Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (2014, nakladatelství Academia; ISBN: 978-80-200-2352-0)
• přeložil Aloys Skoumal
• klasická anglická satira z poloviny osmnáctého století osvědčuje inteligentní, bláznivý i absurdní humor, silný společensko-kritický tón, velkou autorskou erudici i na svou dobu velmi moderní literární postupy
• Tristram Shandy, příslušník anglické vyšší střední třídy poloviny osmnáctého století, slibuje čtenářům vypovědět vše o svém životě a postojích; jenže díky své hnidopišské důkladnosti se jeho autobiografie mění v chaotický sled odboček, asociací a komentářů, jež avizovaný vypravěčův příběh neustále odsouvají do pozadí; v těchto nekonečných intermezzech si autor ad absurdum pohrává se čtenářským očekáváním a současně předkládá řadu vedlejších příběhů, ve kterých karikuje způsoby a názory anglické společnosti své doby i mnohé dobové problémy vědy i pseudovědy
• originální kompozice, záměrná diskontinuita vyprávění i postava nedůvěryhodného vypravěče představují ve své době nezvyklé literární postupy a s velkým předstihem předznamenávající moderní literaturu

KNIHA DRUHÁ

Kapitola I

Schválně načínám novou knihu, abych jak náleží důkladně objasnil, čím to, že strýček Toby při svých výkladech a vysvětlivkách o obléhání Namuru, kde tu ránu utržil, tolikrát se octl v úzkých.
Jestli si čtenář přečetl dějiny válek za krále Viléma, musím mu připomenout, - pakliže si je nepřečetl, musím mu to povědět, - že při tom obléhání nad jiné památný byl útok Angličanů a Holanďanů na hrot předsunuté protiškarpy u brány sv. Mikuláše, tarasící velkou vodní nádrž; na Angličany tam nemilosrdně pálili z kontrgardy i z polobašty sv. Rocha. Tak zkrátka skončila ta urputná půtka; Holanďané se uchytili v kontrgardě, - Angličané se pak zmocnili kryté cesty před svatomikulášskou branou, třebaže jim francouzští důstojníci na kolbišti chrabře čelili tasenou šavlí.
Protože to byl hlavní útok, který strýček Toby u Namuru viděl na vlastní oči, - obléhatele totiž rozštěpoval soutok Maasy a Sambry, takže ze svých operací toho mnoho neviděli, - rozpovídal se o něm zpravidla obšírněji a důkladněji; a že se tolikrát octl v úzkých, bylo jen tím, že se mu za nic nedařilo názorně podat a do všech odstínů zachytit rozdíl mezi škarpou a protiškarpou, - kolištěm a krytou cestou, - půlměsícem a ravelinem, - tak aby jeho posluchači pochopili, o čem je řeč.
I učení spisovatelé si ty termíny rádi pletou; - ký div, že strýček Toby samým horlivým vysvětlováním a uváděním na pravou míru často své hosty a leckdy i sebe nadobro popletl.
Po pravdě řečeno, když ti, které mu otec přivedl na besedu, nebyli zrovna ostrovtipní a on sám neměl ten den chuť všechno vysvětlovat, ať dělal, co dělal, nejasností se při výkladu nevyvaroval.
Vylíčení této půtky znesnadňovalo strýčkovi Tobymu ještě to, - že při útoku na protiškarpu před branou sv. Mikuláše, protiškarpu sahající od břehu Maasy až po velkou nádrž - v tom terénu se totiž křížem krážem táhly hojné náspy, stoky, stružky a náhony, - kolikrát se mezi nimi tak zamotal, že tam zůstal trčet a odnikud vpředu ani vzadu mu nekynula záchrana; a tak mu nezbývalo než útok vzdát.
Tyto trapné nezdary strýčka nad pomyšlení zlobily; a protože mu otec ze samé vlídnosti neustále vodil nové známé a nové všetečky, - nevěděl kudy kam.
Strýček Toby se jistě uměl ovládat, - a jak na sobě nedával nic znát, v tom se mu myslím málokdo vyrovnal; - a přece jenom, když při ústupu z ravelinu vrazí rovnou do půlměsíce, nebo při vylézaní z kryté cesty sjede po protiškarpě, nebo při přechodu náspu sklouzne do příkopu, že nad tím bude asi zuřit, to si lze domyslit: - A taky že zuřil - a ty ustavičné drobné mrzutosti, pro toho, kdo nečetl Hippokrata, napohled bezvýznamné a nicotné, o nichž však každý, kdo četl Hippokrata nebo třeba dr. Jakuba Mackenzieho a dobře uvážil, jak účinkují vášně a du­ševní vzruchy na vstřebávání - (Když potravy, proč ne také rány?), milerád uzná, že se už tím strýčkovi Tobymu rána rozdírala a jitřila.
- Hloubat nad tím strýček Toby neuměl; - stačilo mu, že to zakouší, snášel to bolení a trápení celé tři měsíce, a tu si umínil, že se toho tak nebo onak zbaví.
Jednou ráno ležel v posteli naznak, palčivost i povaha rány ve slabinách mu léhat jinak nedovolovala, a tu ho napadlo, že kdyby tak sehnal a dal si podlepit nějakou velkou pevnostní mapu Namuru, města i citadely spolu s okolím, snad by se mu tím ulevilo. - Že toužil mít s městem a citadelou zároveň okolí, na to zvlášť upozorňuji, - bylo to proto, že strýček Toby utržil ránu na jednom hliněném převalu nějakých třicet sáhů od uhýbajícího úhlu příkopu přímo naproti vyčnívajícímu úhlu polobašty sv. Rocha; a tak si troufal zapíchnout špendlík zrovna na tom místě v terénu, kde stál, když ho kámen udeřil.
Stalo se, jak si přál, a tak se strýček Toby nejenom zbavil haldy nezáživných výkladů, ale nakonec, jak se ještě dočtete, přišel šťastně k svému KONÍČKU.

Kapitola II

Když už strojíte tak drahé hody, je náramná hloupost, uspořádat je tak špatně, že vám je páni kritikové a labužníci pohaní: A nejspíš vám je pohaní tehdy, když je na hody nepozvete, nebo - a to je zrovna tak urážlivé - když se okázale věnujete ostatním hostům, jako by tam u tabule vůbec žádný kritik (z povolání) nebyl.
- Obou těch věcí se střežím; předně jim schválně nechávám půl tuctu míst; - a dále bez rozdílu všech si jich uctivě hledím: - Ruce vám líbám, pánové, žádná jiná společnost, to prohlašuji, mě ani zpola tak netěší jako vaše, - na mou duši, rád vás tu vidím, - jenom pěkně jako doma, posaďte se, jaképak cavyky a s chutí do toho.
Šest míst jim nechávám, řekl jsem, a málem jsem jim ve své ochotě vyhradil ještě sedmé, - zrovna to, kde teď stojím; - ale protože mě jeden kritik (tentokrát od přirozenosti, - ne z povolání) upozornil, že je to až dost, hned si na to místo sedám a zatím se těším, že napřesrok toho bude víc.
- U všech všudy! jak to, že váš strýček Toby, zřejmě voják a podle vašeho líčení žádný hlupák, - byl zároveň takový popleta, vrták, šmodrcha - No, řekněte sám.
Takto, pane kritiku, mohl jsem klidně odpovědět; ale nad to jsem já povznesen. - Vždyť je to nezdvořáctví, - a to sluší jenom tomu, kdo neumí nic jasně a uspokojivě vysvětlit ani se hluboce ponořit až k prvním příčinám lidské nevědomosti a zmatenosti. Nadto je to odpověď zpupná, - proto ji zavrhuji; na vojanskou povahu strýčka Tobyho je sice jako ušitá, - a nebýt toho, že si při takových výpadech hvízdával Lillibullero, - protože kurážný byl dost, byl by se k ní čacky uchýlil; jenže mně se vůbec do krámu nehodí. Snad je vám zřejmé, že píši jakožto učenec; - učené jsou mé příměry, mé narážky, mé příklady, mé metafory, - a že si musím jak náleží udělat jméno a jak náleží se odlišit od jiných, - jinak, co mě čeká? Inu, veta by po mně bylo, vašnosti: - v tuto chvíli, co zabírám místo kritikovi, - uprázdnil bych místo dvěma dalším.
- Takto tedy odpovídám:
Prosím, pěkně, vašnosti, když už jste tak sčetlý, jestlipak jste taky četl jednu knížku, je to Lockovo Pojednání o lidském rozumu? - Nepospíchejte s odpovědí, - jak vím, mnozí ji citují, a vůbec jí nerozumějí: - Patříte-li k těm nebo k oněm, protože píši pro poučení, povím vám třemi slovy, co je to za knihu. - Jsou to dějiny. - Dějiny? a o kom? o čem? kde? kdy? Ouha. - Je to, vašnosti, dějepisná čítanka (což je snad samo příznivým doporučením pro svět) o tom, co se děje v lidské mysli; řeknete-li té knize jenom tolik a nic víc, věřte mi, v kroužku metafyziků se nebudete špatně vyjímat.
Ale to jen tak mimochodem.
Troufáte-li si tedy jít se mnou a zgruntu celou věc prozkoumat, shledáte, že zatemněnost a zmatenost lidské mysli má trojí příčinu.
Především, vašnosti, tupá čidla. Za druhé, i když čidla nejsou tupá, lehké a pomíjivé otisky, které v nich předměty zanechají. A za třetí, paměť jako řešeto, takže neudrží, co přijme. - Jen si zavolejte komornou Dolly, a jestli tu věc nevyložím tak názorně, že bude Dolly stejně srozumitelná jako Malebranchovi, dám vám svou čepičku i s rol­ničkami. - Když Dolly načmárá psaníčko Robinovi a strčí ruku až po loket na dno kapsáře, který má viset po pravé straně; - uvědomte si při té příležitosti, že tím, co Dolly nahmatává, dají se jako ničím na světě vhodně objasnit a ozřejmit čidla a čivost. - Snad nemáte tak tupá čidla, abych vám musel napovídat, - je to, vašnosti, ždibec červeného pečetního vosku.
Když po rozehřátí vosku a kápnutí na dopis loví Dolly náprstek tak dlouho, až jí vosk ztvrdne, náprstek se na něm neotiskne, když přitlačí jako jindy. Dobrá: Když má Dolly jenom včelí vosk nebo jiný vosk měkkého složení, - otisk v něm sice bude, - ale nevydrží, aťsi na něj Dolly přitlačí, jak chce; a posléze, má dobrý vosk i dobrý náprstek, jenže jej ve chvatu, jak na ni zvoní velitelka, přitlačí ledabyle; - ve všech třech případech bude otisk náprstku podobný spíše troníku než předloze.
Vězte, že žádná z těchto příčin nebyla vlastní příčinou zmatenosti výkladu strýčka Tobyho; jenom proto o nich po způsobu slavných fy­ziologů hovořím tak obšírně, - abych světu ukázal, z čeho ta zmatenost nepocházela.
Z čeho pocházela, to jsem už shora naznačil, a vydatný pramen zatemněnosti to vždycky je - a bude, - totiž z nepřesného užívání slov; to mnohdy poplete i rozum nejjasnější a nejsvrchovanější.
Deset proti jedné u Artura sázím, že jste dějiny literatury dávných věků nikdy nečetl; - jestli jste je přece jen četl, - strhly se v nich a navždy se nám pro paměť zachovaly strašné boje, zvané logomachie, s potoky žluči a inkoustu, - že nad tím líčením vyhrknou slzy každému, kdo má něžné srdce.
Vlídný kritiku! když to všechno zvážíš a u sebe promyslíš, kolik poznatků, výkladů i rozprav ti v různých dobách zkazila a porušila jenom tahle věc: - toho křiku a rámusu na KONCILECH o ουσία a ύπόστασις; U SCHOLASTIKŮ pak o moci a duchu; o esencích a kvintesencích; - o podstatách a o prostoru. - Toho lomozu na kolbištích ještě prostornějších pro slůvka nicotného významu a neurčitého smyslu; - když to uvážíš, nebude ti nijak divné, že se strýček Toby tolikrát octl v úzkých, - spíše uroníš soucitnou slzu nad jeho škarpou i protiškar­pou; - nad jeho kolištěm i krytou cestou; - nad jeho ravelinem i půl­měsícem: Přisámbůh! ne myšlenky: - slova ho ohrožovala na životě.