Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola jedenáctá - Ukradená válečná loď

Salóny paní de Voulettre zářily ve světle četných lustrů, dokonce i chodník před jejím domem byl jimi skvěle osvětlen.
Vybraná společnost, která se tu scházela, považovala zábavu v salónech za prvořadou událost. Stoly jídelny byly pokryty vzácnými víny a lahůdkami ze všech koutů světa. Paní domu, která se před nedávnem vrátila ze své projížďky, sama obsluhovala. Nikdo netušil, že předtím tajně otevřela ve svém pokoji několik lahví starého vína, do nichž vysypala trochu bílého prášku, načež je zase pečlivě uzavřela a zapečetila.
Mezi hosty byli námořní důstojníci lodí, které kotvily v přístavu. Také kapitán obrněné lodi a samozřejmě poručík Jenner a někteří jeho poddůstojníci z Horriblu.
Na chodníku před vchodem postávali zvědavci, nahlížející do skvěle osvětlené domovní haly. Mezi nimi dva muži ve stejnokroji amerického námořnictva. Mlčeli, rozhlíželi se zdánlivě lhostejně po ostatních divácích, při tom však co chvíli pozorně vzhlédli k jednomu z osvětlených oken. Po dlouhé době zastřel kdosi okno záclonou a hned nato stín ruky uvnitř přejel několikráte po průsvitné záclonovině. Pak světlo zhaslo.
"Jdeme," rozhodl jeden z mužů.
Bylo to znamení, na které čekali.
Obešli dům a zabočili k zadnímu vchodu. Stála zde mužská postava s příručním kufrem. Ve tmě nebylo možno rozeznat podrobnosti. Přesto námořníkům neušlo, že muž má černý plnovous.
"Je tu vůz?" zeptal se jich velitelsky.
"Ano."
"Tak neztrácejme čas!"
Námořníci uchopili kufr a vykročili. Na nedalekém nároží stál povoz. Vsedli do něho spolu s vousáčem a tryskem vyrazili k přístavu. Tam vystoupili, povoz poslali zpátky, vzali kufr a šli pěšky k molu. Na jednom místě sestoupili po schůdcích k připoutanému člunu, z něhož se ozvalo: "Stůj! Kdo tam?"
"Kapitán Kajman!"
"Cesta je volná!"
Několik tmavých postav na dalších člunech uctivě smeklo čapku.
"Čluny v pořádku?" zeptal se příchozí.
"Ano, kapitáne."
"Schází někdo?"
"Nikdo, kapitáne."
"Kupředu!"
Vsedli do člunů přivázaných u mola. Vesla byla opatrně založena a skupina se hnula co nejtišeji vpřed.
Přiblížila se oklikou od moře k Horriblu, na jehož přídi a zádi zářily svítilny. Panovala sice úplná tma, avšak octli se již tak blízko lodnímu trupu, že ten, kdo by stál na palubě, musil by je na světélkující vodě rozeznat. Muž, kterého nazývali kapitánem, povstal a se zatajeným dechem pohlížel k lodi. Nadešel okamžik, který měl rozhodnout o zdaru či nezdaru celého podniku.
Vtom se z paluby ozval přitlumený křik rajky. Bylo to smluvené znamení, které měl dát Dlouhý Tom, že je vše v pořádku.
Ze zádi lodi viselo několik lan.
"Tiše a rychle nahoru!" ozval se povel.
Za několik okamžiků stáli muži z člunů na palubě. Dlouhý Tom je očekával.
"Hlášení!" zavelel muž s plnovousem.
"Vše v pořádku, kapitáne! Naši drží stráž. Jejich lidi sedí dole a popíjejí."
"Do podpalubí! Ale šetřte životy."
Nic netušící a namnoze grogem zpité mužstvo bylo snadno přemoženo, spoutáno a dovlečeno do nejbližší kajuty. Vousáč mezitím přenesl své zavazadlo do poručíkovy kabiny.
Loď přešla do jeho moci. Svolal nové mužstvo kolem sebe, vykázal každému jeho místo v obsluze a vydal rozkaz k odplutí.
"Namazat hřídel kotvy a kladky olejem, ať nevrzají! Hlasitě velet nebudu, aby mne na pancéřové lodi neslyšeli. Každý se včas dozví, co má dělat."
Námořníci se rozešli na svá místa. Velitel spěchal od muže k muži a všude udílel šeptem rozkazy. Kotevní řetěz se vynořil, plachty se rozvinuly a příznivý vítr se do nich plnou silou opřel. Znamenitě stavěná loď vyplula rychle z přístavu na širé moře.
Byla již značně daleko, když se ozval z paluby pancéřovaného monitoru výstřel - první, druhý, třetí. Jeho posádka věděla, že velitel Horriblu i s poddůstojníky se společně odebrali večer na břeh. Služba na obrněnci spatřila odplouvat Horribla a - i když pozdě - rozhodla vypálit na poplach. Samozvaný kapitán Horriblu vystoupil na lodní můstek a Dlouhý Tom za ním.
"Slyšíš Tome? Zpozorovali nás. Ale nic jim to není platné."
"Vy mě znáte jménem, kapitáne?"
"Kapitán Kajman zná své lidi! Dost dlouho s nimi jezdil."
"Kapitán Kajman? Nezlobte se, pane! Jste asi jeho důstojník, a to znamenitý, jak jsem poznal hned podle vašich rozkazů. Ale kapitán Kajman nejste. Lidé chtějí sloužit jen pod jeho velením. Člověk, s kterým jsem vyjednával to také slíbil."
"Ty toho člověka znáš?"
"Seznámil jsem se s ním v krčmě. Byl to Kajmanův agent."
"Ne, milý Tome."
"U ďábla! Kdo to tedy byl?"
"V krčmě muž, maskovaný ohněm ve tváři. A teď..."
Kapitán strhl plnovous.
"U všech čertů! Miss Admirál!" vykřikl Tom. "Vím, že jste tenkrát vyvázla, když se Angličani zmocnili Horriblu. Ale takhle!"
"Teď raději mlč a poslouchej! Jsi jediný na palubě, kdo znal kapitána Kajmana. Zamlčíš všem, že onen agent a já jsme jedna a táž osoba. Necháš je při tom, že jsem kapitán Kajman.
Rozumíš?"
"Rozumím! Je mi zcela lhostejné, má-li velení nějaký sir či taková miss jako vy. Hlavně, když časem přijdem k nějaké kořisti. Na mne se můžete spolehnout, kapitáne!"
"Dobře. A nyní dej pozor! Chystají se nás pronásledovat. Ať jsme jim co nejdřív z očí!"
Na její pokyn přikázal Dlouhý Tom napnout všechny plachty a Horrible se závodní rychlostí hnal vpřed. Záhadná Miss Admirál zůstala na velitelském můstku sama. Zavěsila se rukama do provazového žebříku a vdechovala s rozkoší svěží mořský vzduch. Teprve když se počínalo rozednívat, sešla do své kabiny, kde stál její kufr a dosud hořela lampa.
Rozhlížela se po místnosti vkusně vykládané dřevem, která jí kdysi patřila. "Vida," zvolala a rozesmála se. "Pan poručík Jenner se docela dobře zabydlel. Uvidíme zda zůstalo všechno na svém místě."
Odsunula zrcadlo visící na stěně, stiskla na jednom místě dřevěnou lištu, načež se otevřel malý otvor. Uvnitř spočívala kovová schránka. Dychtivě po ní sáhla a pak si zhluboka oddychla. Její skrýš byla netknuta.
Vytáhla klíč a otevřela kufr. Jedna přihrádka pod víkem byla plná bankovek, druhá zlatých mincí.
Přendávala cennosti do úkrytu, který zase uzavřela a zakryla zrcadlem. Pak vybalila z kufru prádlo a kusy obleků poskládala do skříně. Posléze vyňala ze zavazadla dokonalé námořní mapy, jímž se poručík Jenner tak obdivoval. Kdyby chudák věděl, proč se jimi jeho hostitelka obírá, usmála se. Ví Bůh, tohle byl skutečně nejpodařenější kousek, jaký kdy provedla! Co by asi řekl Kajman, kdyby ji teď viděl!
"Kapitáne," ozvalo se za ní a pevná ruka se jí položila na rámě.
Vytřeštěnýma očima pohlížela do obličeje muže, jehož jméno si přisvojila.
"Ka- Kajman!" zakoktala.
"Ano - kapitán Kajman!" přisvědčil muž zlověstným hlasem.
"Ne! To není možné! Jste jeho duch..."
"Hloupost! Miss Admirál přece nevěří na strašidla!"
"Jak ses dostal na palubu?"
"Jak? Kdy a kde? To ti povím později! A proč? To snad chápeš sama!"
"Nic nechápu!"
"Ani o mé pokladně nevíš, která zmizela spolu s tebou, když jsi mne opustila v Novém Yorku?"
"Nic o tom nevím."
"Naštěstí mohu tvé slabé paměti napomoci. Ale především se domluvme o lodi. Ukradla jsi Horrible!"
Mlčela.
"Najala jsi k tomu lidi a slíbila jim, že lodi bude velet kapitán Kajman. Jinak by do toho nešli. Abych ti umožnil splnit jim daný slib, dostal jsem se na palubu dřív než ty a skryl se zatím v podpalubí. Jsi opravdu znamenitá herečka. To maskování za mého agenta s ohněm v obličeji se ti podařilo a poněvadž jsi všechno tak dobře provedla, jsem ochoten ti ponechat pod mým velením místo prvního důstojníka. Shoď ty vousy! Není už třeba, aby sis na mé lodi hrála na kapitána!"
Řekl to vše klidným, ale velitelským tónem.
"Cože?" vykřikla a zraky se jí zaleskly jako oči divoké kočky. "Já pod tvým velením? Co když tě neuznám?"
"Pak jsou zde dva, kteří mne uznávají! Dlouhý Tom a Jean Letrier budou poslouchat spíš mě, než Miss Admirála."
"Jean Letrier tu není!"
"Je! Přišel se mnou. Dorazili jsme do San Franciska právě včas. V taverně, kde jsi verbovala námořníky jménem kapitána Kajmana, jsme se dověděli, co jsme potřebovali."
"To ti nepomůže," zvolala zuřivě. "Horrible je můj, já jsem ho získala a já budu jeho kapitánem! Kdo se postaví na odpor, zaplatí životem!"
Vytrhla revolver a zamířila na Mertense. Ale než stačila vystřelit, zkušený rváč jí zbraň vyrazil z ruky. Pak ji uchopil za ramena a přitlačil ke stěně kajuty.
"Poslyš, Miss Admirále, co ti teď povím! Přes všechno, co se mezi námi stalo, bych tě byl nechal na lodi jako prvního důstojníka. Ale teď, když jsi mi ukládala o život, vidím, že bych si před tebou nebyl ani na okamžik jist. Já jsem kapitánem své lodi a ty půjdeš k čertu!"
Rána pěstí ji omráčila a Miss Admirál padla v bezvědomí k zemi. kapitán ji spoutal a pak vystoupil na palubu.
Na obzoru se úplně rozednilo, takže bylo možno přehlédnout celou loď. Mužstvo bylo shromážděno na přídi v půlkruhu kolem Dlouhého Toma a Jeana Letriera, kteří k němu mluvili. Vtom spatřil Jean Mertense, zamával námořnickou čapkou a zvolal: "Ať žije kapitán Kajman!"
Ruce námořníků vyletěly do výše a všichni hřímavě opakovali Jeanovo volání.
Kapitán odpověděl pohybem ruky a pokročil do jejich středu. Promluvil k nim krátce a stručně, jak byl zvyklý. Pak obdržel každý značný závdavek v hotovosti. Rozděleny zbraně, určeny stráže, a lodní řád vyhlášen zatím ústně. Když to vše bylo vyřízeno, odebral se kapitán s Letrierem do kajuty, kde zanechal spoutanou ženu.
Zatím se vzpamatovala, ale když je viděla vcházet, přimhouřila oči. Kajman se nad ní schýlil a zeptal se: "Kde jsou peníze, které jsi mi ukradla?"
Pootevřela oči a pohled plný nenávisti spočinul na jeho tváři.
Opakoval svou otázku.
"Ptej se, jak dlouho chceš, odpověď nedostaneš!" zasyčela.
"Jak se ti libí," zasmál se Mertens. "Chápu, že jsi hodně utratila. Vznešená paní de Voulettre vedla marnotratný život.
Ale zbytek je jistě na lodi. Znám tě!"
"Hledej si ho!"
"To udělám. Však já znám způsob, jak donutit lidi, aby mluvili. Jeane!"
"Rozkaz kapitáne!"
"Dávej pozor, Miss Admirál zůstane svázána zatím zde. Budu ji střežit sám. Nikdo k ní nesmí, ani ty ne! Každý pokus promluvit s ní potrestám kulkou. Z mužstva nesmí nikdo vědět, že je zde! Teď dej přivést jednotlivě dřívější námořníky z Horriblu na palubu. Uvidím, co se s nimi dá dělat!"
Jean Letrier šel vyplnit rozkaz a kapitán odvlekl zajatou do vedlejší kabiny, kde jí pouta ještě zdvojnásobil, aby byl jistý, že nemůže uniknout.