Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Návsí v Honicích; celá hloubka jeviště. V pozadí do podkovy selské statky a chalupy; střechy doškové, štíty dřevěné do návsí. V čele chalup po dvou oknech, před nimi zahrádky. V pozadí nalevo domek pěkně obílený s červenou taškovou střechou a věncem, odznakem hospody. V pozadí louže, u ní několik topolů. Na louži plavou husy a kachny. V pozadí napravo o samotě kaplička s dveřmi a dvěma schody do hlediště a s vížkou, v níž jest zvonek. Kolem ní čtyři lípy. V nejkrajnějším popředí nalevo obecní kovárna s přístřeškem ke kování koní. V popředí napravo chalupa ševce Habršperka; na chalupě tabulka s nápisem:

Země: Čechy.
Kraj: Písek.
Okres: Mirovice.
Obec: Honice.

Pod touto tabulkou jiná s nápisem švabachem: Zde se každé žebrání a fedrování zapovídá. Pod touto tabulkou dvě ruce; jedna s nápisem: Cesta do Písku. Druhá s nápisem: Cesta do Radotic.

Výstup první
Chýlí se za letního dne k večeru. - V pozadí hrají špačka děti oděné v šat plátěný - jsou bosy. Napravo u Habršperkovy chalupy hrají tři kluci o fizole do jamky. Před jednou chalupou v pozadé sedí KOŽENÝ na babce a naklepává kladívkem kosu. V kovárně občas buší kladiva o kovadlinu a rohatinu. Rozvojem aktu vyjde KOVÁŘ z kovárny a kouří z krátké dýmky; rozhlédne se vždy vůkol a vrátí se zas do kovárny. V pozadí návsí stojí vůz krytý plachtou. Vedle vozu MARKÝTKA a TOBIÁŠ NEDOCHODIL. Oba prodávají dřevěné nádobí, mísy, různé truhlice, slaňky, krouhadla na zelí, měchačky, ošatky, opálky, dětské hračky, píšťaly, hlavně ale dřevěnky. DUBSKÁ, ŠUMBALKA a jiné sousedky kupují. Houf dětí očumuje kolem. Matky jim kupují píšťalky a hračky - kluci pískají a skotačí v pozadí, pobíhajíce v nových dřevěnkách. - V popředí HABRŠPERK, vyjde ze své chalupy a stírá si pot z čela. Proti němu přichází z jiné strany BLÁHA. Oba kouří z krátkých dýmek.

BLÁHA
Dej pámbu dobrej večer, Josefe!
HABRŠPERK
Dejž to pámbu, Valentýnku!
BLÁHA
No, co děláš, kamaráde?
HABRŠPERK
Ale prosím tě - (stírá si pot z čela) den před poutí - to víš, bude muzika, a to má švec vždycky napilno. Vyšel jsem se drobet ochladit. (Ohlédne se a spatří Markýtčin vůz.) I koukej, Valentýnku, přijeli od Domažlic buláci s dřevěným nádobím.
BLÁHA (vesele)
Ale vždyť je to hezká Markýtka, co tu byla loni o pouti. (Volá.) I to jsou k nám hosti, panno Markýtko!
MARKÝTKA (jde do popředí a pozdravuje Bláhu i Habršperka, mluví domažlickým nářečím.)
Šťastnej dobrej večer, sousedi!
HABRŠPERK, BLÁHA
I dejž to pámbu, panno Markýtko!
HABRŠPERK (žertovně)
I čechmanta, panno Markýtko, vy jste letos ještě hezčí, než jste byla loni. Tváře máze jako maliny. (Chce ji obejmout.)
MARKÝTKA (odstrčí jej rázně loktem)
Hýč! Ty maleny pro vás nerostly! (Odskočí.)
BLÁHA (přiskočí k ní z druhé strany a chce ji obejmout)
Ale pro mě, viďte, panno Markýtko!
MARKÝTKA (odstrčí Bláhu)
Ale dite! Pro vás, strejko, teky ne. (Podepře si ruce o boky a stojí mezi nimi.) I koukejme na to, jak jsou v týhle vsi mužský mlsní.
BLÁHA
Inu, prosím vás, nedivte se nám - tuhle můj kamarád je vdovec a já starý mládenec. (Opravdově.) No, ale já myslím, panno Markýtko, že se na nás nehněváte.
HABRŠPERK
To já taky doufám.
MARKÝTKA (bodře a srdečně, podávajíc jim ruce)
No, to bych bula pěkný divče, abych se hned pro každý špás hněvala. Já mám veselost ráda, ale proto nejsem žádná špatná holka!
BLÁHA
A jářku, panno Markýtko, kdepak budete přes noc?
MARKÝTKA
Bratr bude spát s naší kobylou v maštali v hospodě a já budu spát hyndle u kapličky v našem voze pod plachtou ... (Ohlédne se k vozu.) Ale propánakrále, já se tu dám do řeči, a bratr má u vozu plno lidů. Nehněvejte se, musím mu pomoct. (Odběhne k vozu.)
BLÁHA
Je to holka, co?
HABRŠPERK
Jak angrešt. - No, ale jářku, poslouchej, Valentýnku, jestlipak ti přeci dají sedláci to ponocenství?
BLÁHA
Inu víš, já si tuhle napsal žádost k výboru. (Ukazuje papír, kerý měl v kapse.) A poněvadž se o to nikdo víc neuchází než já, tak myslím, že mi to dají. Ale víš, držím to v tajnosti, aby mi to nikdo nezkazil. Mně by bylo těch sto třicet zlatých ročně dobrých. Náš starosta Dubský, ten mi dá jistě hlas - s tím jsem mluvil, a Dubská mi to taky slíbila. Ona mi přeje, protože jsem byl vojákem jako její nebožtík syn Josef. - Člověk tak u nich podělkuje ...
HABRŠPERK
Že je ti Dubská dobrá, to je, brachu, něco - to víš, ta vládne obcí jako ňáký monarcha. V obecním výboru má první slovo. (Starostlivě.) Ale jak to bude s Buškem?
BLÁHA
No víš, Bušek mě rád nemá. Ale Václav Dubských si vezme Verunku Buškojc - a to jistě Dubský přemluví Buška, aby mi dal taky hlas -
HABRŠPERK
No, nevím, nevím, ten tě má rád jako hřebík v oku. Když jsi tenkrát vypravoval v kovárně o těch šífech v Triestu na moři, co je ženou parou -
BLÁHA
Já vím. Tenkrát mi Bušek řekl, že prý balamutím sedláky. To prej by, když se vařejí v hrnci brambory, mohli taky tou parou šífy hnát. - Prál.
HABRŠPERK
A tys mu na to přede všema řekl, že je nevzdělanej člověk a od tý doby má na tebe zakřesáno.
BLÁHA
A jak! Ale poslyš! Onehdy jsem šel se Šumbalem do Písku na jarmark. Cestou jsem mu řekl, že si o to ponocenství zadám, a on mi slíbil, že mi dá hlas.
HABRŠPERK
Nu, to je tuze dobře.
BLÁHA
Večer jsme byli v hospodě Na štychu. Nu a víš, jaký je Šumbal karbaník.
HABRŠPERK
Košili by z těla prohrál v největším mrazu.
BLÁHA
Nutil mne do hry - já nehraju - to víš, ale já mu to nechtěl odříct ... Ale mrzelo mě to - seděli tam taky šenkýř Marek a krejčí Fiala. Já vyhrál pět zlatejch. Ale vtom přišli sedláci z Malčic, dali se s ním do ferbla a on prohrál sto dvacet zlatejch, který stržil za krávu. Cestou domu řekl mi, že to muší před ženou zapřít. "Inu," prál, "řeknu ženě, že se Buškovi nedostávalo na ten pár koní, co koupil, a že jsem mu těch sto dvacet zlatejch půjčil. Ale Bušková že o tom nesmí vědět."
HABRŠPERK
Já rozumím. Ale jestli se to Šumbalka dozví, pomoz mu pámbu. Ta mu stáhne kůži přes hlavu. To víš, ta je na něj kat! No a což ostatní vejboři - Šmejkal a Kožený?
BLÁHA
Ti se budou řídit podle Dubskýho a Buška. Vždyť přeci víš, že jsou to nevzdělanci.
HABRŠPERK
Ale prosím tě - nevzdělanci jsou všichni naši sedláci dohromady! Plátěná vrchnost! Jaktěživ žádnej nepřišel dál než do Strakonic na jarmark koupit kobylu.
BLÁHA
To je má řeč! Jediný vzdělaný lidi v naší vsi jsme my dva - ty a já - protože -
OBA NAJEDNOU
Protože jsme byli ve světě.
OBA NAJEDNOU
To je to.
HABRŠPERK
Příkladně já jsem se vyučil svýmu řemeslu v Písku: byl jsem na přeučenou ve Vídni a potom jsem se pustil do Grácu a do Triestu, poněvadž jsem byl vždycky žádostiv moře a šífy: víš, ty, co je ženou parou ...
BLÁHA (hodí nedbale rukou)
Já vím.
HABRŠPERK
Potom jsem dělal v Inšpruku, to je tam dole v Tyrolích, víš tam, co je vůkol samá skála.
BLÁHA (hodí nedbale rukou)
Já vím - já tam ležel s regementem.
HABRŠPERK
A potom jsem dělal dvě leta v Praze. Jó, holečku, to je ňákýho světa.
BLÁHA
Ale proto jsi taky vzdělanej člověk. - No a mě odvedli k píseckýmu regementu. Potom jsem byl v Pestu, ve Vídni, v Inšpruku a roku padesátého devátého, když náš císař pán šel na sardýnskýho krále, byl jsem v Netalii třikrát v ohni. - To je, holečku, taky kus světa.
HABRŠPERK
A proto jsi taky vzdělanej člověk.
BLÁHA
Jakpak ne - jako ty. A když tak my dva začneme řeč o světě s panem farářem z Radotic, - to sedláci koukají.
HABRŠPERK
No, víš, on taky kouká někdy sám pan farář - a je to přeci člověk učenej.
BLÁHA (pohrdavě)
Učenej - učenej. Ale co je mu to platný? Mezi učeným a vzdělaným člověkem máš - rozumíš - tenhle rozdíl: učenej člověk to má všecko z kněh a z mapy, ale my tam všude byli a všecko jsme to viděli.
HABRŠPERK
Ale to je to! (Ohlédne se napravo.) Koukej, tamhle jde Václav s Verunkou. - Poslouchej, dej mi nacpat, došel mi tabák.
BLÁHA (dá mu měchuřinu)
HABRŠPERK (si nacpává)
OBA (odstoupí, posadí se na lávku před Habršperkovu chalupu, kouří a povídají si.)