úzkými průlivy, byl by to Francois Baudoin jistě na své mapě naznačil. To však neudělal. Byl to tedy osamělý ostrov a chlapci z toho musili vyvozovat, že leží severněji nebo jižněji od těchto vod. Ale bez dostačujících údajů a bez nezbytných přístrojů nemohli jeho polohu v Pacifiku určit.
Potom jim nezbývalo než usadit se tu trvale, než jim zima přestěhování znemožní.
"Nejlepší bude, když se usadíme v jeskyni, kterou jsme našli na břehu jezera," řekl Briant. "Zajistí nám výborné přístřeší."
"A je dost velká, abychom se tam vešli všichni?" ptal se Baxter.
"To není," odpověděl Doniphan. "Ale já věřím, ze ji budeme moci rozšířit, když si ve skále vyhloubíme druhou. Nástroje na to máme."
"Spokojme se napřed s takovou, jaká je," řekl Gordon, "i když tam budeme stísněni."
"A především se snažme co nejdřív se tam přestěhovat," dodal Briant.
To bylo opravdu nutné. Jak už Gordon upozornil, škuner den ze dne chátral. Po posledních deštích přišly neobyčejně teplé dny a trup i paluba se úplně rozestoupily. Roztrhanou plachtovinou vnikaly dovnitř voda i vítr. Nadto se pobřeží vespodu podmílalo, pobřežním pískem prosakovala voda, loď se nakláněla stále víc a zároveň se do změklého podkladu znatelně propadala. Kdyby se strhla nad tímto pobřežím prudká bouře, jaké jsou tu v období rovnodennosti docela běžné - a toto období dosud trvalo -, rozpadl by se Chrt v několika hodinách. Proto musili chlapci loď nejen opustit, ale také ji celou rozebrat, aby z ní zachránili vše, co jim může být někdy užitečné pro zařízení Francouzovy jeskyně: trámy, prkna, železo a měď.
"Ale kde budeme bydlet, než se tam budeme moci přestěhovat?" ptal se Doniphan.
"Pod stanem," odpověděl Gordon. "Pod stanem, který si postavíme na břehu řeky mezi stromy."
"To bude nejrozumnější," řekl Briant. "A neztrácejme čas!"
Rozebrat jachtu, vyložit všechen materiál a zásoby, postavit prám pro přepravu celého lodního nákladu, to vše si vyžádá aspoň měsíc práce. Než chlapci opustí záliv Chrta, bude už počátek května, což odpovídá začátku listopadu na severní polokouli. A to už je začátek zimy.
Gordon si vybral za nové tábořiště břeh řeky zcela správně, protože přestěhování provedou po vodě. Žádná jiná cesta nebyla pohodlnější a kratší. Převážet vše, co jachty po rozebrání zbude, lesem nebo po břehu řeky by byla práce téměř nemožná. Když však chlapci naopak využijí během několika přílivů přílivové vlny, jež se projevuje až u jezera, dostanou se s prámem bez velké námahy až k cíli.
Víme už, že Briant nenašel na horním toku žádnou překážku, ani vodopád, ani peřeje, ani balvanitý zátaras. Průzkum dolního toku od bažin až k ústí provedla druhá výprava, tentokrát na jole. Briant a Moko se na ní mohli přesvědčit, že dolní tok je stejně splavný jako horní. Tak měli chlapci docela vhodné spojení Francouzovy jeskyně s zálivem Chrta.