Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

5
Začarovaná zvířata aneb zármutek pana restauratéra

Mezitím přibyl do vesnice sbor učitelský s panem řídícím v čele a se dvěma žáčky. Jeli elektrikou, železnou dráhou, vozem i trakařem a přijeli teprve kvečeru, hladovi a žíznivi. Chtěli si objednat pokrmy a nápoje, ale hostinský jim lítostivě oznámil, že už ničeho nemají, protože bylo všecko snědeno a vypito.
Co měli dělat? Pan řídící učitel udělil Edudantovi a Francimorovi přísnou důtku za to, co provedli s čarodějným koštětem, a varoval je, aby se takové kousky už neopakovaly, jinak že by jim musel snížit známku z mravů. Protože nebylo ničeho k jídlu, tak se pan řídící rozhodl, že bude oběma žáčkům přednášet občanskou nauku, aby ten čas utekl, a když hodina uplynula, pak byly počty.
Školní dítky obklopily Edudanta a Francimora a žadonily, aby jim oba bratři předvedli nějaký čarodějnický kousek. Edudant a Francimor se chvíli radili, a když se uradili, počali provozovat svá kouzla.
Všimli si, že pan restauratér má v chlívku kozu a v kleci kanárka. Zamhouřili oči a pronesli čarovné říkání: "Zaklínáme vás, obludy pekelné, skrze štryks léte acheron hom il kchára infernábilis et mefisto!" a udělali k tomu všelijaká znamení.
A nastojte! Koza se změnila v kanárka a kanárek v kozu. Pan hostinský podle svého zvyku přistoupil ke kleci, ve které poskakoval čiperný ptáček, našpulil ústa a řekl: "Honzíku! Ty kluku špatná!"
A očekával, že kanárek spustí svou veselou píseň. Avšak div divoucí! Kanárek sklonil hlavu, jak činí koza, když chce někoho nabrat na rohy, a najednou hlučně zamečel: "Mééé!" Pan hostinský si všiml, že klec je plná kozích bobků. Bylo mu to divné, i vyšel na dvůr a nahlédl do chléva, aby se přesvědčil, zdali koze dali jíst a pít.
Uviděl obraz, nad kterým se mu zamotala hlava. Koza sedí na bidýlku, má zavřené oči a otevřenou hubu a z huby jí vycházejí trylky: "Trrr-týtýtý-tátátá-trrr!" Koza zpívá jako kanárek.
Pan restauratér se zapotácel a udělalo se mu mdlo. Usedl na bedničku, která stála na dvoře, a utíral si pot z čela. Pořád si říká: "Tohle přece nemůže být, to se mi muselo zdát..."
Rozhodl se, že půjde k lékaři, aby mu dal nějaké kapky.
Povídal si: "Já jsem přepracovaný, a proto vidím ty nemožné věci. Nervy mi tropí neplechu, to je to!"
Tak seděl a dumal a byl z toho, jak se říká, celý pryč, když tu uslyšel křik. Zdvihne hlavu a uvidí: Ona je to paní hostinská.
Paní hostinská křičí: "Táto, heleď se, podívej se!"
Hostinský kouká a vidí: Kolem jel nějaký automobil a troubil na houkačku. Kohout, který se klidně procházel po dvoře, najednou hlučně zaštěkal a rozběhl se za automobilem. Po chvíli se vrátil, očichal patník a zdvihl nožku.
Pes, který se do té chvíle klidně procházel po hromadě hnoje a hrabal, hledaje červíčky, ulekl se automobilu a zděšeně zakvokal. Rozběhl se a s křikem vyletěl na zídku. Tam se rozčepýřil, nadmul a hlučně zakokrhal, až se mu oči pokryly modrou blankou.
Hostinský a hostinská, když tohle viděli, padli si do náručí a hořce zaplakali.
Hostinský lkal: "Stará, co to vidí mé oči. Dobytek se nám zbláznil!"
"Dobytek se nám zbláznil na stará kolena!" kvílela hostinská.
"Čeho jsme se dopustili, že nás bůh tak trestá?" stýskal si hostinský.
"Je to trest za naše hříchy," mínila paní.
"Jaké hříchy?" odporoval hostinský. "Daně máme v pořádku, živnost vedem dobře, tak co?"
"Jestli si snad někdo z pánů hostů na nás nestěžoval?" rozvažovala hostinská.
"Co by si stěžoval, paní?" nesouhlasil hostinský. "U nás je obsluha vzorná, ceny mírné..."
Pak vyskočil a zvolal: "A já to tak nenechám! Já tu věc dám advokátovi. Já na tu věc dokročím soudně. To bych se na to podíval, jestli smí poctivý živnostník být takhle ničený a poškozovaný!"
Paní hostinská schválila úmysl svého chotě a pan hostinský poručil kočímu, aby zapřáhl koně do kočáru, že pojede do města.
Kočí vyslechl rozkaz, ale po chvíli se vrátil a zvěstoval tuto podivnou novinu. Chtěl koni dát postroj, ale kůň se hbitě obrátil, zježil srst, zasyčel a ťal po kočím kopytem. Potom vyskočil na zeď a počal si lízati kožich. Najednou uviděl na stromě vrabce. Přestal se upravovat a plížil se za ptákem, jako by jej chtěl polapiti. Ale vrabec uletěl. Nato kůň vylezl na střechu, a hlasitě mňoukaje, zmizel ve vikýři.
Omlouval se pánovi za neplechy, které kůň tropil, říkal, že to není jeho vina, že vždycky koně dobře ošetřoval. Očekával, že mu pán za to vynadá a že ho vyhodí ze služby.
Avšak hostinský zbledl jako křída, mávl rukou a zamumlal: "No tohle už přestává všecko!"