Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Karel Hrdina

Kapitola XV.

Karel samostatným správcem říše české.

Po čase král Jan a Karel se vrátili do Čech. Král Jan odevzdal vladařství nad veškerým královstvím v ruce Karlovy s tou však podmínkou, že Karel má vyplatiti králi Janovi 5000 hřiven stříbra v hotových penězích, král Jan že se nemá do dvou let vraceti k stálému pobytu do Čech ani žádati v té době nějakých peněz od království českého. Přijav ty peníze, které mu Karel rychle opatřil, odejel do Francie. Po jeho odchodu Karel obratně a velmi horlivě řídil vládu v zemi, a co bylo porušeno a zcizeno, uvedl opět v náležitý stav a pořádek.

Kapitola XVI.

Druhá výprava do Litvy.

Když minula ta dvě léta, jak výše bylo řečeno, král Jan přijel zpět do Čech a rozhodl se s Karlem, aby společně táhli do Prus bojovati s Litvany. Opatřivši tedy rychle potřeby na cestu jeli do Vratislavě, kamž se sjeli též král uherský, hrabě hollandský a mnoho jiných knížat, markrabí, vévodů a mnoho mužů urozených za týmž účelem s různých stran světa. A tak za pobytu ve Vratislavi dali se mezi jinými zábavami, jimiž se bavívají knížata, do té zlořečené a vášnivé hry v kostky. Při ní král uherský a hrabě hollandský hráli spolu s takovou náruživostí, že hrabě vyhrál na králi šest set zlatých: Vida, že král jest proto rozčilen a rozmrzen, jat jsa náhle velikomyslnou pýchou prohodil tato slova: "Pane králi, jest divno, že když jste tak slovutným králem, jehož země prý oplývá zlatem, pro tak nepatrnou částku peněz se v duchu mrzíte a rozčilujete. Nuže, abyste vy i všichni ostatní zřejmě viděli, že nelpím na penězích tak nabytých a že si jich nechci přivlastniti, ať jdou zase pryč ode mne."

Praviv to rozhodil všechny peníze ve hře vyhrané mezi lid okolostojící. Z toho si vzal ten král ještě větší podnět ke hněvu, ale zatajil jako moudrý člověk hněv ten mlčením nedav na sobě nic znáti.

Po několika dnech všechna ta knížata a velmoži vyjeli z Vratislavě do Prus. Tam leželi dlouhý čas čekajíce, až bude led. Ale zima byla tak mírná a vlahá, že nemohli po ledu jako v minulých letech přejíti. A tak mnozí urození muži sklamavše se ve svých nadějích nadarmo vynaložili námahu i náklad.

Kapitola XVII.

Karel ujde zajetí v Kališi, zosnovanému Kazimírem Polským. Výprava na potrestání Bolka Svídnického.

Jmenovaní pánové se proto vrátili a každý se odebral do své země. Avšak král krakovský a vévoda Bolek zosnovali lstivě zločinný záměr, kterak by zajali krále Jana a Karla při návratu jich z Prus a po mnohých pohaněních je do posledního haléře obrali; ti pak nic netušili o takových úkladech. I odebral se král Jan se svými lidmi skrze markrabství braniborské a lužické do hrabství lucemburského, avšak pro Karla nebylo vyhnutí: musilť se nutně vrátiti zemí krále krakovského do Vratislavě.

Přišel tedy do města Kališe, kde mu návodem krále krakovského nastrojeny úklady, ne tak, aby byl zajat jako zjevný nepřítel, nýbrž měl býti tajně střežen, aby neunikl z města. Jakmile to Karel spozoroval, tvářil se, jakoby nevěděl o tom střežení, a pravil, že se chce tam pro odpočinek několik dní zdržeti. I poslal k hejtmanu vratislavskému pěšího posla, jenž mu oznámil pořadem průběh celé věci. Ten ihned přitrhl s 300 oděnci asi na jednu míli k městu Kališi a poslal Karlovi před bránu statného valacha. Na něj Karel, jak měl vzkaz od posla, kterého poslal do Vratislavě, velmi opatrně čekal, a když přijel, vsedl naň a rychlým během záhy dorazil ke svým přátelům, kteří ho z Vratislavě přišli vysvoboditi. Král krakovský pak zpozorovav, že Karel takto unikl jeho nástrahám, dal všechnu čeleď jeho v Kališi zůstavší zajmouti, kterouž však později, když se mu nepodařilo Karla, jak si usmyslil, zadržeti, propustil na svobodu.

Potom řečený král Kazimír oblehl město Stínavu, patříci k území vratislavskému a dobyl ho. Vojsko jeho se tam dopustilo mnohých hanebností zneucťujíc panny a paní tupíc. Když to bylo vzkázáno Janovi, králi českému, který se tehdy zdržoval v Porýní, ihned přijel do Čech, a sebrav veliké vojsko oblehl město Svídnici a zpustošiv předměstí a popleniv z veliké části území jeho; dobyl města Landshutu a zničil je. A protože vévoda svídnický lstně a hanebně zosnoval ty úklady a nástrahy ničemné, jimiž Karel v Kališi, jak výše bylo vyprávěno, měl býti zadržen, král Jan a Karel leželi deset neděl v zemi řečeného vévody, a poplenivše ji nepřátelsky na pomstu spáchaného zločinu, vrátili se do Čech.