Menu
Sterne Laurence (*24.11.1713 - †18.03.1768)
Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho
- ukázka (2014, nakladatelství Academia; ISBN: 978-80-200-2352-0)
- přeložil Aloys Skoumal
- klasická anglická satira z poloviny osmnáctého století osvědčuje inteligentní, bláznivý i absurdní humor, silný společensko-kritický tón, velkou autorskou erudici i na svou dobu velmi moderní literární postupy
- Tristram Shandy, příslušník anglické vyšší střední třídy poloviny osmnáctého století, slibuje čtenářům vypovědět vše o svém životě a postojích; jenže díky své hnidopišské důkladnosti se jeho autobiografie mění v chaotický sled odboček, asociací a komentářů, jež avizovaný vypravěčův příběh neustále odsouvají do pozadí; v těchto nekonečných intermezzech si autor ad absurdum pohrává se čtenářským očekáváním a současně předkládá řadu vedlejších příběhů, ve kterých karikuje způsoby a názory anglické společnosti své doby i mnohé dobové problémy vědy i pseudovědy
- originální kompozice, záměrná diskontinuita vyprávění i postava nedůvěryhodného vypravěče představují ve své době nezvyklé literární postupy a s velkým předstihem předznamenávající moderní literaturu
KNIHA DRUHÁ
Kapitola I
Schválně načínám novou knihu, abych jak náleží důkladně objasnil, čím to, že strýček Toby při svých výkladech a vysvětlivkách o obléhání Namuru, kde tu ránu utržil, tolikrát se octl v úzkých.
Jestli si čtenář přečetl dějiny válek za krále Viléma, musím mu připomenout, - pakliže si je nepřečetl, musím mu to povědět, - že při tom obléhání nad jiné památný byl útok Angličanů a Holanďanů na hrot předsunuté protiškarpy u brány sv. Mikuláše, tarasící velkou vodní nádrž; na Angličany tam nemilosrdně pálili z kontrgardy i z polobašty sv. Rocha. Tak zkrátka skončila ta urputná půtka; Holanďané se uchytili v kontrgardě, - Angličané se pak zmocnili kryté cesty před svatomikulášskou branou, třebaže jim francouzští důstojníci na kolbišti chrabře čelili tasenou šavlí.
Protože to byl hlavní útok, který strýček Toby u Namuru viděl na vlastní oči, - obléhatele totiž rozštěpoval soutok Maasy a Sambry, takže ze svých operací toho mnoho neviděli, - rozpovídal se o něm zpravidla obšírněji a důkladněji; a že se tolikrát octl v úzkých, bylo jen tím, že se mu za nic nedařilo názorně podat a do všech odstínů zachytit rozdíl mezi škarpou a protiškarpou, - kolištěm a krytou cestou, - půlměsícem a ravelinem, - tak aby jeho posluchači pochopili, o čem je řeč.
I učení spisovatelé si ty termíny rádi pletou; - ký div, že strýček Toby samým horlivým vysvětlováním a uváděním na pravou míru často své hosty a leckdy i sebe nadobro popletl.
Po pravdě řečeno, když ti, které mu otec přivedl na besedu, nebyli zrovna ostrovtipní a on sám neměl ten den chuť všechno vysvětlovat, ať dělal, co dělal, nejasností se při výkladu nevyvaroval.
Vylíčení této půtky znesnadňovalo strýčkovi Tobymu ještě to, - že při útoku na protiškarpu před branou sv. Mikuláše, protiškarpu sahající od břehu Maasy až po velkou nádrž - v tom terénu se totiž křížem krážem táhly hojné náspy, stoky, stružky a náhony, - kolikrát se mezi nimi tak zamotal, že tam zůstal trčet a odnikud vpředu ani vzadu mu nekynula záchrana; a tak mu nezbývalo než útok vzdát.
Tyto trapné nezdary strýčka nad pomyšlení zlobily; a protože mu otec ze samé vlídnosti neustále vodil nové známé a nové všetečky, - nevěděl kudy kam.
Strýček Toby se jistě uměl ovládat, - a jak na sobě nedával nic znát, v tom se mu myslím málokdo vyrovnal; - a přece jenom, když při ústupu z ravelinu vrazí rovnou do půlměsíce, nebo při vylézaní z kryté cesty sjede po protiškarpě, nebo při přechodu náspu sklouzne do příkopu, že nad tím bude asi zuřit, to si lze domyslit: - A taky že zuřil - a ty ustavičné drobné mrzutosti, pro toho, kdo nečetl Hippokrata, napohled bezvýznamné a nicotné, o nichž však každý, kdo četl Hippokrata nebo třeba dr. Jakuba Mackenzieho a dobře uvážil, jak účinkují vášně a duševní vzruchy na vstřebávání - (Když potravy, proč ne také rány?), milerád uzná, že se už tím strýčkovi Tobymu rána rozdírala a jitřila.
- Hloubat nad tím strýček Toby neuměl; - stačilo mu, že to zakouší, snášel to bolení a trápení celé tři měsíce, a tu si umínil, že se toho tak nebo onak zbaví.
Jednou ráno ležel v posteli naznak, palčivost i povaha rány ve slabinách mu léhat jinak nedovolovala, a tu ho napadlo, že kdyby tak sehnal a dal si podlepit nějakou velkou pevnostní mapu Namuru, města i citadely spolu s okolím, snad by se mu tím ulevilo. - Že toužil mít s městem a citadelou zároveň okolí, na to zvlášť upozorňuji, - bylo to proto, že strýček Toby utržil ránu na jednom hliněném převalu nějakých třicet sáhů od uhýbajícího úhlu příkopu přímo naproti vyčnívajícímu úhlu polobašty sv. Rocha; a tak si troufal zapíchnout špendlík zrovna na tom místě v terénu, kde stál, když ho kámen udeřil.
Stalo se, jak si přál, a tak se strýček Toby nejenom zbavil haldy nezáživných výkladů, ale nakonec, jak se ještě dočtete, přišel šťastně k svému KONÍČKU.
Kapitola II
Když už strojíte tak drahé hody, je náramná hloupost, uspořádat je tak špatně, že vám je páni kritikové a labužníci pohaní: A nejspíš vám je pohaní tehdy, když je na hody nepozvete, nebo - a to je zrovna tak urážlivé - když se okázale věnujete ostatním hostům, jako by tam u tabule vůbec žádný kritik (z povolání) nebyl.
- Obou těch věcí se střežím; předně jim schválně nechávám půl tuctu míst; - a dále bez rozdílu všech si jich uctivě hledím: - Ruce vám líbám, pánové, žádná jiná společnost, to prohlašuji, mě ani zpola tak netěší jako vaše, - na mou duši, rád vás tu vidím, - jenom pěkně jako doma, posaďte se, jaképak cavyky a s chutí do toho.
Šest míst jim nechávám, řekl jsem, a málem jsem jim ve své ochotě vyhradil ještě sedmé, - zrovna to, kde teď stojím; - ale protože mě jeden kritik (tentokrát od přirozenosti, - ne z povolání) upozornil, že je to až dost, hned si na to místo sedám a zatím se těším, že napřesrok toho bude víc.
- U všech všudy! jak to, že váš strýček Toby, zřejmě voják a podle vašeho líčení žádný hlupák, - byl zároveň takový popleta, vrták, šmodrcha - No, řekněte sám.
Takto, pane kritiku, mohl jsem klidně odpovědět; ale nad to jsem já povznesen. - Vždyť je to nezdvořáctví, - a to sluší jenom tomu, kdo neumí nic jasně a uspokojivě vysvětlit ani se hluboce ponořit až k prvním příčinám lidské nevědomosti a zmatenosti. Nadto je to odpověď zpupná, - proto ji zavrhuji; na vojanskou povahu strýčka Tobyho je sice jako ušitá, - a nebýt toho, že si při takových výpadech hvízdával Lillibullero, - protože kurážný byl dost, byl by se k ní čacky uchýlil; jenže mně se vůbec do krámu nehodí. Snad je vám zřejmé, že píši jakožto učenec; - učené jsou mé příměry, mé narážky, mé příklady, mé metafory, - a že si musím jak náleží udělat jméno a jak náleží se odlišit od jiných, - jinak, co mě čeká? Inu, veta by po mně bylo, vašnosti: - v tuto chvíli, co zabírám místo kritikovi, - uprázdnil bych místo dvěma dalším.
- Takto tedy odpovídám:
Prosím, pěkně, vašnosti, když už jste tak sčetlý, jestlipak jste taky četl jednu knížku, je to Lockovo Pojednání o lidském rozumu? - Nepospíchejte s odpovědí, - jak vím, mnozí ji citují, a vůbec jí nerozumějí: - Patříte-li k těm nebo k oněm, protože píši pro poučení, povím vám třemi slovy, co je to za knihu. - Jsou to dějiny. - Dějiny? a o kom? o čem? kde? kdy? Ouha. - Je to, vašnosti, dějepisná čítanka (což je snad samo příznivým doporučením pro svět) o tom, co se děje v lidské mysli; řeknete-li té knize jenom tolik a nic víc, věřte mi, v kroužku metafyziků se nebudete špatně vyjímat.
Ale to jen tak mimochodem.
Troufáte-li si tedy jít se mnou a zgruntu celou věc prozkoumat, shledáte, že zatemněnost a zmatenost lidské mysli má trojí příčinu.
Především, vašnosti, tupá čidla. Za druhé, i když čidla nejsou tupá, lehké a pomíjivé otisky, které v nich předměty zanechají. A za třetí, paměť jako řešeto, takže neudrží, co přijme. - Jen si zavolejte komornou Dolly, a jestli tu věc nevyložím tak názorně, že bude Dolly stejně srozumitelná jako Malebranchovi, dám vám svou čepičku i s rolničkami. - Když Dolly načmárá psaníčko Robinovi a strčí ruku až po loket na dno kapsáře, který má viset po pravé straně; - uvědomte si při té příležitosti, že tím, co Dolly nahmatává, dají se jako ničím na světě vhodně objasnit a ozřejmit čidla a čivost. - Snad nemáte tak tupá čidla, abych vám musel napovídat, - je to, vašnosti, ždibec červeného pečetního vosku.
Když po rozehřátí vosku a kápnutí na dopis loví Dolly náprstek tak dlouho, až jí vosk ztvrdne, náprstek se na něm neotiskne, když přitlačí jako jindy. Dobrá: Když má Dolly jenom včelí vosk nebo jiný vosk měkkého složení, - otisk v něm sice bude, - ale nevydrží, aťsi na něj Dolly přitlačí, jak chce; a posléze, má dobrý vosk i dobrý náprstek, jenže jej ve chvatu, jak na ni zvoní velitelka, přitlačí ledabyle; - ve všech třech případech bude otisk náprstku podobný spíše troníku než předloze.
Vězte, že žádná z těchto příčin nebyla vlastní příčinou zmatenosti výkladu strýčka Tobyho; jenom proto o nich po způsobu slavných fyziologů hovořím tak obšírně, - abych světu ukázal, z čeho ta zmatenost nepocházela.
Z čeho pocházela, to jsem už shora naznačil, a vydatný pramen zatemněnosti to vždycky je - a bude, - totiž z nepřesného užívání slov; to mnohdy poplete i rozum nejjasnější a nejsvrchovanější.
Deset proti jedné u Artura sázím, že jste dějiny literatury dávných věků nikdy nečetl; - jestli jste je přece jen četl, - strhly se v nich a navždy se nám pro paměť zachovaly strašné boje, zvané logomachie, s potoky žluči a inkoustu, - že nad tím líčením vyhrknou slzy každému, kdo má něžné srdce.
Vlídný kritiku! když to všechno zvážíš a u sebe promyslíš, kolik poznatků, výkladů i rozprav ti v různých dobách zkazila a porušila jenom tahle věc: - toho křiku a rámusu na KONCILECH o ουσία a ύπόστασις; U SCHOLASTIKŮ pak o moci a duchu; o esencích a kvintesencích; - o podstatách a o prostoru. - Toho lomozu na kolbištích ještě prostornějších pro slůvka nicotného významu a neurčitého smyslu; - když to uvážíš, nebude ti nijak divné, že se strýček Toby tolikrát octl v úzkých, - spíše uroníš soucitnou slzu nad jeho škarpou i protiškarpou; - nad jeho kolištěm i krytou cestou; - nad jeho ravelinem i půlměsícem: Přisámbůh! ne myšlenky: - slova ho ohrožovala na životě.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Laurence Sterne - Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
Vlčák Kazan housle obraz josefa lady Lyrické básně manželská nevěra minuta strachu čtyři knihy sonetů jambický verš william golding esej zamyšlení Otčenáš spokojenost Krysař 1915 rozlučkový projev okresní město nabucco neurčité číslovky Stanislav Neumann strom a člověk Dětské knížky oranžové blues neil gaiman rodinný kruh dokonal v jeskyni zápas obydlí Můj přítel Jirka moje cesta paní bovaryová
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 572 101
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí