Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

16. Jak lze získat přátelství

Od té doby, co byl zaměstnán v obchodě pana Načeradce, stoupla vážnost Emanova tak, že starší Eman nežádal od svého syna dodržování služebního řádu a sám obstarával potřeby domácnosti. Pouze ráno, než odešel do obchodu, uvařil Eman mladší snídani a uklidil. V sobotu společně drhli podlahu, a když na ně byla řada, schodiště v domě.
V domě v Cimburkově ulici usídlil se duch pokoje a míru. Otec si vážil syna, který má dobré místo, a syn pohlížel na otce s blahovolnou převahou. Eman starší přeháněl význam svého syna, vypravuje sousedům, že Eman je nyní ředitelem v závodě pana Načeradce a že jeho šéf nedá bez něho ani ránu. Tuto zvěst přijímali známí s pocity smíšenými a těšili se tím, že jednoho dne Emana zavřou: neboť nebylo slýcháno, aby obyvatel Cimburkovy ulice došel takového povýšení.
Způsob, jakým navázal syn známost s panem Načeradcem na hřišti, Eman starší tajil. Rozhlašoval, že byl k svému úkolu vyvolen pro velikou znalost světa a obchodu. V hloubi duše zmítala jím obava, možno-li svazek, takovým způsobem uzavřený, považovati za trvalý. Toho nedělního odpoledne, když Eman mladší se zaměstnával krájením nudlí a starší Eman opatroval oheň v krbu, projevil tatík své pochybnosti.
"A co ty," otázal se, "dals mu jednu, povídáš?"
"Dal, ne že ne!" odvětil syn.
"A pročs mu dal?"
"Už jsem vám jednou řek, že rušil klidnej průběh mače."
"Hm..." Starý se zadumal. "A co von?"
"Von, to se ví, co moh říkat? Nemůžu přeceť trpět takový fandění! Obecenstvo nemá se dát strhovat k nekritickejm projevům. To sem mu řek a policajt nás vzal."
Stařík přemítal minutu nebo dvě a pak pravil: "A myslíš, že tě to daruje? Já myslím, že to máš jenom pučený."
"A já tě zas řeknu příklad, že kolikrát je facka lepší než dobrý slovo."
"O tom jsem nikdy neslýchal," vrtěl stařík hlavou.
"Máte příkladně Ferdinanda, přeci ho znáte? Ferdinand Honek. No tak ten Ferdinand se jednou sebral a jel do Francie na práci. V jednom hotelu v Paříži myl nádobí a tak. No, a tak v tom hotelu byly různý národy, co čistily nádobí. A tak tam byl taky Španěl, takovej uličník falešnej.
Ferdinand si jednou v neděli umyl svý a myslil si, teď jsem hotovej a vyrazím ven. Jo, ale ten Španěl si myslil, že Ferdinanda doběhne, a vzal jeho umytý nádobí a podstrčil mu špinavý. Ferdinand mu povídá: "Heleď se, myslíš to vážně?" Ale Španěl začal rozkládat rukama a něco drmolit. Ferdinand to neviděl rád, a tak mu jednu vrazil. A vidíte, táto, ten Španěl měl uznání a taky byli od tý doby nejlepší kamarádi."
Eman mladší zavařil nudle do polévky a pak dokončil příběh: "No a nemlich tak to bylo i v jinejch městech, dycky to bylo to samý a skončilo to stejně. V Lyoně dostal přes hubu nějakej Taliján, taky takovej sígr, v Marseilli čistil kotelní kámen s nějakým... ani už nevím, co to bylo, a taky ho musel poučit, aby dělal solidu. Všechny národy dostaly od něho do zubů a taky všichni na něj v dobrým vzpomínají a často mu píšou. Ten Španěl, když se oženil, poslal mu lístek z veselky."
"Inu, národové jsou různý," poznamenal poučně starší Eman.