Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola třetí - Ben Cunning

V krčmě Irčana Vinklaye, odkud odešli lovci s Dickem, zavládl klid. Hospoda ležela na jednom z nejvýhodnějších míst celého Arkansasu, na křižovatce známých a hojně užívaných cest, jimiž musel putovat každý trapper, který z pevnůstky Gibson mířil na Západ, i ten, kdo se obtížen nákladem kožešin po půlletém i delším pobytu u pramenů řek vracel z divočiny.
Kolem poledne se ozval před krčmou dusot koní. Irčan vstal a šel k oknu. Spatřil tři jezdce, kteří právě přijeli.
Jeden z nich byl vážný muž vysoké, štíhlé postavy, sportovně oděný podle městské módy. Jeho tvář zdobily mohutné licousy. Zevnějšek od hlavy až k patám svědčil o gentlemanu, který se nerad plouží prachem a trávou stepi a dává přednost chodníkům měst. Druhý byl hezký plavovlasý jinoch s modrýma očima, čistě anglosaského typu. Seveřan každým coulem. Třetí seděl na malém, vzdorovitém dakotském klusáku, s nímž měl patrně věčné potíže.
Byl to ramenatý chlapík v podivném širáku, jehož střecha mu vzadu sahala téměř na záda, kdežto vpředu byla prostě odtržena. Tělo halil jakýsi krátký pytel s našitými rukávy, které dosahovaly sotva přes lokte. Ruce toho člověka připomínaly spíše některého z oněch báječných pralidí - byly až úžasné velikosti. Pod širokými žlutými spodky vyčuhovaly boty, z kůže patrně vykrojené ze hřbetu afrického slona.
Chtěl seskočit ze sedla, ale kůň se vzpíral.
"Stůj, ty divochu!" křičel muž hněvivě a zasadil koni pěstí ránu za uši. "Myslíš, že Petr Polter je cirkusový jezdec od Barnuma? Pane Treskowe a vy, Thieme, také sesedněte. Jsme na místě!"
Oba muži byli ovšem mnohem dřív ze sedel, než se Petru Polterovi podařilo dostat se na pevnou půdu. A když konečně šťastně slezl, postavil se s široce rozkročenýma nohama, jako by byl překonal důkladnou mořskou nemoc. Zamířil k otevřeným dveřím nálevny.
"Good day, stará kryso," pozdravil rudovlasého Irčana.
"Opař mi něco mokrého na jazyk, nebo ti vlezu přídí do boku a navrtám tě jako plechovku od sardinek! Mám žízeň, že bych vypil oceán!"
Dva muži, které mluvka provázel, se mezitím posadili do kouta, ponechávajíce Petru Polterovi, aby objednal jídla a nápoje.
"Hej, krčmáři," pokračoval ramenáč. "Znáš ještě Petra Poltera?"
Vinklay se usmál.
"Jak bych tě neznal? Kdo umí tak znamenitě pít, na toho žádný hospodský na světě nezapomene!"
"Pamatuješ, jak jsem tu u tebe pil s Dickem Hamerdullem a Pittem Holbersem na rozloučenou?"
"Yes! To byl drink, jaký jsem málokdy viděl. Ale kde ses potloukal a kam plaveš?"
"Dýchal jsem trochu mořského vzduchu a teď chci zas na pár dnů k Samovi. Doufám, že Ohnivá puška pořád ještě žije?"
"To si myslím! I když by si leckterý rudoch přál jeho skalp. Dick Hamerdull byl u mě nedávno a dlouhý Pitt s ním.
Vinnetou je tu potkal a dal jim přičichnout k stopě Ogallallů, co chtěli přepadnout vlak. Šli tam a prý dali se Samem a Vinnetouem Siouxům za vyučenou."
"Povídáš, že tu byl Vinnetou?"
Irčan přikývl a po chvíli se zeptal: "Chceš vidět Bena Cunninge?"
"Bena Cunninge? Máš ho tu na palubě?"
"To si myslím! Šel trochu do lesa a koně tu nechal."
"Kam pluje? K plukovníkovi nebo od něho?"
"K němu; potloukal se prý nějaký čas kolem Missouri, kde má příbuzné, a teď chce zas nahoru do lesů."
"Nevíš, kdy vytáhne kotvy?"
"Nemůžu říci, ale myslím, že tu věčně nezůstane."
"Přijel dnes?"
"Jo."
"Odsedlal koně?"
"Ne!"
"Pak odtud ještě dnes odrazí a my s ním!"
Nyní se ozval i gentleman s licousy. Sáhl do kapsy a vytáhl z ní podobiznu.
"Nechtěl byste mi říci, mistře Vinklayi, zdali u vás náhodou nebyli dva muži, z nichž jeden se jmenoval Jindřich Mertens a druhý Petr Wolf?"
"Ať spolknu zapálený doutnák, jestli to nebyli ti dva greenhorni, co chtěli k Samovi."
"Jak vypadali?"
"Zeleně, náramně zeleně. Ten Mertens tvrdil, že Sam je jeho strýc!"
"Výborně," zvolal cizinec. "Synovec Sama je na světě! Kam od vás ti dva odešli?"
"Někam do savany s Dickem a Pittem. Víc nevím!"
"Podívejte se laskavě na tuto podobiznu."
Vinklay si obrázek důkladně prohlédl.
"Není-li tohle Mertens, dám se namazat dehtem a obalit peřím!" zvolal krčmář. "Vy ty muže hledáte, pane?"
"Proč se ptáte?"
"Řeknu vám to rovnou. Co se zde u mne děje, o to se nestarám, pokud se to nepříčí slušným zvykům. Neptám se nikoho, ale také nikomu nic nepovím. U vás jsem učinil výjimku, protože jste přišel s Petrem Polterem, mým starým přítelem."
Gentleman s licousy se chystal něco říci, ale vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel muž, na nějž Petr Polter radostně zvolal: "Bone Cunningi, starý světoběžníku! Jsi to ty? Pojď a napij se! Vím docela dobře, že tvůj krček má zpropadeně velkou díru!"
Malý vychrtlý mužíček, na jehož těle snad nebylo pohromadě víc než půl libry masa, svraštil obličej ve sto smějících se záhybů a zvolal: "Petr Polter, dříve vrchní plavčík na lodi Jejího Veličenstva "Nelson", pak kormidelník na americké fregatě "Vlaštovka", potom trapper. Co tě sem přineslo?"
"Byl jsem se tak trochu podívat kolem světa a teď chci k pramenům."
"Co tam?"
"Rád bych si promluvil s vaším plukovníkem. Najdu ho doma?"
"Myslím, že ano. Kdy vyrazíš?"
"Co nejdřív. Pojedeš se mnou?"
Ben Cunning se napil, zamžoural očima "Stará fregato, s tebou rád pojedu, kam chceš. I když jsi nám vyprávěl všelijaké kousky, oblíbili jsme si tě. Pojedeš nahoru sám?"
"Tihle dva se mnou."
"Chtějí také nahoru za Arkansas?"
"Ne, k Samovi."
"Počkat! To nejde tak snadno. K Samovi Ohnivé pušce nemůže kdekdo, to bys měl vědět, kamaráde. Plukovník nevidí rád cizí tváře, a chlapce teprve ne. Proč tam ty greenhorny chceš vést?"
"Důvod k tomu mám a jaký! Především ti představím své přátele. Tohle je pan Treskow. Sám ti řekne, proč je tady a co chce u Sama Ohnivé pušky."
Muž s licousy se zvedl, přistoupil k zálesákovi a podal mu ruku.
"Odpusťte, že si vás nejprve dovolím obtěžovat dotazem."
"Jen mluvte," odpověděl Ben Cunning.
"Záležitost je velmi důležitá. Mé jméno je Treskow, jsem detektivem státní policie. Musím vás požádat o naprostou mlčenlivost o všem, co vám nyní povím. Můj dotaz zní: V poslední době se u Sama měli objevit dva cizinci, jeden se jmenuje Jindřich Mertens a druhý Petr Wolf?"
Ben Cunning zavrtěl hlavou.
"Ta jména jsem nikdy neslyšel. A taky nevím, že by v poslední době k Samovi přišel. Ale jsem už měsíc na lovu a mimo tábor."
"My však máme zjištěno, že dva muži toho jména se k vašemu plukovníkovi vydali. Seděli zde, v této krčmě a Vinklay je podle fotografie poznal."
Vytáhl podobenku. Ben Cunning si ji dlouho podrobně prohlížel, až konečně řekl: "Toho chlapíka tady napravo bych měl znát. Je to on, ano, je to on!" bručel zamyšleně. "Mýlit se nemůžu."
Petr Polter se neudržel.
"Tisíc mořských hromů!" vykřikl. "To už je třetí člověk, co ho poznává."
"Kdo je to tedy?" zeptal se detektiv.
"Jean Letrier, jedovatý Jean!" zvolal Petr Polter.
"Plachetní mistr kapitána Kajmana, to ví každý plavčík, který přičichl k slané vodě! Stará matka Thichová ho přece poznala také! A vy ještě nevěříte, pane?"
Detektiv vložil fotografii do zápisníku a spokojeně jej sklapl.
"Máte asi pravdu. Ale pak by ten druhý muž nemohl být nikdo jiný, než sám kapitán Kajman."
"Je to on! Kapitán Kajman. Miss Admirál a jejich plachetní mistr Letrier - ta trojice nikdy nebyla a není daleko od sebe.
Je tomu už dost dávno, co všichni tři provozovali námořní pirátství. Nezapomeňte, že ani jeden z nich nebyl dopaden; zmizeli jako pára!"
"Ano, právě ti tři, kapitán Kajman, Miss Admirál a jedovatý Jean unikli spravedlnosti," pravil zamyšleně detektiv.
"Vidíte! Miss prý ráda chodí v mužském přestrojení, ale oním mužem na obrázku přece jen není. Musí to tedy být ten pirát. Povídejte dál, pane Treskowe, vidíte, že Ben je náramně zvědav."
"Lidem našeho povolání je vlastně zakázáno mlčet," usmál se Treskow, "ale vašemu příteli povím, co mohu. Ovšem jen stručně. Bezpečnostní úřady v New Yorku dostaly kabelogram, že na lodi plující z Anglie do Hobokenu, jsou podezřelé osoby, stíhané zatykačem. Kdesi v Evropě - na místě teď nezáleží - byl zavražděn zámožný klenotník a oloupen o závratný obnos i o množství klenotů. Podezření padlo na jakéhosi hraběte de Bretigeny. Bylo zjištěno, že se domnělý hrabě stýkal s jistým baronem Saccardem. Svědkové je viděli za nápadných okolností v předvečer noci, která se klenotníkovi stala osudnou. Jejich jména jsou ovšem nepravá stejně jako šlechtické tituly. Stopa po nich vedla na mořský parník, plující přes oceán do Hobokenu. Vydal jsem se tam, ale přijel jsem pozdě, cestující už byli vyloděni. Získal jsem však popis dvou mužů a jejich fotografii, kterou pořídil kterýsi amatér mezi pasažéry. Tedy aspoň něco. S tím, co jsem měl, se mi podařilo zachytit lepší stopu v jednom přístavním hostinci."
"Počkat," zvolal Petr Polter. "Teď zas budu vypravovat já!" obrátil se k trapperovi: "Jestlipak víš, Bene, jak se vlastně jmenuje váš plukovník pravým jménem?"
"My mu říkáme Sam Ohnivá puška, ale ve staré vlasti se jmenoval Samuel Thieme."
"All right. A teď si prohlédni dobře tohoto mladíka.
Jmenuje se Jindřich Thieme. Vidíš skutečného vlastního synovce tvého plukovníka. Přijel vyhledat strýce na Dálném Západě."
"Cože? Sam je váš strýc?" zvolal Ben Cunning udiveně.
"Mladý muži, podejte mi ruku, ať vám ji trochu zmáčknu!"
Ale námořník Polter ho zarazil.
"Počkej, stará fregato, dokud ti všechno nepovím. Tvému plukovníkovi se totiž zatím přihlásil jiný synovec, jenže už trošku starší a mnohem mazanější. Přišel dříve než my a obávám se, že mu Sam sedl na lep."
"Jak můžeš vědět, že..."
"Poněvadž to vím. Tím mazaným synovcem není totiž nikdo jiný, než společník Jeana Letriera. Jedovatého Jeana, kterého si před chvílí poznal na fotografii. Ale ať to víš všecko po pořádku. Přijdu jednoho krásného dne do přístavní krčmy k matce Thickové v Hobokenu. A kdo tam nesedí? Tento plavovlasý mladík, celý sklíčený a bezradný. Dobrá matka Thicková se ho naštěstí ujala a poskytla mu útulek. Co se mu vlastně stalo?
Mladý zelenáč se setkal na "Leviathanu", s nímž připlul z Evropy, s mužem, kterému hned věnoval plnou důvěru. S upřímností nezkušeného mládence mu pověděl, že se jmenuje Henry Thieme, a chce k svému strýci, lovci kožešin v Skalistých horách. Během dlouhé plavby mu vyprávěl vše o svých rodinných poměrech. Muž, kterému slepě důvěřoval, byl ovšem darebák.
Když připluli do Hobokenu, slíbil mladíkovi, že ho zavede na nocleh. Místo toho ho odvedl do odlehlé končiny přístavu, srazil k zemi, omráčil a oloupil jak o peníze, tak o všechny dokumenty. Důvěřivý hoch by se bez peněz a bez papírů snad dostal do vězení, kdyby nebyl náhodou vešel k matce Thickové.
Ta stará, dobrá mořská panna! Ujala se ho, poskytla mu ubytování na dobu, než se zotavil, starala se o něho soucitně jako matka o dítě. Ale pravé štěstí ho potkalo, až když se setkal se mnou. Ujal jsem se ho jednak proto, že je Samovým synovcem, jednak i proto, že se mi po dlouhé době zase zachtělo prohnat se na koni po prérii. Právě jsme se chtěli vydat na cestu, když se před námi objevily licousy toho gentlemana. Co bych víc povídal? Jistě už teď všemu rozumíš, byl jsi vždy chytrá hlava, Bene. Spojili jsme se k pronásledování darebáků a proto jsme tady."
"To se rozumí," zvolal Ben Cunning, "že jsem vám k službám se vším všudy. Haló Vinklayi, starý bryndale, jsou už mé pasti připraveny?"
Neuplynulo deset minut a čtyři mužové opouštěli Vinklayovu krčmu. Irčan je vyprovázel a nepřestával přitom litovat, že kormidelník Petr Polter, vypil u něho tentokrát sotva slabou desetinu toho, co posledně.