Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Taťka vypne motor a zatímco se Max nedočkavě dere ven z auta, já se s obavami zahledím k zastřešenému zápraží. Vlevo na lavičce, která se ve vysoké trávě skoro ztrácí, kdosi pohodlně leží. Druhá postava sedí na jednom ze tří schůdků. Podle toho, že se před domem na plácku vydlážděném kdysi dávno velkými plochými kameny povalují jen dva bágly, usoudím, že zatím krom těch dvou nikdo jiný nedorazil.
V klukovi na schodech poznám Adama. Dost se změnil, sice stále nosí hnědé vlasy ostříhané na ježka, ale celkově je nějaký jiný, dospělejší, hezčí. Zmužněl, či co. Vypadá dost dobře v černých bermudách a žlutém tričku - a já se paradoxně začnu cítit tím hůře! Když se druhý kluk na lavičce posadí, aby se podíval, kdo přijel, trhnu sebou, jak kdybych dostala ránu elektrickým proudem.
Je to Tadeáš, nebo ne..?! Ještě včera jsem si ho vybavila jako hezkého kluka s účesem z krátkých vlasů vylepšených gelem, kdežto momentálně zírám na kluka vyloženě krásného! Nemá ježka, nýbrž rozcuch, vlasy mu jako by ve špičkách dosahují k uším. Fantasticky mu to sluší! V obličeji, na pažích i hrudníku, co mu vykukuje z rozepnuté košile s krátkými rukávy, kterou si oblekl k sepraným ošoupaným a častým praním vyšisovaným džínsům, je stejnoměrně opálený do čokoládova. A to jsem si myslela, jak jsem na Rhodosu krásně zhnědla! Na blondýnku ano, s Tedem ovšem soupeřit nemohu ani náhodou.
No, já s ním ani soupeřit nechci! V ničem! Ze všeho nejradši bych se schovala za tátovo sedadlo a nevystrčila ani nos, dokud bychom nebyli zpátky v naší garáži!!
Jenomže to jaksi nepřichází v úvahu. Táta už pilně vytahuje z kufru vozu naše zavazadla, Max pobíhá kolem a Pavel se vítá se svými nejlepšími přáteli.
"Už jsme si skoro mysleli, že nepřijedeš, když jsi nepřišel na nádraží," svěří se mu Adam. "Neříkals, že kvůli psovi máš vlastní odvoz."
"Není ten taxík kapku malej pro tak velkýho psa?" všimne si Ted pobaveně. "Maxipse? Pojď ke mně..." Max přestane očichávat kopřivy vzrostlé do výše pasu dospělého člověka, popoběhne k Tedovi a nechá se poškrábat za vzpřímenými slechy.
"Považuje auto za nepohodlnou verzi boudy," přisvědčí taťka s úsměvem, "ale jezdí rád, uvnitř je vždycky první. Horší to mají jeho spolucestující..."
Tím ovšem přiláká pozornost na mne a já málem nedýchám, když vidím, jak Ted hodí okem zpátky k vozu, o kterém si patrně do téhle chvíle myslel, že už je prázdný. Se zájmem se předkloní, aby lépe viděl! Táta, místo aby mi nějak z trapné situace pomohl, odemkne dveře chalupy a zmizí v tmavé studené chodbě, čímž mě nechá klukům napospas!
"Jo to nebylo kvůli psovi," uvědomí si a šťouchne do svého přítele. "Sleduj..."
Adam okamžitě ožije: "Koho jsi nám to přivezl?"
"To jsou věci," hvízdne Ted. "A co Linda, ta je mimo hru...?"
"Vždyť je to moje ségra, blbouni," hájí se Pavel.
Nevěří mu ani jeden. "Ségra, to jistě...!"
Usoudím, že schovávat se v autě déle byť o pouhou minutu by bylo neúnosné, vylézt prostě musím. Pokud možno co nejelegantněji se vysoukám z vozu a celkem by se mi to i podařilo, kdybych se nenapřímila příliš brzy a netřískla se hlavou o rám střechy, jen to zaduní. Musím se hodně snažit, abych nesykala bolestí nahlas a nedrbala si postižené místo!
Kluci si toho stejně všimnou.
"Nejen psovi je ta bouda malá, co?" řehtá se Ted.
"Nepraštila ses?" stará se Adam.
"Ne, vůbec," lžu, až se mi práší od pusy.
"Ona už praštěná je, že jo?" mrkne na mě brácha.
Sjedu ho pohledem ostrým jak feferonkový salát. A prý že mě bude proti všem bránit...!
"No počkej, a kdo to teda je?" nechápe stále Adam.
"Ségra, jsi hluchej?" opáčí pobaveně Pavel.
"Jasně," šklebí se Adam. "Tvoje ségra je přece malá holka."
Můj zrak přivábí Tadeášův upřený pohled, přestal kvůli tomu i škrábat psí uši, takže Max zase odběhne. V hnědých očích mu zajiskří, když prohlásí: "Kdepak malá holka..! Vážně je to ona..."
Adam si mě změří od hlavy až k patě. "Nějak vyrostla."
"Nejen vyrostla," opáčí Ted s mírným úsměvem. "Nevědět, že patříš k Pavlovi, na ulici tě nepoznám."
Já tebe taky ne, odpovím mu, samozřejmě pouze v duchu. Rozhodně si nevzpomíná na větu, kterou tenkrát jen tak plácl do větru. Nemůže tušit, co všechno zavinila!! Nemám mu za zlé, že si na mě nepamatuje. Změnila jsem se pořádně, nejen co se týče účesu! Stejně jako Ted je jiný než tenkrát. Mockrát hezčí!!
"Takže ty seš fakt Petra?" dělá si v tom Adam jasno.
"Jo," pokusím se o úsměv. "A ty Adam."
"Perfektní," pochválí mého pamatováka. "Čau, Peťo."
"Já jsem Ted," představí se mi Tadeáš zbytečně, nevádá přijít až ke mně, aby seznámení bylo dokonalé. Tím spíš, že mou ruku pevně stiskne a na tvář mi lípne pusu!! Spíš jde o letmý dotek rtů, přesto mi po celé délce páteře přejede mráz. "Opravdu mě moc těší, Petro."

Čtenářský deník	-	Blbej fór
	-	Čas něhy, Čas něhy (2)
	-	Deváté nebe
	-	Doteky noci
	-	Hořká chuť lásky
	-	Hvězda naděje
	-	Kapky rosy
	-	Kde končí svět, Kde končí svět (2)
	-	Království za botu
	-	Lásky a nálezy
	-	Letní něžnosti, Letní něžnosti (2)
	-	Lucky Luk - díl I.
	-	Lucky Luk - díl II.
	-	Mokrá louka, Mokrá louka (2)
	-	Most do země lásky
	-	Pár minut lásky, Pár minut lásky (2)
	-	Počkej na mě, Radko!, Počkej na mě, Radko! (2)
	-	Podej mi ruku, Radko!
	-	Pojď se mnou, Radko!, Pojď se mnou, Radko! (2)
	-	Postel plná růží
	-	Potížistka
	-	Prázdniny pro zaláskované
	-	Půlnoční sny
	-	Schody do nebe
	-	Sonáta pro dvě srdce
	-	Stopa v mém srdci
	-	Střípky mých lásek
	-	Š jako Šarlota
	-	Tajná láska
	-	Tři na lásku
	-	Všechno bude fajn
	-	Zadáno pro Blížence
	-	Zlodějka snů
	-	Znamení blíženců

Čítanka	-	Čas něhy
	-	Dva kroky od ráje
	-	Kapky rosy
	-	Lucky Luk - díl I.
	-	Nebe plné hvězd
	-	Past na kočku
	-	Počkej na mě, Radko!
	-	Podej mi ruku, Radko!
	-	Pojď se mnou, Radko!
	-	Sběratelka polibků
	-	Šeptej do ticha