Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kolotoč

V. J. Bublanina, známý též pode jménem Sulejman paša, jenž byl postupně prodavačem hracích obrázků, majitelem salonní střelnice i amerických houpaček a posléze též kolotoče, vzdal se živnosti, když byl nashromáždil značné jmění a když se mu podařilo výhodně provdati svoji dceru Barboru za Vincence Kaňku, sluhu u firmy Kauders & Co., export-import.
Svůj kolotoč mínil poslati svému švagrovi, chudému živnostníkovi v Sasku, jemuž se nějak nevedlo, takže by mu takový nástroj znamenitě posloužil.
Poslati chudému švagrovi kolotoč je věc chvályhodná, ačkoli v jádře neobyčejně komplikovaná: V. J. Bublanina byl poučen, že vývozu kolotoče možno docíliti pomocí zeleného formuláře, jejž nutno podati u úřadu, za tím účelem zřízenému. Takové formuláře jsou zajímavé tím, že mají více rubrik, než je nutně zapotřebí; skladatelé těchto listin vycházejí z toho stanoviska, že čím více rubrik, tím větší vážnost toho dotyčného úřadu.
V. J. Bublanina, vyplniv tiskopis jak nejlépe uměl, nastoupil cestu k úřadu. Kráčel se vzpurnou a sveřepou tváří, jakou mívají strany předvolané na berní referát. Starý Sulejman paša nebyl ostatně ve styku s úřady žádným nováčkem. Byl častým návštěvníkem soudů i jako žalobce i jako obžalovaný a nezřídka též jakožto předmět ohledání. Z bohaté soudní praxe odnesl si zásadu, že na úřadě nutno hlavně a především zapírati. I byl tedy odhodlán vše, nač by byl stran vývozu kolotoče otázán, popříti. Avšak úředník se ho na nic neptal a tu V. J. Bublanina rozvázal sám od sebe. Vypravoval o kolotoči, o své dceři Barboře, o jejím muži Kaňkovi; také o svém švagrovi v Sasku mnoho hezkého pověděl i učinil pietní vzpomínku na nebožku ženu. Jeho hlas hlomozil jako nákladní automobil, jedoucí po hrbolaté dlažbě. Přesto, že byl vykázán z místnosti, neurazil se, ale opakoval trpělivě celý svůj životopis sluhovi venku stojícímu a neustal, dokud zřízenec neujistil ho svými sympatiemi a nevyslovil svého obdivu nad romantickými příběhy ze života páně Bublaninova. Pak teprve odcházel, stisknuv sluhovi pravici, jsa spokojen, že si s ouřadem krásně pojednal.
Leč jeho spokojenost neměla dlouhého trvání. Již na sklonku příštího týdne obdržel tento dopis:

Vaše žádost č. j. 123.584 je neúplná. Račte ji doplniti přesným popisem zboží, event. připojiti vzorek.

Sulejman paša, poradiv se se svým právním zástupcem, zaslal seznam předmětů, ze kterých se obyčejně kolotoč skládá, připojiv neuctivě, že když úřad neví, jak kolotoč vypadá, ať se přijde k němu na kolotoči svézti, že to vzhledem na životní poměry úřednictva udělá s 50procentní slevou.
Zatím dostala se žádost do ozubených kol úředního aparátu. Vývozní blanket byl ozdoben spoustou modrých číslic, jež určovaly příští jeho osud, byl opatřen razítky všech barev, takže zářil pestrými barvami jako tetovaný obličej náčelníka Čerokézů, jenž vyhrabal válečnou sekeru.
Žádost se dlouho u úřadu pro zahraniční obchod nezdržela. Než bys řekl švec a naučil se sebraným spisům Bohumila Brodského nazpaměť, byla zaslána ministerstvu zemědělství, provázena jsouc tímto přípisem:

Ministerstvu zemědělství. V příloze postupujeme Vám žádost č. j. 123.584 k laskavému vyjádření ohledně vývozu koní.

Tentýž přípis byl zaslán ministerstvu zásobování, které během měsíce odpovědělo:

K tamnímu přípisu sděluje podepsaný úřad, že proti vývozu koní, vzhledem k tomu, že svrchuřečené jsou od kolotoče, a tudíž k výživě lidu se nehodící, nečiní zásadních námitek.

Ministerstvo zemědělství postoupilo žádost ministerstvu financí s tímto přípisem:

Ministerstvo zemědělství postupuje Vám žádost č. j. 123.584 o vývoz koní, ježto dřevěných, sem nepříslušejících, vzhledem k tomu, že se jedná o vývoz dřeva, tam příslušející.

Záležitost s koňmi vyřídil posléze dřevařský syndikát, otázav se chemicko-technického syndikátu stran lakové barvy, jíž byly koně natřeny, a po delší čilé korespondenci byla i tato otázka rozřešena uspokojivě.
Avšak není nám neznámo, že kolotoč je systém v podstatě velmi složitý; předmětů, ze kterých je složen, je počet neuvěřitelný, a každé takové součásti je třeba speciální péče. Směrnice, jimiž jest se při rozhodování o vývoz říditi, jsou velmi rozmanité a pestré. Tak vezměme například plachtu, kterou je kolotoč pokryt. Může býti konopná i lněná. Plachta byla lněná, a proto lnářský odbor textilní komise, uváživ bedlivě všecky okolnosti, vývoz doporučil. Jenže tato záležitost byla komplikována tím, že ona plachta byla nebožkou ženou páně Sulejmanovou dovedně vyspravena záplatami ze starých povlaků, které, jsouce bavlněné, spadaly do kompetence bavlnářského syndikátu. Ale ani tento úřad valných překážek nečinil.
Jenže stalo se v těchto pohnutých letech, že starý V. J. Bublanina ukončil svůj strastiplný život a odebral se tam, odkudž není návratu. I nedožil se bohužel toho, jak sklářský syndikát rozvážně si počínal při rozhodování o tom, zdali možno vývoz skleněných korálů, které zdobily kolotoč v podobě girland, povoliti; jak i hedvábné třásně byly uznány k vývozu způsobilé, jak i syndikát kovů pozvedl hlas svůj, když jednalo se o vývoz různých železných součástek, jichž je u kolotoče hojnost. Toho všeho se V. J. Bublanina nedožil, avšak svolával zajisté z nadhvězdných výšin požehnání na hlavy rozšafných úředníků, jimž záležitost s kolotočem způsobila mnohou trapnou chvíli.
Vše vrací se tam, odkudž počalo. Nezměnitelný je zákon koloběhu hmoty. I akta týkající se vývozu kolotoče vrátila se opět k vyřízení úřadu pro zahraniční obchod.
Jednoho dne zastavil se před budovou tohoto úřadu nákladní automobil a několik svalnatých mužských paží složilo z vozu ohromnou bednu, jež kryla ve svých útrobách akta, týkající se podivuhodného případu s kolotočem. A tato bedna stala se příčinou neskonalých útrap všemu úřednictvu a zřízenectvu. Kdykoli se ozval hlomoz za dveřmi kanceláře a otevřena byla i druhá půlka dveří a nešťastná bedna byla vnesena několika muži dovnitř, hrklo to v úřednictvu toho oddělení jako v starých hodinách. Pověstný akt strašil referenty i ve spánku. Žádosti za dovolené pro porušení nervů se množily a celkový zdravotní stav úřednictva byl povážlivý. Něco se muselo stát, to bylo jasno.
I stalo se. Úřadu pro zahraniční obchod byl získán nový úředník, jemuž bylo svěřeno pouze vyřízení nešťastného případu. A musíme říci, že nebylo šťastnější volby. Nový úředník nebyl nikdo jiný než věhlasný PhDr. Inocenc Tupý, slavný egyptolog, jehož jméno, proslavené vykopávkami v Luxoru, rozlétlo se po celém civilizovaném světě. Každému je zajisté známo jeho učené pojednání o egyptském bohu slunce Ra, jenž je totožný s bohem Osiris, avšak širším vrstvám je znám spíše pode jménem Horus nebo Amon. Knihy tohoto znamenitého vědce podávaly svědectví, že autor jejich nevyniká ani tak talentem nebo obrazotvorností, jako schopností snésti ohromnou spoustu pečlivě roztříděného materiálu do svých učených pojednání. Příkladem toho budiž jeho senzační třísvazkový spis Kolik spotřebovalo obyvatelstvo východních Korutan soli v létech 1583 až 1591?
Když PhDr. Inocenc Tupý spatřil plesnivá, zežloutlá a zaprášená akta týkající se pověstného kolotoče, jež byla složena v místnosti schválně k tomu účelu zřízené, když ucítil známý mu zápach trouchnivějícího papíru, tu vyrazil výkřik divoké rozkoše a okamžitě jal se přehrabovati ve starodávných listinách. Však to bylo čtení pro archeologa:

Panu ref. (123) ohledně laků k vyjádření.

Podpis (89)

Nemám laků. Mám jenom umělá hnojivá a karbid.
Panu ref. (67) ohledně laků.

Podpis (123)

Registratura vyhledá prius!

Podpis (67)

Prius má ref. (215).

Registratura

Pane ref. (215), dejte sem prius!
Copak nějaký mám?
A snad ne!
To bych řek, že ne!
Kde je žádost č.j. 123.584?
Žádost má ref. (678). Atd.

PhDr. Inocenc Tupý pracoval jako motor. Odklízel a pročítal obal za obalem, přípis po přípise, až konečně ke konci třetího měsíce objevil ztracenou žádost. Byla ukryta uprostřed aktů, jež se na ni během doby nakupily. A zároveň mohl konstatovati, že žádost je vlastně vyřízena a že může býti straně odeslána. Avšak v posledním okamžiku přikvapilo cenové oddělení, jehož přednosta, mladík sličného zevnějšku, vynikal nejenom jezdeckými kalhotami elegantního střihu, ale i neobyčejnou znalostí cen zboží všeho druhu.
Výsledek tohoto zakročení byl dopis, jenž byl odeslán na adresu Vincence Kaňky, ježto starý Sulejman paša byl již dávno na pravdě boží.
Dopis přinesl mu listonoš právě v tom okamžiku, když vyplácel svého nejmladšího syna kvartána za to, že přinesl ze školy cenzuru.
Spatřiv listonoše, pustil syna a zbledl, tuše cosi nedobrého. Rozevřel dopis a četl:

K Vaší žádosti č. j. 123.584 sdělujeme s Vámi, že fakturovaná cena kolotoče je příliš nízká. Upozorňujeme Vás, že nebude-li obnos do tří dnů opraven, bude žádost stornována.

Vincenc Kaňka vyrazil zoufalý výkřik: "Barboro!"
"Co je ti, táto?"
"Čti!" a podával jí dopis.
"Panenko Maria svatohorská, to je od ouřadu!" zabreptala zděšeně jeho žena, lomíc rukama.
"Ano, od ouřadu!" pravil Kaňka strašlivým hlasem.
Chvíli bylo ticho. - Pak přistoupil V. Kaňka k svojí ženě, a šermuje jí prstem před očima, pravil: "Víš, komu mám děkovat za to nadělení, že si mne ouřady pořád tak všímají, ačkoli jsem pořádný člověk, z poctivého rodu, jakživ jsem nekradl, vždycky jdu rovnou a držím se na místě přes třicet let?! To tvůj čistý táta, ten štrychař, a já teď mám trpět za ty jeho machle...!"
"Táto, nehřeš! Jaképak machle?"
"Ty machle, co měl s tím kulhavým Pánkem, však ty dobře víš, o kterých jsem se musel dovědět teprve od lidí..."
"Ale - podívejme se na něho, potentáta! Abys věděl, z toho, co měl s tím kulhavým Pánkem, z toho vůbec nic nebylo a kulhavý Pánek mlčel jako hrob, protože věděl, že by dostal víc než táta, kdyby to prasklo. A to se kolotoče vůbec netýkalo!"
"Že ne?" opáčil jízlivě sluha od firmy Kauders & Co., export-import. "Tak pročpak si mne najednou ti páni tolik všímají? Co se jim na mně líbí? Já říkám jenom tolik: Na tom kolotoči není božího požehnání. A musí mně tu ránu z domu. Já ho dám Armádě spásy, ať si s ním dělá, co chce! Tak jsem řekl! Punktum!"
I stalo se.
A proslavený tento kolotoč mnoho učinil ve službách Armády spásy pro šíření a utvrzení křesťanské víry. Společně s tahací harmonikou, plechovými hudebními nástroji, pobožnými řečmi mnoho lidí naučil poznávati Krista.
Tak skončil případ s kolotočem.