Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Trhla jsem sebou, div jsem nespadla. Pod oknem někdo seděl! Tmavá skrčená postava, jíž jsem neviděla do tváře a nemohla ji poznat.
"Eriku?" zkusila jsem opatrně. Stín pomalu vstal a ještě pomaleji se ke mně otočil obličejem. V tu chvíli jako by mi někdo vrazil studenou čepel nože do srdce.
"Ten ti odjel," hlesl stín pomalu a bezbarvě.
"Pavle...?" Asi jsem vůbec nedýchala. Podíval se mi do očí. Lekla jsem se. Ty jeho byly velké, smutné, prázdné, zklamané.
"Kdy jsi přijel?" zeptala jsem se tiše.
"V pět."
"A od té doby tady sedíš?" Kývl. Došlo mi, co viděl.
"Pavle, já..." Zmlkla jsem. Každé slovo obrany by vyznělo trapně a idiotsky. "Nemám co říct."
"Neříkej nic," poradil mi. Ten hlas byl strašný, odosobnělý, cizí, studený.
"Nezlob se... Erik je fajn, víš?"
"Hm. Buď s ním hodně šťastná," popřál mi. Dokonce mi podal ruku! Stiskla jsem ji.
"Ani mi nenafackuješ?"
"Ne." Jeho tvář zůstala nehnutá, žulová. "Nedá se nic dělat. Jsi hezká a on civil... Blbce jsi ale ze mě dělat nemusela."
"Seběhlo se to najednou," blekotala jsem.
"Najednou?" zvedl oči. "Celej měsíc píšeš jinak... A já vůl si myslel, že máš hodně učení, k tomu dojíždění... Nafackovat bych potřeboval já."
"Promiň, jsem slaboch. Nejdřív to vážně nic nebylo, až teď, ke konci..."
Zarazil mě. "Nechci nic slyšet."
Kousla jsem se do rtu. Jistě si vytrpěl své, když celou dobu pozoroval mě s Erikem v autě! Bez rozloučení vykročil pryč.
"Pavle!" Takový rozchod se mi zdál děsný! Pokusila jsem se ho zmírnit. "Můžeme zůstat přáteli -"
"Nemůžeme," odmítl. "Všechno, nebo nic. Neumím nic dělat polovičatě. Nemohl bych tě... Sbohem."
"Pavle!"
Vrátil se podruhé, rozepnul si řetízek na krku a položil ho na okno, stejně jako prstýnek, který jsem mu dala před vojnou. Snažil se na mě ani jednou nepodívat. Podařilo se mu to. Nebylo mu do smíchu, ostatně mně také ne.
Dávno jeho kroky dozněly v tichu noci a já stále ještě trčela v okně. Nebrečela jsem, ale také se neradovala. Říkala jsem si, neblázni, tohle je život. Lidé se scházejí a zase rozcházejí, nic netrvá věčně. Přesto mi připadalo šílené Pavla víckrát nevidět, neobejmout, nedostat od něho jediný dopis! Copak se dá zapomenout na téměř rok našeho přátelství a pozdější lásky?!?
Před usnutím jsem objevila na psacím stolku poslední Pavlův dopis. Zalepený. Musel přijít dnes. Se zvláštními pocity jsem ho otevřela.

Moje lásko,
Až budeš tenhle dopis číst, budu Ti blízko, docela blizoučko. Každou chvíli se objevím a nestačíš pozdravit, protože Tě budu líbat, dokud nepadneme vysílením.
Právě mě povýšili na svobodníka, z toho radost nemám, ale jednu výhodu to má. Dostanu opušťák!!! V pátek ráno vyjedu a navečer už budu u Tebe, moje nejdražší. Mám pro Tebe ještě jednu novinu - přeložili mě do Olomouce. Co tomu říkáš? Paráda, viď? Budeme to mít k sobě mnohem blíž, a protože jsem půlročák, dostanu se domů přinejmenším jednou měsíčně, možná i dvakrát. Teď se mě nabažíš, až ti budu protivný...

Nemohla jsem číst dál.
Dopis patřil minulosti.

Čtenářský deník	-	Blbej fór
	-	Čas něhy, Čas něhy (2)
	-	Deváté nebe
	-	Doteky noci
	-	Hořká chuť lásky
	-	Hvězda naděje
	-	Kapky rosy
	-	Kde končí svět, Kde končí svět (2)
	-	Království za botu
	-	Lásky a nálezy
	-	Letní něžnosti, Letní něžnosti (2)
	-	Lucky Luk - díl I.
	-	Lucky Luk - díl II.
	-	Mokrá louka, Mokrá louka (2)
	-	Most do země lásky
	-	Pár minut lásky, Pár minut lásky (2)
	-	Počkej na mě, Radko!, Počkej na mě, Radko! (2)
	-	Podej mi ruku, Radko!
	-	Pojď se mnou, Radko!, Pojď se mnou, Radko! (2)
	-	Postel plná růží
	-	Potížistka
	-	Prázdniny pro zaláskované
	-	Půlnoční sny
	-	Schody do nebe
	-	Sonáta pro dvě srdce
	-	Stopa v mém srdci
	-	Střípky mých lásek
	-	Š jako Šarlota
	-	Tajná láska
	-	Tři na lásku
	-	Všechno bude fajn
	-	Zadáno pro Blížence
	-	Zlodějka snů
	-	Znamení blíženců

Čítanka	-	Čas něhy
	-	Dva kroky od ráje
	-	Kapky rosy
	-	Lucky Luk - díl I.
	-	Nebe plné hvězd
	-	Past na kočku
	-	Počkej na mě, Radko!
	-	Podej mi ruku, Radko!
	-	Pojď se mnou, Radko!
	-	Sběratelka polibků
	-	Šeptej do ticha