Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

3. Starší Eman vaří oběd

Stařec poklidil světnici. Nedalo mu to mnoho práce. Byla to nepatrná sklepní díra, kde oni dva, otec i syn, vzájemně si šlapali na paty. Byl tu malý stůl, na němž sedával starý se zkříženýma nohama jako Turek a šil. U okna stál šicí stroj. Celou čtvrtinu místnosti zabírala polička s otlučeným nádobím. V okně se nudila zaprášená pelargonie.
Emanuel starší zametal se vzdorovitým výrazem člověka, jemuž tato práce nepřísluší, a pak postavil smeták do kouta.
"A teď se dáš do vaření, když to jináč nejde," řekl si, neboť byl zvyklý provázeti tento úkol hlasitou rozpravou.
"Tak co: Nejdřív abys postavil na maso," děl a vytáhl z poličky železný hrnek.
"Dobrá. A teď musíš zatopit. Staň se!"
Zchumlal kus večerníku, nacpal jej do kamen a naložil dříví s uhlím.
"Ještě žes nezapomněl včera nadělat třísky," pochválil se, "tvůj vypečenej synáček by to neudělal."
"Hoř, člověče," napomenul oheň, "kamna přeci dělaj dobrotu, neb jsem je sám včera dával do pořádku." Postavil si u nohou škopek s vodou a jal se škrábat brambory.
"No, jste to vy, brambory," oslovil je mračně, "jakým právem se jmenujete brambory? Voříšky jste, a platil jsem korunu kilo. To je, pořádek?"
"Jakou vomáčku bych měl udělat? Nejlepší bude cibulová. Tak zaprášíš jíšku, že jo?"
Uposlechl se a počal míchat jíšku, prozpěvuje si se zádumčivým výrazem píseň "Hoši neženatý, proč se neženíte?"
"A že ten kluk netáhne? No jo, on musí s kamarádama vyjednávat. Oni na něho čekají, aby je osvítil. S cizejma má rozumů kilo, ale vlastní táta neplatí. Tohle je ta solidarita. No, šak... Já ti tvoje kamarádšofty vyženu. Už se na to dost dlouho dívám."
Stařík skončil oběd, i posadil se na truhlík u kamen a zádumčivé pohlížel do plamenů. I myslil na to, že polévka dává sílu, ale maso musí být mladé, a že ten čas utíká. Podíval se na hodiny: "Mladej pán by měl už tu být," řekl si.
Vtom syn vešel.