Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

13. Pan Načeradec s chotí

"Jdi ode mne a nech mě bejt!"
"Ale Hedvičko, Hedvičko...," obskakoval pan Načeradec.
Paní Načeradcová usedla za záznamní pokladnu a ponořila nos do hrnku s kávou, aby dala najevo, že "ten člověk" ztratil veškeré její sympatie.
V domácnosti pana Načeradce rozhostilo se v pravidelných obdobích ponuré ticho, které nutilo šéfa firmy chytat se za srdce a tiše pro sebe lkát, že jeho zdraví je kaput a že ho chtějí připravit do hrobu. To bylo v dobách, kdy pan Načeradec byl svou manželkou degradován na "toho člověka".
Paní Načeradcová byla impozantní dáma. Léta a manželství způsobila nemírné rozšíření její osoby. Podobala se parnímu válci a se svým manželem dohromady vážila takřka 250 kilogramů. Páchla pudrem, ibisovými pokroutkami a naftalínem. Čišela z ní přísnost, pro kterou byla obávána rozsáhlým příbuzenstvem. Její duševní obsah tvořily tyto ideje: Ten její člověk, no, to je člověk, já vám říkám... dobře jí nebožka maminka říkávala, s tím člověkem to nebude dělat dobrotu, škoda, že ji neposlechla. Nikdy nemá co na sebe a nikdy nic neužila. O všechno aby se starala sama, a co z toho má? Služebných se člověk nedohlídá a lidi by jednoho roznesli.
Domácnost pana Načeradce byla naplněna povykem. Mírná rozmluva mezi manžely utvářela se jak menší bouře. Poněkud temperamentní výměna názorů dávala obraz zhoubného tornáda. Cizinec, který by náhodou vstoupil do domácnosti pana Načeradce, domníval se stanouti uprostřed manželského rozvratu; jen zasvěcený vytušil, že manželé pronášejí své myšlenky o výchově dětí.
Tento ruch a nepokoj byl vystřídán kyselým tichem, když si pan Načeradec někdy umínil nedbati pokynů své manželky a udělal něco podle vlastní hlavy -
Hrnek s kávou zamlaskal a zavrčel: "Přivede si do domu chlapa -"
Pan Načeradec zdvihl hlavu a chvatně pravil Emanovi, který svinoval motouz a skládal upotřebený balicí papír: "Seberte se a jděte k tomu zrzavýmu Kohnovi do Husovky a řekněte mu: 'Pan šéf se nechá poroučet' - nebo nic, žádný poroučení - řekněte mu zkrátka, aby zaplatil, nebo že to dám advokátovi. Rozuměl jste?"
"De se," odvětil Eman lakonicky a svlékl pracovní plášť.
"Bez peněz se mi nevracejte," volal za ním pan Načeradec, "zrzavej Kohn je velkej ganef."
"Ganef - neganef, bez starosti," utrousil Eman a zmizel.