Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

6. Eman mladší má nedorozumění s panem Načeradcem

Přišel ještě záhy, neboť na trávníku se proháněli jako štěňata nějací dorostové. Diváci je pozorovali znuděně a s nechutí. Ozývaly se hlasy, které posílaly hráče k maminkám hrát diabolo. Konečně soudce zapískal a tento výkon byl přijat s upřímným potleskem. Uřícení hráči se hrnuli do kabin.
Zástupem proběhla vlna napětí a pan Habásko se vsadil se svým sousedem "o každý obnos", že první vběhne do hřiště Viktorka. Prohrál. První se zjevil gólman Slávie v modrém dresu s červenou hvězdou na prsou.
"Pláničko, ty můj kluku zlatej!" zaševelil vroucně ten pán.
Pan Habásko naň nevraživě pohlédl! Slávista! Jestli si to hned nemyslel, ať je nevím jaký. Takoví tlustí pupkáči s bouřkou v týle, to jsou ti vypečení. Každý fandí Slávii jako blázen. Jako by nebylo jiných a lepších klubů. Inu, jsou takoví lidé, kteří pro klubový fanatismus nemohou kriticky oceňovat výkony jiných mužstev.
"Ženda, výborně! Novák, Pleticha, Vodička!" ševelil tlustý pán. "A cože, Šoltys? Proč staví Šoltyse?" zvolal v temném zoufalství. "Ten je přece moc jemnej na ty pořízky žižkovský..."
Eman už mu chtěl něco ostrého říci, za tu hořkou urážku Žižkova, ale vtom vřítily se do hřiště červeně pruhované dresy. Strhl čepici s hlavy a připojil se emfaticky k bouřlivému hlaholu svých krajanů: "Sláva Viktorce! Ať žije Žižkov! Zdar, Meduno, těbůch, Podrazile, starej ostřílenej internacionále! A ty, Bayere, ukaž nám nějaký maso! Srovnej jim trochu nožičky..."
"Co to vidím?" zamumlal Eman zděšeně. "Co že stavěj Spací Vůz místo Hromádky? Jaký to je nezodpovědný jednání od direktorů? Copak si neuvědomili význam dnešního utkání? No, to sem na mou duši z toho jelen - -"

Ten, kdo by neviděl onen zápas, mohl nicméně sledovat průběh utkání podle řečí žižkovského občana, zvaného obecně Amplión, jenž řadu let dostavuje se na bojiště v mírně obveseleném stavu a hlasitě glosuje události.
Amplión: "Klicpera obratně přehrává na Medunu, ten však pumlič vrací. Co hraješ dozadu? Tamhle je branka Slávie. Aha! Klicpera zas podal Medunovi, ten dělá uličku, sláváá - hip, kluci, rozeberte je jak šrajbtiš svatýho Lukáše..."
Novák, bek Slávie, kiksl a obětavý Plánička s námahou chytá robinzonádou.
Soused Emanův, vida řítící se útok Viktorky, stáhl si bouřku přes oči, odvrátil se a jeho ústa horečně mumlala jakési zaklínání. Teprve když řady Žižkovských se zavlnily zklamáním, zvedl zrak a s ulehčením si kloboukem ovíval zpocené čelo.
Zrak se mu vyjasnil, když Junek obelstil Mikšeho a jako mladý foxteriér uháněl k brance Viktorie. Než se kdo nadál, přehrál na Puče a ten záludnou ranou vstřelil pod břevno. Míč, jak praví sportovní referenti, zatřepetal se v síti.
Hromový povyk "Góól!" otřásl Letnou. Jakási chůva v parku leknutím upustila láhev s mlékem. Penzisté nevrle potřásali hlavami a mnohý kmet řekl: "Já nevím, co v tom viděj ty kopálisti za undrholt."
Tlustý pán se nemohl utišit. Skákal jako diabolo, mával kloboukem a volal "góól" zpěněným hlasem.
Eman pozoroval jeho počínání s rostoucí nelibostí. Jeho žižkovské srdce bylo beztak naplněno zármutkem, neboť jak soudil, "ta branka byla k chycení, ostatně soudce měl pískat, neboť Junek stál v ofsajdu."
Pravil k tlustému občanu: "Heleďtese, mladej pane, tady nejste na žádný schůzi! Pozorujte zápas a nerušte!"
"Co vy mně máte co povídat?" ozval se ten pán podrážděně. "Já vím, co se smí!"
"Chovejte se jako sportovně vyspělý obecenstvo!" napomínal Eman.
Tlustý muž neodpověděl, ale pohlédl vytřeštěným zrakem na hřiště a zařval: "Pleticho, za tebou!"
"Nenapovídejte, já vám to říkám!" řekl Eman chmurně.
"A vy mi řekněte," ohradil se tlustý muž, "co si to tak berete? Já si zaplatil jako vy, a tak můžu mluvit."
"Doví, esli jste platil," odvětil Eman s lehkou drzostí, "takový, co nejvíc řvou, ty maj jistě volňáska. To jsou ty pravý. Známe to."
"Já nejsem na vaše řeči dělanej. - Šoltys, neotálej a přehraj!"
"Povídám vám," pravil Eman výhrůžně, "abyste netrémoval hráče! A na mě si nevyskakujte, to víte -"
"Já nic nevyskakuju, ale vy vyskakujete! Jste fanda, ale já jsem člověk nestrannej. Mně je to jedno, Slávie jako Viktorka. Já držím s těma, co hrajou."
"Já že jsem fanouš?" rozlítil se Eman. "Řekněte to ještě jednou!"
"Poněvadž...," pokračoval tlustý muž, "jste povídal, že Junek stál v ofsajdu. To je vidět, že jste neměl pravidla v ruce!"
"A vy jste ten chytrej! Vy takhle kuličky byste dovedl hrát!"
Tlustý pán neodpověděl, ale přiložil si dlaně k ústům a zatroubil do hřiště: "Slávie, hrát! Šetříte se, pacholci, na karneval -"
"Už toho mám dost!" pravil Eman temně. "Teď jsem vás napomenul, abyste netrémoval hráče, ale vy nedbáte -"
Tlustý pán najednou neviděl na hřiště, neboť Eman mu narazil jeho klobouk přes oči. Když se mu podařilo osvobodit hlavu, vrhl se na svého soupeře.
Povstal zmatek. Jakýsi pořadatel přivedl strážníka. Ten zkušenou rukou roztrhl oba soupeře a pak je táhl za límec ze hřiště.
"Pánové," obrátil se Eman k obecenstvu, "buďte mi svědky, že jsem si počínal fair."
"Pane strážník," žaloval udýchaně tlustý muž, "já jsem se slušně díval a vůbec jsem neříkal slovo, ale tenhle člověk se na mě vrhl a začal se prát. Já se, prosím, neperu, já mám obchod konfekcí a gumáky hnedle za viaduktem v Havlíčkově ulici. Račte se přesvědčit, já každýho dobře obsloužím!"
"Nemluvte," odbyl ho strážník, "a půjdete se mnou. Na policii se to vyšetří!"
A tak se stalo, že tento významný zápas byl sehrán bez Emana.