Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

5. Způsob, kterak se účastniti ligového mače

Eman vyšel z domu s hlavou obtíženou starostmi. Kde sežene vstupné na hřiště? Kdyby to nebylo v neděli, nějaký melouch by se našel. U přátel, které požádal o půjčku, dostalo se mu chladného odmítnutí; Eman byl liknavý dlužník. Kdyby tu byl aspoň kolega Vacina-Losos, nebo aspoň jeho bratranec Vacina-Pacinka. Ale oba seděli na Pankráci pro nějakou kasu na Smíchově. Jsou to arci oba náramní lumpové, lepší je s nimi nedržet, nechceš-li do něčeho přijít. Jejich podobenky mají v albu na direkci, a jak se něco šustne, už jdou fízlové najisto. A kdo s nimi kamarádí, ten má kaňku v konduitě.
Naproti tomu jsou oba Vacinové kavalíři a mají srdce pro každého; na peníze mají lehkou ruku. Nenechají kamaráda v bryndě.
Eman mávl rukou. "Co je to platný," děl s povzdechem, "teď si kroutí svejch osmnáct pytlů a já musím mít mergle nahonem."
V těch myšlenkách došel až na Letnou. Ke hřišti Slávie proudí davy lidí. Na stožáru nad tribunou pohrává si větřík vlajkou.
"Jsem zvědavej," řekl si Eman, "kdo vyhraje los. Na to má vždycky Slávie štěstí. Tak teda bude hrát Viktorka proti větru. Není to moc, ale je to přeci jenom handicap. Slávie se bude hledět vytáhnout, aby si napravila pošramocenou reputaci."
Sepjal ruce a vzdychl vroucně: "Aspoň nerozhodnej vejsledek dej Viktorce, ó Pane!"
Za ohradou je vidět hlavy publika jako pole zelných hlávek. Eman pozoruje vlnění davu, které svědčí o tom, že nové a nové proudy návštěvníku přicházejí na hřiště.
Rázem se rozhodl. Na hřiště se dostat musí! Udělá to jako za dob nevinného mládí, kdy nevynechal ani jeden zápas na Ohradě, ačkoli nikdy neměl na vstupné. Tehdy však, malý cvoček, prolezl dospělým, kteří se tlačili u pokladny, skrze nohy a nepozorován pořadateli proklouzl do hřiště.
"Tak by to nešlo," uvažoval Eman.
U hřiště stojí několik stromů, které hostí ve své koruně houf chlapců. Eman vyšvihl se na jeden z těch stromů, nedbaje protestů obyvatel, kteří spatřovali v jeho příchodu porušení svých dávných výsad.
Než pan Habásko mladší nemínil sdílet větev s těmi mladými špačky ze Žižkova a z Letné. Rozhoupal se na větvi a spustil se obratně za ohradu mezi dav. Měl štěstí. Neviděl ho ani pořadatel, ani strážník. A diváci ho přijali blahovolně, neboť prostý lid schvaluje drobné přestupky proti zákonům, povedou-li se.