Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil František Pelikán

IV.

Africké výzkumy. - Barth, Richardson, Overweg, Werne, Brun-Rollet, Peney, Andrea Debono, Miani, Vilém Lejean, Bruce, Krapf a Rebmann, Maizan, Roscher, Burton a Speke.

Vzdušná čára, kterou se doktor Fergusson zamýšlel pustiti, nebyla zvolena na zdařbůh; uvažoval pilně o místě odjezdu a ustanovil se nikoli bez příčiny na tom, že vzlétne s ostrova Zanzibaru.
Ostrov tento, vystupující z moře nedaleko východního pobřeží afrického, leží na 6. stupni jižní šířky, to jest devadesát tři míle zeměpisné pod rovníkem.
Z tohoto ostrova vytrhla před nedávnem poslední výprava poslaná k velikým jezerům, aby tam vypátrala zřídla nilská.
Avšak nebude od místa zmíniti se o některých výzkumech, jež doktor Fergusson doufal uvésti mezi sebou v souvislost. Dva z nich jsou nevýznamnější: výzkum doktora Bartha roku 1849 a výzkum poručíků Burtona a Spekea roku 1858.
Doktor Barth jest Hamburčan, jemuž a jeho krajanu Overwegovi dovoleno přidružiti se k výpravě Angličana Richardsona, který byl vyslán do Sudanu.
Tato nesmírná země rozkládá se mezi 15. a 10. stupněm severní šířky, to jest, kdo se tam chce dostati, musí postoupiti na dva tisíce čtyři sta kilometrů do vnitra Afriky.
Do té doby byl tento kraj znám toliko z cesty Denhamovy, Clappertonovy a Oudneyovy, vykonané v letech 1822 až 1824. Richardson, Barth a Overweg hoříce dychtivostí, aby na výzkumech pronikli dále, přijedou do Tunisa a Tripolisa jako jich předchůdcové a dospějí do Murzuka, hlavního města fezzanského.
Pak ušinou se z přímého směru zacházkou na západ ke Ghâtu, jsouce nikoli bez nesnází vedeni Tuaregy. Jejich karavana zakusivši bez počtu plenův, útiskův a útoků brannou mocí, dorazí v říjnu do siré oasy Asbena. Doktor Barth odloučí se od svých druhů, podnikne vyjíždku do města Agadesa a vrátí se k výpravě, kteráž vydá se zase na pochod dne 12. prosince. Stihne do krajiny Damerghu; tam rozjedou se tři cestovatelé, a Barth pustí se cestou do Kana, kam dospěje trpělivostí zapraviv valné poplatky.
Přes urputnou zimnici opustí toto město dne 7. března, maje s sebou jedinkého sluhu. Předním účelem jeho cesty jest ohledati jezero Čadské, od něhož je vzdálen ještě na pět set šedesát kilometrů. Pročež postupuje na východ a dojde města Zurikola v Bornu, které jest jádrem velkého středního císařství afrického. Tam doví se o smrti Richardsona, zahynulého únavou a újmami. Dorazí do Kuky, hlavního města bornuského na březích jezerních. Konečně stihne po třech nedělích dne 14. dubna do města Ngornu za dvanáct a půl měsíce od té doby, co vytrhl z Tripolisa.
Dne 29. března 1851 shledáváme se s ním opět, an se ubírá s Overwegem do království Adamauy jižně od jezera; dospěje až do města Joly o něco pod 9. stupněm severní šířky. To jest krajní mez dosažená na jih tímto smělým cestovatelem.
V měsíci srpnu navrátí se do Kuky, odkud projde po sobě Mandarou, Bagirmem, Kanemem a dostihne jakožto nejzazší meze na východ města Maseny, ležícího na 17° 20' východní délky.
Dne 25. listopadu 1852 pustí se po smrti Overwega, svého posledního soudruha, na západ, zavítá do Sokota, překročí Niger a dostane se posléze do Timbuktu, kde strádá osm dlouhých měsícův útisky šejkovými, týráním a bídou. Ale přítomnost křesťana ve městě nesmí se déle trpěti; Fulbové hrozí, že je oblehnou. Doktor opustí je tudíž dne 17. března 1854, uchýlí se na hranici, kde pobude třicet tři dni v naprostém nedostatku všeho, vrátí se v listopadu do Kana a stihne zase do Kuky, odkud pustí se cestou Denhamovou, prodlev v Kuce čtyři měsíce; spatří opět Tripolis na sklonku měsíce srpna 1855 a vrátí se do Londýna dne 6. září sám jediný ze svých soudruhů.
To byla smělá cesta Barthova.
Doktor Fergusson zaznamenal si pečlivě, že stanul na 4. stupni severní šířky a na 17. západní délky.
Vizme teď, co vykonali poručíci Burton a Speke ve východní Africe. Rozličným výpravám, které se braly proti Nilu, nikdy se nepodařilo proniknouti k tajemným pramenům této řeky. Dle zprávy německého lékaře Ferdinanda Werna stanula výprava, podniknutá roku 1840 pod ochranou Mehemeda Aliho, v Gondokoru mezi 4. a 5. severním rovnoběžníkem.
Roku 1855 vyšel z Chartuma Savojan Brun Rollet, jmenovaný sardinským konsulem ve východním Sudanu na místě zemřelého Vaudeye, a provozuje pod jménem Jakuba obchod s klovatinou a slonovinou dospěl do Belenie za 4. stupněm a vrátil se nemocen do Chartmu, kde zemřel roku 1857.
Ani doktor Peney, náčelník lékařského odboru ve vojště egyptském, jenž dorazil po malém parníku o stupeň pod Gondokoro, a vrátiv se zemřel výsilou v Chartumu - ani Benátčan Miani, který obešed říční prahy ležící pod Gondokorem dostihl 2. rovnoběžníku - ani maltézský kupec Andrea Deleono, jenž za své cesty proti Nilu dostal se ještě dále - nebyli s to, aby překročili nepřekročitelné meze.
Roku 1859 vydal se pan Vilém Lejean z nařízení francouzské vlády Červeným mořem do Chartuma a vstoupil na Nile na loď s jedním a dvacíti plavci a dvacíti vojáky; leč nedoplul ani za Gondokoro, podstupuje největší nebezpečenstva mezi černochy mocně vzbouřenými. Výprava, vedená panem d Escayracem de Lauture, pokusila se rovněž doraziti k pověstným pramenům.
Avšak osudného cíle toho nedobral se nikdy žádný cestovatel; vyslanci Neronovi dospěli kdysi k 9. stupni šířky; pročež postoupeno za osmnácte století jen o pět až šest stupňů čili o čtyři sta osmdesát až pět set osmdesát kilometrů.
Několik cestovatelů pokusilo se dostihnouti zřídel nilských, vydavše se na cestu z některého místa na východním pobřeží africkém.
Roku 1768 až 1772 vytrhl Skot Bruce z Massauy, habešského přístavu, prošel Tigrem, navštívil zříceniny Axumské, uzřel nilské prameny tam, kde jich nebylo, a nedodělal se valného úspěchu.
Roku 1844 založil doktor Krapf, anglikánský missionář, stanici Mombasu na přímoří zanzibarském a objevil ve společnosti důstojného Rebmanna dvě hory na čtyři sta osmdesát kilometrů od pobřeží; jsou to hory Kilimandžaro a Kenia, jež slezli pospolu pánové Heuglin a Thornton.
Roku 1845 vystoupil Francouz Maizan sám na pevninu v Bagamiji, naproti Zanzibaru, a dospěl do Deželamora, kde jej pohlavár sprovodil se světa ukrutnými mukami.
V měsíci srpnu 1859 vydal se mladý cestovatel Roscher z Hamburku na pochod s karavanou arabských obchodníkův a dostal se k jezeru Ňasse, kde byl ve spaní zavražděn.
Posléze byli roku 1857 poručíci Burton a Speke, oba důstojníci v bengalském vojště, vysláni zeměpisnou společností londýnskou vyzkoumat velká jezera africká; dne 17. června opustili Zanzibar a zabrali se přímo na západ.
Po čtyřměsíčních neslýchaných útrapách stihli do Kaze, shromaždiště kupcův a karavan, pozbyvše plenem zavazadel a potýčkami nosičů; byli v samé Měsíčné zemi; tam nasebírali vzácných zpráv o domácích mravech, vládě, náboženství, zvířeně i květeně; po té pustili se k prvnímu z velkých jezer, Tanganice, rozlévajícímu se mezi 3. a 8. stupněm jižní šířky; stih i tam dne 14. února 1858 a navštívili různé pobřežní národy, namnoze lidojedy.
Dne 26. května hnuli se zase pochodem a vrátili se do Kaze dne 20. června. Tam zůstal vysílený Burton několik měsíců jsa nemocí zachvácen; zatím vyrazil Speke na pět set kilometrů k severu až k jezeru Ukereve, které spatřil dne 3. srpna; leč uviděl toliko jeho cíp na 2° 30' šířky.
Navrátil se do Kaze dne 25. srpna a dal se s Burtonem cestou do Zanzibara, jejž uzřeli v měsíci březnu následujícího roku. Tito dva smělí výzkumcové odpluli pak do Anglie a zeměpisná společnost pařížská přiřkla jim svou každoroční cenu.
Doktor Fergusson zaznamenal si pečlivě, že nepřišli ani za 2. stupeň jižní šířky, ani za 29. stupeň východní délky. Běželo tudíž o to, aby výzkumy Burtona a Speke byly spojeny s výzkumy doktora Bartha; byl to úkol proniknouti prostranství zšíří více než dvanácti stupňů.