Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

14. Paní Načeradcová si nasadila klobouk

Po jeho odchodu počal pan Načeradec prudce poletovat kolem pultu; pak zastavil se před záznamní pokladnou a vyzývavě se otázal: "Kdo si přivede domů chlapa?"
"No, kdo si přivede domů chlapa?" opáčila záznamní pokladna.
"No, já jsem si přivedl domů chlapa?"
"No, kdo si přivede domů chlapa?"
"Nemluv mi takový řeči, já to nemůžu slyšet. Já si žádnýho chlapa nepřived, já si angažoval sílu, co mně má v obchodě vypomoct -"
"Má vypomoct, když není co dělat," dala se záznamní pokladna slyšet.
"Co se chce ode mne?" rozčilil se tlustý pán. "Chce se ze mě trhat kusy za moje starosti. Chce se mě připravit do hrobu?"
"No, to jsem jaktěživa neviděla," zasténala paní, "co já musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko! Tys měla pravdu, když jsi říkala, a já tě neposlechla a teď to mám, patří mně to, já jsem cu moc velká dobračka... Ale už je toho na mě moc. Ani minutu nezůstanu s takovým nevzdělancem!"
A paní Načeradcová učinila pohyb, jako by si nasazovala klobouk. V dřívějších dobách skutečně končila se domácí hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznačila, že s "tím člověkem" nemíní dále žít. Je zaznamenáno, že jednou skutečně odešla na celé odpoledne k své matce.
Avšak průběhem let a zejména od té doby, co její matka snila svůj věčný sen na strašnickém hřbitově, mělo nasazování klobouku význam symbolický, nicméně dovedlo způsobit, že se pan Načeradec pokořil.
Počal přešlapovat před záznamní pokladnou a švitořil: "Hedvičko, Hedvičko... Už se nehněvej, Hedvičko! Když teda myslíš, Hedvičko, já toho člověka dám pryč..."
"Kterýho člověka dáš pryč, Richard?"
"Toho mladého člověka dám pryč, Hedvičko. Já s ním vyrazím dveře, Hedvičko. Nechci ho vidět svejma očima, Hedvičko..."
"Ty nebudeš žádnýho mladýho člověka dávat pryč, Richard," děla jemně paní Načeradcová.
"Já ho dám pryč, on mi tu nesmí bejt, já ho nechci!" povykoval pan Načeradec.
"A já zas říkám, že tu zůstane," opáčila energicky manželka, "ty všecko nemůžeš dělat sám, ty si musíš odpočinout -"
"Žádný odpočinutí nebude, ten člověk mi musí z domu."
"Ten člověk tu zůstane!" - Úder na pult.
"Ten člověk mi musí z domu!" - Úder na pult.
"No, když já tu nemám co mluvit!" zasténala paní Načeradcová.
"Dobrá, dobrá, tak tu zůstane, aby byl pokoj -"
Vtom vstoupil do krámu zákazník.