Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

4
Školní výlet na čarodějném koštěti

Přišlo léto a správa školy nařídila společný školní výlet. Celá škola s řídícím učitelem v čele měla se odebrat na výlet do půvabné krajiny, které vévodila malebná zřícenina hradu Krucemburku. K tomuto hradu, jak se pravilo, víže se mnoho zkazek a pověstí a jeho pobořené zdi zdobí mnoho podpisů těch, kteří tento hrad navštívili.
Edudant a Francimor se na tento výlet důkladně připravili. Jejich matka nebyla náhodou doma a bez jejího vědomí vypůjčili si chlapci čarodějnické koště. S tímto koštětem konala jejich matinka časté výlety, aby byla přítomna sněmu čarodějnic. V noci filipojakubské vyletěla na koštěti z komína, letěla mnoho set mil na zakletou horu. Tam se shromažďovaly všechny kouzelnice, aby se poklonily králi pekel a vzdaly mu všecky pocty. Tam se také čarodějnice usnášely na společném postupu, konaly tam tábor lidu a protestovaly proti daním a obecním dávkám.
Toto koště ukryli oba bratři na jednom místě nedaleko školní budovy a čekali na den školního výletu.
Když přišel tento den, tu sbor učitelský vyvedl žactvo ze tříd před školní budovu. Pak přišel pan řídící, spočítal žáky a nařídil, aby se srovnali do párů. Jakmile se tak stalo, tu Edudant a Francimor vyhledali čarodějnické koště a kázali svým spolužákům, aby usedli na hůl tohoto koštěte. Většina dětí s jásotem uposlechla tohoto vyzvání, jenom dva hoši, kteří měli samé jedničky, zůstali na svém místě.
Edudant si sedl na přední konec hole a Francimor zaujal místo za ostatními dětmi. Francimor přehlédl pasažéry a pak zvolal na Edudanta: "Hotovo!"
Na toto znamení koště temně zavrčelo, pak si poskočilo a smělým obloukem se vzneslo do výše.
Letělo výše a výše a školní dítky se dívaly dolů a pozorovaly, jak se krajina pod nimi kolébá a jak domy se mění v drobné krabice a celá ves se podobá dřevěným domečkům z hračkářského krámu.
Zpozorovaly také, jak pan řídící se sborem učitelským a dvěma žáčky dívají se k nebi a zoufale mávají rukama. Pak bylo viděti, jak sbor učitelský se dal na útěk po bílé silnici, která se z té hrozné výšky podobala bílé stužce.
A čarodějné koště stoupalo pořád výše a výše a hnalo se s větrem o závod. Děti měly velkou radost z tohoto nenadálého dobrodružství a těšily se z toho, že nad jejich hlavami plane ohnivé slunce a pod nohama plynou boubelaté mraky.
Netrvalo to dlouho a spatřily pod sebou zříceninu hradu Krucemburku. Nebyla o nic větší než stavba, kterou si dělají děti z písku. Tehdy zvolal Francimor na bratra svého Edudanta: "Stanice Krucemburk!"
Na toto znamení poručil Edudant koštěti, aby se snášelo k zemi. Opět spatřily dítky, kterak se krajina pod nimi kolébá, lesy, řeky, silnice a lidská obydlí počala se zvětšovati a brzy nato přistálo koště před hostincem a restaurací "U trojky z mravů".
Vyšel hostinský a restauratér před dveře, aby uvítal hosty a otázal se po jejich přání.
Edudant a Francimor seskočili z koštěte a ostatní děti následovaly jejich příkladu.
Francimor se otázal hostinského, mají-li garáž, a když hostinský přisvědčil, velel mu, aby se postaral o jejich koště. Hostinský zavolal podomka a kázal mu, aby koště očistil a potom uložil v garáži, což se také stalo.
Potom poručil Edudant sobě, bratrovi Francimorovi i všem ostatním dětem pokrmy a nápoje, čilý sklepník roznášel malinové a citrónové limonády, jiný číšník přinášel jídlo. Děti jedly a pily a byly veselé.
Francimor vytáhl ze záňadří malou lžičku, nabral si tři zrnka rýže, kterou spolkl, a prohlásil, že je syt.
Hůře bylo s Edudantem. Čtyři číšníci i pan restauratér nestačili mu nosit na stůl. Hojný pot lil z jejich čel a oni nestačili pobíhat z kuchyně do lokálu a naopak. Nakonec musel vypomáhati podomek Honzera i služebná Kristýna, potom zavolali z chléva děvečku Alžbětu a ti všichni lítali sem a tam, nosili Edudantovi potravu a odnášeli prázdné příbory. Edudant pořád nadával a pokřikoval, jaká že je to obsluha, že ho chtí hladem umořit, tohle že je prvotřídní restaurace a že ty nepořádky dá do novin. Ale každý viděl, že hostinský dělá, co může, a že je těžko obsluhovat hosta, který polkne celou husu anebo půlku vepře najednou a pořád křičí, že má hlad.
Konečně padl Edudantovi pan restauratér k nohám a úpěnlivě jej prosil, aby si další pokrmy neobjednával, protože už není co připravovati, neboť všechen dobytek i drůbež v celé vsi byla utracena, celý rybník vyloven a že všecko bylo upečeno a panu Edudantovi předloženo.
Edudant odstrčil hostinského od sebe se slovy: "Vari! Jdi mi z očí, zrádce!"
Potom prohlásil, že si jde ven na pažit lehnout, a přál si, aby jej nikdo nerušil. Po chvíli ozývalo se zvenčí Edudantovo chrápání, které bylo tak mohutné, že tím hlukem bylo vyplašeno všecko ptactvo široko daleko a lidé, domnívajíce se, že je zemětřesení, křižovali se a říkali: "Pánbůh s námi a zlé pryč!"