Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• přeložil Tomáš Bicek
• vydalo nakladatelství BB/art v Praze roku 2008

6. kapitola

Pokud ubikace pro posádku připomínaly Craneovi luxusní hotel, pak se devátá paluba svou atmosférou blížila spíše zaoceánskému parníku.
Asher mu dal hodinu na sprchu a vybalení věcí, potom dorazil, aby ho doprovodil na ošetřovnu. "Tak hurá na první vizitu," zažertoval. Cestou Craneovi krátce ukázal palubu, kterou měl pod svou kajutou, oficiálně známou jako Zázemí posádky.
Ale název "Zázemí posádky" devátou palubu ani zdaleka nevystihoval. Asher ho provedl kolem divadelního sálu se sty sedadly a plně vybavenou multimediální knihovnou do rozlehlého a frekventovaného náměstíčka. Vzdálené hudební tóny se ozývaly z něčeho, co připomínalo malou kavárnu. Na vzdálenější straně náměstíčka uviděl Crane pizzerii a za ní malou oázku se spoustou zeleně a lavičkami. Všechno bylo jakoby zmenšené, aby se to vešlo do omezených prostor Zařízení, ovšem tak šikovně, že necítil ani náznak klaustrofobie.
"Devátá paluba je svým pojetím zcela jedinečná," řekl Asher. "Je postavená kolem dvou velkých, na sebe kolmých chodeb. Někteří přezdívají té křižovatce Times Square."
"To je pozoruhodné."
"Multimediální centrum a prádelna jsou tímhle směrem. Támhle je PX." Asher ukázal výlohu krámku, jenž připomínal spíše luxusní velkoobchod než samoobsluhu.
Crane se se zájmem rozhlížel po pracovnících všude kolem něj, povídali si, u malých stolků usrkávali kávu, četli knihy, psali něco na laptopech. Někteří z nich na sobě měli vojenské uniformy, ale většina civilní šaty a laboratorní pláště. Zakroutil hlavou, připadalo mu neuvěřitelné, že se nad jejich hlavami nacházejí dvě míle oceánu.
"Nechápu, jak by mohla armáda postavit něco takového," řekl.
Asher se zašklebil. "Dost pochybuju, že si původní stavitelé něco takového představovali, ale musíš si uvědomit, že projekt potrvá měsíce. Odejít odsud nepřipadá v úvahu kromě těch nejextrémnějších okolností. Na rozdíl od tebe tu většina zaměstnanců nemá zkušenosti s životem na ponorkách. Naši vědci nejsou zvyklí žít v ocelových krabicích bez dveří a oken. Děláme, co můžeme, abychom jejich život učinili co nejsnesitelnějším."
Crane vdechl do nosu vůni čerstvě namleté kávy linoucí se z kavárny a řekl si, že život na tomto místě zřejmě bude velmi snesitelný.
Na druhé straně malinkatého parku uviděl opravdu velkou plochou obrazovku, mohla mít tak dva na dva metry, a řadu lavic před ní. Při bližším pohledu si uvědomil, že se skládá z mnoha menších displejů sestavených do mřížky, aby jednotně vytvářely jediný obraz. Tím obrazem byl temný černozelený oceán. Kolem plavaly podivné ryby vypadající, jako by pocházely z jiného světa - podivně článkovaní úhoři, obří medúzy, balonovité ryby se světýlkem na konci tykadel na hlavách. Crane některé druhy rozpoznával - zubatíce rohatá, ďas mořský, zubatka.
"To je pohled ven?" zeptal se.
"Ano, za klenbou je nainstalovaná kamera," Asher pokynul rukou na náměstíčko. "Volný čas tu tráví spousta zaměstnanců, odpočívají v knihovně nebo sledují filmy v multimediálním centru. Velmi populární je také sportovní centrum na desáté palubě - připomeň mi, abych ti ho později ukázal. Taky tě budeme muset čipnout."
"Čipnout?"
"Zavést ti RFID čip."
"Rádiový frekvenční identifikační čip? Je to nutné?"
"V tomto zařízení se bezpečnost bere velmi vážně, takže se obávám, že ano."
"Bude to bolet?" zeptal se napůl žertem Crane.
Asher se zasmál. "Čip má velikost zrnka rýže, zavádí se pod kůži. A teď vzhůru na ošetřovnu. Michele a Roger už na nás čekají. Je to tudy až na konci chodby." Asher namířil ukazováček na konec jedné ze širokých chodeb. Tam za PX, kavárnou a půltuctem dalších průchodů Crane uviděl dveře z mléčného skla označené dvěma červenými kříži.
A znovu si všiml, jak křečovitě drží Asher levou ruku u boku. "Máš něco s rukou?" zeptal se, když kráčeli chodbou.
"Vaskulární selhání horní končetiny," odpověděl Asher.
Crane se zamračil. "S citelnou bolestí?"
"Ne, ne. Jen musím být opatrný."
"To bych tedy řekl. Kdy se to objevilo poprvé?"
"Už to bude asi o něco víc než rok. Doktorka Bishopová mi na to předepsala coumadin a pravidelně cvičím. Ve sportovním centru máme několik skvělých squashových kurtů." Asher vyrazil kupředu, očividně už se těšil na změnu tématu. Crane si říkal, že kdyby nebyl Asher vedoucím výzkumu, pravděpodobně by mu podobné postižení zabránilo v sestupu pod hladinu.
Ošetřovna byla navržena stejně jako většina prostor, které již Crane navštívil - úzkostlivě ji naplánovali, aby co nejmenší prostor pojal maximum předmětů, aniž by vypadal přeplněně a stísněně. Osvětlení bylo na rozdíl od většiny běžných nemocničních zařízení nepřímé a rozptýlené. Odevšad a zároveň odnikud zněla klasická dechová orchestrální melodie. Asher ho provedl čekárnou, kývl na recepční za stolem.
"Jako všechno ostatní v Zařízení, je i ošetřovna špičkově vybavena," řekl a vedl Cranea chodbou s kobercem kolem místnosti se záznamy. "Mimo lékaře máme čtyři sestry, tři internisty, diagnostika, odborníka na výživu a dva laboratorní specialisty. Plně zásobenou pohotovost. Vybavení na každý test, který tě může napadnout, od rentgenu po CT. K tomu všemu kompletní patologie na sedmé palubě."
"Kolik lůžek?"
"Čtyřicet osm s kapacitou pro dvojnásobek, pokud by to bylo nutné.
Ale doufejme, že k tomu nedojde - nic by se nestihlo." Asher se zastavil přede dveřmi označenými cedulkou KONFERENČNÍ MÍSTNOST B.
"Tak jsme tady."
Na jedné stěně visel velký displej pro videokonference, na ostatních nevýrazné malby krajinek a moře. Většinu prostoru zabíral rozměrný oválný stůl. Na opačném konci seděli muž a žena v důstojnických uniformách pod laboratorními plášti.
Když Crane vstoupil, muž vyskočil ze židle. "Roger Corbett," řekl a natáhl se, aby potřásl Craneovi pravicí. Měl nižší vzrůst, ustupující šedivé vlasy a světle modré oči. Měl krátkou, úhledně střiženou bradku, jakou nosívali spíše pracovníci na oddělení psychiatrie.
"Vy budete důstojník pro duševní zdraví," řekl Crane a potřásl nabízenou pravicí. "Budeme sousedé."
"Tak mi to bylo řečeno." Corbettův hlas byl na muže jeho velikosti hluboký, mluvil pomalu a rozvážně, jako by zvažoval každé slovo. Na nose měl oválné brýle v tenkých stříbrných obroučkách.
"Je mi líto, že jsem vám takhle vtrhnul do již zabydleného systému."
"Když nebudete chrápat."
"To slíbit nemůžu, dveře si radši zavírejte."
Corbett se zasmál.
"A toto je Michele Bishopová." Asher se podíval na ženu sedící za stolem. "Doktorka Bishopová, doktor Peter Crane."
Žena přikývla. "Ráda vás poznávám."
"Nápodobně," odpověděl Crane. Byla to mladá štíhlá žena s pronikavým pohledem a tmavými blond vlasy, na rozdíl od Corbetta byla vysoká. Atraktivní tedy také, ale nijak zvlášť. Crane předpokládal, že to je vrchní lékařka Zařízení. Trochu ho překvapilo, že ani nevstala a nenabídla mu ruku.
"Doktore Crane, prosím, posaďte se," řekl Corbett.
"Můžeme si tykat." Asher se na oba podíval pohledem hrdého rodiče. "Petere, ponechám tě v jejich péči. Povědí ti, oč tu běží. Michele, Rogere, ještě dorazím." Potom lehce kývl, mrknul, vyšel do chodby a zavřel za sebou dveře.
"Dáš si něco k pití, Petere?" zeptal se ho Corbett.
"Ne, díky."
"Něco na zub?"
"Ne, díky. Čím dříve se dostaneme k tomu zdravotnímu případu, tím lépe."
Corbett a Bishopová se na sebe podívali.
"Ve skutečnosti nejde, pane doktore, o 'případ'," řekla Bishopová. "Jde o 'případy'."
"Opravdu? No, vlastně mě to ani moc nepřekvapuje. Jestli se jedná o nějakou obdobu kesonové nemoci, může se projevovat různě."
Kesonová nemoc se poprvé objevila v polovině devatenáctého století u mužů pracujících v prostředí se stlačeným vzduchem, v takzvaných kesonech. Jeden takový byl použit v New Yorku v East River při stavbě pilíře brooklynského mostu. Když kopáči vystoupili z kesonu, jenž byl pod tlakem, na čerstvý vzduch příliš rychle, utvořily se jim v krevním oběhu bublinky dusíku. To způsobilo kromě jiných symptomů i intenzivní bolest v končetinách. Postižení se v agónii většinou přehnuli, tento jev dostal morbidní název Řecký uzel. Při té hloubce, ve které se nacházeli, nepochyboval Crane o tom, že s tím nějak souvisela právě kesonová nemoc.
"Předpokládám, že tu máte přetlakovou komoru nebo jiný druh rekompresního přístroje, který jste použili na pacienty," řekl, "až tu skončíme, rád bych si s těmi pacienty promluvil, pokud vám to nebude vadit."
"Vlastně, pane doktore," pravila Bishopová úsečně, "můžeme postupovat trochu rychleji, když mi nastíníte symptomatiku a nebudete tvořit předpoklady."
To Cranea poněkud překvapilo. Podíval se na ni a nebyl si jistý, proč odpověděla tak kysele. "Promiňte, pokud jsem moc dychtivý nebo troufalý. Urazil jsem dlouhou cestu a jsem velmi zvědavý. Prosím, pokračujte."
"Před dvěma týdny jsme si poprvé uvědomili, že něco není zcela v pořádku. Zpočátku to vypadalo jako psychologické obtíže, nefyziologické. Roger zaznamenal navýšení počtu pacientů."
Crane se podíval na Corbetta. "Jaké byly symptomy?"
"Někteří si stěžovali na poruchy spánku," odpověděl Corbett, "jiní na malátnost. Objevilo se i pár případů s problémy se stravou. Nejčastěji popisovaná obtíž byla neschopnost soustředit se na vykonávaný úkon."
"Potom přišly i fyziologické symptomy," řekla Bishopová. "Zácpa. Nevolnost. Neuróza."
"Nejede se tu dole na dvě směny?" zeptal se Crane. "Jestli ano, pak se ani nedivím, že jsou unavení."
"Jiní si stěžovali na svalové tiky a křeče."
"Jenom tiky?" chtěl se ujistit Crane. "Bez doprovodných bolestí?"
Bishopová se zatvářila, jako by v duchu říkala: Kdyby byly doprovodné bolesti, tak bych to přece řekla.
"Tihle lidé nemají příznaky kesonové nemoci," řekl Crane, "aspoň ne takové, jakou bych znal. Nevidím nic vážného. Obtíže se soustředěním, zácpy, nevolnosti... to je všechno příliš vágní. To mohou být jednoduše následky pracovní zátěže a nezvyklého úkolu."
"Však jsem ještě neskončila," řekla Bishopová. "Během minulého týdne se to zhoršilo. Tři případy srdeční arytmie u lidí s čistým srdečním záznamem. Zena s oboustranným oslabením rukou a obličeje. Dva další prošli něčím, co vypadalo jako přechodný mozkový ischemický záchvat."
"PMIZ?" zeptal se Crane. "V jakém rozsahu?"
"Částečná paralýza, nezřetelná řeč po dobu delší než dvě hodiny."
"Jak jsou staří?"
"Prvnímu táhne na třicet, druhý je mladý třicátník."
"Opravdu?" Crane se zamračil. "To je zatraceně málo na záchvat. A objevily se dva. Udělali jste neurologické vyšetření?"
"Doktore Crane, prosím vás. Jistěže ano. Nekontrastní kraniální CT; na EKG jsme hledali kardioembolické iniciátory. A samozřejmě všechny ostatní. Není tu EEG, používá se skoro výhradně pro zjišťování abnormalit mozkové činnosti a komatózního stavu, tady ho zapotřebí nebylo. Kromě důkazů o záchvatu je všechno naprosto v pořádku."
A znovu v jejím hlase zaslechl tu kyselost. Hlídá si teritorium, pomyslel si Crane. Tohle je její píseček a nechce mé na něj pustit.
"Ale i tak je to první důkaz dysbarismu, který jsem tu dnes slyšel," poznamenal.
"Dysbarismu?" zeptal se Corbett a jeho oči zamrkaly za oblými obroučkami.
"Nemoc z dekomprese. Kesonová nemoc."
Bishopová si povzdychla. "Kesonová nemoc je zřejmě jediná věc, kterou můžeme s klidným srdcem vyloučit."
"Jak to? Předpokládal jsem..." Crane ponenáhlu oněměl. Uvědomil si, že mu Asher nikdy přímo neřekl, o jaký problém se jedná. S přihlédnutím k hloubce Hlubinné bouře předpokládal, že jde o kesonovou nemoc.
"Promiňte," pokračoval pomaleji. "Nějak tedy nechápu, proč jste si mě vlastně vyžádali."
"Howard Asher si vás vyžádal," doplnila Bishopová a poprvé za celou dobu se zasmála. V konferenční místnosti zavládlo na chvíli ticho.
"Podařilo se vám objevit něco, co mají pacienti společné?" zeptal se Crane. "Pracují na stejné úrovni nebo oblasti Zařízení?"
Bishopová zakroutila hlavou. "Máme pacienty ze všech palub a všech oddělení."
"Takže neexistuje společný prostorový vektor. Připadá mi to jako shoda okolností. Kolik vlastně za vámi přišlo celkem pacientů?"
"S Rogerem jsme to počítali, než jste přišel." Bishopová vyndala z kapsy svého laboratorního pláště list papíru a podívala se na něj. "Zařízení je v provozu skoro pět měsíců. Průměrně za námi s psychickými nebo zdravotními obtížemi přišlo kolem patnácti za týden maximálně s nachlazením. Ale od té doby, co tohle začalo, jich je sto tři."
Cranea to ohromilo. "Sto tři? Proboha, to je..."
"Čtvrtina populace, doktore Crane. A opravdu příliš vysoké číslo, než aby se jednalo o shodu okolností."
A takřka vítězoslavně si zastrčila list papíru nazpět do kapsy.