Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Josef Čapek
• jednoaktová divadelní hra z roku 1910 je společným dílem bratří Čapků a je inspirována komedií dell'arte

OSOBY

PROLOG
GILLES - zvaný PEPPE NAPPA
TRIVALIN
DOTTORE BALOARDO
SCARAMOUCHE
BRIGHELLA - zvaný FICHETTO, FINOCHETTO nebo ZANE
ISABELLA
ZERBINE - její teta

Doba současná.

Dějiště: scéna lepšího divadla.

Scéna představuje divadelní krajinu. V pozadí, ostatně poněkud temném, altánek pro obě ženy; po straně stojí lavička pro pohodlí herců právě nezúčastněných v ději.
Račte si též představiti kostýmy, jež nemají pranic historického; idea těchto krojů je současná, jen fazóny jsou značně nezvyklé. Gilles má široké bílé atlasové šaty, krajky na prsou a rukávech, je pudrován, má krásné, něžné ruce a krátký beránčí vlas; je to dekadent serafínské provenience a sympatický zjev; není to pierot. Trivalin má bolero ze žlutého atlasu s širokými černými vodorovnými pruhy, hedvábný pás, volné bílé kalhoty s černou generálskou portou a černým lemem; americké střevíce a na krku křiklavý plastrón; veliké kudrny jako býk mezi rohy, líčidlo cihlově červené, celé držení těla je heroicky nenucené, všechny rozměry těla jsou veliké. Brighella má šedivé šaty s tenkými kolmými proužky, šosatý kabát (žaket), černý pláštík, lakové střevíce úzké jako liščí čenich; jedno rameno nosí výše, jsa ramenářem; nalíčen je žlutě, lebku má protáhlou a ploskou jako had a vypadá celkem nejcivilněji mezi všemi. Jelikož jeho snahy jsou vždy vzhledem k souhře separatistické, stojí nejraději stranou docela u proscéniové stěny. Co se tyče Prologu, je to obyčejný divadelní ředitel, tlustý, žoviální, vůbec střední typ mezi šosákem a bohémem, jak už venkovští herci bývají. Dottore je celý černý jako pastor, nosí kastrolek, límec jako Palacký a černou pelerínku; je trochu komický jako každý moralista bez autority. Scaramouche konečně má zreformovaný oblek klauna, černě šachovaný; připomíná celkem amerického výstředníka.
Co se tyče dam, Isabella má polokrátké a polodekoltované šaty s růžovými pentličkami a volány (styl tanečních hodin) a v ruce černou tašku jako jisté samostatné dívky. Má sladké, modré, velice nevinné oči a sladké, modré, velice hříšné kruhy pod nimi. Hraje špatně, ale chce se líbiti. Její povaha je svrchovaně jednoduchá. Zerbine vypadá jako stará dáma z kongregace nebo jako kuplířka; je složena z volánů, ryšků, varhánek a kapižónku s rajkou, je úhrnem šedivá; růženec a pompadúra se začatou punčochou.

PROLOG

PROLOG: Mé panstvo, dovolte, já představuji vám zde tyto pány, než se sami představí svým představením, třebaže já nejsem sám jich představeným, ani představený vám. Tož dovolte: Jsem Prolog (uklání se) a tito páni herci jsou. Já povídám, že oni herci jsou, a na čem stojíme, že jsou to prkna jen, jak račte nahlédnout, a žádná živá zem; a tyto stromy zde, to pouze malba jest, a toto rozkošné (klepe na tvář Isabelly) též není ruměnec: toť pouhé líčidlo, a to zde pudr jest. - Já tedy pravím vám, ti páni herci jsou a nechtějí vás klamat, že jsou snad nevímco, tož něco lepšího než pouzí artisté, jak jiní klamou vás, když praví: Caesar jsem a já jsem Brutus, já, já Antonius jsem a já jsem Julia, to strom jest a to dům, zde pravá krajina a toto země jest. Tož dobře, povídám, ti páni herci jsou a chtějí hráti vám. Co chcete viděti? Vy chtěli byste snad zde lásky růžové a sladké vidět hrát neb drama nevěry neb vinu zločinnou tak dobře sehranou, že slzy poplynou a osvěží váš zrak, neb v boji života jak těžce zkoušena je ženská čistota, neb něco směšného, či jinak cokoli, čím trpí hrdina, co vás však nebolí, vše jedno. Tito zde však proto tady jsou, by hráli před vámi hru lásky osudnou. - Nuž páni aktéři, blíž prosím přistupte, je čas vás představit. Mé panstvo vznešené, zde Peppe Nappa jest, jenž nazýván je Gilles, náš talent lyrický, le pâle amant de la lune, jenž v noci zrodil se pod Panny znamením, když Měsíc bělostný byl právě v průchodu se třpytnou Venuší; a proto dívčí je, tak zvláštně pasívní a jaksi zdivený, náš poetický duch, Gilles, jenž vám drahý buď pro krásnou duši svou. Mé vzácné publikum, zde stojí Trivalin; je silný Trivalin, toť živel epický, pln vášní bouřlivých, mé dámy, Trivalin; on celým mužem jest, jak tuto stojí zde, hle, s čelem skloněným, vždy k činu připraven, mé dámy, Trivalin, typ muže klasický. A zde je Scaramouche, mé panstvo, Scaramouche, náš talent komický; já smím se chlubiti, náš blázen pravý je, ne pouhá maska jen, v níž ukrývá se bol neb moudrost, tendence či mravní apoštol, jak jiní blázni jsou při nižším angažmá; však pravé umění chce pravé blázny mít, a tím je Scaramouche. Též jemu otevřte svou přízeň vznešenou. Zde, ctěné publikum, to Isabella jest. Já nedím naivka, též heroina ne, ni intrikánka ne, jen ženou zovu ji. Tož pravím, ženou jest, toť její celá hra. Vy ptáte se mne snad, zda role komická, či tragická to je? Já nevím, pánové. Vždy podle poměrů, dle okolností hry. Však pro svou půvabnost je lásky hodna vždy, ať tak jest, nebo tak, ji tedy milujte. A zde jest Zerbine, to stará žena je a teta dívky té, však sama nehraje. Mé panstvo vysoké, to zde je dottore, jenž Baloardo zván: je vpravdě učený a ve všem promován, a tedy moudrý jest. Byl nejprv milovník, a potom blázna hrál, a když teď zestárl, je tedy mudrcem a trousí v druhých hru své mravní maximy a stručné úvahy, pro plnost ansámblu, by reprezentoval zde jaksi tendenci a mravnost veřejnou. Zde, panstvo, Brighella, též zvaný Fichetto a Finochetto též, i Zane někdy zván. Je, pardon, intrikán. Snad špatným zvete jej, však u nás, na scéně, zlo užitečné je: neb s vášní intrika se splétá zpravidla jak nitě tkalcovy, a takto utkává ty různé obrazce tak strašně složité, jež zvou se osudy. Tož Zane dobrý je -
GILLES (vybuchne): Ten že je dobrý? Můj bože, jen kdybych nebyl tak slabý! Kdybych nebyl tak pasívní, jak říkal tady pan Prolog, já bych ho zabil!
PROLOG: Ale dobrý Gillese -
GILLES: Nemohu být dobrý. Prosím vás nechte mne aspoň mluvit!
PROLOG: Ale Gillese, vy přece máte mluviti ve verších!
GILLES: Nemohu mluviti ve verších, a říkám vám, abyste mne nechal.
PROLOG: Ale proboha, pane Gillese, nechte těch soukromých záležitostí, aspoň před obecenstvem!
GILLES: Ne, právě ať obecenstvo slyší, jaký je Brighella, ať si udělá samo svůj úsudek o Zanovi! Ať ví o něm obecenstvo všechno, ať ví, že Brighella kreslí a píše pornografie a prodává je pod rukou, ať ví, že nás Fichetto očerňuje u ředitele, ať ví i něco jiného!
PROLOG: Ale nejdražší Gillese, to není pravda, nechte toho. Nebo aspoň předneste svou stížnost ve verších, jak se na vás sluší.
GILLES: Nebudu mluviti ve verších. Ať obecenstvo ví, že Brighella za provizi vodí k Zerbině venkovské pány a že Zerbine je přivádí k Isabelle!
TRIVALIN (hrozivě): Je to pravda, Gillese?
PROLOG: Ale není to pravda, pane Trivaline, jak můžete tak špatně o Zerbině smýšlet?
ZERBINE (vede Isabellu za ruku): Ale pánové, vždyť je to ještě dítě! Ona je tak nevinná, pohleďte, a tak pěkně rostlá! To já jsem ji tak vychovala. Já jsem její teta.
TRIVALIN: Vy nejste její tetou, Zerbine, a říkám, že vůbec lžete.
ZERBINE: Pro milosrdenství boží, pane Trivaline, já mluvím pravdu. Jakože věřím v boha, je Isabella ještě pannou.
BRIGHELLA: Pannou, pannou! Kdo tomu nevěří, ať se zeptá tuhle dottora.
DOTTORE (zmateně): Co to říkáte, Brighello? Jak bych to mohl vědět?
BRIGHELLA: Já nevím, dottore Tedy ať se někdo snad zeptá Scaramouche.
SCARAMOUCHE (rovněž zmateně): Chraň bůh, já nic nevím; zeptejte se raději Brighelly.
BRIGHELLA: Já o ničem nechci vědět. Odpusťte, že jsem se vmísil do vašich záležitostí. Co mně je po tom?
PROLOG: Nuže pánové, konec hádky, začněte raději hráti. Prosím - mé panstvo, promiňte, že zdrželi jsme vás tím sporem neplodným. Však nyní počne hra, tak jak jsou všechny hry. Tož prosím věřte mi, hra bude pohnutá a mezi extrémy se budou bolesti zde srážet s vášněmi, zlo s dobrem utká se a vážnost s humorem, sen s pravdou srazí se a blázen s dottorem, jak u nás chodí to. Jen buďte laskavi, a dojme-li vás co neb něco pobaví, tím odměněni jsme, a nejdražší tou cenou nám plaťte laskavě za hru - - teď zahájenou. (Uklání se a odejde. Ostatní herci ustupují do pozadí, jen Dottore a Scaramouche zůstanou vpředu.)

VÝSTUP 1.

Vpředu Dottore a Scaramouche.

DOTTORE: Velectěné obecenstvo! Urozené dámy, vysoká šlechto, důstojný klére, počestní a pilní měšťané! Jakožto nejstarší z ansámblu vítám vás mezi námi, i dovoluji si předložiti vám nejprve otázku: Proč jste sem přišli? Pro zábavu? Obávám se, že se zde nebudete baviti tak dobře, jako kdybyste stáli před klecí opic. Nebo snad pro naše umění? Budeme-li hráti nejlépe, vmyslíte se do toho, že jsme lidé, a zapomenete, že jsme umělci. Tedy proč jste sem přišli? Proč vlastně před vámi hrajeme? Pravím, proto, abyste si odtud odnesli poučení, mravní očistu, onu katharsis, o které, jak vám, ctěné dámy, známo, mluví Aristoteles. Uzříte zde vznešené i nízké, mravné i špatné, tragické i všední ve vzájemném zápasu; budete se báti o dobro, budete sympatizovati s utrpením, budete se však nakonec radovati, až uzříte vítěziti pravdu, čest a morálku, jakož se sluší na scéně jako v životě. Ještě jednou, buďte nám vítáni.
SCARAMOUCHE: A naší snahou bude, aby vám u nás dobře ubíhal čas, jakož se sluší na scéně i v životě; abyste si ani nemohli vzpomenouti, že zatímco tu sedíte, vaše manželky vás mohou doma podvádět nebo že vaši mužové mají příležitost, aby vás klamali; že například vaše služky čtou zatím vaše dopisy a že do vašich bytů se loupají zloději. Snad teď vrahové zalézají pod vaše postele. Zavřeli jste všechno dobře? Jste si tím jisti, že jste nenechali otevřeno? Raději se jděte podívat domů, my můžeme hrát až podruhé.
DOTTORE: Ale Scaramouchi!
SCARAMOUCHE: Hned, hned. (Rozhlíží se.) Krásné divadlo! V takovém jsme ještě nehráli.
DOTTORE: Scaramouchi!
SCARAMOUCHE: Hned. Jemné obecenstvo. Prima obecenstvo. Kolik jich může být?
DOTTORE (je na rozpacích, kárá očima Scaramouche)
SCARAMOUCHE: Hezky je tady, moc hezky. Máme dobré místo, dottore, vidíme pěkně na obecenstvo. Kdyby publikum vědělo, jak krásně je tady nahoře -
DOTTORE: Ale Scaramouchi!
SCARAMOUCHE (uznale): Moc hezky je tady; jsem spokojen. Půjdeme už, dottore? Děkuji, velice mne těšilo. (Uklání se obecenstvu, Dottore rovněž, a oba odcházejí dovnitř scény. - Kupředu vystoupí zároveň - v řadě - Gilles, Brighella a Trivalin.)