Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

12. Modlitba za Viktorii Žižkov

Toho večera byly hradby města Žižkova potaženy černým smutkem. V hospodách se pilně debatovalo o tom debaklu červeně pruhovaných. Roznesla se zvěst, že v Harantově ulici byl jistý řezník zasažen truchlivou zprávou tou měrou, že ho skosila mrtvice. Někteří ale říkali, že v něm chytla kořalka. Mnoho občanů se zapřísahalo, že co živi budou, na hřiště nohou nevkročí.
V tu dobu poklidil Eman starší světnici a ulehl na lože, když byl odříkal tuto krátkou modlitbu: "Velký Bože, jenž si stvořil všecko tvorstvo, tudíž i SK Viktorii Žižkov, nedej, aby tvůj věrný klub podlehl v tak významném zápase, když se jedná o umístění v mistrovské tabulce. Propůjč Medunovi rozhled, aby takticky spojkám přihrával a neopominul zaměstnávati obě křídla. Dbej toho, aby Klicpera v druhém poločase neodpadl a s pomocí křídelních záložníků tlačil forvard dopředu. Dej Podrazilovým nohám bystrost gazelí a jeho mysli lstivost hada, aby jeho klamání protivníků a úniky byly jedinečné. Obraně pak uděl tvrdost, aby správně úřadovala, brankáři pak vnukni, aby obětavě hájil svoji svatyni.
Slyš, ó spravedlivý Bože, modlitbu nehodného syna svého a učiň, aby Slávia nezmotala se ani na jeden kloudný útok. Nechť hraje Svoboda sobecky na úkor celku a Puč nechť je zřejmě indisponován. Záloha a obrana aby nestačila na rychlý útok žižkovský! A pak bych ještě prosil, milý Bože, aby diplomatický soudce přehlížel přestupky proti fair play a zejména aby zamhouřil oko nad Mikšem, aby v souboji s cizáckým hráčem vycházel co vítěz.
Ne moje, ale Tvoje vůle staň se, ó Pane! Kdyby náhodou neměla Viktorka zvítězit, tak aspoň nerozhodný vejsledek dej, milý Bože! Ale těsné vítězství, to bys mohl Viktorce dát, to by byla maličkost pro Tebe, jenž jsi všemohoucí. Amen!"
Tak modlil se Eman starší, pak se obrátil na bok a sladce usnul. Probudil se, když Eman přišel domů, ulehl podle něho a zmocnil se většího dílu pokrývky.
Zazíval a otázal se dychtivě: "Tak jseš už doma? Jak se hrálo?"
"Nevím," odvětil Eman suše.
"A jakže nevíš?" zděsil se starý.
"Nedal jste mi na vstupný, tak jak mám vědět?"
"Přeces byl mezi lidmi, tak víš, co se mluvilo!"
"Nechtěli mně nic říct. Povídali, že kdo je žádostivej na vejsledek, ten má bejt na hřišti."
"Netrap mne," žadonil starý, "já bych nemoh oko zamhouřit."
"Vida, teď bych vám byl dobrej, abych o vejsledku referoval," posmíval se syn.
Stařík kvílel, že si toho nezasloužil, aby měl takového neužitečného syna, a bědoval tak, že se konečně Eman mladší slitoval a řekl výsledek.
"Jaks to povídal?" polekal se starý. "Dvě jedna povídáš? A pro Slávii? To není možný!"
"Už je to tak."
Stařec se dal do srdcervoucího nářku: "Já to věděl, jestli jsem si to nemyslil, ať jsem Franta, já nemám žádnou radost na světě, jenom samou svízel. A syna mám lumpa lumpáckýho, kterej chodí od ničeho k ničemu, takovej pořízek stará, stydět by se moh..."
"Náhodou," ozval se syn, "místo mám, abyste věděl."
Stařec ožil a počal se dychtivě vyptávat. Eman mladší mu pověděl o svém dobrodružství s tlustým pánem.
"To jsem sám rád," děl, "jen se mi drž v místě, to tě povídám!"
"Bez starosti," odvětil syn, "a spi, zamhuř očka svý."
"Ten kluk má hubu, to jste, lidi, neviděli," pomyslil si stařec a pokojně usnul.