Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PRVNÍ DÍL - VZDUŠNÍ TROSEČNÍCI

Kapitola I.

SMRŠŤ ROKU 1865 - VÝKŘIK VE VZDUCHU - BALÓN NESENÝ SMRŠTÍ - ROZTRŽENÝ OBAL - V DOHLEDU JEN MOŘE - PĚT CESTUJÍCÍCH - CO SE DĚJE V KOŠI - ZEMĚ NA OBZORU - ROZVINUTÍ DRAMATU

"Stoupáme?"
"Ne! Naopak! Klesáme!"
"Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!"
"Proboha! Vyhoďte přítěž!"
"Poslední pytel je už vyprázdněn!"
"Co balón? Stoupá?"
"Ne!"
"Slyším něco jako hukot vln!"
"Pod košem je moře!"
"Nemůže být hlouběji než sto padesát metrů!"
Tu prořízl vzduch mocný hlas: "Ven se vším, co nás zatěžuje...! Se vším...!"
Tato slova zazněla vzduchem nad rozlehlou vodní plání Tichého oceánu 23. března 1865 ve čtyři hodiny odpoledne.
Nikdo jistě nezapomněl na strašlivý cyklon severozápadního směru, který se rozpoutal onoho roku v době jarní rovnodennosti. Tlakoměr při něm klesl na sedm set deset milimetrů. Byla to smršť trvající bez přerušení od 18. do 26. března. Škody, jež způsobila, byly stejně obrovské v Americe jako v Evropě a v Asii. Táhla se v pásmu dlouhém tři tisíce čtyři sta kilometrů, nakloněném ostře k rovníku, od třicáté páté rovnoběžky severní šířky ke čtyřicáté rovnoběžce jižní šířky. Rozbořená města, pokácené lesy, pobřeží zničená celými horami vod, lodi vržené na bok, území zpustošená smrští, která zničila vše, co jí stálo v cestě, tisíce osob zabitých na souši i na moři: to vše byla svědectví, jež smršť za sebou zanechávala. Ve svém běsnění předčila i strašnou smršť na Havaně z 25. října 1810 a smršť na Guadeloupu z 26. července 1825.
A v okamžiku, kdy se tolik katastrof odehrávalo na zemi i na moři, rozvíjelo se neméně vzrušující drama ve vzbouřeném vzduchu.
Prostorem letěl balón unášený jako kulička na vrcholu smrště, stržený krouživým pohybem vzdušného sloupu. Pohyboval se rychlostí sto šedesát kilometrů za hodinu a otáčel se přitom kolem své osy, jako by byl zachvácen nějakým vzdušným maelströmem.
Pod spodním výběžkem balónu se zmítal koš s pěti cestujícími. Byl téměř neviditelný v husté mlze smíšené s vodní tříští a sahající až k hladině oceánu.
Odkud pocházel tento balón, bědná hříčka strašné bouře? V kterém koutě světa se vznesl? Za této bouře nemohl jistě vzlétnout. Ale smršť už trvala pět dní a její první příznaky se projevily už 18. března. Dalo se tedy předpokládat, že balón pochází zdaleka, protože nemohl přece uletět tři tisíce sedm set kilometrů za čtyřiadvacet hodin
Cestující neměli rozhodně žádnou možnost odhadovat cestu vykonanou od vzletu, protože jim chyběl orientační bod. Možná že prožívali zajímavý úkaz: byli neseni uprostřed bouře a nevnímali ji. Letěli a točili se kolem své osy, aniž si uvědomovali otáčení i pohyb ve vodorovném směru. Jejich zrak nemohl přece proniknout hustou mlhou, která se shlukla pod košem. Kolem nich bylo vše ve tmách. Temná byla i mračna, takže nemohli rozeznat den a noc. Žádný světelný odlesk, žádný zvuk z obydlené země, žádný hukot oceánu nemohl proniknout až do temné nesmírnosti kolem nich, zvlášť když letěli ve velké výši. Jen jejich prudké klesání jim mohlo připomenout nebezpečí číhající na ně ve vlnách.
A tak balón zbavený všeho těžkého, střeliva, zbraní a potravin, vystoupil v ovzduší do výše tisíc čtyři sta metrů. Když cestující zjistili, že pod košem je moře, uvědomili si bezpečnost větší výšky a neváhali vyhodit přes okraj koše i nejužitečnější věci. Nechtěli ztratit ani trochu plynu, této duše balónu, která je udržovala nad propastí.
Noc uplynula v úzkosti, jež by byla pro méně energické povahy smrtelná. Pak se rozbřeskl den a smršť jako by se začala uklidňovat. Od rána toho dne, 24. března, se příznaky utišení množily. Po ránu stoupaly od obzoru vzhůru po nebi kupovité mraky. V několika hodinách se smršť zlomila a poklesla. Vítr přešel od uragánu k vichřici; znamenalo to, že rychlost vzduchu se snížila na polovinu. Vanul však stále ještě vichr, kterému námořníci říkají "vítr na úplné stažení plachet", a uklidnění rozbouřeného moře nebylo ještě nijak patrné.
K jedenácté hodině se horní část ovzduší značně vyjasnila. Vzduch vyzařoval onu vlhkou průzračnost, kterou lze vidět i vycítit po přeletu velkých meteorů. Nezdálo se, že bouře na západě zmizela. Spíš zanikla sama v sobě, jak se to někdy stává s tajfuny v Indickém oceánu.
Avšak v této chvíli se opět projevilo neustálé pomalé klesání balónu do spodní části ovzduší. Dokonce se zdálo, že obal zvolna splaskává, protahuje se a přechází od kulovitého tvaru k vejčitému.
K polednímu se balón vznášel jen šest set metrů nad mořem. Byl to balón s objemem tisíc sedm set krychlových metrů. Díky tomuto objemu se mohl udržet ve vzduchu dlouhou dobu ve značné výši i ve vodorovném pohybu.
V tom okamžiku vyhodili cestující poslední předměty, které koš ještě zatěžovaly, od dosud chráněných potravin až po drobný obsah kapes. Jeden z nich se pak vyšplhal až ke kruhu, k němuž byla upevněna lana obalu, a snažil se lépe utěsnit dolní otvor balónu.
Teď už bylo zřejmé, že cestující balón výš nedostanou, protože měli nedostatek plynu. Byli tedy ztraceni!
Pod nimi se neobjevovala žádná pevnina ani žádný ostrov. Vodní plocha nebyla nikde přerušena ani kouskem země, ani kouskem pevné opory, o niž by se mohla jejich kotva zachytit.
Pod nimi bylo jen nesmírné moře, jehož vlny na sebe dosud narážely se zběsilou divokostí. Byl zde oceán bez viditelných hranic i pro ně, kteří se na něj dívali z výšky a obsáhli tak zrakem okruh o průměru sedmdesáti pěti kilometrů. Byla tu vodní pláň nemilosrdně bičovaná vichrem, jevící se jim jako závodiště divokých vln, ozdobených bílými hřebeny pěny. V dohledu žádná země, žádná loď.
Museli však stůj co stůj zastavit klesání, aby balón nespadl do vln. Tomuto naléhavému úkolu se věnovali všichni cestující. Ale přes jejich úsilí balón stále klesal, unášen přitom vichrem od severovýchodu k jihozápadu.
Nešťastníci byli v hrozném postavení. Nebyli už zřejmě pány balónu. Jejich snahy byly zbytečné. Obal balónu stále více splaskával. Plyn unikal, aniž tomu mohl někdo zabránit. Klesání se viditelně zrychlovalo.
Bylo zhola nemožné zamezit ztrátu plynu unikajícího nějakou trhlinou v obalu. Kdyby cestující vyhodili z koše všechny předměty, mohli by balón na několik hodin ještě zachránit. Ale nevyhnutelná katastrofa by tím byla jen oddálena. Neobjeví-li se před příchodem noci nějaká země, zmizí balón i s košem a s cestujícími nenávratně v hlubinách.
Proto udělali cestující v balóně jedinou věc, která jim ještě zbývala. Byli to zřejmě odvážní lidé a dovedli se dívat smrti v tvář. Nikomu z nich neuniklo ze rtů slůvko nářku. Rozhodli se bojovat až do poslední vteřiny, aby oddálili konečnou zkázu. Koš byl jen z vrbového proutí a nebyl tedy schopen plavby. Padne-li na vodu, nebudou mít žádnou možnost udržet jej na hladině.
Ve dvě hodiny byl balón sto dvacet metrů nad vlnami.
V té chvíli se ozval hlas muže, jehož srdce nemohlo být nikdy zasaženo strachem. Tomuto hlasu odpověděly druhé, neméně energické hlasy.
"Vše vyhozeno?"
"Ne! Je tu ještě deset tisíc zlatých franků!"
Těžký vak sletěl okamžitě do moře.
"Stoupáme?"
"Trochu. Ale brzy začneme zas klesat."
"Co je možno ještě vyhodit?"
"Nic."
"A přece...! Koš!"
"Vyšplhejme se do provazů - a do moře s košem!"
To byla skutečně jediná a poslední možnost, jak balónu ulehčit. Provazy držící koš u kruhu byly přeťaty a balón se rychle vyhoupl do výše šesti set metrů.
Pět cestujících viselo v lanech nad kruhem. Drželi se sítě obalu a hleděli do hlubiny.
Je známo, jak citlivá je rovnováha balónu. Stačí odhodit nejlehčí předmět a balón se ihned vznese vzhůru. Ve vzduchu plující balón se chová jako matematicky přesné váhy. Každý tedy pochopí, že je-li balón zbaven značné přítěže, je jeho vzlet okamžitý a prudký. Tak tomu bylo i v tomto případě.
Sotva se však ve výši trochu uklidnil, počal balón opět klesat. Plyn unikal trhlinou, kterou nemohl nikdo ucpat.
Cestující udělali vše, co bylo v jejich silách. Teď už je nemohl zachránit žádný lidský prostředek. Teď už mohla zasáhnout jen náhoda.
Ve čtyři hodiny odpoledne byl balón zase sotva sto padesát metrů nad vodou.
Vtom se ozvalo zvučné zaštěkání. S cestujícími byl i pes, kterého jeho pán přidržoval v síti obalu.
"Top něco zahlédl!" zvolal jeden z cestujících.
Hned nato se ozval silný výkřik: "Země! Země!"
Balón, neustále hnaný větrem k jihozápadu, urazil od rána velkou vzdálenost, jistě několik set kilometrů. A teď se skutečně ve směru letu objevila pevná země, značně vystupující z moře.
Byla však vzdálena dobrých padesát kilometrů po větru. Mohli se tam dostat za pouhou hodinu, ovšem s podmínkou, že balón nevybočí ze směru. Hodina! Neunikne zatím z balónu všechen zbývající plyn?
To byla strašná otázka. Cestující viděli zřetelně tento pevný bod, jehož museli stůj co stůj dosáhnout. Nevěděli, je-li to pevnina nebo ostrov, nevěděli ani, ke kterému dílu světa je vichr unáší. Ale této země, ať už je obývaná, nebo není, musí být dosaženo!
Nyní však už bylo zřejmé, že se balón ve vzduchu neudrží. Už se dotýkal
hladiny moře. Hřebeny vln už několikrát zasáhly spodek sítě a zatížily ji vodou. Balón se zdvihal z vln jen napolo jako postřelený pták.
Po půlhodině byla země už jen dva kilometry daleko, ale splasklý, zničený a v záhyby svraštělý balón měl už jenom v horní části trochu plynu. Cestující zavěšení v síti jej příliš zatěžovali, a tak byli brzy napůl ponořeni ve vodě a bičováni zuřivými vlnami. Obal balónu se však větrem promáčkl v jakousi kapsu a byl tak hnán jako plachetní loď větrem. Snad aspoň dosáhne pobřeží!
Už byl od břehu vzdálen jen asi tři sta metrů, když se ozvaly hrozné výkřiky ze čtyř hrudí zároveň. Balón, který se zdánlivě už nemohl zdvihnout, učinil náhle po prudkém nárazu moře nečekaný skok. Jako kdyby se rázem zbavil nové části přítěže, vyhoupl se do výše čtyř set metrů, tam byl zachycen větrem, ale místo k pobřeží byl hnán opačným směrem. Po dvou minutách se konečně otočil a spadl na písčité pobřeží mimo dosah vln.
Cestující, pomáhajíce jeden druhému, vyprostili se ze sítě. Balón zbavený přítěže byl znovu uchvácen větrem a jako pták, který se vzpamatoval že svého zranění, zmizel v prostoru.
V koši bylo pět cestujících a pes. Na pobřeží však zůstali jen čtyři.
Chybějící osoba byla zřejmě sražena ze sítě vlnou a byla asi příčinou posledního vzletu balónu několik minut před jeho dopadem na zem.
Sotva se čtyři trosečníci - a toto jméno jim můžeme dát - postavili na nohy, všichni s myšlenkou na chybějícího zvolali: "Jistě se pokouší doplavat k břehu. Zachraňme ho! Zachraňme ho!"