Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vybrané pasáže z knihy

"Vždyť to jen my, mužové, nevíme, a nevíme to proto, že to nechceme vědět - ženy však vědí velmi dobře, že nejvznešenější láska, poetická, jak ji nazýváme, nezávisí na mravních hodnotách, ale na fyzické blízkosti, na účesu a barvě a střihu šatů. Řekněte zkušené koketce, která si vzala za úkol podmanit si člověka, co by raději riskovala: zdali to, že by byla v přítomnosti muže, kterého chce okouzlit, usvědčena ze lži, krutosti, a dokonce prostopášnosti, nebo to, že by se před ním objevila ve špatně ušitých a nehezkých šatech - každá se vždycky rozhodne pro to první."

"Je podivuhodné, jak plná bývá iluze, že krása je dobro. Krásná žena mluví hlouposti, my posloucháme, a neslyšíme hlouposti, ale slyšíme rozumnou řeč. Ona povídá hanebnosti a je hezká, hned jsme přesvědčeni, že je ku podivu rozumná a mravná."

"Spočítejte všechny továrny! Ohromná část jich vyrábí zbytečné okrasy, ekvipáže, nábytek a drobnosti pro ženy. Miliony lidí, celá pokolení otroků hynou při trestanecké práci v továrnách jen pro choutky žen. Ženy jako carevny drží v zajetí otroctví a těžké práce devět desetin lidstva. (...) Ženy ze sebe učinily takovou útočnou zbraň na smyslnost, že muž nemůže s ženou klidně jednat."

"Proč je zakázána hazardní hra, ale ženy oblečené jako prostitutky v šatech dráždících smyslnost nejsou zakázány? Vždyť jsou tisíckrát nebezpečnější!"

"Doba od zasnoubení do svatby netrvala dlouho. Ale nemohu teď vzpomenout na tu dobu beze studu! Hnus! Vždyť láskou se rozumí láska duchovní, duchovní styk, tedy by se měl projevit ten duchovní styk slovy, rozmluvami, besedami Ale nic takového nebylo. Mluviti bývalo někdy velmi těžko, když jsme zůstali sami. Byla vám to Sisyfova práce."

"Chodil jsem kdysi v Paříži se podívat podle plakátů na vousatou ženu a vodního psa. Ukázalo se, že tam je všeho všudy dekoltovaný muž v ženských šatech a pes nastrčený do mroží kůže. Nebylo tam nic zvláštního, ale když jsem vycházel, impresario mě uctivě doprovázel, u vchodu se obrátil k publiku, ukázal na mne a povídá: "Jen se zeptejte tohoto pána, stojí-li to za podívanou!" (...) Styděl jsem se říci, že to nestojí za podívanou a impresario s tím patrně počítal. Tak to patrně bývá i s každým, kdo zakusil ohavnosti líbánek a nezbaví druhé lidi iluzí."

"V hloubi duše jsem hned v první týdny pocítil, že jsem naletěl, že to dopadlo jinak, než jsem očekával, že sňatek nejen že není štěstí, leč něco velmi těžkého, ale jako všichni nechtěl jsem si to přiznat a tajil nejen před jinými, ale i před sebou."

"Ne, nejprve rytíři ujišťují, že zbožňují ženu (zbožňují, a přece na ni hledí jako na nástroj rozkoše). Teď zase ujišťují, že si ženy váží. Jedni jí postupují místo, zdvíhají kapesníky; druzí uznávají její práva na všechny úřady, a účast ve vládě atd. To všechno dělají, ale názor na ni je stále stejný. Je nástrojem rozkoše."

"Hlavní jed je v mravním úpadku lidu, a zvláště ženy."

"Děti jsou trápení a nic víc."

"Když lidé říkají, že si v záchvatu zběsilosti neuvědomují, co dělají, je to nesmysl a lež. Já jsem si uvědomoval všechno a nepřestával jsem si uvědomovat ani na okamžik. Čím silněji jsem v sobě sám v sobě rozněcoval zběsilost, tím jasněji se ve mně zažíhalo světlo vědomí, při kterém jsem musel vidět všechno, co jsem dělal. Každý okamžik jsem věděl, co dělám."