Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Oběd je dávno připraven," volal polní zbrojmistr Potiorek a odcházel od urozených těl. "Oběd, panstvo, je dávno připraven, mám hlad. Panstvo, zvu vás!" A obraceje se na prahu velikého salonu, přeměněného v jídelnu, kázal služebnictvu: "Až se najíme, vyklidíte tento sál pro nebožtíka následníka trůnu a jeho ženu."
Dva lidé, nenávidění a sami nenávidící, zůstali i v smrti sami, jak byli vždy.
Zvonily hrany a telegrafní dráty zněly.
"Co je?" tázal se císař a vstával od stolu. Ještě cítil únavu ze včerejší jízdy z Vídně do lázní. Ale chtěl již stejně vstát a jít obědvat s paní Schrattovou, která přijela do Išlu za ním včera večer. Byl právě čas a on ani minutu nikdy nezmeškal. "Co je?" tázal se svého pobočníka, jenž k němu náhle vešel.
"Jeho císařská Výsost pan arcivévoda František Ferdinand d'Este byl ve čtvrt na dvanáct při uvítání v Sarajevu ..."
"Co se stalo!" vyhrkl císař, když hrabě Paar nepokračoval, jako by se mu náhle do řeči zřítila zeď.
"Vaše císařské a královské Veličenstvo, byl zastřelen."
Císař se zachytil křesla a sklonil hlavu:
"Strašné!" řekl. "Strašné." A po malé chvíli se ptal: "A ona?"
"Kněžna Hohenberková zastřelena."
Přes křeslo visely mrtvé císařovy ruce.
Avšak už se do jejich prstů počal vracet život a císař těžce zvedal svěšenou hlavu:
"Konečně! Všemohoucí se nenechá beztrestně vyzývat!"
A již se napřímil a již stojí u svého křesla a u stolu, jako stával před čtyřiceti a před šedesáti lety u svého trůnu, téměř rovně a zpříma. Duch starce se v něm probudil, vyrazil zpod popela a strusek:
"Nejvyšší zjednal opětně pořádek, jejž jsem já, bohužel, nemohl udržet."
Následník trůnu, před nímž ujel do Išlu, následník trůnu, který jižjiž sahal po hrdle starého císaře, zabit! Nedočkavý následník habsburského trůnu mrtev!
Císař zřejmě ožil.
Hrabě Paar si mohl oddechnout. Oddechl si, vycházeje z pokoje: ruce se mu ještě chvěly na klice dveří, ale zcela lehce se mu podařilo zavřít. A tu jako by zahlédl hraběte Tiszu a postřehl radostný záblesk v jeho kalvínsky prohnaných očích.
A vizme Conrada z Hötzendorfu, který se ještě včera tvářil před generálním inspektorem jako pokorné zvířátko, jak vesele vystupuje z bosenského vlaku na záhřebském nádraží! Napřímil svůj krok, když slyšel zvěst, a s dvojnásobnou důležitostí povznesl hlavu: "Konečně! Konečně přichází čas dlouho a vášnivě očekávaný, válka se Srbskem! Neboť následníka zajisté zabil Srb." Kdyby mohl, vytasil by šavli a drže ji v zubech cválal by záhřebskými ulicemi a ržál jako utržený hřebec! Škoda že je nutno zachovávat vážnost a důstojnost před armádou a před národy!
A když se poněkud uklidnil, říkal si s netajenou škodolibostí:
"Ach, Potiorek! Chtěl snad závodit se mnou? Domýšlivec! A to je výsledek jeho mnohaleté činnosti: ne triumfální cesta, nýbrž cesta smrti."