Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJSTVÍ PRVNÍ

Helenin salón. Vlevo tapetové dveře a dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.

Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů.

FABRY: Kam to všechno dáme?
HALLEMEIER: Uf! (Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo.) Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
DOMIN: Ona vůbec neví.
FABRY (dává kytice do váz): Aspoň dnes aby to neprasklo -
HALLEMEIER (rovná květiny): U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklámina, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helena.
DOMIN (vyhlíží z okna): Žádná loď, žádná loď - Hoši, to už je zoufalé.
HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!
DOMIN: Nemá ani tušení. (Zívá zimničně.) Ještě že Ultimus včas připlul.
FABRY (nechá květin): Myslíte, že už dnes -?
DOMIN: Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
HALLEMEIER (přiblíží se k němu): To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
DOMIN (otočí se): Cože, příští rok?
FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru -
DOMIN: Ticho!
HLAS HELENY (zprava): Náno!
DOMIN: Pryč odtud! (Všichni po špičkách odejdou tapetovými dveřmi.)

(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána.)

NÁNA (uklízí): Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
HELENA (pozpátku ve dveřích): Náno, pojď mne zapnout!
NÁNA: No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty.) Bože na nebi, to je zvěř!
HELENA: Roboti?
NÁNA: Fi, ani je menovat nechci.
HELENA: Co se stalo?
NÁNA: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
HELENA: Kterého to chytlo?
NÁNA: Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
HELENA: Radia?
NÁNA: Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
HELENA: Ale Náno, že ti jich není líto!
NÁNA: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě přivezla sem? Pročpak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?
HELENA: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!
NÁNA: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
HELENA: Pes nemá rozum.
NÁNA: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod pánaboha. Dyť i ten kuň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý -
HELENA: Prosím tě, Náno, zapínej!
NÁNA: No hned. Já řikám, to je proti pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouháni je to proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k vobrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!
HELENA: Co to tu voní?
NÁNA: Kytky. Pán je sem dal.
HELENA: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
NÁNA: Nevim. Ale měl by bejt konec světa.

(Zaklepání.)

HELENA: Harry?

(Vejde Domin.)

HELENA: Harry, co je dnes?
DOMIN: Hádej!
HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?
DOMIN: Něco lepšího.
HELENA: Já nevím - Řekni honem!
DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.
HELENA: Už deset let? Právě dnes? - Náno, prosím tě -
NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)
HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!
DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
HELENA: Ale vždyť -
DOMIN: To oni pamatovali.
HELENA: Kdo?
DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
HELENA (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
DOMIN: Od Busmana, děvče.
HELENA: Ale - to nemůžeme přijmout, viď?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?
DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.
HELENA: Oh Harry - Proč nosíš s sebou revolver?
DOMIN: Jen tak, připletl se mi.
HELENA: Tos nikdy nenosil!
DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to - Harry, to je řecká kamea!
DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?
DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?
DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle -
HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.
DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA: Ty krásné květiny?
DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA: Harry, proč - proč všichni -
DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu - Podívej se oknem.
HELENA: Kam?
DOMIN: Do přístavu.
HELENA: Je tam... nějaká... nová loď.
DOMIN: To je tvá loď.
HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!
DOMIN: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?
HELENA: Ano, ale s děly!
DOMIN: Ovšem, s několika děly - Budeš jezdit jako královna, Heleno.
HELENA: Co to znamená? Děje se něco?
DOMIN: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne.)
HELENA: Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
DOMIN: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.
HELENA: Ani depeše?
DOMIN: Ani depeše.
HELENA: Co to znamená?
DOMIN: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje - Žádná pošta, žádné telegramy - (Protahuje se.) Sss-slavný den!
HELENA (usedá k němu): Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni!
DOMIN: Rozhodně. Možná že ano. Totiž, uvidíme. (Vezme ji za ruku.) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? - Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.
HELENA: Oh pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!
DOMIN: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno - výroba umělých lidí je tajná -
HELENA: - ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka -
DOMIN: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajností.
HELENA (najednou vážně): Jistě ne, Harry?
DOMIN: Ne.
HELENA (v předešlém tónu): Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrrozné úmysly.
DOMIN: Proboha slečno Gloryová, jaképak? Snad se nechce za mne vdát?
HELENA: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!
DOMIN (vyskočí): Revoltu Robotů!
HELENA (vstane): Harry, co je ti?
DOMIN: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne.) Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
HELENA (sedá k němu): Oh tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi - mezi -
DOMIN: Mezi co, Heleno?
HELENA: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta - - - ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani když se všechno hatilo.
DOMIN: Co se hatilo?
HELENA: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí - A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?
DOMIN (vstane a přechází): To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je jen přechod - do nových poměrů.
HELENA: Celý svět se vám klaněl - (Vstane.) Oh Harry!
DOMIN: Co chceš?
HELENA (zastaví ho): Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!
DOMIN: Prosím tě, jak to souvisí?
HELENA: Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!
DOMIN (chopí ji za ruce): Z čeho, Heleno?
HELENA: Oh já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo - neodvratně - Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak -
DOMIN: Co pak?
HELENA: Pak budeme žít od začátku, Harry.

(Zazvoní telefon.)

DOMIN (vytrhne se Heleně): Promiň. (Vezme sluchátko.) Haló - ano. - - Cože? - Aha. Už běžím. (Pověsí sluchátko.) Fabry mne volá.
HELENA (spíná ruce): Řekni -
DOMIN: Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. (Běží kvapem nalevo.) Nechoď ven!
HELENA (sama): Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!
NÁNA (vyjde zprava): No co zas?
HELENA: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově ložnici!
NÁNA: No hned. (Odejde vlevo.)
HELENA: Co se jen proboha děje? Nic, nic mně neřekne! (Dívá se triedrem k přístavu.) Je to válečná loď! Bože proč válečná? Něco na ni nakládají - a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno - Ul-ti-mus. Co je to Ultimus?
NÁNA (vrací se s novinami): Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!
HELENA (rozevře rychle noviny): Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! (Pustí noviny.)

(Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a čte.)

HELENA: Něco se děje, Náno! Mně je ta k úzko! Jako by všech no bylo mrtvé, i vzduch -
NÁNA (slabikuje): "Vál-ka na Bal-ká-ně." Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?
HELENA: Daleko. Oh nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války -
NÁNA: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tísícu těch pohanu za vojáky? - Oh Kriste Pane, to je dopuštěni!
HELENA: Ne, nečti! Nechci nic vědět!
NÁNA (slabikuje): "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž - Vyvraždili přes sedum set tisíc ob-čan-ských lidí -" Lidí, Heleno!
HELENA: To není možno! Ukaž - (Nakloní se k novinám, čte:) "Vyvraždili přes sedm set tisíc občanských lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se -" Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
NÁNA: Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní ra-so-vá or-or-or-ga-ni-zace Robotů." - To nic neni. Tomu nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána!
HELENA: Jdi, Náno, odnes ty noviny!
NÁNA: Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je?
HELENA: Ukaž, to já vždycky čtu. (Vezme noviny.) Ne, jen si považ! (Čte:) "Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (Pustí noviny.)
NÁNA: Co to má bejt?
HELENA: Náno, lidé se přestávají rodit.
NÁNA (skládá brýle): Tak to je konec. To je s náma konec.
HELENA: Prosím tě, nemluv tak!
NÁNA: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností.
HELENA (vyskočí): Náno!
NÁNA (vstává): To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se vopovážili tvořit jako pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!
HELENA: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému pánubohu?
NÁNA (s velikým gestem): Nerouhat se! - Von dobře ví, proč vám nedal dítě! (Odejde vlevo.)
HELENA (u okna): Proč mně nedal - Bože můj, copak já za to mohu? - - (Otvírá okno a volá:) Alquiste, halo, Alquiste! Pojďte sem nahoru! - Cože? - Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! (Zavře okno a zastaví se před zrcadlem.) Proč mně nedal? Mně? (Naklání se k zrcadlu.) Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš? (Vztyčí se.) Ach, mně je úzko! (Jde Alquistovi vlevo naproti.)

(Pauza.)

***