Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byla zakoupena Medicejskými pro dědičné museum, jako jedna z těch mnoha malých chloub ješitné Florencie. Postavena na cedrovou, silně vyzlacenou lištu, řezanou ve stylu francouzských motivů ranné gothiky, do ložnice arcivévodkyně (jež sama nad ní vydržela dumati celé hodiny místo svých obvyklých, tak vřele doporučovaných siest), stala se nejvzácnější drobnůstkou na čas... Tak zaujala ji ta maličká, sienkově žlutá majolika... Jak stala se jí jen intimní! Kladla do ní květy svých zvláště oblíbených bezlistých ispahanských růží pronikavé skořicové vůně, jež přiváželi benátští kupci ze svých cest jako vzácnou raritu pro svého dožete jenom.
Tak stalo se, že často pozapomněla arcivévodkyně na leccos (a na co neměla), a že vzbouzela tichou nevoli vysokého, atlasově bílého chrta, jenž nepokojně (a dnes jistě udiveně) se vztyčenými sluchy pobíhal tichými a dlouhými skoky po komnatě, snaže se jemně ji upozorniti, že jest také již čas konečně vzpomenouti přec temné logie s roztouženou postavou v pozadí.
Byla prý jediným dílem slavného Baccia - jediná vása, jež vyšla kdy z jeho rukou: zasvěcených jedině modellování basreliefových profilů mladistvých Madonn... Měkké prsty mistra zanechaly na ní něco usměvavého z těch nebeských, jemně stažených chřípí, něco delikátního z těch partií vlasů, cudně nad čelo vyčesaných, něco líbezného z těch nesnadných, choulostivých a u něho tak elegantně řečených přechodův od spodního retu ke zcela vyniklé bradě a zvolna se ztrácející šíji, na níž nervosní švih mistrova palce, uneseného ženskou krásou, přece jen nedovedl si odepříti, aby nenaznačil zdvižené vlny Mariina prsu.