Menu
Erben Karel Jaromír (*07.11.1811 - †21.11.1870)
Špalíček (Pohádky)
Byl jeden dědeček a jedna babička a neměli žádných dětí. "Jdi, dědečku, do lesa," řekla babička, "vysekej tam špalíček a udělej kolíbku: já budu ten špalíček kolíbat, zdali nebude z něho děťátko?" Dědeček tak udělal a babička kolíbala špalíček a při tom zpívala:
Hajej, dadej, špalíčku!
uvařím ti kasičku,
dobrou ječnou, rosnou,
ovesnou i prosnou.
Babička se podívala a hle, špalíček už měl nohy; i zaradovala se a začala znova zpívat a zpívala dotud, až se z toho špalíčku udělalo děťátko. Dědeček i babička byli rádi, že jim dal pán Bůh k starosti radost a nevěděli, co s tím svým děťátkem dělat, Synáček rostl, i začal už rybičky lovit a pomáhat otci. I řekl mu: "Tatíčku! udělej mi stříbrný člunek a zlaté veslíčko." Otec udělal a synáček začal ryby lovit, a jak se najedl, lovil celý den. Matka mu vždycky přinášela oběd aneb večeři a volala:
"Ivánku, synečku!
stříbrný člunečku,
zlaté veslíčko,
pojeď ke mně, mé srdéčko!
Jakmile synáček uslyšel matčin hlas, přijel ku břehu, vzal jídlo, dal matce ryby a pak zase jel. Na dlouze, na krátce stalo se, že nějaká vědma z vedlejší vesnice, s Ivánkovými rodiči známá, začala babičce toho synáčka závidět a umínila si, že ho zahubí. I ustrojila oběd anebo večeři, šla potom k řece a začala taky tak volat, jako Ivánkova matka ho volala. Ale hlas její byl hrubý, a jeho matky hlásek tenounký; když pak Ivánek ji uslyšel, řekl: "Nevolá mne to matička, ale vědma!" Vědma se rozzlobila, šla ke kováři a dala si taky takový hlásek udělat, jako Ivánkova matka měla; potom šla zase k řece a začala ho volat. Ivánek myslil, že to jeho matička, připlul ku břehu a vědma ho popadla i nesla si ho domů; a on nic neviděl, kam ho nese, protože byla tma. Když si vědma Ivánka domů přinesla, řekla své dcerušce Helence: "Má dceruško! Vem toho chlapečka, umej ho, pak vytop pec a dej do ní; a když bude upečen, rozkrájej ho a postav na stůl, a já zatím půjdu a pozvu svých kmotřiček; až přijdeme, budeme se dobře mít. Ivánek to všecko slyšel. Vědma šla a dceruška udělala, jak matka poručila; potom vzala lopatu, co chléb sázejí, a řekla: "Ivánku, lehni si na lopatu, já tě pohoupám!" Ivánek si lehl na přič; Helenka chtěla ho vstrčit do peci, ale vidouc, že si lehl nedobře, řekla: "Sedni si na dýl." A on řekl: "Ukaž mi to; nevím, jak si mám lehnout" Helenka hloupá lehla si na lopatu a Ivánek šoupl ji do peci. I upekla se tam. Potom jí Ivánek vyndal i udělal tak, jak nařídila matka, aby udělala s ním; a sám šel za ohradu a vylezl na javor a tam se posadil. Vědma, sebravši své kmotřičky, přišla a začaly pít a se veselit a tím masem zakusovat. Nemyslila, že by to bylo Helenčino, ale myslila, že dceruška její připravila jídlo a že si šla s družkami pohrát. Když se toho masíčka pěkně najedly, vyprovodila vědma své kmotřičky a potom šla na ta místa, kde javor stál, co na něm seděl Ivánek; i začala se houpat a pří tom si zpívala: "Pohoupám se, poválím se, když jsem se najedla Ivánkova masa!" A on jí řekl: "A trošku Helenčina!" Jak ho spatřila, hned si domyslila, co je; běžela domů, vzala sekeru a začala javor sekat, ale sekera se přelomila. I běžela ke kováři, a dala si udělat dva vozy seker. Kovář je udělal a ona je sem přivezla, i začala javor sekat; seká, seká, a všecky sekery se lámou, protože javor byl silný; ale začal se už na kořeně viklat, div že neupadl. Ivánek se ohlíží a hle, tu letí stádo husí, i začal jich prosit:
Husy, husičky, labutě!
vemte mě na své perutě,
doneste mě k otci, k matce,
dostanete jíst a pít,
budete se dobře mít.
A ty husy řekly: "Nechť tě druhé vezmou!" Letí druhé a on též jich prosí; ty zase řekly, aby ho vzaly třetí. I třetí letí, a ty řekly, aby ho vzal houser, co letí nejzáz. Letí ten houser. Ivánek počal ho prosít, a houser ho vzal a odtud odnesl. Javor upadl a vědma ze zlosti, že Ivánka nemohla dostat, začala se trhat, sebou házet, plakat, až i pošla. A houser donesl Ivánka do té vsi, kde bylí jeho rodiče, a posadil se s ním na střechu. Ivánek poslouchal komínem, co ve stavení dělají. Ivánkovi rodiče právě tehdáž obědvali a plakali pro něj, a on řekl: "Neplačte, tatíčku a matičko! já jsem tu." Když uslyšeli jeho hlas, vyběhli na dvůr, vzali jej dolů se střechy a byli velmi rádi, že zase našli svého synáčka. On pak jim všecko pověděl, co a jak bylo. A tomu houseru dávali potom pěkně jíst a pít, a byli šťastně a vesele živi. Na krátce, na dlouze potom rodiče Ivánkovi zemřeli; ale on je posud ještě živ, žvýká chléb a rybičky loví a dobré lidí krmí; a ten houser s ním. Onehdy měl Ivánek svatbu a já o té svatbě skákal, med a víno jsem pil, v ústech nebylo nic, ale po bradě teklo.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Karel Jaromír Erben - Špalíček (Pohádky)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
Tennessee o ztracené noze Mr. Bean anetka zamilované dopisy příběhy dona quijota muzikál současný svět na kometě duna Smrtí boj nekončí záporné postavy hudba v duši co se mi zdálo srdíčko hernani staří dělníci ELDORÁDO shelleyov sen noci svatojánské patologie Kurýr podivín tristium vindobona internet náš svět shakespearovo dílo soud lásky psaní na počítači hamilton pern
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 549 654
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí