Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

NA DRUHÉ STRANĚ ÖRESUNDU

Je jenom skok z Dánska do Švédska, zejména když dotyčný skok děláte z Kodaně do Malmö nebo z Helsingöru na Helsingborg; nicméně přistavše na půdě švédské musíte vyplnit obsáhlý dotazník, kdo jste a kde jste se narodil a proč jste se narodil a co vůbec chcete ve Švédsku; snad je to proto, aby bylo úředně vzato na vědomí, že náhodou nejste dánský král, přicházející dobývat dolnošvédských lánů, jako bývalo zvykem v dějinách.
Tady totiž panovali kdysi Dánové na obou stranách Öresundu a vybírali na moři výše zmíněné mýto od kupeckých lodí; proto na té a oné straně sundu není rozdíl v krajině příliš nápadný. Mírná a lahodná rovina, jen maličko zvlněná, aby se neřeklo, že je plochá jako kravinec; na pastvinách stáda strakatých krav, v korunách stromů zubaté věžičky kostelů, křídlaté větrníky a bílé domečky a rozložité statky zachumlané ve staletých dubiskách; a hojnost božího daru, pokud jde o plná vemena, pšenku a tučné louky. Ale najednou vidíte místo bílých domků dřevěná stavení červeně natřená a pěkně bíle rámovaná kolem oken a lomenic; mihne se bílá břízka, pořád víc bříz, pořád víc černých lesů, bříz bělokorých a červeně natřených statků; země se krabatí v chlumy a pahorky a tu, tam, všude z ní koukají žulové balvany. A pořád víc té žuly. Tady myslím Dánové nikdy nevládli; to by tu nebylo tolik balvanů; v Dánsku žádné balvany nejsou, leda na mohylách starých hrdinů. Tak tohle tedy je Švédsko, země žulová.
Černé balvany a zelené pastviny, černé lesy a bílé břízky, červené domky s bílou ořízkou, černobílé kravky, černé vrány, černé a bílé straky, stříbrné hladiny vodní, černé jalovce a bílé tavolníky; černá a bílá, červená a zelená. A pořád víc těch balvanů; tady rozhozené v moři, tuhle prostupují les, tam vykvétají ze země uprostřed louky nebo žita; bludné kameny veliké jako dům, těžké valouny a omleté žulové plotny; samé kamení, ale žádné rostlé skály; jenom navalené, nakupené, nanešené hromady balvanů, člověče, vždyť je to samá moréna, jak dole, na dánské straně, nechal trochu místa naplaveninám, aby ukázaly, co dovedou. Ale to už je pouhé kambrium a silur; kdežto tohle, kamaráde, to je nejstarší země; kam by se na ni hrabala křída nebo pískovec! Pamatuješ se, jak jsi doma v lesích svého dětství nalézal bludné žulové balvany? Tam prý je také rozsel ledovec. To bychom tu tedy byli jako doma, v prahorách.
Pokud jsem zjistil, ty žulové kameny slouží ve Švédsku jednak k zřizování mohyl a náhrobků z mladší kamenné doby, jednak k tesání run a konečně k stavění kamenných zídek a plotů kolem dvorců a políček. Na takovém políčku uprostřed lesa roste třeba jen pár balvanů, jalovčí a polštářky tuhé trávy nebo mechu, ale zídku to má z kamenů, jako by je nasbírali a navrstvili obři (ze starší kamenné periody); avšak co se domů týče, ty se tu nebudují z chladného kamene, nýbrž z teplého a voňavého dřeva.
Nikdy jsem se vás nenasytil, červené a bíle lemované švédské dvorce a statky, tak nesmírně uniformní po té celé rozsáhlé a prostranné zemi švédské, a přitom tak nekonečně a zábavně rozmanité! Nejmenší chata dřevorubce v lesích je stejně z prken stavěná a stejně červeně a bíle nalíčená jako ten nejplecitější a nejbohatší velkostatek; ale jako nejsou na světě dvě stejné lidské tváře, neviděl jsem dva stejné švédské dvorce mezi těmi tisíci, které jsem zdravil podle cesty. Každý je jinak složená drúza příbytků, stájí, chlévců, stodol, seníků a krechtů, sušáren a přístavků, kůlniček a kurníků; každý má jinou konfiguraci střech, přístřešků, lomenic, loubí a vikýřů. Skoro nevyčerpatelná je zdejší fantazie, co dělat s okny, jak je sdružit nebo rozhodit po průčelí a jak je rámovat: na šířku nebo na výšku, do čtverce, trojúhelníku, kosočtverce či polokruhu, po dvou nebo po třech. Byl bych si to kreslil napořád, ale bez červené, bílé a zelené barvy to není to pravé; a mimoto ty do sebe zastrkané, nastavované a přistavované domky dají ukrutnou páračku s perspektivou. Pročež vás musím nechat stát, švédské dvorce, uprostřed vašich pastvin, žulových zídek, vrbiček a starých stromů, a obrátit se k něčemu jinému, řekněme k lesům nebo jezerům; jenom chci ještě poznamenat, že tady sedláci suší seno docela jinak než všude jinde na světě, a to v útvarech podobných kozímu hřbetu, na tyčkách spojených dráty nebo latěmi; a že i švédské snopy žita se suší na tyčkách, asi proto, že tu je příliš mnoho dříví a přemíra vláhy nebeské.
A tož vyslovím hned to hlavní a největší slovo: lesy. Prý šest desetin Švédska je pokryto hvozdem, ale já myslím, že těch lesů je ještě víc; a jsou to lesy, jaké asi rostly v prvních padesáti nebo stu létech, když příroda teprve zkoušela, jak se dělá severní porost; taková je tu, abych tak řekl, hojnost bujných a samorostlých nápadů. Ne že by tu rostlo bůhvíco; napořád je to smrk a jedle, borovice, bříza a temná olše, nemluvíc o jalovci; pořád a bez konce totéž, ale nenabažíš se toho, člověče, a nedokoukáš se té vegetační plnosti. Mech po kotníky, borůvčí po kolena a kapradí málem po pás; černé plameny jalovců, bělostné korály břízek, klestí a vývraty jako v pralese, těžká chvoj visící až po zem; nekonečné a neprostupné hvozdy rostoucí náletem, staré a věčně se rodící, bujející po svém, tak husté a kompaktní, že to je jedna hmota. Žádné mlází, tyčkovina, laťovina a starý les jako u nás, ale všechno najednou a dohromady; dohromady břízy a sosny a smrčí; dohromady prales a lesní kultura, nordická džungle, les pohádek, les skřítků a obrů, pravý germánský les a obrovská továrna na dříví; ještě tu běhá bradatý a nosatý los s lopatovitými parohy, a moc bych se divil, kdyby se tu nevyskytoval také vlk, Červená karkulka, jednorožec a jiná divoká zvěř.
Černá žula, bílé břízy, červené dvorce a černý les: ještě tedy chybí stříbrná jezera, aby ten první dojem byl celý. Co chvíli se to zatřpytí mezi lesy v nejrůznějších rozměrech a podobách: jednou černá tůňka ustlaná v rašelině; pak zase dlouhá stříbrná čepel vnikající nedozírně do temné masy lesů; jezírka v stříbrných vrbách, zrcadlící jasnou oblohu a posetá lekníny a stulíky; zčeřená jezera, na nichž se vznášejí ostrůvky jako plovoucí háje blažených; ocelové a studené hladiny mezi žulou a hlubokým pralesem; a pak vodstvo bez konce, brázděné parníčkem a plachetkami, se stříbrnou čárkou obzoru až tam někde - lidi, jak je ten svět veliký! A zase se to zavře, z obou stran vysoký les, že stěží máš nad hlavou proužek nebes; i rozmáchne se opět lesklá širočina jezera a udělá místo pro nebesa, dálku, světlo a oslnivý třpyt; i zařízne se do lesů úzký, stříbrný břit řeky, a zablyští se hladké zrcátko jezírka leknínového; červený dvorec se obráží v tiché hladině, stříbrné břízy a černé olše, černobílé kravky na břehu zeleném jako mech - chválabohu, tady už zase žijí lidé a krávy a vrány na plochém břehu hlubokých vod a lesů.

MÄLAREN

Jsou švédské soumraky jak voda zálivů,
tak průhledné a zelené a chladné,
zem očí nezavře v strnulém údivu
a svítí těla bříz jak zhaslé svíce za dne.
Jsou plachty lodiček jak velcí klidní moli
na šedém goblénu svých rozespalých vod,
zálivy houpají tiché a prázdné joly
a ptáci na lanech jsou tečky živých not.
Jak šedé saranče v bezvětří sedí mlýny
a pole oblévá balvany beztvárné,
spí krávy svalené do vonné jateliny,
vzduch dýchá pralesem i loukou z Dalarne.
A vody Mälaren a moře tichou hrou
snad uspí delfíny a prudká těla pstruhů,
a květy severu kalichy nezavrou
za bílých nocí polárního kruhu.

STOCKHOLM A ŠVÉDOVÉ

Se Stockholmem je to tak: máte tam zrovna uprostřed města most; je to sice jen můstek proti různým slavným mostům světa, ale má tu zvláštnost, že se hned po jedné jeho straně voda rozlévá a tvoří samé viken a fjärden a sundet, samé sjön a holmen, samé zálivy a přístavy a průlivy a ostrovy, až je z toho Baltické moře; a hned na druhé straně mostu se ta voda zase rozlévá na sta a sta kilometrů a udělá ze sebe spoustu průlivů, zátočin, sundů a strömů, samé fjärden a sjön a viken a holmen, čemuž se dohromady říká sladké jezero Mälaren; a ježto na těch ostrovech je částečně vybudován Stockholm, není si cizinec nikdy jist, stojí-li té chvíle na pevnině, na ostrově či na pouhém výběžku, v moři nebo uprostřed sladkovodního jezera. Co se těch ostrovů a ostrůvků týče, říká se jim tam dál v moři skjären a je jich tolik, že každý zámožnější Švéd si může dopřát svůj vlastní ostrůvek a svou motorovou loďku a může se koupat ve svém vlastním přílivu; je jich tu jako much, těch motorek, a každou chvíli si to některá hlasitě a horlivě pšouká ke skalnatému ostrůvku s třiceti borovicemi a rodinným domkem; ale listonoš to tady musí mít špatné, má-li to denně objíždět.
Stockholm sám je čilé, úhledné a patrně hodně bohaté město: má spoustu bronzových králů, cyklistů a pěkných, nohatých děvčat a chlapíků téměř vesměs v nadživotní velikosti; je to dokonalá rasa, ale nemají na to žádnou rasovou teorii. Většinou vysocí a světlovlasí lidé širokých ramen a úzkých boků; a hlavně tiší. Tady nezatroubí auto a nezakleje šofér; dávej každý pozor na sebe i na druhé, pozdrav a nedělej rámus. Dále je tu královský zámek jako ohromné kvadratické těžítko nad mořem; Bellmanův sklep, kde se podnes dobře jí a pije na památku básníka epikurejce; v Djurgardenu staré duby, rostoucí na památku téhož Bellmana; na Skansen staré chalupy a větrníky, převezené sem ze všech končin Švédska včetně se stařenami v národních krojích, ledovými medvědy, tuleni, losy a soby; a v Nordiska Museet přebohatý folklór malovaný a řezaný - na to musejí být ty dlouhé severní noci, aby člověk vzal kudlu a kutil, vyřezával a piloval dejme tomu šlapátko ke kolovratu, až je prolamované a jemné jako krajka. A na stěnách selských jizeb dlouhé malované figurální pásy, aby i za nordické noci člověk potkával průvody lidí. Jaká tvořivost v lidské nátuře! Jaká naivní radost z věcí malovaných a řezaných, tepaných a vyšívaných a tkaných! Od ostrovů Fidži až po polární kruh je to vlastně totéž: člověk tu není jen proto, aby se uživil, ale aby zpodoboval svět a vytvářel věci pro jejich krásu a svou radost; ale dnes už nevyřezává ozdoby ani figury, nýbrž spravuje svůj motocykl nebo se vzdělává v novinách. Co chcete, je to pokrok.
A pak je tu ohromná Östbergova radnice, největší moderní palác, jaký jsem kdy viděl, se sály tak slavnostními, že by se spíš hodily pro bohoslužbu, pro světový kongres nebo dokonce pro nějakou správní radu; jasné ulice s oranžovými, modrými, rudými markýzami na všech oknech; a dělnické čtvrti s řadovými domky, stavěnými na způsob harmoniky, aby soused nekoukal sousedovi rovnou do oken; a vilové čtvrti v lesích, kde z každé vily vlaje veselý praporek a v každé zahrádce je domeček jenom pro děti, aby si hrály ve svém vlastním světě; a telefon, který vám kdykoli poví, kolik je hodin a jaké bude počasí, který vás vzbudí, kdy chcete, a vyřídí vám vzkazy, když se vrátíte domů; mnoho nových mostů a nových cest, málo politiky, psi bez náhubků, dívky bez líčidel, ulice bez strážníků, koupací kabiny bez klíčů, vrátka bez závor, auta a kola na ulici bez hlídačů, svět bez věčného strachu a nedůvěry; a hlavně to nejdivnější, předlouhý severní den a bílá noc, kdy se člověku nechce jít spát, kdy ani nevíš, je-li už den nebo ještě den a chodí-li to už lidé nebo ještě lidé: ani se nesetmí, jenom se udělá bledě a průsvitně a přízračně; není to vůbec tma, nýbrž liché a strašidelné světlo, které nemá zdroje a zdá se vystupovat ze zdí a cest a vod - to se jenom ztlumí hlasy a sedí se dál.
Sedí se dál, protože ve Švédsku panuje taková pohostinnost. Nemá se totiž jít spat, pokud domácí paní nepodá hostům po všem jiném pití číšku čaje. Pokud jde o místní zvyky, je host sedící po pravici domácí paní povinen pronést přípitek nebo řeč, jíž oslaví hostitele, zatímco domácí pán oslavuje po řadě pokud možno všechny hosty; a hosté, sotva po jídle odložili ubrousek, jdou husím pochodem k domácí paní poděkovat za jídlo. Prý se ten zvyk uchoval z doby hladu nevím už ve kterém století; ale muselo to být dávno, protože dnes se v dobách hladu už nehostí, nýbrž prodává. Zdá se vůbec, že si lidé ve Švédsku potrpí na obřadnost; jsou opravdu strašně důstojní a jaksi od přírody vznešení. Viděl jsem, jak se ve zdejším Tivoli produkoval pod širým nebem kubánský jazz z Habany; stockholmský lid na tu bandu kreolských tatrmanů čekal vážně a mlčky jako na nedělní kázání v kostele. Nejsem zrovna nejmenší z lidí; ale mezi těmi dlouhými a tichými Švédy jsem si připadal jako dítě ztracené v lese. Nebo byl nával do zahradní restaurace; a místo aby se lidé, jako v Evropě, hádali o místo, postaví se do řady a trpělivě čekají, až je jakýsi důstojný hodnostář uvede k prázdnému stolu. Je-li to tak ve všem, není tu asi těžké být králem; neboť zajisté není nejhorší z úkolů vládnout lidem, kteří jsou páni.
Bůh ví, nemohu říci, že jsem blíž poznal švédský národ a jeho mravy a zvyky; ale když je člověk cizincem a pocestným, dívá se na maličkosti, jako je třeba hospoda nebo cesta. Nejde o to, že je ta hospoda čistá a dobrá; to se tu rozumí samo sebou; ale přijdete a dáte si frokost za dvě koruny a nějaký ör, a teď si berte z velkého stolu prostřed lokálu, co vaše hrdlo ráčí; je tu rybiček, salátů, pečení a sýrů, chlebů a šunek, ráčků a krabů, slanečků a másla a úhořů, že nevíte co dřív; a pak vám donesou něco teplého v míse, a když to sníte, přinesou vám toho znovu plnou mísu a mají ukrutnou radost, že vám chutná; a když už si myslíte, že jste je přivedl na mizinu, donesou vám ještě pamětní knihu, abyste se jim zapsal na vděčnou památku. Vem vás čert, snědl-li jste víc, než je vaše míra; ale tady jde o něco, co se netýká žaludku, nýbrž něčeho k nezaplacení: úcty a důvěry k člověku sebecizejšímu, jenž přijde do domu.
Anebo tedy cesta: protože se tu staví tolik silnic, musíte pořád objíždět úzkými polními úvozy; a potkáte náklaďák, který zajede do příkopu, aby vám udělal místo; potkáte auto, které zdálky ucouvá, abyste mohl projet; a ten druhý šofér vám vůbec nevynadá, nýbrž zvedne ruku k čepici a pozdraví. A každý muž u volantu pozdraví muže u volantu, který ho míjí; a pozdraví každého cyklistu i pěšáka. A ti pozdraví každý vůz, který jim na cestě zvíří prach. Já vím, maličkosti; ale člověk pocestný utrhne kvítek u cesty a zvedne maličkost, aby si ji schoval na památku. A snad to není ani maličkost, když se pocestný v pracizí zemi cítí víc pánem a člověkem než jinde na světě.