Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

15. Zajímavý způsob, kterak vymáhat pohledávky

"Tak co?" přivítal pan Načeradec Emana. "Zaplatil?"
"Aby ne," odpověděl sebevědomě ten pán, "eště sem neviděl člověka, kterej by s takovým elánem platil."
"To snad přece ne," divil se pan šéf, přijímaje peníze. "Zrzavej Kohn a platí, a ještě k tomu s elánem! Von tam má u sebe babičku, a ta nemůže vidět, když její vnuk platí účty. Hned mu začne vyčítat: 'Zas už vyhazuješ peníze, Oskárku? Ty nás přivedeš eště jednou na mizinu svým rozhazováním!' - Tak on neplatí a raděj jde mechule."
"A vidíte, pane šéf. Sotva mne uviděl, hned začal křičet: 'Kompliment, kompliment, peníze chtěj? S největší radostí. Maj je mít. Jenom mi tady cedulku podpíšou!'"
"No, já myslím, že to tak honem nešlo."
"Můžete mít pravdu," připouštěl pan Habásko, "vono bylo třeba menšího diplomatickýho jednání."
"Jakýho, například?" pátral pan Načeradec.
"Například... Přijdu do krámu a povídám: 'Moh bych mluvit s panem Kohnem?' - Nějakej zrzavej a pihovatej pán odpověděl: 'To nemůžete, protože pan Kohn tu momentálně není, on odcestoval. Co povídám - odcestoval - on umřel a žádnej pan Kohn následkem toho efektivně neexistuje.' - Já na to: 'Co bych za to dal, kdybych ho moh oživit.' - 'To nemůžete,' on na to, 'to je efektivně vyloučený.' - 'No, jářku, vony jsou způsoby, jak možno přivolat na svět mrtvýho a přinutit ho, aby nezaplacenejma účty neposkvrňoval svou drahou památku.' - 'Věda,' povídá ten zrzoun, 'eště tak daleko nepokročila, aby to bylo efektivně možný.' - 'Vážně,' povídám, 'dejme tomu, že bych vás například chytil za krk a otloukl vám tu zrzavou palici o zeď. Sázím se vo každej obnos, že by tu byl nebožtík jako na koni a s díky by zapravil...'"
"A vy jste ho popad za krk?" zděsil se pan Načeradec.
"K tomu nedošlo, protože začal křičet, jářku: 'Žádnej rámus, pane Kohn, já to nemám rád, pohoněj prachy a budem dobrý kamarádi!' - Von těžce vzdych, vysázel obnos na pult, já na to: 'Viděj, pane Kohn, to je jednání protokolovanýho obchodníka, tak se mi to líbí! Jen když jsou zase živ a zdráv, to sem sám rád. Pozdravujou milostpaní a poroučím se!'"
"Je dobře, pane Eman," děl pan Načeradec, "ale já, to vám povídám, že nedovoluju, abyste škrtil mý zákazníky! Takový jednání nepatří k mým obchodním uzancím. Rozuměl jste?"
"Beze všeho," děl pan Eman, "já hraju tvrdě, ale fair. Avšak netrpím přílišný mluvení a gestikulování, který nesvědčí o hráčské disciplíně -"