Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola osmá - Muž s ohněm

V době, kdy se náš příběh odehrává, bylo San Francisko ještě městem střední velikosti, avšak kypělo bujným životem.
Zažilo v poslední době zlatý shon, který do města přiváděl zblízka i zdáli tisíce dobrodruhů. Obraceli na ruby jeho hostince, krčmy a hotely, uvádějíce americké dolary do horečného oběhu. Avšak mnohý z těch, kdo ještě včera jako milionář utrácel peníze v barech, dnes opět se s motykou a rýčem vydal do zlatých kopanišť, aby nabyl prohýřený majetek.
Pochybných existencí bylo také tehdy v San Francisku nadbytek a mnohý skvělý salónní zjev se časem ukázal v holé nahotě špatnosti.
Po pobřeží přístavu v San Francisku se procházel muž, jehož chůze prozrazovala, že nemá nikam naspěch. Že je pánem svého času. Byl prostřední postavy, velice štíhlý. Oděn jako zlatokop, který se vrací z kopanišť, aby si po namáhavé práci při radostech a pohodlí velkého města trochu odpočinul.
Zmačkaný notně vyrudlý širák měl vtlačen hluboko do čela.
Přesto nemohl zakrýt ohnivou skvrnu, táhnoucí se od ucha přes tvář až k nosu.
Kdo toho člověka viděl, musil se bezděky odvrátit. Muži to zřejmě nevadilo. Ani příležitostných poznámek, jež pohled na "oheň" v jeho tváři vyvolal, si nevšímal.
Zastavil se a pohlížel na rejdu. Zaclonil si dlaní oči a upřeně pozoroval loď, kotvící v přístavu.
"Sacré nom de diu," zaklel, "to je Horrible. Konečně ho vidím. Ale je přece jen trochu daleko od břehu a mohl bych se mýlit. Přesvědčíme se!"
Sestoupil po schůdkách, u nichž bylo uvázáno několik člunů a skočil do jednoho z nich.
"Kampak?" zeptal se majitel, který se vyhříval na lávce.
"Na projížďku!"
"Jak dlouho?"
"Jak dlouho se mi bude líbit."
"Můžete zaplatit?"
"Po projížďce dobrými penězi."
Cizinec uměl zacházet s kormidlem jako dobrý lodník.
Nechtěl prozradit vlastní cíl výpravy. Řídil člun chvilku sem a tam, až posléze obloukem kolem pancéřové lodi k Horriblu. obeplul jej a pak se vrátil ke břehu, kde rybáři štědře zaplatil.
"Je to on," opakoval si v samomluvě, vystupuje po schůdcích na nábřeží.
Zamířil spěšnými kroky do oné části města, jež byla útulkem i skrýší lidské bídy, neštěstí a mnohdy i zločinců. Prošel několika ulicemi a uličkami, až se zastavil před krčmou, nad jejímiž dveřmi bylo napsáno: "Taverne of fine brandy".
Vešel dovnitř.
Dlouhá místnost byla naplněna hosty, na nichž každý poznal, že patří k spodní vrstvě lidské společnosti. Zápach kořalky a hustý tabákový kouř uvítal vstupujícího. Hluk v místnosti se podobal spíše zvířecímu řevu.
Muž s ohněm v tváři přistoupil k nálevně a obrátil se na barmana: "Je zde Dlouhý Tom?"
Barman odpověděl nepříliš vlídně: "Proč se ptáte?"
"Chci s ním mluvit."
"Kdo je ten Dlouhý Tom?"
"Nehrajme si na schovávanou! Znám ho stejně dobře jako vy.
Pozval mě sem."
"Opravdu? Pak vám jistě svěřil malé slůvko, bez něhož se k němu nedostanete."
"Zajisté."
Muž se nachýlil k barmanovi a zašeptal mu něco do ucha, načež barman souhlasně pokývl hlavou.
"Ano. Teď je to v pořádku. Dlouhý Tom tady ještě není. Je právě doba, kdy sem zpravidla přicházívá policie, aby si trochu prohlédla mé hosty. Až policie odejde, dám znamení a v pěti minutách ho tu máte. Posaďte se zatím."
"Tady ne. Tom mi řekl, že zde máte jakýsi malý kutloch, kde je možno posedět, aniž by byl člověk obtěžován."
Muž vytáhl z kapsy dolar a podal ho barmanovi.
"Dík. Co chcete pít?"
"Víno."
"Blázníte? Dostanete láhev brandy, jak je zde zvykem. Nic jiného nemám."
O něco později seděl muž s ohnivým znamením ve tváři v malé místnosti. Byly tu jen dva stoly a asi tucet prázdných židlí.
Brzy se počaly trousit hosté, zřejmě staří známí.
Cizince si nevšímali a bavili se mezi sebou, jako by tu kromě nich nikdo jiný nebyl.
Z jejich mluvy zaznívaly námořnické výrazy. Náhle vstoupil do místnosti Dlouhý Tom a řekl místo pozdravu: "Víte, že v přístavu zakotvil Horrible?"
"Horrible? Ten starý korzár?"
"Teď patří válečnému námořnictvu. Znamenitá loď, pokud plula pod kapitánem Kajmanem." Dlouhý Tom přitom pohlédl na muže s "ohnipárou" v obličeji. Pozdravili se očima, avšak nedali najevo, že se znají.
"Škoda Kajmana," prohodil kdosi u stolu.
"Věčná škoda! Ten uměl ze svých lidí něco udělat."
"Měl prý znamenitého plachetního mistra, který vlastně velel lodi."
"Pověz, starý, je to pravda, že vrchním komandantem na Horriblu byla žena?"
"Slyšel jsem o tom."
"To byl asi pěkný pořádek na lodi," poznamenal jeden z mužů, jehož vlasy byly červené jako měď.
Dlouhý Tom udeřil do stolu, až sklenky povyskočily. "Kdyby každý z vás, jak tu sedíte, byl tak dobrý námořník jako ona!
Miss Admirál si v boji nezadala s žádným mužským."
"Aha! Už je to venku!" zasmál se jeden z lodníků. "Tom se konečně prozradil. Jen to přiznej, že jsi sloužil na Horriblu pod kapitánem Kajmanem a Miss Admirálem."
"Ano, plul jsem na Horriblu a prodělal s ním hodně dobrých i zlých časů. Byl bych dnes boháč, kdyby to nakonec tak špatně nedopadlo s námi i s Horriblem."
"Jak se vlastně stalo, že vás Angličané dostali? O Kajmanovi se přece vyprávělo, že je nepřemožitelný."
"Když k tomu došlo, kapitán Kajman byl na pevnině a proto ho také nechytili. Na Horriblu velela tehdy Miss Admirál."
"Neříkal jsem to?" zasmál se muž s rezavými vlasy. "Ženská a velí lodi! Kdyby byl býval na lodi pořádný kapitán, nemuselo k tomu dojít. To všechno zavinila ta ženská."
Dlouhý Tom ho změřil opovržlivým pohledem.
"Kdyby byl kapitán na lodi, dopadlo by to stejně. Kajman měl štěstí a s ním i ten kousavý neřád Jean Letrier, že byli na pevné zemi. Kdepak asi dnes běhají?"
"Člověče, chceme vědět, jak jste přišli o Horribla."
"Pašovali jsme tehdy černochy. Vyjelo se podle úmluvy z Ria. Loď byla nově natřena a místa v podpalubí dost. U Ascensia jsme se setkali s Colombou a převzali od ní několik set afrických negrů. Náklad nám ten Španěl nechtěl nechat na úvěr, jen za hotové."
"A měli jste peníze?"
"Miss Admirál vyprázdnila tedy lodní pokladnu do posledního centu. Zamířili jsme na Kubu a dostali se šťastně až k Bahamám. Tam si nás vzal na mušku anglický hlídkový člun, ke kterému se přidružila brzy fregata. Na únik nebylo ani pomyšlení. Horrible se přichystal k boji. Co vám budu povídat.
Angličani nás vzali mezi sebe a zřídili nás tak, že nám nezůstalo jediné dělo schopné k palbě."
"Co se stalo s posádkou, kterou pochytali?"
Dlouhý Tom mávl rukou.
"Angličani se s nimi nemazlili. Polovinu posádky pověsili hned na ráhnech bez výslechu. Druhou vzali s sebou, vyslýchali nás do omrzení a pak nás také pověsili. Totiž mě ne. Jen asi tři nebo čtyři z nás vyvázli. Jak - to nikomu nebudu povídat - byla by to ošklivá historka."
"A Miss Admirál?"
"Ta na ně vyzrála! Jakmile viděla, že je s námi konec, běžela rychle do své kajuty, hodila na sebe sukni, zavřela se na zámek a klíč hodila průvlakem do moře. Když ji objevili, naříkala, že je cestující z parníku, který piráti přepadli.
Angličtí gentlemani ji strašně litovali. Vzali ji na palubu a vysadili při nejbližší příležitosti na loď plující do Evropy."
"Slyšíte?" posmíval se zrzek. "Tohle dokáže jen ženská.
Když je zle, hodí na sebe sukni a zapře nos mezi očima. Místo aby jako kapitán zůstala poslední na palubě, zradila a opustila posádku. Kdyby jí šlo o krk, udělá to znova."
"Myslíte?" otázal se od vedlejšího stolu muž s ohněm v obličeji.
"Ano, myslím! A nemám rád, plete-li se mi někdo cizí do řeči. Držte zobák, nebo vás pohladím tak, že vám jazyk spadne do bot!" zvolal ryšavec. Přistoupil k cizinci a napřáhl pěst.
Ale dříve než rána dopadla, popadl ho neznámý obrovskou silou, pozvednul do výše a mrštil jím o zem.
Vzápětí vyskočil nejbližší námořník, aby pomstil svého druha. Stihl ho však týž osud. V příštím okamžiku ležel na podlaze vedle ryšavce.
Už se chtěl zvednou třetí, když se do věci vložil Dlouhý Tom.
"Stop," zvolal. "Netropte hlouposti! Ani deset vás nepřemůže důstojníka z Horriblu!"
"Z Horriblu?"
Otázku opakovali udiveně i další muži, kteří se právě zvedli a chtěli podniknout útok na cizince.
"Ovšem, že z dřívějšího Horriblu! Nebo snad myslíte, že se některý panák z vládní vojenské lodi odvážil mezi nás?"
"Je to pravda?"
Muž s ohněm v obličeji přikývl. "Dlouhý Tom mě dobře zná, poněvadž jsme spolu dost dlouho pluli světem."
"To je jiná řeč. Pak smíte mezi námi zůstat."
"Opravdu?" ušklíbl se cizinec ironicky. "To je pro mě veliká čest. Už se nezlobím a přisednu k vám."
"Už se nezlobíte? To se povedlo. Kdo pak vyvolal spor? Jako cizinec jste se neměl plést do našich řečí!"
"Snad máte pravdu, ale mám ve zvyku lidi trochu vyzkoušet, dřív než dám závdavek."
"Závdavek?" zvolal jeden.
"Ovšem. Měli byste chuť plavit se s Horriblem?"
"Ale jen tehdy, kdyby se s námi plavil kapitán Kajman."
"Víte tak bezpečně, že je nebožtík?"
"Snad nechcete říct, že žije?"
"Ano, je naživu stejně jako vy."
"A kde vězí?"
"To není vaše nýbrž má a jeho záležitost."
"Na Horriblu určitě není!"
"Dosud ne. Ale což kdyby zase dostal jeho palubu pod nohy?"
"To by byl od Kajmana husarský kousek!"
"A od vás?"
"Od nás? Jak to?"
"Poněvadž při tom můžete být! Doufám, že mužům, které Dlouhý Tom nazývá svými přáteli, mohu důvěřovat."
Nyní se ozval Dlouhý Tom: "Tento pán o vás ví všechno.
Pozval jsem ho proto, aby se s vámi dohodl. Víte, co je nového?"
"Mluv!"
"Že budu kormidelníkem na Horriblu."
"Kormidelníkem? Vážně?"
"Taky pro vás by tam byly dobré možnosti, chcete-li."
"Loď přece patří košilatým od mariny!"
Dlouhý Tom zašeptal: "My jim ji prostě vezmeme!"
"U čerta, to by byl kousek!"
Muž s "ohnipárou" sáhl do kapsy, vytáhl tobolku plnou bankovek a položil před každého sto dolarů.
"Berete?" ptal se.
"Ale co za to?"
"Nic! Dávám to každému jen tak! na památku! Ale pozítří může mít každý z vás stokrát tolik!"
"Jak to?"
"Podnikli byste malou vyjížďku do přístavu?"
"Proč ne?"
"Navštívit Horribla. Upozorňuji, že při tom budou padat rány, které my nebudeme dostávat, nýbrž dávat."
"Tím lépe."
"Kdo se na loď dostane, zůstane tam!"
"Ale kdo nám bude velet?"
"Kapitán Kajman!"
"Opravdu žije?"
"Žije, bude-li spokojen s vámi, budete vy spokojeni s ním."
Muži dychtivě naslouchali.
"Především si všichni koupíte slušnější oblečení. Večer odtud nevyjdete ani na krok a budete čekat. Až pro vás pošlu, přijdete s Dlouhým Tomem k bytu paní de Voulettre."
"To je nějaká vznešená dáma?"
"Velitel Horriblu u ní bude na večeři."
"Aha!"
"Vy se jako budete chtít dát najmout na loď a paní de Voulettre vás k tomu pánovi doporučí."
"Neblázníte pane?"
"Myslím, že ne!"
Muži na něho pohlíželi zpola uctivě, zpola nedůvěřivě.
"Znáte ji tak dobře?"
"Snad. Předpokládám, že budete přijati na Horribla k doplnění mužstva. Půjdete co nejdřív na palubu. Postarám se o to, aby důstojníci i subalterní odešli do města, načež přijde kapitán Kajman a převezme velení."
Muži byli smělým plánem tak zaujati, že nikdo ani nepromluvil.
"A teď ještě něco. Dlouhý Tom je kormidelníkem a od této chvíle jste povinni ho poslouchat. Kdo by se pokusil zradit, zaplatí životem."
"Buďte bez obav, pane. Víme, do čeho se pouštíme."
"Dobrá! Zde máte ještě maličkost, ale neopijte se! Good bye!"