Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PŘEDMLUVA

***

DOMIN: Sullo, ukažte se slečně Gloryové.
HELENA (vstane a podává jí ruku): Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak daleko od světa, viďte?
SULLA: To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout prosím.
HELENA (usedne): Odkud jste, slečno?
SULLA: Odtud, z továrny.
HELENA: Ach, vy jste se narodila tady?
SULLA: Ano, byla jsem tu udělána.
HELENA (vyskočí): Cože?
DOMIN (směje se): Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
HELENA: Prosím za odpuštění -
DOMIN (položí ruku Sulle na rameno): Sulla se nehněvá. Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.
HELENA: Oh ne, ne!
DOMIN: Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko - Ale zato vlasy! Obraťte se, Sullo!
HELENA: Přestaňte už!
DOMIN: Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva.
SULLA: Prosím, slečno, posaďte se. (Obě usednou.) Měla jste dobrou plavbu?
HELENA: Ano - za - zajisté.
SULLA: Nevracejte se po Amélii, slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loď.
DOMIN: Kolik?
SULLA: Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc.
DOMIN (směje se): Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky.
HELENA: Vy umíte francouzsky?
SULLA: Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane!
HELENA (vyskočí): To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné! - proč hrajete takovou komedii?
SULLA: Já jsem Robot.
HELENA: Ne, ne, vy lžete! Oh Sullo, odpusťte, já vím - donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já, že? Řekněte!
DOMIN: Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.
HELENA: Vy lžete!
DOMIN (vztyčí se): Jakže? - (Zazvoní.) Promiňte, slečno, pak vás musím přesvědčit.

(Vejde Marius.)

DOMIN: Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle!
HELENA: Kam?
DOMIN: Do pitevny. Až ji rozříznou, půjdete se na ni podívat.
HELENA: Nepůjdu!
DOMIN: Pardon, mluvila jste o lži.
HELENA: Vy ji chcete dát zabít?
DOMIN: Stroje se nezabíjejí.
HELENA (obejme Sullu): Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To si nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!
SULLA: Já jsem Robot.
HELENA: To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?
SULLA: Ano.
HELENA: Oh, vy se nebojíte smrti?
SULLA: Neznám, slečno Gloryová.
HELENA: Víte, co by se pak s vámi stalo?
SULLA: Ano, přestala bych se hýbat.
HELENA: To je hrrozné!
DOMIN: Marie, řekněte slečně, co jste.
MARIUS: Robot Marius.
DOMIN: Dal byste Sullu do pitevny?
MARIUS: Ano.
DOMIN: Litoval byste jí?
MARIUS: Neznám.
DOMIN: Co by se s ní stalo?
MARIUS: Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy.
DOMIN: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti?
MARIUS: Ne.
DOMIN: Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.
HELENA: Oh přestaňte! Pošlete je aspoň pryč!
DOMIN: Marie, Sullo, můžete odejít.

(Sulla a Marius odejdou.)

HELENA: Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte!
DOMIN: Proč ohavné?
HELENA: Nevím. Proč - proč jste jí dali jméno Sulla?
DOMIN: Nehezké jméno?
HELENA: Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce.
DOMIN: Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.
HELENA: Ne, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti sobě roku - roku - Nevím už.
DOMIN: Pojďte sem k oknu. Co vidíte?
HELENA: Zedníky.
DOMIN: To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte něco?
HELENA: Nějaká kancelář.
DOMIN: Účtárna. A v ní -
HELENA: - plno úředníků.
DOMIN: To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte továrnu -

(Vtom spustí tovární píšťaly a sirény.)

DOMIN: Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám ukážu díže.
HELENA: Jaké díže?
DOMIN (suše): Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu přádelnu.
HELENA: Jakou přádelnu?
DOMIN: Přádelnu nervů. Přádelnu žil. Přádelnu, kde běží na jednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělává jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu, donekonečna. To je nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.
HELENA: Proboha, hned musejí pracovat?
DOMIN: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují.
HELENA: Co to je?
DOMIN: Tolik co u lidí "škola?. Učí se mluvit, psát a počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvaceti svazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na univerzitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy,... a tak dále a tak dále.
HELENA: Zlobíte se na mne?
DOMIN: Ale chraň bůh! Myslím jen, že... že jsme mohli mluvit o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi sto tisíci Roboty, a žádná žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den - Jsme jako prokletí, slečno Gloryová.
HELENA: Mně je tak líto, že jsem řekla, že - že - že lžete -

(Zaklepání.)

DOMIN: Vejděte, mládenci.

(Zleva vejdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist.)

DR. GALL: Pardon, nerušíme?
DOMIN: Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho.
HELENA (v rozpacích): Dobrý den.
FABRY: Neměli jsme potuchy -
DR. GALL: Nekonečně poctěni -
ALQUIST: Buďte vítána, slečno Gloryová.

(Zprava vrazí Busman.)

BUSMAN: Halo, co tu máte?
DOMIN: Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera prezidenta Gloryho.
HELENA: Těší mne.
BUSMAN: Jemináčku to je sláva! Slečno Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat -?
HELENA: Ne, ne, prosím vás!
DOMIN: Prosím, slečno, posaďte se.
FABRY, BUSMAN, DR. GALL (přitahují lenošky): Prosím - Račte - Pardon.
ALQUIST: Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
DR. GALL: Zdržíte se u nás déle?
FABRY: Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
HALLEMEIER: Vy jste přijela na Amélii?
DOMIN: Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
HELENA (k Dominovi): O čem mám s nimi mluvit?
DOMIN (s údivem): O čem chcete.
HELENA: Mám... smím mluvit docela otevřeně?
DOMIN: Ale ovšem.
HELENA (váhá, pak zoufale odhodlána): Řekněte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají?
FABRY: Kdo prosím?
HELENA: Všichni lidé.

(Všichni se na sebe zaraženě dívají.)

***