Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola devátá - Paní de Voulettre

Večer zářily salóny madame de Voulettre skvělým osvětlením.
Paní domu pořádala velké soirée. V jednom salónu tančili při piánu, v druhém seděli starší pánové, bavíce se hovorem nebo malou partií pokeru, při níž dolary po stech putovaly od jednoho hráče k druhému.
Kterýkoli z návštěvníků musel uznat, že hostitelka mezi všemi přítomnými dámami vévodí. Byly zde sice missis i ladies mladší a snad i krásnější, ale žádná z nich neměla tolik zralého půvabu, elánu a přitažlivosti, žádná se neuměla tak pohybovat jako ona. Proto se také kdekdo snažil otáčet kolem sličné paní de Voulettre a bavit se s ní.
Teď právě nenuceně odpočívala na sametové pohovce v koutě velkého salónu a ovívala se vějířkem, posázeným perlami. Její oči zálibně spočívaly na poručíku Jennerovi, veliteli Horriblu, kterého jí právě před chvílí představil kapitán obrněné lodi.
"Přicházíte od mysu Hornova, pane poručíku?" vyptávala se.
"Ne přímo, mylady. Křižoval jsem delší dobu ve zdejších vodách."
"To muselo být pro vás zdlouhavé, že? Opravdu býváte tak zřídka v San Francisku, že jste mne nikdy předtím nemohl navštívit?"
"Služba u vojenského námořnictva je přísná, nemůžeme si nikdy vybírat," usmál se Jenner.
"Víte, poručíku, že přes tu přísnost miluji velice americké námořnictvo?"
"Rád slyším, mylady. Avšak námořnické povolání je tak tvrdé a náročné, že skoro nevěřím, že by se o ně dáma mohla opravdově zajímat!"
"Mýlíte se!" přerušila ho živě. "Ne každá žena se leká tvrdosti a nebezpečí, tak jako ne každý muž je Herkulem.
Narodila jsem se na ostrovech, obklopených ze všech stran oceánem. Už jako děvče jsem se ráda plavila a moře se mi stalo láskou. Mnohé námořnické vědomosti jsem si při tom osvojila. I mořeplavectví trochu rozumím. Kdybyste se chtěl podívat do mé pracovny, přesvědčila bych vás o tom."
"Neosměluji se ovšem, obtěžovat vás takovou žádostí," řekl poručík dvorně.
"Neostýchejte se, můj milý. Starší žena, jako jsem já, se neohlíží tolik na pravidla etiky. Doufám, že mi moji hosté nebudou zazlívat, vzdálím-li se na okamžik. Podejte mi rámě, poručíku!"
Prošla s ním několika pokoji, než vstoupili do komnaty, která věru nezasluhovala názvu pracovna. Byl to dámský budoár, vyzdobený přepychem až rafinovaným.
Přistoupila k samotnému sekretáři, otevřela zásuvku a vyňala sbírku námořních map, které rozložila před poručíkem.
Byly to vesměs perfektní originály, kreslené odborníky na základě nejpřesnějších měření.
Jenner nemohl zatajit údiv. Doznal upřímně: "Mohu vás ujistit, madame, že lepší mapy ve své kajutě nemám."
"Možná. Nekupuji nikdy špatné ani průměrné věci."
"Jistě však víte, že tyto mapy lze prakticky užívat jen po důkladném studiu."
"Myslíte, že jsem nemohla takové studium absolvovat? Že by bylo pro mne těžké?"
"Nenašel jsem dosud ženu, která by můj názor vyvrátila."
"Pane poručíku, urazil jste mou samolibost. Prosím vás, vyzkoušejte mne trochu!"
Její veselý a vyzývavý pohled spočinul na něm s výrazem, v němž by bedlivější pozorovatel postřehl směs výsměchu a pohrdání.
"Zkoušet vás?" opáčil mladý muž s úsměvem. "Kde bych k tomu nabral odvahu zde, ve vašem budoáru? Na své lodi bych to snad spíše dovedl."
"Ach, vaše loď! Znám ji. Je to jedno z nejkrásnějších plavidel, jaké jsem kdy poznala, ač bych je měla vlastně nenávidět."
"Nenávidět? Proč?"
"Poněvadž jsem na té lodi prožila, provzdychala a proplakala deset nejhroznějších dnů svého života."
"Vy jste byla na Horriblu?" zvolal Jenner udiveně.
"Ano, a za jakých okolností! Neslyšel jste o dámě, kterou Angličané našli na Horriblu, když loď vyrvali pirátům?"
"Slyšel, ovšem!
Ta žena cestovala na parníku, který pirát Kajman potopil.
"Tou pasažérkou jsem byla já."
"Vy? Je to možné?"
Poručík Jenner pocítil svrchovaný úžas.
"Směla bych navštívit Horribla a vkročit na místo, kde jsem tolik vytrpěla?"
"Ale ovšem mylady," zvolal trochu zmaten představou, že tuto krásnou ženu bude moci uvítat ve svém království.
"A kdy?"
"Kdy si budete přát. Nemusím vás ujišťovat, že mi vaše návštěva bude ctí a potěšením."
"Dobře. Tedy zítra dopoledne!"
"Souhlasím, madame! Vaše přítomnost ozáří místo, které je teď mým domovem."
"A když budu na vaší lodi, podrobím se vaší zkoušce," řekla rozmarně. "Ale prosím, nechci vám ani mužstvu způsobit starosti nebo nějaké nepříjemnosti. Nejsem ani admirál, ani komodore a nemám práva na slavnostní uvítání."
"Starostí mám s mužstvem sám dost. Zítra ráno mi odchází několik mužů na dovolenou, jiní opouštějí službu a musím posádku lodi doplnit."
"Směla bych vám při tom být nápomocna?"
"Jak byste mohla?"
"Ó, prosím, náhodou opravdu mohu! Znám několik dobrých lidí, kteří byli kdysi v mých službách a rádi by se zas dostali na slušnou loď. Jsou to vesměs výborní a zkušení námořníci a mohla bych je s klidným svědomím doporučit. Kdyby jim má přímluva u vás opatřila službu, byla bych velice šťastna."
"Vaše doporučení mně vskutku přichází vhod. Ale smím o nich vědět něco bližšího?"
"Ovšem! Ale - počkejte! Někteří bydlí nedaleko! Pošlu pro ně a můžete si s nimi promluvit."
"Vaše laskavost, madame, skutečně nezná mezí. Vidím již teď, že nebudu moci žádného z vašich chráněnců odmítnout."
"Děkuji vám! Dovolte, abych vydala příslušné pokyny."
Po těch slovech se vrátili zpátky do společnosti.
Poručík Jenner byl okouzlen roztomilostí paní de Voulettre.
Prostý, ve společnosti skromný a ve styku s ženami naprosto nezkušený muž prožíval celý večer v přízni vznešené dámy a cítil se šťasten. Nemohl ovšem tušit pravý cíl, jaký hostitelka sleduje. Když mu oznámila, že svolaní lidé čekají venku, vyšel po jejím boku do předsíně. Stál zde Dlouhý Tom se svými druhy, pro něž paní de Voulettre poslala do krčmy.
Poručík položil Tomovi a ostatním několik otázek, na něž se mu dostalo uspokojivých odpovědí. Slíbil jim, že budou přijati, a přikázal, aby se hned ráno přihlásili na Horriblu k službě.
Okouzlující úsměv a významný stisk ruky paní de Voulettre mu byl za to odměnou.
"Nuže, kamaráde," zeptal se ho kapitán, když spolu odcházeli v noci do přístavu, "jak se vám líbí hostitelka?"
"Znamenitě. Je to dokonalá dáma. Víte, kapitáne, že chce zítra navštívit mou loď?"
"Hm, blahopřeji, poručíku! Uvítání bude slavnostní?"
"Zdvořilé, víc ne!"
"Smím se k tomu pozvat?"
"Potěšíte mne velice svou přítomností!"
"Ale ne," zasmál se srdečně starší důstojník. "Jsem příliš šetrný k svým mladým kolegům, abych je svou přítomností vyrušoval. Přijdu-li, pak jen pod jednou podmínkou."
"A ta je?"
"Že ji pak přivedete na chvilku i ke mně!"
"Milerád, bude-li k tomu ochotna."
"Platí tedy?"
"Platí."
Oba námořní důstojníci vstoupili do člunů, jež je zde očekávaly, aby je dopravili k jejich lodím.
Druhého dne zrána panoval na Horriblu čilejší život než obyčejně. Mužstvo se dovědělo, že loď navštíví vznešená lady a proto se staralo, aby čistota a pořádek byly dnes vzorné.
Velitel mohl být spokojen.
O sedmé hodině nastoupila na palubu skupina nových námořníků, aby se představila. Poručík s nimi promluvil, zapsal jejich jména do lodního seznamu, vzal muže pod přísahu a vykázal jim jejich místa v kajutách. Pak se o ně více nestaral, poněvadž přímý dohled nad mužstvem příslušel kormidelníkovi.
Zanedlouho přirazil člun s paní de Voulettre.
"Krásná loď," pochvalovala si, když po prohlídce vstoupila s poručíkem Jennerem do kabiny, kde je očekávala vybraná hostina.
"Musím uznat, pane, že pod vaším velením se změnil Horrible k nepoznání. Nové plachty, nové lanoví. Jistě tím loď získala na rychlosti."
"Nevím, kolik uzlů Horrible dříve urazil, ale že na rychlosti získal, je jisté, i když si tím nechci přikládat zásluh," odpovídal s úsměvem poručík.
"Jste skromný. Ale já vás, námořníky, znám! Určitě si v duchu myslíte, že co do rychlosti se žádná jiná loď vašemu Horriblu nevyrovná," žertovala paní de Voulettre.
"Kromě jediné!"
"Skutečně jste tak pravdomluvný? Která to je?"
"Vlaštovka, poručík Parker."
"Vlaštovka? Myslím, že jsem to jméno již slyšela. Kde je nyní?"
"Setkal jsem se s ní na cestě do Friska a pokud vím, přijede zanedlouho do Zlaté zátoky."
"Jsem na ni věru zvědava. Ráda bych ji poznala."
"Potěšíte se madame. Je to dokonalé plavidlo. Ale nyní mne uctíte tím, že ochutnáte výtvory našeho lodního kuchaře, jehož umění ovšem není zvyklé na přísnou kritiku dam."
"Mileráda! Ale za to mi na oplátku musíte i vy něco slíbit."
"Jsem vám plně k službám."
"Slíbíte mi tedy, že mne dnes večer poctíte svou návštěvou a že přivedete i všechny své poddůstojníky?"
"Pokud to dovolí služba, učiním tak s radostí."
"Děkuji. Chci uspořádat přátelský večírek. Přičiním se, abychom byli všichni hodně veselí."
"A teď zas já mám prosbu," řekl Jenner. "Slíbil jsem kapitánu pancéřované fregaty, že vás po návštěvě Horriblu doprovodím na palubu jeho lodi. Smím vás pozvat jeho jménem?"
"Pod jednou podmínkou; když mne doprovodíte nejen na jeho loď, ale pak také domů!"
"Té podmínce se ovšem podvolím velice rád."
Důvěřivý mladý muž, okouzlen půvabem vznešené lady, se cítil na vrcholu štěstí. Neměl ani nejmenšího tušení, proč mu paní de Voulettre tak vřele doporučila cizí námořníky, které tak ochotně přijal na svou loď. Jeho staré mužstvo nemohlo vědět a nevědělo, jací to jsou lidé, ti noví členové posádky.
A dokonce ani oni, kteří se dnes na loď tak neočekávaně dostali, doporučeni paní de Voulettre, netušili ani ve snu, kdo jim přízeň této vznešené lady získal a proč se jich právě ona tak horlivě ujala. Všichni by se byli velice podivili, kdyby zvěděli, že krásná žena z nejvyšších společenských kruhů San Franciska umí být za jistých okolností i mužem, někdy dokonce i mužem s ohněm na tváři.