Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

8. Tlustý pán projevil dobré srdce

Úředník zjistil, že pan Emanuel Habásko narodil se roku 1905 na Žižkově, je tamže příslušný, vyznání československého, vyučený truhlář, zachovalý a toho času bez zaměstnání. Tlustý pán se jmenuje Richard Načeradec, narozený roku 1886 v Neveklově, přísluší na Žižkov, vyznání mojžíšského, obchod konfekcí a nepromokavými plášti, ženat, dvě dítky, bytem v Praze, Hybernská ulice, trestán dosud nebyl.
Když pak konceptní úředník vyslechl strážníkův raport, diktoval oběma provinilcům pro rušení veřejného klidu pořádkovou pokutu 100 Kč. V případě nezaplacení mění se pokuta ve vězení v trvání osmačtyřiceti hodin.
"A teď mi to podepište," velel konceptní úředník a pěstěným nehtem ukázal na místo v protokole.
Eman zmalomyslněl a otázal se truchlivě: "A to by bylo k odsezení hned?"
"Hned," odvětil úředník, prohlížeje si růžové nehty, "ale bude lepší, když zaplatíte pokutu."
Eman sklonil hlavu a mínil, že půjde přece jenom do Fišpanky.
Pan Načeradec změřil ho úkosem a zrakem obchodníka konfekcí odhadl jeho oděv a pak s nádherným gestem vytáhl tobolku a pravil: "Jsem v tom nevinně, pane policejní rado, já chci bejt s každým zadobře, mně se nemůže říct ani tohle, kdyby pan Habásko nezačal, tak by bylo všecko v pořádku. Já vidím, že ten pán je momentálně z formy, tak dovolte, abych zaplatil za oba, nevídáno, přišel jsem o víc peněz, ať se vidí, kdo je Richard Načeradec. Prosím, tady jsou peníze, račte mi dát kvitanci."
Mladý muž, kterému pan Načeradec udělil ve své přehnané štědrosti titul policejního rady, mínil, že jako beze všeho, když to chce zaplatit za oba, že nemá nic proti tomu.
Avšak Eman si vyložil šlechetné gesto protivníka po svém. Viděl v tom novou urážku a prohlásil, že rozumí špičkám, a kdyby nebyl na posvátném úředním místě, že by dal panu Načeradci pádnou odpověď. Ať ho raději z fleku zavřou.
"Beze všeho," odpověděl pan Načeradec, "dát a prosit, to je moc. Já vás, pane Habásko, nechtěl urazit, já chci, aby se to skončilo čestnou remízou."
"Nedělejte drahoty, člověče!" osopil se úředník. "Když to pan Načeradec chce zaplatit, tak berte a jděte mi z očí."
Eman změkl a byl pohnut, když pochopil, že mu chtěl soupeř pomoci z bryndy, a v návalu šlechetných citů prohlásil, že nemůže trpět, aby pan Načeradec trpěl škodu.
"Dovolte, pane," pravil galantně k tlustému pánovi, "abych pokutu zaplatil sám za oba, neb jsem zahájil akci a vy jste se pouze stáhl na obranu."
"To nemůžu od vás chtít, pane," odvětil horlivě pan Načeradec, "neboť vidím, že jste v momentální indispozici a váš kapitál není likvidní."
Eman odvětil v ten smysl, že je tedy dobře, ať ho pan Načeradec považuje za svého dlužníka.
Tak tedy zůstalo při tom, tlustý pán zaplatil pokutu, načež opustili policejní komisařství.