Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Uvnitř venkovské hospody.

Výstup 1.

Chasa za stoly při džbánech. Jeník. V pozadí obchází Kecal.

SBOR:
To pivečko věru je nebeský dar
vše psoty a trampoty vede na zmar
a sílí a dává kuráže,
ejchuchu!
Bez piva by člověk smutný byl zde host;
jeť starostí na světě beztoho dost -
a blázen, kdo se na ně váže,
ejchuchu!

JENÍK:
Aj, hoši, věřte mně, pravím na svou česť,
že láska nad víno i nad pivo jest -
a jediná na světě radosť,
jež blahem naplňuje mladosť.

SBOR (jedni):
Tys, Jeníku, po uši zamilován.

SBOR: (druzí):
Jen ať ti to neskalí tamhle ten pán.

KECAL:
No, a stane-li se tak, nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života,
kdo jich rozumě užívá,
ten se světem nemotá.

SBOR:
To pivečko věru je nebeský dar atd.
ejchuchu!

(Rozveselená mládež dá se do tance. Balet: "Furiant." Všickni se rozejdou po tanci.)

Výstup 2.

VAŠEK (přiloudá se):
Ma-ma-ma-ti-čka
po-po-vídala,
že-že by ráda
u-u-hlídala,
kdybych se o-oženil,
sva-svatbu vy-vystrojil;
je-jestli to-tomu
ne-ne-do-dospě-je-je,
ce-celá ve-ves se
mi vy-vy-vy-směje.

(Mařenka zatím vystoupí v pozadí, oba do sebe vrazí a dají se do smíchu.)

Výstup 3.

Mařenka. Vašek.

MAŘENKA:
Vy jste zajisté ženich Krušinovic Mařenky?

VAŠEK:
A-ano, ja-jak to-to víte?

MAŘENKA:
Což to není na vás viděti? Jste tak vystrojen.
Celá ves o vás mluví a lituje vás.

VAŠEK:
Li-li-tuje? a-a pro-proč?

MAŘENKA:
Protože vás bude šidit, neboť má jiného.

VAŠEK:
Ja-jak pak mů-může mí-mít ji-jiného,
kdy-když ma-ma-má mne?

MAŘENKA (dá se do smíchu):
Vás? Co pak vás zná a vy ji?

VAŠEK:
Ne-ne-nezná,
a-a-ale ví, že že já já se-sem je-její že-že ženich.

MAŘENKA:
Ovšem že ví, a proto se těší na to, jak vás bude šidit, vás soužit, abyste brzo umřel.

VAŠEK:
To-to je hru-hru-hrůza! A-ale ma-ma-minka mi ře-řekla, že že se mu-musím o-o-že-ženit.

MAŘENKA:
Ovšem, proč by ne, tak švarný hoch!
Tady je nevěst až nazbyt, jen kdybyste chtěl!

VAŠEK:
Já chci!

MAŘENKA:
Známť já jednu dívčinku,
ta pro vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.

VAŠEK:
O-och bo-bo-bo-žičku
ja-jaké ště-štěstí,
kdy-když dí-dí-dívčina
po-po mně tře-třeští, ó jaké štěstí.
A-ale Ma-Mařenka
co-co by ře-řekla.

MAŘENKA:
Nic, vždyť by vám beztoho
po svatbě utekla.

VAŠEK:
A má ma-ma-maminka
ta by kři-křičela.

MAŘENKA:
Přestala by, nevěstu
jak by uviděla.

VAŠEK:
Je-je-li he-hezounká?

MAŘENKA:
Zrovna jako MAŘENKA:

VAŠEK:
Je-je-li mla-mlaďounká?

MAŘENKA:
Zrovna jako MAŘENKA:
Známť já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.

VAŠEK:
A-a ta že by-by mne
v sku-skutku chtě-chtěla?

MAŘENKA:
Oh, kdybyste vy nechtěl,
žalem by umřela.
Do vody by skočila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
že vás nedostala.

VAŠEK:
Pro-proč plá-plá-pláčete?

MAŘENKA:
Proto, že ji nechcete.

VAŠEK:
Já-já bych ji chtě-chtě-chtěl,
je-jen kdybych smě-smě-směl.

MAŘENKA:
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.

VAŠEK:
Ne-ne-ne-ne-ne-nechám,
je-je-li ja-jako vy,
u-už ra-ra-rád ji mám.

MAŘENKA:
Já bych se vám líbila!

VAŠEK:
Lí-lí-lí-lí-líbila!

MAŘENKA:
Mne byste si v skutku vzal?

VAŠEK:
Vza-vza-vza-vza- vza-vza-vzal!

MAŘENKA:
Já bych vás milovala
jako v plenkách chovala.

Já bych se vám líbila,
mne byste si vskutku vzal?
Tedy ruku na to dejte,
přísahejte, že Mařenku nechcete,
že se jí na věky věkův
od dneška odřeknete, přísahejte!

VAŠEK (škrábe se za ušima):
Při-při-sa-sa-hati mám?
To to ne-neudělám.

MAŘENKA:
Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!

VAŠEK (plačtivě):
Při-při-při-při-přisahám!

MAŘENKA:
Mařenky se odříkám.

VAŠEK:
Odří-dří-dří-dří-dříkám.

MAŘENKA:
Nechci ji ni viděti.

VAŠEK:
Vi-vi-vi-vi-viděti.

MAŘENKA:
Nechci o ní slyšeti.

VAŠEK:
Sly-sly-sly-sly-slyšeti.

(Odejdou.)

Výstup 4.

Jeník a Kecal (v důležitém hovoru).

KECAL:
Jak pravím, hezká je, hodná, bohatá a jmenuje se Běla.

JENÍK:
Inu - ale kdož ví, bude-li mne chtít?

KECAL:
To je má starosť.
Jen řekni, že se Mařenky odříkáš.

JENÍK:
Ne, to nejde! Srdce by mi při tom puklo.

KECAL:
Blázni byli kordy měli - hlavní věc jsou peníze.

JENÍK:
Nu a ta, co mi dohazujete, má-li peníze?

KECAL:
Ovšem!
Nuže milý chasníku,
dopřej pak mi slovíčka.

JENÍK:
Raději bych poseděl
tam u svého pivečka.

KECAL:
Znáš-li pak mne osobně?

JENÍK:
Nemám česť, panáčku, ne,
a vy též neznáte mne?

KECAL:
Slyšel jsem, že's hodný hoch, -
chasník pracovitý;
ale v lásce - v lásce prý's
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak peníze?

JENÍK:
Vždyť se mnohý ožení
bez krejcaru v kapse;
švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.

KECAL:
Mně věř, já jsem rozumný
a mám zkušenosti,
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi,
pověz mi,
dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.

JENÍK:
Z daleka, pane, jsem z daleka,
až z moravských hranic

KECAL:
Tam se ožeň, zdejší panny
nestojí už za nic.

JENÍK:
Možná, že ty ostatní -
ale má Mařenka,
to je pravý diamant,
nejkrásnější krásenka.

KECAL:
Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky okrásy světa
světa v ní vidí.
Až přijdou časy,
kde ho ošidí
potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti!
Potom běduje,
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví;
počítá, co mu to vynese,
a když nic - pak chytře vyhne se!

JENÍK:
Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.

KECAL:
Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím -

Znám jednu dívku, ta má dukáty
a chalupu dostane od táty:
dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko;
kus pole má a novou almaru,
nu - to by bylo něco ku zdaru.

OBA:
Znám/zná jednu dívku, ta má dukáty
a chalupu dostane od táty:
dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko;
kus pole má a novou almaru,
nu - to by bylo něco ku zdaru.

KECAL:
Odřekneš-li se Mařenky, vyplatím ti také něco.
Ano - tu má ruka na to, - sto zlatých ti dám za odstoupení.

JENÍK:
Jen sto zlatých? To je málo peněz za tak mnoho lásky!
Tak lacino ji neprodám.

KECAL:
Nuže tedy dvě stě dám.

JENÍK:
To je všecko málo.

KECAL:
Tedy tři sta. Činím to jen proto, aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepodáš-li se nyní, tedy nasadíme všechny háky
a vytáhneme tě konečně přece odtud.
Nebudeš míti nevěsty ani tří set zlatých.

JENÍK:
Tak - tak - ale kdo pak ta tři sta mi vyplatí?

KECAL:
Já sám!

JENÍK:
Vy? Snad ne za sebe? Vám svou Mařenku neprodám ani za milion.

KECAL:
Nebuď hloupý. Pro sebe ji nechci. Mám jedné už ženy až po krk!
Což nevíš, že zde vyjednáváme za syna souseda Tobiáše Míchy?
Jak bude věc potvrzena, dostaneš tři sta, ale pak hned hajdy odtud!

JENÍK:
Nuže, staniž se.
Tři sta jsou tři sta. Peníze na dřevo a bude konec.
Ale to vám povídám, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy,
sice z naší smlouvy nebude pranic.

KECAL:
I zlatoušku, toť se rozumí, že jiný ji nedostane
a dostati nesmí, nežli Míchův syn.

JENÍK:
A já ji jinému nikomu také nepřenechám,
nežli Míchovu synovi, a vyhradím si to ve smlouvě.

KECAL:
Učiníme smlouvu hnedky a přivoláme si svědky.

JENÍK:
Ještě slovíčko!

KECAL:
Mluv!

JENÍK:
Dále tam vpíšete,
že, jakmile Mařenka a Míchův syn si ruce podají
a v sňatek svolí, ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce stran dluhu. Jsou dočista vyrovnáni.

KECAL:
Ano, k tomu svoluji. (Odejde.)

Výstup 5.

JENÍK (sám):
Až uzříš, komus koupil nevěstu,
smutně nastoupíš zpáteční cestu. -
Jak možná věřit, že bych já prodal
svoji Mařenku, andílka svého,
pro nějž mi není nic obtížného!
ni za tisíce bych neodstoupil;
na celém světě rovné jí není,
vždyť jenom láska lásku ocení.

Výstup 6.

Kecal přivádí Krušinu. Jim v patách lid. Předešlý.

KECAL:
Pojďte lidičky,
pozoru dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte.

SBOR:
Pozor máme,
svědectví dáme.

KECAL:
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.

SBOR:
Zaznamená se,
co vykoná se.

KECAL (sedne si ke stolu a píše):
Tímto já se zavazuji,
že svou milou odstupuji.

SBOR:
Tímto on se zavazuje,
že svou milou odstupuje.

JENÍK:
Nikomu však jinému,
nežli velectěnému
synu Tobiáše Míchy.

KECAL:
Synu Tobiáše Míchy.

JENÍK:
Jestli že ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.

KECAL:
Vše sepsáno,
jak žádáno.

SBOR:
Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?

KRUŠINA (k Jeníkovi):
Nikdy bych byl neuvěřil,
že tak dobré srdce máš,
že, bys z nesnází nás vytrh',
dobrovolně se poddáš.

KECAL:
Ještě něco, nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovi
tři sta zlatých vyplatiti;
za tři sta se nám poddal,
a svou Mařenku prodal.

SBOR:
Aj toť hanba - věru hanba! -
prodati milenku svou.

KRUŠINA (Jeníkovi):
Beru teď svou chválu zpět,
takového hanebníka
jako tys, neviděl svět.

KECAL:
Punktum - satis - písek na to,
podepište se,
nejprv ty Jeníku,
potom svědkové!

JENÍK (chladně podepíše):
Zde můj podpis - Jeník Horák.

KRUŠINA (podepíše):
Věru, jsem tomu rád,
naučil jsem se tě znát!

SBOR (v udivení):
Prodal svou milou
za tři sta;
neníť věru drahá - nevěsta.
Hanba, hanba!

(Opona spadne.)

Čtenářský deník	-	Hrobník
	-	Prodaná nevěsta

Čítanka	-	Hrobník, Hrobník (2), Hrobník (3)
	-	Oživené hroby, Oživené hroby (2), Oživené hroby (3), Oživené hroby (4), Oživené hroby (5), Oživené hroby (6)
	-	Prodaná nevěsta, Prodaná nevěsta (2)
	-	Upomínka na K. Hynka Máchu