Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

4. Jak dopadne zápas?

Usedl za stůl s výrazem, který naznačoval, že mezi ním a otcem je okamžitě napjatý poměr a že nemíní ustoupit. Také otec mlčel a zasmušile foukal do polévky. Teprve když se pustili do hlavního jídla, tu stařec nemohl potlačit pocit samolibosti, který mívají hospodyně, když vidí, že chutná, a touha po uznání přerušila mlčení.
"No, jaký je maso?" tázal se otec.
"De to," děl syn blahosklonně.
Stařík rozjasnil líc a povídal, že vlastně chtěl udělat bramborové knedlíky, ale že neměl čas.
Syn se mezi řečí rozhodl, že si otce úplně nakloní, neboť potřeboval z něho vymámit nějaké peníze. Počal otce velebit a tvrdil, že se ani u Šroubků tak dobře nejí jako u něho. Neměl být krejčím, ale kuchařem. Lichotil mu tak bezuzdně, že se starý rděl jako panna.
Mezi řečí ledabyle nadhodil, že dnes je ligový zápas mezi Viktorií Žižkov a Slávií.
"Na mou duši!" zvolal stařec. "Málem bych zapomněl."
"Pudeš?"
"Kdepak! Mám moc práce. Zítra musím Humbergrovi odvádět dílo. Jak tipuješ?"
"Mám velký starosti," vzdychl syn. "Podrazil asi nenastoupí, protože má výron... a vůbec sestava se mi nelíbí. V takový sestavě jim to Slávka naklepe."
"Nápad!" zděsil se starý. "Že můžeš mluvit tak hloupě, prosím tebe. Na Slávii se dycky dovedou vytáhnout. To by tak bylo, aby to nedovedla nandat takovým hadrníkům. Já říkám, bude to nejmíň tři nula pro Viktorku, vzpomeneš si na mě..."
"Vy jste, táto, náramně kách," ozval se syn povýšeně, "to vy si představujete. Já se vám divím. Vy mluvíte, jako by hrál Prokop nebo Breburda -"
"No, šak - že mluvíš o Prokopovi. Mohli by ho vytáhnout ze starýho železa a postavit. Ten by to ještě dneska zaválel..."
Jeho tvář se protáhla úsměvem, z něhož vyzařovaly blahé vzpomínky: "Prokop! Ten můj kluk zlatá! Ten by tej dnešní mládeži ukázal výkon. Ty jeho přihrávky a uličky, to klamání hráčů... Já tě říkám, to bylo jedinečný. A ty rasantní útoky! Takovej brankář měl co chytat. Kdepak, dnešní mládež... Nemá to bojovnýho ducha a nedovede se vzepnout k výkonům. Co se dneska vidí, to není fotbal. Bejvávaly doby, kdy se před námi třásla Evropa. Celej svět chodil na Žižkov učit se kopaný. Breburda, Prokop a ještě tenhle Jelínek dávali hodiny. Jojo... A dneska jsme s celým uměním v troubě..."
"Co je to všecko platný," pravil syn, "takový vzpomínky patří historii. Řečima se to nespraví. A já tě řeknu, že možná nemáš ani pravdu. Za těch starejch časů, o kterejch mluvíš, byl docela jinej styl. Dneska se hraje vědeckej fotbal a takovej Prokop byl by na hřišti nemožnej."
"Jdi do háje se svým rozumem," rozhněval se stařík, "ty houby víš... Copak ty jsi pamětník?"
"Náhodou," hájil se syn, "viděl jsem Prokopa hrát, a to v době největší slávy -"
"Dobře, ale měls z toho tenkrát pojem? Dyť jsi byl takovejhle špunt. Jako dnes to pamatuju, jak jsme s mámou chodili na zápasy. Nebožka máma, chudák, říkávala, že má před tebou pokoj jen na hřišti. Jaks uviděl mužstvo, takhle jsi zatřepal ručkama a křičel ?Viktojka!'... Jojo, zlatá máma...!"
Stařec potlačil slzu a zadumal se.
Syn přerušil ticho: "Co je to platný, my to nepředěláme. Hlavní věc je, abysme to dneska vyhráli. Slávie i Viktorka mají stejně bodů. Teď de o všecko. Buďto bude mít pohár Letná, nebo Žižkov."
"Dycky Žižkov!" zvolal stařec fanaticky. "Pamatuj si, Žižkov a žádná Letná. To by bylo pěkný, aby nad námi měla Letná vrch!"
"No, jsem žádostivej," pravil syn a pohlédl na hodiny. "Už bych měl čas."
"Deš?"
"Jak bych nešel!"
Vstal a narazil si čapku.
"No co stojíš?" pobídl ho stařík. "Di a koukej, ať to vyhrajeme."
"Jo...," řekl syn, "ale dáte mi na vstupenku, že jo?"
Eman starší se podíval na syna z podlebí a děl ledově: "To zas ne."
"Heleďtese, táto," počal syn prosebně.
"Ani nápad! Já ti budu ještě platit zábavu. Máš mít svý."
"Jakápak zábava, tadyhle, koukněte se... všechny tam budou."
"Žádný! Nic! Když máš dělat, tak máš moc řečí. Dneskas měl mít službu a vytratil ses jako smrad. To by tak hrálo!"
"No dobře," pravil syn tragicky.
"Na kopálisti já peníze nemám. Kdo chce mít roztopášnosti, ten má mít taky místo."
"No, dyť je dobře."
"Žádný dobře! Špatně je! Syna mám flákače, kterej místo co by makal jako ty druhý, jenom lažíruje a já jsem z toho decimovanej."
"Povídám, že je dobře. Ty řeči si nechte. Nedáte - nedáte."
"Taky že nedám. To bych musel bejt jó hovado. Dacana podporovat, to zas ne. A ještě tě něco řeknu: Já se ožením, pak budeš vidět. Já tě naučím v kostele hvízdat. Vdovu Ouholičkovou si vezmu."
"Tak si vemte vdovu a je dobře."
"Týý! Jak mi ještě řekneš ?je dobře', tak si ji tu ránu vezmu."
"Tak je dobře. Možná, že s vdovou bude lepší pořízení než s vámi."
"To si zase nemysli. Je vidět, že neznáš vdovy. Taková vdova bude s tebou točit a ?je dobře' tě nadobro přejde."
"Beze všeho. Já se žádný vdovy nebojím. Jaký by musela mít na mě fousy, abych se jí bál? Je dobře."
"Tak ty tak? Nejen na tátu máš hubu, ale i proti matce by sis dovolil?"
"Jakýpak dovolení? Ještě jsem nic neřek. Já jen povídám, že i proti vdově dovedu uhájit svou třídu. Vdova nedovede vnést neklid v naše řady. Mohl byste si odvyknout to zbytečné mluvení a gestikulování. To nesvědčí o vaší disciplíně -"
"Ty lazare, kluku špatná, já tě, mně se zdá -"
"No, dyť je dobře, táto!"
Obrátil se a hrdě vyšel ze dveří.