Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

7. Pan Načeradec se nesmí rozčilovat, Eman se nesmí rozčilovat, strážník se nesmí rozčilovat

Eman kráčel podle strážníka hrdě jako bojovník za svatou věc. Zato však tlustý pán si v té chvíli přál, aby se raději nenarodil. Když se z řad obecenstva ozývaly výkřiky: "Pane Načeradec? Co má bejt, pane Načeradec? Co se děje, pane Načeradec?" - tu dělal, jako když neslyší, a snažil se vzbudit dojem, jako by doprovázel strážníka pouhou náhodou.
"Mám obchod v Havlíčkově třídě," vykládal zoufale po cestě. "Na mne se můžete ptát, koho chcete, a každý vám dá nejlepší reference. Čestné slovo, pane inspektore! Tady je má vizitka..."
Strážník vzal na sebe erární vzezření a pravil, že mu do toho nic není.
"Já to neříkám proto, jako bych...," pokračoval nešťastný tlouštík, "já se, prosím, o nikoho nestarám a chci, aby se mě nechalo na pokoji. Jak já k tomu přijdu? Celej den běhám za pultem, a když si v neděli vyjdu na hřiště, tak má jeden z toho oplétání. Co mám dělat, pane inspektore, řekněte sám? Já přece nemůžu sedět pořád v kavárně? Doktor mně doporučil, ať dělám nějakej sport, a tak chodím na fotbal."
Chvilku přemýšlel a pak dodal: "Já mám bratra advokáta. Znáte ho přece, pane inspektore? JUDr. Max Načeradec, vyhlášenej doktor. Mám srdeční vadu, to můžu efektivně dokázat. Já se nesmím rozčilovat."
"Já se taky nesmím rozčilovat," pravil Eman, "tatíček mně to zakázal. Ale na mne nikdo nebere ohled. Nejvíc mne žere, když se fandí. To můj zdravotní stav nesnese. Když někdo tupí Viktorku, tak se mně udělá před očima černo a já musím někomu uštědřit políček, není-liž pravda, pane inspektore?"
Strážník odvětil, že mu do ničeho nic není, že nic neví, ani nechce vědět, protože má své instrukce.
"Mám ženu a dítky," bědoval tlustý pán. "Chlapec půjde po prázdninách do druhé reálky. Holka má samý jedničky a mne vedou na policii jako lotra. Byl bych radši, kdyby už to se mnou vzalo konec. Já beztoho..." Eman napomenul tlustého muže, aby mlčel, že se pan strážník nesmí rozčilovat, protože mu to zakazují instrukce.
Strážník naň podezíravě pohlédl a pravil: "Chovejte se slušně, ať vás nemusím napomínat. Na strážnici se všecko dovíte."
"Ani bych nebyl zvědavej." mínil Eman. "Horší je," zadumal se, "že to dohrají bez nás a člověk se ani nedoví výsledek mače."
"Já nejsem zvědavej," mínil tlustý pán chmurně, "jaký já mám starosti, to mi nikdo nebude věřit. Já vím všecko, mně se nemusí nic povídat."
"Tak jak tipujete?" tázal se Eman svého nepřítele.
"Já nic netipuji, se mnou nemluvte, já se s vámi nepostavím, já s vámi nemám co tipovat! Já jenom vím, že vejsledek udělá Slávia a žádná Viktorka, mně se nemusí nic vypravovat! Tři jedna pro Slávii, to je hotová věc! Tady se nedá nic dělat!"
"Hahá!" zařval Eman. "To si vyvzpomněli skóre, voni bejku! Pak že není fanda! Pane nadstrážník, voni jsou svědek, že mě urazil. Poněvadž kdo takhle mluví, nezná obětavou hru Žižkovských a jejich nádherný, strhující finiš! Tomu vy nerozumíte, poněvadž jste nekritický publikum, který ve svým zaujetí dává se strhnout k fanatickým projevům! Jste zkrátka salát a dost!"
"Co křičíte?" rozčilil se tlustý muž. "Se mnou nekřičte, rozumíte? Pane inspektore, já vás beru za svědka. Já ty vaše řeči dám advokátovi! Vy mi zaplatíte tu špatnost!" Za těchto přátelských rozhovorů došli až na policejní komisařství, kde je přijal mladý úředník se samolibou cestičkou uprostřed čela.