Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

2
Edudant a Francimor a okresní školní inspektor

Bylo to na podzim roku onoho, když madame Halabába počala vrtět hlavou, pořád vrtěla hlavou a nepřestala vrtět, dokud se jí synové nezeptali: "Pročpak vrtíš, maminko, hlavou?"
"Proč, synáčkové moji, vrtím hlavou?" opáčila stařenka. "Proto vrtím hlavou, protože to jsem namouduši blázen."
Tázali se synové, proč by matinka měla býti blázen, a ona jim to vysvětlila.
"A já pořád, co to je," pravila. "Volám zlé duchy a příšery a nějak mi to dlouho trvá, jako by se těm pekelným obludám nechtělo. Jindy přiletěly na to tata, a teď abych je musela prosit. A sotva se mi objeví, ani s nimi nemohu jaksepatří porozprávět, už se mi zase rozplývají a mizí."
"V čem to vězí, matinko?" tázal se Edudant.
"Dlouho jsem si to nemohla vysvětliti," odvětila stařenka, "až tuhle jsem na to přišla. Koukám a vidím, že krás je prasklý, a tak mi duchové tou skulinou unikají."
Krás bylo takové železné kolo, na němž byly vymalovány všecky nebeské planety. Do toho krásu neboli čarokruhu stařenka vstupovala a v něm mocným hlasem pekelné příšery zaklínala a citýrovala. Na to mocné slovo se pekelné obludy musely zjeviti a všem přáním čarodějnice vyhověti.
"Bude to potřebovat správky," pravila čarodějnice s povzdechem, "zase budou útraty, ach jo, kde má jeden pořád brát peníze. Tudíž velím a káži vám, abyste krás uchopili každý z jedné strany, do města ho donesli a tam kováře vyhledali a jemu poručili, aby krás neboli čarokruh spravil. Počkejte si u toho, aby to bylo brzo hotovo, neboť já ten krás velmi nutně potřebuji."
Oba synové jevili ochotu čarokruh do města donésti a okamžitě se chystali na cestu.
Čarodějnice jim připravila živobytí, aby v ničem újmy netrpěli, načež Edudant i jeho bratr Francimor se s veselou myslí vydali na cestu do města.
Starý Verpanides i kozel Rudolf i kocour Šmakovník šli je vyprovodit až na rozcestí, kde stála šibenice. Tam se s nimi rozžehnali a přáli jim štěstí na cestu.
A dobrá zvířata se ještě dlouho dívala za oběma bratry, jak nesou čarokruh a jak jim to krásně sluší. Ti však ničeho nedbali a statně si vykračovali po bílé silnici, radujíce se, že spatří veliký kus světa a cizí kraje.
Přešli mnohé hory, mnohé ploty přeskákali a řeky přebrodili, až konečně dospěli do velkého města, které se pyšnilo kostelem, obecní šatlavou a mnohými hostinci. Lid tam žil v míru a pokoji a pral se jenom o posvícení a velkých svátcích.
Ve městě vyhledali ihned kováře a přednesli mu svá přání. Mistr kovářský znalecky prohlédl krás, vykasal si rukávy a pustil se do díla. Jeho pomocník tahal měch a dýmal do ohniště a kovář se oháněl kladivem, až jiskry lítaly. Edudant i Francimor se zájmem přihlíželi, jak kovářovi jde dílo od ruky.
A jak se tak dívají a kovářskou práci pozorují, tu přistoupil k nim jeden pán, měl velké vousy a na nose brýle a byl oděn v černý šosatý kabát.
Ten pán se přísně zahleděl na oba bratry, potom zdvihl prst a otázal se: "Co je to příčestí minulé trpné? Kdo poví?"
Oba bratři se vyjeveně zadívali na mluvčího a mlčeli.
Vážný pán opakoval svoji otázku povýšeným hlasem.
Edudant se přiznal, že nevědí, co je to příčestí minulé trpné.
"A to je mi pěkná věc!" horlil onen pán. "Tak veliké dítky se nevyznají v mluvnici. Do které školy chodíte?"
Francimor doznal, že do školy dosud vůbec nechodili, a že se tudíž ani v písmě, ani v mluvnici nevyznají.
Vážný pán, slyše tato slova, se tak rozčilil, že mu obličej zmodral a vousy se zježily.
Pravil: "Já jsem okresní školní inspektor. Mou povinností je dbáti na to, aby všechny dítky veškerého obyvatelstva školnímu vyučování obcovaly. Jinak stihne rodiče neb jejich zástupce přísný trest."
Potom se otázal obou bratrů po jejich jméně, jakož i bydlišti, všecko si pečlivě do zápisníku poznamenal a pak hrdě odešel.
Kovářský mistr, slyše řeč okresního školního inspektora, povážlivě pokýval hlavou a pravil: "Kýho výra! Z toho může vaše milostivá paní matinka mít pěknou polízanici!"
"No nic," dodal, když viděl, že oba chlapci nabírají k pláči, "ono je, jak se říká, všecko odsud až posud. Ještě se to může k dobrému obrátit."
Načež odevzdal chlapcům spravený krás neboli čarokruh, vzal od nich svoji mzdu a srdečně se s nimi rozloučil, vzkazuje paní matince pěkné pozdravení.