Menu
Světlá Karolína (*24.02.1830 - †07.09.1899)
Kříž u potoka (4)
- ukázka ze závěru knihy
Kaplan, jenž se poněkud znal v ranhojičství, přikvapil a prohledal raněného, ale dal najevo posuňkem, že je tu vše marné. Žádal okolostojící, aby umírajícího neznepokojovali pláčem a nářkem, i musili všichni s ním opustit sednici, jen Evička směla zůstat, ona jediná neplakala... Opírajíc se o starý uprostřed sednice sloup stála naproti úmrtnímu loži jako z mramoru vytesaná, ani jednou to tváří její netrhlo, ani jednou se nezachvěly údy její, jen jizva na čele jejím se do temna zarděla, jako by chtěla znova puknout a všechna krev z ní se vyhrnout do jediné krůpěje –
Kněz zpolehounka dvéře za sebou zavřel, rozhostilo se ticho v Potockých starobylé sednici; do oken se modral les, vnikala vůně Eviččiny zahrádky, vzdálené šplouchání vlnek potoka okolo kříže pospíchajícího, zpěv ptactva lesního, slétajícího se u vody při západu slunce, jakožto poslední paprsek, prodíraje se houštinou stromů, utkvěl na bledém čele Ambrožově...
Jako by ho bylo dotknutí to probudilo, otevřel oči s úžasem se rozhlížeje; tu klesl pohled jeho na bledou, nepohnutou ženu, s tou rudou na čele jizvou, objímající, aby nepadla, sloup za sebou, jako tehdáž za onoho večera, kdy naposledy ji spatřil, kříž u potoka.
Trhnuv sebou, oči od ní odvrátil, ale na nadlouho; přemohl v sobě opět Potockých řevnivou krev, nad níž byl po tuhém mnohodenním boji zvítězil, odhodlav se, že poskytne bratrovi šťastnému, manželkou teď vroucně milovanému, pomoci žádané...
Znovu upjal na ni oči...spočívala v nich truchlivá výčitka, hluboká, uražená, nepřemožená láska...
"Podařilo se ti tedy přec sejmouti kletbu ze střechy naší?" pravil jí namáhavě, svoje síly sbíraje, "láska ženy se osvědčila mocnější a silnější býti nenávisti ženy – pokořivši se neslýchaným způsobem před milostnicí mužovou Potockých vykoupilas..."
I odpověděl mu hlas z prsou nevýslovnou bolestí rozervaných jako z hrobu se ozývající:
"Nevykoupila jsem Potockých, pokořivši se před milostnicí mužovou, ale tenkráte jsem je vykoupila, když jsem se u kříže od tebe odtrhla..."
Ambrož jedním rázem se vzchopil, jako by mu byla těmito slovy sílu i život vrátila, vztáhl po Evičce vášnivě ruce, aby mu opakovala, co do duše, zoufalostí zpustošené, mu znělo jako hudba rajská – byla tedy přec tou hrdinkou, jíž by se byl tak rád klaněl, jíž tak krutě zneuznával...ale síly byly u konce. Mdle klesl nazpět, aniž by se byl dotknul její ruky, a úsměv plný tiché, neskonalé blaženosti rozhostil se mu v tváři...
Byl mrtev...
Zdroj: morfium, 06.12.2004
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Karolína Světlá - Kříž u potoka (4)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
jaromír jágr lež jak bude po smrti diftong ivana Gertruda stalin kabaret Bronte superhrdina plukovník chabert Volta Boj o ostrov kde se děj odehrává mrštíkové básničky pro děti Než+jsem+te+poznala tabulka uloupená kadeř Gott jerome klapka sociologie postila Charakteristiky lustig jací jsme werthera kopyto KRISEOV plihal
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 564 676
Odezva: 0.02 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí