Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• lyricky orientovaná sbírka významného českého básníka první poloviny dvacátého století vyznačující se groteskností při interpretaci drobných poetických příběhů
• sbírka obsahuje drobné lyrické básně, fragment lyrickoepické básně s názvem Továrna a skladbu Zlom, jež dala celému souboru název
• v lyrických textech zachycuje Konstantin Biebl atmosféru a náladu každodenního života a věří ve svět, ve kterém základní lidské hodnoty budou tvořit láska a humanismus
• v Továrně, jež tvoří prostřední část souboru, vystupují do popředí sociální motivy autorovy poezie
• básník tu rozehrává poněkud šablonovitý a naivní dějový příběh o nemajetné dívce, jež se provdá za starého a nemocného majitele fabriky, což ji však očekávané štěstí nepřinese
• v závěrečné skladbě o dvanácti zpěvech se Biebl dokonce dotýká možností revolučních zápasů: soustředí se na postavu mladého muže, který v sobě hledá odvahu k boji, jímž by se nastolil nový společenský řád

Nesedlej, básníku, okřídleného oře,
nelze nám s tebou do oblak,
k zemi nás víže láska, hněv, hoře,
zůstaňme na zemi!

Bez věrných křídel věrného koně,
cíl tvůj je daleký, cíl tvůj je těžký.
Snad jako poutník, rukou si k obzoru cloně,
spatříš svou cestu -

a dojdeš pěšky.

Dejte mi, matko, svoje požehnání,
milenko, sestro, dosti již slz!
Žehnejte raději mojí zbrani,
ať se vám vrátím.

Přátelé moji, víc a víc mne opouštíte
v loučení poslední hodině,
zda všichni, všichni víte,
že čekám ještě:

na vaše ruce jedině!

Přijde čas, ten čas je tu,
zde je můj kord! Kord o kord zní.
Sluneční paprsku, kéž bych tě vbod
do největší tmy.

Přijde čas, ten čas je tu,
skončeny všechny trampoty?
Zabil jsem, bože? Dobře jsem zabil?
Dej sílu:

sílu jistoty!

STÍNOHRY

Večer

Po břehu dvě vrby ve stínu
tiše jdou v závoji ze mlýna,
v hlubině jezera, v oblacích leknínů
rybář své sítě rozpíná.

Rozpíná rybář sítě z lodice,
z kovových hlubin stoupá zář,
v stříbrném čeřenu měsíce
vylovil vlastní tvář.

Kraslice

Stařenko z moravské vesnice,
v komnatách pohádek
za smutných zimních večerů
malujete kraslice,
jako staré sarkofágy
zesnulých faraónů.

V kamenné nádobě zvoní voda.
A v šeru
stříbrné vlny Nilu.

Nevyjde nad nimi žluté slunce
hasnoucí v závějích
žhavého sněhu.

Až před kamenným trůnem krále Ramsesa
má píseň tiše doznívá.

Pyramidy jako válečné stany
v modré noci bdí
nad slávou Egypta.

Chanson

Ve svitu měsíce tančící pár
do šera kulis krouží,
tragický harlekýn už je stár,
stále se souží.

Křídové rukávy do výše zlomené,
v přítmí řas oči tesknící
chytají sukýnky v předu zkrácené,
jak bývá v šestém měsíci.

V kalichu lilie dítě spí,
ve vánku hudby kolébá se.
Kytara pláče, rolničky zní.
Kolombína usmívá se.

Namalovaný z křídy harlekýn
ztratil svůj pláč i smrtelnou masku,
tichounce - aby to slyšel jen jejich syn -
vyznává jí svou lásku.