Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

PŘEDMLUVA

***

ALQUIST: S námi?
DR. GALL: Proč myslíte?
HALLEMEIER: U sta hromů!
BUSMAN: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
HELENA: Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
DR. GALL: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
HELENA: Myslím, že - (vybuchne) že je to ohavné! že je to strašné! (Vstane.) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje. Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo myslí! Jak to můžete snášet?
ALQUIST: Co snášet?
HELENA: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
BUSMAN: Propána, slečno!
FABRY: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
HELENA: Hůř než Indiáni! Smím, oh smím vám říkat bratři?
BUSMAN: Ale božíčku, pročpak ne?
HELENA: Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidí stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
BUSMAN: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
FABRY: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
DR. GALL: Jakou pomoc? Divadlo?
HALLEMEIER: Orchestr?
HELENA: Víc než to.
ALQUIST: Vás samotnou?
HELENA: Oh což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
BUSMAN: Panebože to je radost!
ALQUIST: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
DOMIN: Počkejte chvilku. Bojím se, že - že slečna Gloryová ještě nedomluvila.
HELENA: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
DR. GALL: Harry, opovažte se!
HELENA: Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
DOMIN: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
HELENA (zarazí se): S kým jiným?
DOMIN: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
HELENA (k ostatním): Vy nejste Roboti?
BUSMAN (řehtá se): Bůh uchovej!
HALLEMEIER: Fuj, Roboti!
DR. GALL (směje se): Pěkně děkujem!
HELENA: Ale... to není možno!
FABRY: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
HELENA (k Dominovi): Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
DOMIN: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta Ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.
HELENA: Odpusťte, pánové, že - že - - Je to hrrozné, co jsem provedla?
ALQUIST: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím sedněte.
HELENA (usedne): Jsem hloupé děvče. Teď - teď mne pošlete první lodí zpátky.
DR. GALL: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
HELENA: Protože už víte - protože - protože bych vám bouřila Roboty.
DOMIN: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
HELENA: A vy je necháte mluvit k Robotům?
DOMIN: Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatují, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
BUSMAN: Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
DOMIN: Dobrá. Můžete k nim promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.
HELENA: Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky -
FABRY: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
HELENA: Proč je tedy děláte?
BUSMAN: Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
FABRY: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit.
BUSMAN: Byl příliš drahý.
FABRY: Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, že... pardon.
HELENA: Co?
FABRY: Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí -
HELENA: Oh přestaňte!
FABRY: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga - - Liga - Liga humanity?
HELENA: Má zvláště - zvláště má chránit Roboty a - a - zajistit jim - dobré zacházení.
FABRY: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Na mou duši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy!
HELENA: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláště - my chceme Roboty osvobodit!
HALLEMEIER: Jak, prosím vás?
HELENA: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi.
HALLEMEIER: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
HELENA: Ovšemže mají!
HALLEMEIER: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
HELENA: Koupili si,... co potřebují... co by je těšilo.
HALLEMEIER: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slamou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
HELENA: Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější?
HALLEMEIER: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
HELENA: Bez lásky a vzdoru?
HALLEMEIER: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem -
HELENA: Co?
HALLEMEIER: Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby - a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu.
DOMIN: Vada ve výrobě.
HELENA: Ne, ne, to je duše!
FABRY: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
DOMIN: To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké pokusy -
DR. GALL: S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
HELENA: Nervy na bolest?
DR. GALL: Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
HELENA: Proč - proč - Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
DR. GALL: Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem.
HELENA: Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
DR. GALL: Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
HELENA: Proč jim nestvoříte duši?
DR. GALL: To není v naší moci.
FABRY: To není v našem zájmu.
BUSMAN: To by zdražilo výrobu. Propánička krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny, a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
HELENA: Nevím - - skutečně - - - zapomněla jsem.
BUSMAN: Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž níž níž, až - takhle. He?
HELENA: Nerozumím.
BUSMAN: Jemináčku slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy, nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
HELENA: Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
BUSMAN: Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
HELENA: Nemám ponětí.
BUSMAN: Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak vsaďte se!
HELENA: Co?
BUSMAN: Že za pět let budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
ALQUIST: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
DOMIN (vstane): Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: Věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
HELENA (vstane): Bude to tak?
DOMIN: Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
ALQUIST: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach Harry, byla nevímjaká ctnost v práci a únavě.
DOMIN: Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
BUSMAN: Amen.
FABRY: Staniž se.
HELENA: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych - chtěla bych tomu věřit.
DR. GALL: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
HALLEMEIER: Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posnídat.
DR. GALL: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
DOMIN: Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
HELENA: Ale to přece - Jak bych mohla?
FABRY: Za Ligu humanity, slečno.
BUSMAN: A na její počest.
HELENA: Oh, v tom případě - snad -
FABRY: Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.
DR. GALL: Pardon.
BUSMAN: Propána, musím kabelovat -
HALLEMEIER: Hrome, a já jsem zapomněl -

(Všichni krom Domina se hrnou ven.)

HELENA: Proč jdou všichni pryč?
DOMIN: Vařit, slečno Glorvová.
HELENA: Co vařit?
DOMIN: Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti, a - a - protože nemají žádné chuti, není to docela- Hallemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě -
HELENA: Proboha to je hostina! A co dovede pan - stavitel -
DOMIN: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a - a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.
HELENA: Chtěla jsem se vás zeptat -
DOMIN: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. (Postaví své hodinky na stůl.) Pět minut času.
HELENA: Nač zeptat?
DOMIN: Pardon, vy jste se ptala dříve.
HELENA: Snad to je ode mne hloupé, ale - Proč vyrábíte ženské Roboty, když - když -
DOMIN: - když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?
HELENA: Ano.
DOMIN: Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky - Lidé jsou na to zvyklí.
HELENA: A - a řekněte, jsou Roboti - a Robotky - navzájem - naprosto -
DOMIN: Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.
HELENA: Oh to je - hrrozné!
DOMIN: Proč?
HELENA: Je to - je to - tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivět, nebo - jim závidět - nebo snad -
DOMIN: - je litovat.
HELENA: To nejspíš. - Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
DOMIN: Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.
HELENA: Jak vzít?
DOMIN: Za muže.
HELENA: Ne! Co vás to napadlo?
DOMIN (dívá se na hodinky): Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.
HELENA: Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?
DOMIN: Protože vás všichni po řadě požádají.
HELENA: Jak by se mohli opovážit?
DOMIN: Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
HELENA: Prosím vás, ať to nedělají! Já - já hned odjedu.
DOMIN: Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?
HELENA: Ale vždyť - vždyť si nemohu vzít všech šest!
DOMIN: Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.
HELENA: Nechci.
DOMIN: Doktora Galla.
HELENA: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!
DOMIN: Ještě dvě minuty.
HELENA: To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.
DOMIN: Není žena.
HELENA: Oh, jen to vám schází! Myslím, že - že byste si vzal každou, která sem přijede.
DOMIN: Bylo jich tu, Heleno.
HELENA: Mladé?
DOMIN: Mladé.
HELENA: Proč jste si žádnou nevzal?
DOMIN: Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj.
HELENA: - - Já vím.
DOMIN: Ještě jedna minuta.
HELENA: Ale já nechci, proboha!
DOMIN (položí jí obě ruce na ramena): Ještě jedna minuta. Buďto mně řeknete do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo - nebo -
HELENA: Vy jste surovec!
DOMIN: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří k věci.
HELENA: Vy jste blázen!
DOMIN: Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.
HELENA: Vy jste - vy jste - ah bože!
DOMIN: Tak vidíte. Hotovo?
HELENA: Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte!
DOMIN: Poslední slovo, Heleno.
HELENA (brání se): Za nic na světě - Ale Harry!

(Zaklepání.)

DOMIN (pustí ji): Vejděte!

(Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyňských zástěrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paží.)

DOMIN: Už jste to upekli?
BUSMAN (slavnostně): Ano.
DOMIN: My také.

Opona