Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1346
• přeložil Karel Hrdina (1911)

Kapitola I.

Nástupcům svým, kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně, kladu na srdce, aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší. Abychom měli lepší představu o obojím tom životě, užijeme srovnání s obličejem. Neboť jako obličej, který vidíme v zrcadle, jest lichý a není vlastním obličejem, tak i život hříšníkův není životem, není ničím. Proto dí Jan v evangeliu: A bez něho nic není učiněno. Kterak však v niveč se obrátí dílo hříšníkovo, když přece je učinil? Hřích však učinil, ale ne skutek. Toto slovo (lat. opus) souvisí v jazyku latinském se slovem žádost (lat. optacio) a hříšník stále žádá rozkoší a poskvrňuje se jimi. Klame se však v tužbě své, protože touží po věcech porušitelných, jež se obracejí v niveč.

A tak se pohřbívá život jeho s ním, neboť když tělo zkázu béře, i žádosti jeho se končí. O druhém životě však praví Jan evangelista: Co učiněno jest v něm, život byl a život byl světlem lidí. Kterak však učiníme, aby tento život v něm byl světlem naším, učí nás Spasitel řka: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Kdo jsou živi z takového pokrmu duchovního, přebývají na věky. Pozorujmež, kterak jsou živi z něho. Požíváme-li tělesně rozličných pokrmů pozemských, zkáze podléhajících, musíme jistě míti na ně chuť a vnitřnosti naše musí je dychtivě v sebe přijmouti a rozvésti po údech našeho těla, aby se proměnily v krev a aby duch, který v krvi přebývá, s životem naším také tam mohl přebývati. Ale protože tělo zkáze podléhá, člověk umírá. Kdo však jí onen chléb duchovní, z něhož duše jest živa, zdaliž nemusí ve své duši po něm toužiti, žádostivě jej přijímati a horlivě v lásce chovati, aby jiskry sladkosti a lásky toho pokrmu žárem v něm vzplanuly? V nich měla by duše svůj pokrm pro život a přebývala by v něm. A jako v pokrmu tom není nic pomíjejícího, tak ti, kdož v něm přebývají, prosti jsou veškeré zkázy a budou živi na věky. To Spasitel potvrzuje, když praví u Jana v VI. kapitole: Toto jest chléb živý, který s nebe sestoupil, bude-li kdo jísti z toho chleba, živ bude na věky. Život věčný jest světlo člověka a bez Boha možný není. A proto praví týž evangelista: A život byl světlo lidí, poněvadž jiný život pokládá za smrt. A věru jest to smrt, neboť jest to život přetrpký. Co však jest trpčího, než býti milovníkem rozkoší a za ně muka potom trpěti. Neboť nejsou toliko mrtvi, nýbrž i každou hodinu mrou. Ale ti, kdož jsou živi životem věčným, právem slují živí, protože se mocně opřeli smrti odmítnuvše rozkoše tělesné a za odměnu vzali rozkoše věčné.

Ale mnozí jedí duchovní pokrm bez chuti a žádosti a vyvrhují jej ze srdcí svých. Běda jim! neboť provinění jejich podobá se Jidášovu a trest bude jako u Dátana a Abirona; a neprospěje chléb ten duším jejich ku posílení. Zdaž nepozorujete, že když zvíře žere bez chuti, není mu krmě ku prospěchu, nýbrž že se trápí bolestí? Mnohem více vy se budete trápiti, poněvadž trest váš bude věčný, jako pokrm jest věčný. Šlépějí takových lidí, zapřisahám vás, se varujte, žádejte si však přijmouti ku posílení duší svých ten pokrm a nežijte bez něho, abyste byli živi na věky.

Ne samým chlebem živ jest člověk, ale každým slovem, které vychází z úst božích. Neboť chléb nebeský jest netoliko chlebem, nýbrž i tělem a slovem, neboť tělo samo o sobě nepůsobilo by jako pokrm pro život věčný. Kterak však onen chléb jest tělem? Spasitel praví: Chléb, který já dám, tělo mé jest. A to tělo jest slovo, jak dí Jan v evangeliu: A slovo tělem učiněno jest. A to slovo byl Bůh, jak o něm praví týž: A Bůh byl slovo. Tak tedy jest ten chléb tělem, slovem i Bohem. Kda chce přijímati ten chléb, musí přijímati tělo, slovo i Boha v tom chlebě nebeském, který se nazývá chlebem andělským. Při přijímání chleba musí se přijímati slovo pravdy. O tom slově Kristus praví: Já jsem pravda a život. Kdo neslyší a nepřijímá slova pravdy, nepřijímá onoho chleba.

Dále musí ten, kdo přijímá chléb, přijmouti tělo. Neboť když jej Pán rozdával učedníkům svým, pravil: Toto jest tělo mé, které za vás vydáno bude, a krev toho těla dal jim řka: Toto jest kalich krve mé nového a věčného zákona, která za mnohé bude vylita. Když pak člověk přijímá ono tělo, znič tělo své a vydej je za Krista a zdvihna kříž svůj následuj ho, aby se stal účasten smrti a utrpení jeho, maje v budoucnosti díl v slávě jména jeho. A když přijímá tělo, musí přijímati i onen chléb pravý, jak on sám praví: Já jsem chléb pravý, který jsem s nebe sestoupil. Potvrdil nám sám Kristus nový a věčný zákon chlebem tím. O tom potvrzení David pěje v žalmu: A chléb potvrď tělo člověka. David pak ne darmo v podobenství mluví o věčném chlebě. Neboť dům jeho sluje Bethlem, což se vykládá jako "dům chleba". Z tohoto domu podle vůle boží se narodil Kristus, jenž jest pravý chléb. A proto sluje podle Písma "z domu Davidova", to jest z domu chleba. Utvrdí pak onen chléb srdce i duše vaše ve svaté lásce a milosti své, abyste tak mohli projíti královstvím časným a neztratili při tom království věčného. Amen.

Kapitola II.

Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou, vzpomeňte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů. Podobně i vy přejdete jako stín a jako květ polní a padnete v hrob. Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí, pravé víry a naděje ve svaté vzkříšení. Neposuzujte života jako lidé bezbožní nesprávně soudíce: krátký jest život náš, a jako jsme byli od Boha stvořeni a z ničeho jsme se narodili, tak se zase navrátíte v nic, jako by vás ani nebylo bývalo. Vězte, že máte otce věčného a syna jeho, pána našeho Ježíše Krista, jenž jest "prvorozený mezi mnohými bratřími", který chce vás učiniti účastny království svého, budete-li zachovávati přikázání jeho; neposkvrníte-li ducha a svědomí chtíči krve a těla svého, stanete se syny božími, jak dí Jan v evangeliu: Dal jim moc, aby se stali syny božími. Chcete-li se tedy státi syny božími, zachovávejte přikázání otce svého, která vám zvěstoval skrze syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, krále nebeského, vy, kteří úřad a hodnost takovou zastáváte na zemi.

Přikázání pak větší jest: milovati Pána Boha svého ze všeho srdce a ze vší duše a bližního jako sebe samého. Budete-li tou láskou Boha milovati, nebudete se strachovati pro něj duše své položiti a nebudete se báti těch, kteří sice mohou tělo zabíti, ale duše zahubiti nedovedou, budete se však báti otce svého, který může spasiti i poslati do ohně věčného. A budete-li choditi v bázni boží; moudrost bude počátkem vašich skutků a souditi budete bratry své ve spravedlnosti a v pravdě, jakož sami doufáte, že tak souzeni budete od Pána, i nezajdete tak na scestí, neboť cesta Páně jest přímá. Milosrdni budete k lidem nuzným a chudým, jakož si přejete dojíti milosrdenství u Pána ve své nuznosti a slabosti. A moudrost vaše posílena bude mocí Páně a učiní, že "rámě vaše zláme lučiště kovové", a zvítězíte ve velikých válkách a padnou bezbožní před vámi, spravedliví však se budou radovati. Úmysly nepřátel vašich Bůh zmaří a naučí vás konati spravedlnost a právo. Zjeví vám tajemství, naučí vás zkoumati spravedlivě, i nezakryje muž chytrý špatnosti před obličejem vaším, protože duch moudrosti a rozumu Páně bude ve vás. I oslněny budou oči lidí nespravedlivých před vámi a Bůh odejme ze srdcí jejich slovo a nerozumnou učiní řeč jejich. Muž spravedlivý však zachová život svůj. A tak zkvétati bude králova čest, neboť "čest králova právo miluje". A žezla vaše kvísti budou před Pánem, protože jste je podali tomu, kdo padl, a ubohého vytáhli jste z osidla lovců. Koruny vaše budou se stkvíti a tváře vaše budou ozářeny, poněvadž oči moudrých budou na ně hleděti a budou chváliti Pána řkouce: Přidej Pán dní králových ke dnům jeho. V pokolení spravedlivých žehnáno bude rodu vašemu.

Jestliže budete nenáviděti lakomství, poplyne vám bohatství, avšak nepřikládejte k němu srdcí svých, nýbrž shromažďujte sobě poklady moudrosti, neboť v moudrosti spočívá mnoho panování. Lakomec však nepanuje, nýbrž poddán jest panství peněz. Špatných spolků a rad se varujte, protože "se svatými svatí budete a se zkaženými zkažení," neboť hřích jest nakažlivou nemocí. Přijímejte tedy učení Páně, "aby se někdy nerozhněval a abyste nezahynuli na cestě spravedlivé, až náhle vzplane hněv jeho". Dopustíte-li se hříchu, ať lítost cítí duše nad životem svým, dokud se nevrátíte ku prameni zbožnosti a milosrdenství. Hřešiti jest arci věc lidská, avšak setrvati ve hříchu ďábelská.

Nehřešte proti Duchu svatému spoléhajíce na milost boží, protože se boží Duch svatý vzdálí od vás; mějtež na mysli, že Duch svatý nenávidí hříchu. Nepopřávejte hněvu místa u sebe, ale mírnosti; neboť mírnost zvítězí nad hněvem a nad špatností. Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, protože závist plodí nenávist. Kdo nenávidí, není milován a ve vášni své zahyne; kdo však lásku má, miluje a milý jest Bohu i lidem.

Bude-li se chtíti vaše srdce povyšovati, pokořte se a nevkroč na vás noha pýchy. Pýcha jest nemilá stvořiteli i lidem šlechetným a proto nemá člověk pyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí pak ji Bůh na konci a sesadí mocné se stolice a pozdvihne ponížené z prachu, aby seděli s knížaty a měli stolici chvály.

Nebuďte rozmařilí v jídle a pití jako jsou ti, jichž bohem jest břich a slávou i koncem jest hromada hnisu. Neposkvrňujte ledví svých, ale bedra svá přepásejte, pevnou myslí se opásejte vcházejíce v manželství, neboť Duch svatý odejde od těch, kdož se oddají smilství, a nebude přebývati v tělech oddaných hříchu. Zdržujte se hříšné nečinnosti, aby vás nestáhla tíží svou do hlubokosti pekelné.

Vystříhejte se tedy všeho hříchu v mladém věku, protože malý poklesek na začátku bude veliký na konci. Choďte však v přikázání božím bez poskvrny, abyste přijali požehnání od toho, který dí: Blahoslavení neposkvrnění na cestě, kteří škodí v zákoně božím; abyste byli "jako strom, který jest zasazen při toku vod a ovoce své vydá časem svým a listí jeho neopadá," nýbrž bude zapsán v knize života, kde zapsána jsou jména spravedlivých. To vám rač dáti ten, jenž "jest hoden otevříti knihu tu a pečeti její."