ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Lanczová Lenka (*29.12.1964)

   
­­­­

Počkej na mě, Radko!

S rozpaky jsem otevřela vrátka a vešla do vydlážděného průjezdu. Rovněž bych mohla pokračovat na zahradu, ale já nesměle zaklepala na oprýskané dveře vlevo, jež vedly do obytných prostor. Nic. Jasně, jen jsem stiskla kliku, otevřely se a já se ocitla v černé síňce. Další dveře, dokonce troje.
Zaklepala jsem na prostřední, neboť jsem za nimi slyšela hlasy.
"Dále," pozval mne stařecký hlas.
"Dobrý den," pozdravila jsem co nejuctivěji drobounkou šedovlasou paní na gauči v rohu místnosti. Byla v kuchyni sama, hovor vycházel z malé barevné přenosné televize umístěné na příborníku za pelestí gauče. Kuchyňka mi svou rozlohou připadala jako dlaň. Tmavá dlaň. Nebo smutná? Možná především stará. Dřevěnou otlučenou prosklenou kredenc tohoto typu jsem viděla naposledy ve filmu pro pamětníky.
"Koho hledáte, slečno?" zeptala se mne křehkým hlasem.
"Paní Králová, bydlí tady Pavel?"
"Bydlí," přikývla. "Pavlík stůně. Mám mu něco vyřídit?"
"Stůně?! Prosím vás, co mu je?"
"Má angínu a zánět průdušek," vysvětlila.
"Já bych s ním... Mohla bych ho vidět? Prosím vás."
Ta žena na mě zapůsobila. Nemohla jsem z ní spustit oči! Mluvila tiše, skoro šeptem, přesto z ní vyzařovala síla osobnosti.
"Je vedle," řekla suše.
Nevěděla jsem, jestli mohu jít dál nebo ne. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. Paní Králová si mě upřeně prohlížela.
"Ty jsi Radka?" zeptala se náhle.
Překvapeně jsem přitakala a Stachovou raději spolkla. Nemohla jsem se se svou rodinou chlubit. Tady neznamenala nic. Absolutně nic.
"Pavel je dobrý kluk," řekla klidně.
"Já vím."
"Potřebuje v životě štěstí. Zaslouží si ho."
Ztěžka jsem polkla.
"Proč mi to říkáte?" ozvala jsem se do ticha, které rušil jen hlas komentátora z televize, který nám vnucoval svůj názor na vykácení jednoho lesního porostu.
"Protože potřebuje víc než jen krásu, děvče."
"Ale já... jsem jeho kamarádka."
"Opravdu?" odtušila. "Říkal mi něco jiného. Běž za ním, uděláš mu radost."
Nejraději bych se otočila a utekla. Pavlově babičce jsem se jednoduše nelíbila!!!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Jíťa, 25.04.2007

­­­­

Diskuse k úryvku
Lenka Lanczová - Počkej na mě, Radko!







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)