Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Denník z r. 1835 či Deník Karla Hynka Máchy z roku 1835
• celý text kontroverzního intimního Máchova deníku z roku 1835, který psal zčásti šifrovaně, obsahuje detaily z jeho každodenního života a otevřeně přibližuje jeho vztah s Lori
• deník částečně prvně rozluštil Jakub Arbes v roce 1884, zcela se to povedlo až Karlu Jánskému ve 20. letech 20. století
• nevhodné pro mladší čtenáře, obsahuje vulgární výrazy

16. září 1835

V odpoledních hodinách chodil jsem po kopcích nad novoměstským hřbitovem. Krásná jest tam odtud vyhlídka na Prahu a obklíčující ji hory, obzvláště při východu neb západu slunce. V dálce k půlnoci Milešov a Košťál. - Snad odlehlost, snad vyvýšenost jejich na růžovém nebi jest, co budí touhu moji při spatření jich. Touhu do dálky či touhu do výše. - Později jsem četl na hřbitově ruský nápis na náhrobku Heleny Tělepněvny. Víme, že země necítí s námi, a přeceť smutno pomysliti, že někdy cizá země obdrží prach náš. - Na hrobě Rubeše a jeho manželky, rozené Vrbovy, jest génius, jehožto ruce a nohy výborné, tělo a hlava velmi špatně pracované jsou. Šel jsem okolo dvoru Parukářky do Prahy.

17. září 1835

Ve čtyry hodiny byl pohřeb p. Josefa Hiebra. Sabina šel se mnou za rakví. Náramně jsme byli pohoršeni myšlenkou, že tamější kněz, zneuctiv - nesluší ani napsati jak - dříve své člověčenství, hned nato šel se modliti nad rakví člověčenství snad zničeného. Nade hrobem jistého osmnáctiletého jinocha, jméno jsem zapomenul - a co jest po smrti člověka jméno jeho - pouhý zvuk, a ani ten ne - jest někdejší hlas ohněm slitého zvonu, zaletlé světlo vyhaslé hvězdy, nevyřknutá myšlenka umírajícího, kořisť zapomenutí - nic - nade hrobem bezejmenného pro mne jinocha viděli jsme obraz; idea jeho velmi smutná výborně jest vyjádřena. Na osamělém, zeleně porostlém hrobě malého hřbitova leží dívka bosa, prostovlasá, velmi chudobně oděná; objímajíc mohylu obličej svůj v trávu její skrývá. Přes zeď hřbitova celým obrazem jest viděti daleko, tichou, osamělou pustou krajinu. Na obzoru jejím malá skalina z jedné, zelený nevysoký pahorek z druhé strany tvoří ouzkou bránu po západu slunce na růžovém nebi. Od zdí hřbitovních, na nichžto několik kamenných náhrobků jest opřeno, až k této bráně táhne se zelenými lučinami a pustými strníštěmi kolem dvou osamělých hruškových stromů dlouhá, pustá pěšina - daleko - daleko. Žádný po ní nekráčí, v celé krajině žádný - jako by v šírém světě jediná dívčina či snad matka pozůstavši osamělou měla putovati cestou. V celém obraze není ani jediného bytu lidského, ani jediného zvířete, ani známka života. - - Lori byla s sebou u tohoto obrazu, pak jsme šli já, Lori a Sabina ku Praze. Já jsem žertoval, že si ji nevezmu atd. Sabina pravil: "Sie lächelt zu dem Schmerz - Scherz will ich sagen," a ona "Sagen Sie nur Schmerz" odpověděla. Já jsem povídal, že vyřkne něco pěkného, jako slunce světlo a růže vůni vydává, - totiž že o tom sama neví. Večer jsme byli doma. Otec a matka šli na kafé; (slečna lehla si na kanape; já na ni.) Třikráte jsme byli vytrženi; až přišla matka s otcem, pak bylo po všem. Brzo šel jsem potom domu.

18. září 1835

Četl jsem Die letzten Tage von Pompeji od Bulwera; pak jsem napsal roli Jindřicha z Loupeže od Klicpery; a odevzdal ji panu Štěpánkovi. Večer jsem byl u Komárků. Tam jsem poprvé viděl p. Hercoga; originální to člověk. Teď mně jeho básně docela jiné přicházejí, co znám osoblivost jeho. Pozdě večer jsem byl s Lori na turecké muzice. Kdy šli okolo, stáli jsme v domě; ona za mnou se schovávající kladla hlavu na rameno mé. S hrajícími polský marš jsem odkvapil.

19. září 1835

Hned časně ráno (onanie.) Abu Said al Hassan praví o knize Zprávy dvou cestujících o Chýně, že mušle k perlím přichází - zíváním. Ve dvě hodiny byla próba na balkónu. Večer (pozadu.)

20. září 1835

Šel jsem dolů do kostela, že však nebyla hned hotova, odešel jsem. Pak jsem stál před kostelem; a když vyšedši viděla, že nejdu za nimi, šla s otcem i matkou ke mně. Odpoledne jsem (chtěl na zemi; ona nechtěla. Juž oblíkla šaty,) bála se však ustavičně, že budu mrzutý. Potom se (přece svlíkla a lehli jsme si u kamen; aby na nás žádný nepřišel,) stáhl jsem klíč. Večer po západu slunce byli jsme na kopci nad hřbitovem. Hejna vlaštovčí se chystaly k odchodu. Četl jsem Devereux od Bulwera.

21. září 1835

Byli jsme na rekviích u dominikánů. Pak jsme chodili po mostě. Doma jsem (ji svlíkal ze šatů; vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále.) Potom jsme stáli u sebe. (Seděla mi nahou prdelí na klíně.) Odpoledne jsem chodil se Sabinou, byli jsme u Týla, pak na hradbách, po západu slunce; nebe se skvělo v krásné růžové barvě. Večer jsem byl dole a hněval se, že hned nevstala a nešla se mnou dozadu.

22. září 1835

Ráno byl u mne Tomíček černě oblečený, s pozváním, aby podle žádosti nejvyššího purkrabí se dělaly básně na příchod Jeho Majestátnosti císaře Ferdinanda; a že pan Palacký řekl, aby mně, že on sám tak pravil, aby mně dvakráte řekl o to; a že jest mu velice líto, že se o něm smejšlí, jako by jednu stranu podporuje druhou potlačoval. Odpoledne próba v divadle na Loupež. Mluvil jsem se Šťastným. Tupý špatně hrál. "Der Erzherzog Franz hat ein Kind und des in schun jez a Kásrl." - "Silbernagel měl v neděli svatbu, v pondělí se narodila mu dcera; er hatte wahrlich Hochzeit (hohe Zeit). - Die Su... sollte mit dem Chor nach Teplitz gehn; es wär´ ihr sehr gelegen; denn es ist auch ein Pascha mit drei Roschweifen dort." Večer jsem byl dole; chtěl jsem, aby jen dělala, a ona chtěla dozadu; šel jsem dvakráte ven, ona za mnou. Potom jsme šli přece dozadu. Pak jsem šel domů. Stáli jsme mezi domem; (chtěl jsem, aby mi dala; ona, že to nemůže býti; už by to byla skoro udělala; potom povídala, abych přišel zítra, že půjde se mnou hned dozadu. Že mi všecko udělá.)

23. září 1835

Ráno (onanie). Odpoledne jsme byli s Trojanem v Nereuttrovské zahradě a lezli jsme za holkami. Pak na svatém poli; vedle na str. 1 a 2 zmíněného obrazu více vysvětluje. Po západu slunce byli jsme na kopci. Temnorudou oblohou valily se husté dýmy nad Prahou. Pak jsem byl dole.

24. září 1835

Odpoledne byla próba na divadle. Pohádali jsme se s Grábingrem. Pak jsem byl dole a u Komárků a opět dole; tam jsem ji strašil, aby se mnou prchla; nechtěla - představoval jsem jí všecko; plakala náramně a jen: "lieber Ignaz"; sotva mluvila. Byla volna ano říci, než já jsem se pak přiznal, že jsem žertoval. V noci po 10 1/2 hodině dělal jsem báseň na císaře až do jedné hodiny.

25. září 1835

Ráno jsme se sešli s p. Palackým u Pospíšilů; tam jsme se něco neshodli stranu básnictví; on o mně soudí, "že mám výbornou fantazii a že výborně maluji, ale prácí mých hlavní že je chyba, že v nich nevysvítá jakási nutnost idey." Já mu nerozumím, nebo mám za to, že právě v každé mojí básni idea jest co nejmožněji rozvedena. Vlastně bych ale soudil, že on jest básník německý a že hledá filozofii v básních jakožto nejnutnější věc; to u příkladu není v písních národních, a přece jest v nich poezie. P. Čelakovský udělal dlouhou báseň; jest tam sbor starců, mužů, jinochů a chlapců. Smál jsem, že jest v jeho básni jako in ecclesia - poněvadž tam také platí "mulier taceat". - Odpoledne byla próba na divadle k Divotvornému klobouku. Po próbě jsem byl na Petříně, večer šel jsem přes Hasenburg domů. (Pozadu.)

26. září 1835

Odpoledne próba na divadle, viděl jsem poprvé p. prof. Klicperu. Trvala ode 2 hodin až do 5 1/2. Potom jsem chodil po mostě, až byl čas jíti dolů. (Pozadu.) Potom jsme dováděli na dvoře.

27. září 1835

Ráno v 8 hodin próba na divadle. Šel jsem s p. Štěpánkem pro dva lístky. Pak jeden lístek do lóže pro p. prof. Klicperu. Pak s Lori do kostela do Tejna. Odpoledne jsem se převlékl, šel jsem do divadla, potom pro Lori, a vystoupil jsem jako pastýř v Loupeži. Po divadle byl venku p. Šabas s jeho mladou paní. Večer jsem (ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.) Potom jsem hrál v karty s p. Šomkem a informátorem až přes deset hodin.

28. září 1835

Ráno próba na Divotvorný klobouk. Pak jsem byl s Kaškou pro dva lístky. Dostal jsem dva pro sebe, dva pro p. dr. Chmelenského a jednu lóži pro p. prof. Klicperu. V kostele jsem byl s Lori v Tejně a s Mayerem jsme šli domů. Po jídle jsem se převlékl, šel jsem pro Lori a pak jsem vystoupil jako Křepelka v Divotvorném klobouku. V poledne jsem, odevzdávaje lístky, nalezl p. dr. Chmelenského v jeho domácnosti. Paní kojila dítě. Ňádra měla celá rozhalená. Po divadle jsem běžel domů, převlékl jsem se, pak opět jsem běžel dolů, hledaje matku s Lori, opět domů. Z domova jsem šel teprv zas s Lori domů do Truhlářské ulice. Tam jsem (ji pical u okna na stolicích. Křičela, abych přestal. "Es tut weh. Jesuskotte." Když jsem se ptal proč, odpověděla: "Weil du tiefer je kommen bist als sonst." Potom šla na obtritt.) A já jsem jí držel šaty.

29. září 1835

Ráno jsem četl Devereux a noviny. Odpoledne byla próba od Uhlířky. Mluvili jsme tam o Teplicích atd. Pak jsem šel dolů. Tam odtud do města, potkal jsem Strobacha a šel jsem s ním domů. Od něho jsem dostal báseň nazpět, kterou jsem dělal na císaře. "Typum non meretur"; Chotek bylo podepsáno. Pak jsem se smluvil u Komárků, že pp. Tomíčkovi, Trojanovi, Vlčkovi, Tomsovi atd. taktéž se stalo. Pak jsem šel dolů. Čím to asi jest, že člověk, který svět zná a s ním jest nespokojen, o člověku, kterého miluje a o kterém pochybuje, vždy to nejhorší se domejšlí? - a spíše aspoň než o člověku, který jest mu lhostejný; a proč člověka, na kterého jest žárlivý, za špatného má? Tyto dny mám velmi divoké strašlivé sny, i dnes se takového bojím.

30. září 1835

K polednímu přišla babička. Michal myslil, že jsem já panímámě něco řekl, že někde jest. Odpoledne jsem odevzdal Strobachovi knihy, totiž anglického Shakespeare, Maltena, Wahlverwandschaften a Květy. Pak jsem se podepsal Sabinovi na básně, které mi obětoval. Pak jsme šli k Invalidenhausu, tam odtud přes Žižkov a ostatní kopce okolo Parukářky na sv. pole k obrazu. Na cestě ku Praze mi vypravoval o bláznivém, kterého tam v Blatné viděl, jemuž zimou prsty upadaly, tak necitlivý byl pro zevnitřní naň působení; zpíval ustavičné písně, a každá měla potah na ten samý předmět, totiž na milou; potom mi povídal, že dal kníže Kinský pod Prachýnem svým poddaným slavnost; pro každou ves byl vystaven stán, kde se rozdávalo jídlo a pití; pak lezení po sloupích mýdlem natřených, v kterémž dva kluci vyhráli; tři ženské zpívaly píseň pod knížetem. Kníže byl vesel. Psal český list baronu Hildebrandovi, že p. kmotra očekával. - V Jezovitské ulici sešli jsme se se Sabinou a Trojanem, já jsem šel s Trojanem zpět. Potom jsem byl dole. Když po večeři všickni mimo Rózy odešli, byli jsme u kamen. (Já ji odkryl pozadu) a koukal jsem se na ni, ona vystupovala podívat se, co dělá Róza. Ta má mordyjánskou (prdel. Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bin. A ptal jsem se jí, bude-li křičeti, ona povídala, že neví, bude-li to boleti. Že to má býti vždy tak jako dnes.) Pak jsme spolu chodili po ulici, vyhrožoval pelikánem.

1. října 1835

K deváté hodině byl jsem u Strobacha a šli jsme na Veni Sancte; tam jsem se v Tejně postavil proti té modrooké holce z Jirchář. Pak jsme chodili po rynku, potom jsem šel dolů, bylo 11 1/2 a ona teprv měla udělané 300. - Loučil jsem se, jda tam odtud s p. Grünrem, který půjde do Vídně. Pak jsem potkal Mínu H. u dominikánů. Odpoledne byla próba ve dvě hodiny od Uhlířky; Procházka sufloval poprvé. Po próbě byl jsem dóle; byli tam Hiebrovic, tak jsem šel dozadu a Lori brzo nato přišla za mnou! Zlobil jsem ji, že již všecko vím; a že ji nemiluji; ona stavěla se, že pláče, aneb plakala; oči měla mokré, obzvláště když přišel otec, obrátivši se ku kostnu; ode mě poslána odešla. Přišla podruhé, (pak jsem ji u okna pical na stolicích. Prosila mě: Ich soll es nicht so tief machen, wie am Montag.) U Komárků se producíroval pan Božek na fortepianu; a já jsem poprvé mluvil s Lízi. Domů jsem šel s Štorchem a Hanlem; Štorch okazoval papír na mapy.

2. října 1835

Odpoledne próba ve dvě hodiny; po kteréž jsem chodil na náměstí, rozloučil jsem se s p. Obermayerem, který jde do Vídně; dole jsem seděl vzadu sám a učil jsem se své roli. (Přišlou jsem pical u okna na stolicích.)

3. října 1835

Ráno šel bratr na cestu; pak jsem se učil roli. Ve dvě hodiny jsem šel do próby, nebyla ale žádná, poněvadž se zítra skrze příští císařovo nebude hráti. Díval jsem se na brány a pak jsem šel dolů. V druhém pokoji pomahal jsem jí rantlovat. Anfeuchtoval jsem štráfky, počítal jsem a rovnal jsem škatulky; a od 3 1/2 až do 5 1/4 udělali jsme 500 škatulek. Vzadu (jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.) Byli jsme u sv. Václava večer, šli jsme přes hradby se Sabinou domů, do Truhlářské ulice, a po Poříčí jsme se dívali na ozdobování domů. Jedl jsem zajíce a pak jsem šel nahoru na Dobytčí trh.

4. října 1835

Ráno jsem šel do Truhlářské ulice, tam odtud na Dobytčí trh. Tu jsme viděli Jeho c.k. Vysost p. France Karla. Od františkánů z kostela dolů, tam se najedla, pohoršili jsme se, že sloužila k stolu; pak jsme šli přes Libeň až na Táblický vrch. Tam odtud bylo viděti do hor krkonošských, Středohoří atd. Pohádali jsme se, že neuvidí ozdoby v Praze, hodil jsem kloboukem a díval jsem se do hor. Přišedše do Líbně, viděli jsme císaře přijížděti, u brány zastavili a uvítajícím děkovali z vozu. Lidi se hrnuli davem z kopce od Líbně za ními, padalo to a tratilo klobouky. Nad Libní stříleli. U Karolinova byla opět brána s důhou; žid také vystavěl bránu v středu předměstí. Na Pořičské bráně nedostačovalo času dozlatit sedmičku. - Na Kapucínském place dvě pyramídy, nad nimi orel, kolem praporce. Na náměstí opět veliká brána, u Bartha ozdoby z peří, pan Novák měl v oknách "Vítáme" z květin, Ledebour znaky zemské atd. Od Ostruhové ulice jsme šli domů, dole dříve byl starý, s Lori jsme se pohádali, že kdy jsem byl mrzutý, ona ve verkštatě se smála. Róza byla vzadu a ležela u kamen. Lori mi seděla na klíně, (musila se vždy sehnouti, já jsem ho tam měl.) Najednou Róza vstala, tato se lekla, chopila se sklenice s vodou a pila. Já jsem se vždy dříve na ni pozadu díval.

5. října 1835

Ráno mi vyřizoval Svoboda pozdravení od Veselského, že byl v Hlínsku; pak jsem dělal s Quadrátem, který mi explikací z filozofie navrátil, polsky. Pak jsem vypisoval z novin. Ode 2 hodin jsem dole vzadu anfeuchtoval štráfky, večer jsme šli na iluminací. Na Ungeltě nebylo lze rozsvítiti, takže ani desátý díl lamp nehořel; a mělo to býti nesmírné; na pyramidách na Poříčí hořelo šest lamp; ty stály za práci! V Ostruhové ulici jsme viděli cisáře a všecky ostatní vozy. Když jsme byli s Lori na Hradě, právě jel přes most; na glorietu stojícím za domem Lobkovickým, který celý byl lampami posetý, zapálili bengálský oheň, taktéž na pyramidě na Barvírském ostrově. Z mostu bylo viděti k Valdštýnskému domu, celý palác ze samých světel. Radní věže byly nahoře osvícené všelikými barvami! Clam, pak Mansfeldů dům byly slavně osvíceny; u Pachtů nebyli ani zpolou hotovi. Wienrovi ani jedna lampa nehořela. Po horách byly ohně. Když jsme přišli na náměstí, právě přejížděl z Celetné ulice do Železné; rozsvítili bengálské ohně; všecka světla vyhlížela v tom tak mdlá a rudá; na lešení před rádnicí ani čtvrtý díl lamp nehořel. Nad tím byly červené, žluté, zelené a jiné plameny. U Konské brány, ana celá byla lampami přikrytá, vyhazovali nad branou hvězdy. Na Konském trhu se na to dívajíce, dočkali jsme se opět cisaře a viděli jsme ho kolem sebe se všemi vozy do Vodičkové ulice přejížděti. Na divadle také všecko nehořelo. Na jediném Karolíně hořely všecky lampy. Na Příkopech byla slova v oknách, taktéž české rýmy v Jezuitské ulici a u kupce v Ostruhové ulici. U piáristů byla v oknách slova:

Iuventa parenti
et matri dilectae.

Na Ovocném trhu koupil jsem švestky a šli jsme domu. (Ona zandala okna, já šel na stranu, a když jsem se vrátil, položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna; potom jsem pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát ji, pravila, to lechtalo.) Pak jsme stáli před domem, až přišli všickni domu.

6. října 1835

V devět hodin jsem šel pro Lori. Šli jsme k Invalidenhausu s Strobachem a Píškem. Viděli jsme tam jeti cisaře a cára s paními; při objíždění opět, z kopce viděla poprvé Lori střílet, tam jsme opět viděli císaře Ferdinanda. Mezi střelbou projížděl cár pluky; a zrovna proti nám zůstal státi; byl v uniformě svého regimentu husarů. Slyšel jsem, že má Štulc na něho dělati ódu. Ó lidé! tvorové okamžení; třtino na vodách atd. Tento Štulc ho nemohl dříve dost se natupiti, a teď! On ho proklínal pro polský národ atd. Domů jsme viděli jeti císaře, cára a paní. Vojvodu Cumberlanda, ruské carovici, prušské a rakouské, Prinz Karla, arcivévodu Jana, syny Karlovy, Prinz Franz Karla, velké kníže Michala, množství Rusů a hejtmany kozáků. Dole jsem zůstal a anfeuchtoval jsem od 1 1/2 až do 6 1/2 a udělali jsme 800. Mezitím jsem také rantloval. Když Madlenka byla pryč, líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni, (až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical, a vyšlo to, večer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to. Vzpomněl jsem jí na ponejprv) a ona poví (- - -)

20. října 1835

Ráno kolegium. Od Strobacha jsem šel s explikací do Verwaltungskunde. Odpoledne jsem byl dole, ležel jsem za kamny. Pepi byl v pokoji; když odešel, (zkusil jsem několikráte ji fikat, až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši, jsem ji fikal.) Pak jsem šel do divadla, dávali Donna Diana oder Stolz und Liebe. Fräulein von Hagn dávala Dianu, Pusch Perina, Dietz Caesara.

21. října 1835

Ráno v Karolině. Strobach se přestěhoval. Kudrna mě stříhal. Byl jsem poprvé u Poche; jej a Mastíka učiti česky. Ráno uváděl Köhler Čelakovského, byli jsme tam já, Jaroslávek, Franta, Hansgirg, Malý, Filípek, Sabina, Chmelenský, Havlík atd. Od knihaře jsem si vzal knihy, totiž Gesetzbücher - vázány. Jeden díl přišel za desitník. Po Karolíně byl jsem s Kudrnou u Týla na próbě, pak dole. Kudrna mě chtěl dělati žárlivého; hovado! Byl hloupý. Dal jsem (jí knakvurst.) Pak jsme byli v divadle. Já, Tupý, Týl, Kaška, Filípek atd. Dávali Die Nachtwandlerin.

22. října 1835

Ráno jsem psal v posteli až přes dvanáctou hodinu na Cikáních. Odpoledne měla být próba v divadle. Koupil jsem dole pro Lori nähpolster za půl zlatého. Pak jsem byl dole až do půl deváté a pomahal jsem jí rantlovat. Mezitím (jsem ji několikráte fikal, dvakráte to vyšlo pozadu, několikráte jsem to zadržel; až jsem ráno ztropil onanii. Hrál jsem si s její nohou, sundal punčochu, sedla na kanapé, zvedla nohy a já jsem se jí díval atd. Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí.) Zdola jsem šel zrovna domu.

23. října 1835

Navečer jsem byl dole. Ptal jsem se, jestli kde byla, řekla, že ne; když jsem vcházel do domu, stál Bernad před domem; proto jsem se jí ptal, kdo jí všecko přinesl, řekla, že mutter. Odešel jsem k Týlovi. Když jsem se vrátil, přivítala mě opět; a vstala ke mně. To mi přicházelo podezřelé. Ptal jsem se jí, kdo jí přinesl štráfky, co byly (- - -)

3. listopadu 1835

Spal jsem až do dvanácti hodin. Dostal jsem absenc u dr. Mužíka. Odpoledne jsem dole sešíval papír. (Pical jsem popředu i vkleče pozadu u kamen. Zdá se mi a říkal jsem, že jsem tam byl celý,) pak jsme opět mluvili o tom, že někomu dovolila, přála si umřít; pravila: "O Gott! wie unglücklich bin ich." (Když jsem fikal, chtěla, abych šel ven, aby ji to nelochtalo, a v tom mi to vyšlo, a jí ne.) Šel jsem potom (srát,) a když stará odešla, přišla za mnou; stála na dvoře pak šla koukati, stojím-li před domem, bylo jí zima, neb měla ruce zavinuty v zástěře. Odpusť jí Bůh, jestli mne klame, já ji neopustím, jestli mne jen miluje, a to se zdá, vždyť bych si i kurvu vzal, kdybych věděl, že mne má ráda; či jest snad zvyklá snášet, a chce jen, abych si ji vzal - Bůh mne posilň. - Večer pravila, že nechce do divadla, že jest jí smutno. Byl jsem u Týla. Filípek si stěžoval, že nedostal listek na Eulenspiegla. Byl jsem v divadle; dávali der Schnee. Preisinger dobře hraje. Škoda, že nemá zcela svůj hlas.

4. listopadu 1835

Vymlouval jsem se u p. dr. Mužíka a dovolil mi zůstati doma. Četl jsem list od p. Kociána z Vídně. - Dole jsem se stavěl nemocný a odešel jsem, a ušel jsem přitom, že jsem nemusil nic dáti klukovi vázaného. Zapomněl jsem tam šátek. Ona vyšla za mnou ven z pokoje, ačkoliv tam byla matka, a šla za mnou až k obtritu. Doma jsem psal Cikány.

5. listopadu 1835

Spravoval jsem kalhoty a untertriko. Byla próba na Spáleníště v Burníně. Obdržel jsem od Týla roli Neklana v Čestmíru a Eduarda v Dvě za jednu. Dole byla Hiebertka, vyhýbal jsem se jí a byl jsem na dvoře. Lori ustavičně plakala. Stavěl jsem se nemocným; vyběhla za mnou, ačkoliv byla v pokoji Hiebertka. Potom plakala, že jí nevěřím, otec ji nechtěl dovoliti do divadla, a pravila, tak že jsme všickni proti ní. Šel Pepi. A já (jsem ji pical dvakrát vleže u kamen, po večeři vkleče a pak vstoje, obojíkrát ji to bolelo.) Rantloval jsem s ní až do tři čtvrtě na deset. Dnes jsem myslil, že snad jest jako Nina Janotovic. Doma jsme se pohádali ještě skrze cedulku na rathaus, předhodil jsem jim, že řikávali, že jsem je ošidil o peníze.

6. listopadu 1835

Ráno jsem nebyl v Karolíně. P. prof. K. (- - -)

Čtenářský deník	-	Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
	-	Intimní Karel Hynek Mácha
	-	Klášter Sázavský
	-	Máj, Máj (2), Máj (3), Máj (4), Máj (5), Máj (6), Máj (7), Máj (8), Máj (9), Máj (10), Máj (11), Máj (12), Máj (13), Máj (14), Máj (15), Máj (16), Máj (17), Máj (18), Máj (19), Máj (20), Máj (21), Máj (22), Máj (23), Máj (24), Máj (25), Máj (26), Máj (27), Máj (28), Máj (29), Máj (30), Máj (31), Máj (32), Máj (33), Máj (34), Máj (35), Máj (36), Máj (37), Máj (38)
	-	Máj (můj pohled)
	-	Máj (několika slovy), Máj (několika slovy) (2), Máj (několika slovy) (3), Máj (několika slovy) (4)
	-	Máj (rozbor)
	-	Máj (stručný rozbor), Máj (stručný rozbor) (2), Máj (stručný rozbor) (3), Máj (stručný rozbor) (4), Máj (stručný rozbor) (5), Máj (stručný rozbor) (6), Máj (stručný rozbor) (7), Máj (stručný rozbor) (8), Máj (stručný rozbor) (9), Máj (stručný rozbor) (10)
	-	Máj (vlastní poznámky)
	-	Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5), Márinka (6), Márinka (7), Márinka (8)
	-	Márinka (vlastní názor)
	-	Návrat
	-	Obrazy ze života mého
	-	Ohlas písní národních
	-	Večer na Bezdězu
	-	Znělky

Čítanka	-	Básně příležitostné
	-	Básně rozličné, Básně rozličné (2), Básně rozličné (3)
	-	Bratři (Dramatické zlomky)
	-	Cikáni, Cikáni (2), Cikáni (3), Cikáni (4)
	-	Deník z roku 1835
	-	Karlův Týn
	-	Korespondence Máchova
	-	Křivoklad
	-	Máj
	-	Márinka, Márinka (2), Márinka (3), Márinka (4), Márinka (5)
	-	Márinka (celá kniha / e-book)
	-	Ohlas písní národních, Ohlas písní národních (2), Ohlas písní národních (3)
	-	Pouť krkonošská
	-	Radost (Jitro)
	-	Rozprostřela chladná noc
	-	Valdice
	-	Večer na Bezdězu
	-	Víra, naděje, láska, spolehnutí (Jitro)
	-	Zlomky rozličné, Zlomky rozličné (2)